Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Bůh je všeprostupující, všudypřítomný, zářící, bez těla, bezúhonný, bez šlach, ryzí, nezasažen zlem. Pouze ten, který je, moudrý, myslitel, hloubavý, všeobjímající, může skutečně procítit to, co je doopravdy existující a vznikající samo ze sebe, to, co je věčné, stejnoměrné a vždy vyvážené (bez dóš).

---

---

Komentář:

Parjagāt, u tohoto slova se nabízí více možností / významů. V tomto verši se jedná o přesnější ujasnění boha, co to ten bůh je. „Sa“ jako on, jako Bůh, parjagāt, „g“ je dhátu a z toho je parjagāt. To znamená to, v čem je každý další krok, jako druhé, jako další. Jako když je řetěz, tak z každého článku je další článek a z každého článku je zase další a tím je řetěz. Podobně jako když je gati. To znamená, že je vždy další krok a další krok a z toho vznikají nekonečné kroky, úplně všude, mimo hranice a bez hranic. Takže Bůh je bez hranic. Šukram znamená více, znamená příčinu, jádro, semínko. Takže on je semínko všeho, co ve vesmíru existuje. Bůh je všude, není žádný prostor, kde Bůh není. Někdo se zeptal, může být i exkrement bůh? Jogín řekl ano. Má svůj prostor, je v něm úplně všechno. Způsob uvažování Védánty je trochu vyšší třída. Lidská hlava je omezená na libo a nelibo. Všechno vnímá jenom podle své zkušenosti. Co v její zkušenosti není, to si neumí představit, že by vůbec mohlo existovat. Včera byl na konzultaci jeden pán, velký vědec a povídali jsme si o filosofiích. Říkal jsem mu, že ájurvéda má stejný názor jako Védánta. Zeptal jsem se ho: „Vy jako vědec, jak definujete slovo, je? A co znamená, není?“. Toto si ujasnit je nutný a základní krok, dříve než si ujasňovat, co je to Bůh. Co znamená je, a co znamená není. „Je“ a „není“, není vůbec podstatné z pohledu jejich skutečné přítomnosti a existence. Je a není, stoprocentně závisí jen na lidské mysli a její zkušenosti. Pokud je otisk v mysli, tak „je“ a když není otisk, tak „není“. Když Kaki je, tak ji známe a je. Když ji neznáme, tak i když stojí před našima očima, tak ji nepoznáme. Čemu my říkáme že „je“ a „není“ je jen záležitostí našich zkušeností. Ale v hlavě určitě není úplně vše, co existuje ve vesmíru. V hlavě je jen zkušenost. Tu zkušenost však nikdy nemůžeme považovat za celou a kompletní. A my blábolíme celý život, jen to co máme v hlavě. Jako ten příklad když byl Prém v Indii a učitel říkal: „Dones mi mléko“. Učitel se zeptal, jakou má barvu a on řekl bílou. „Jak to víš? Jak jsi na to přišel?“. „Říkali mi to rodiče, učitel, kamarádi, sestra, že je mléko bílé“. „Představ si, že by ti řekli, že je mléko červené. Tak jaká by to byla barva?“. „To bych řekl červená“. O čem je člověk přesvědčený, je jen to, co má nasbíráno v hlavě. O ničem jiném nemá ponětí. Je jen otázka, kdy se to do hlavy nabralo. To už je trochu jiná věc. Může to být včera, minulý rok, když jsem byl malý, v minulém životě. Někdy se to nabralo a teď se to jen papouškuje. Člověk může mluvit jen o tom, co má ve své zkušenosti, anubhávu. Co je zažito to znamená „je“. „Je“, není venku, ale je uvnitř v hlavě. Svět není venku, svět je uvnitř v lidské hlavě. To je první věc co se musí ujasnit. Co je potom venku, když vše je uvnitř? Venku je Bůh. Tak každý předmět, každý objekt co mám v hlavě, jako například hrneček, znamená, že ho mám v hlavě. Ale co je ten hrneček venku? Venku je ten hrneček-bůh. Tak ten exkrement na oltáři je Bůh. Nejde o to, že to co vím já, to je. Je jen to, co mám vevnitř v hlavě. Je, není venku, hrneček není venku, hrneček je v mojí hlavě. Pokud ho tam mám, tak ho poznávám. Když ho nemám v hlavě tak ho nepoznám. Co je ten Bůh? Bůh to je parjagāt, úplně všude. I v hlavě i vevnitř. Je úplně všude. Zrovna toto slovo chybí v českém vysvětlení toho, co je to Bůh. To co člověk považuje, že je venku, je jen to, co je vevnitř v hlavě. Proto předmět bez tvaru, barvy, formy, hranic, jména, zvuku do lidské hlavy ani nemůže vlézt. Tam vejde jen to co má tvar, barvu, zvuk, vůni, chuť. Tohle je to, co člověk může znát. To co není v dosahu smyslů, o tom člověk nemůže mít ponětí. Takto když je Bůh úplně všude, bez tvaru, barvy, formy, vůně, zvuku, jak o tom může člověk vědět? Nemůže o tom vědět. Člověk má o Bohu takovou hloupou představu, že má ruce, nos, oči, hlavu a to člověka jen omezuje. Když praktikujete Krija jógu, tak sami vnímáte, co vše máte kolem sebe. Martin řekne, nejblíž k sobě mám mikinu, ještě blíž tílko, potom je kůže, ještě blíž je dýchání, pulzace srdce, ještě blíž už nevím, potom jsem já. A jaký je to já? Má nohy? Nemá. Má to já uši? Nemá. Oči? Nemá. Nemá ruce, nohy, hlavu, uši, nos, a přece o sobě ví, že já je. Tohle to je prvek, kterému říkáme Bůh, Átma. K praxi o Átma máme krija jógu. Tam cítíme to skutečné já, které slyší tep srdce apod., v té nejsubtilnější úrovni. Védánta není pro člověka, který je omezen smysly. Pro toho kdo říká, že je jen to, co je v mozku. A proto neustále vzniká dohadování, nedorozumění, nepochopení. Potřebujeme mluvit a ukázat, co máme v hlavě. Protože mezi dvěma lidmi nejsou sjednocené zkušenosti, to je vyloučená věc. Každý má zažité odlišné zkušenosti a proto nemůže dojít ke stejnému pochopení. Proto člověk pořád mluví sám se sebou a nerozumí ani sám sobě. Pořád mele, udělám to a to a pořád bububububu, kudrlinky v hlavě. To je dvojité. Bůh je parjagāt, úplně všude, vevnitř, venku, všude. U mě taky? Je všude, všude i u mě doma. My lidi máme problém, že co není v hlavě, to není. Porozumění Védántě vyžaduje ohromné otevření mysli a bádání. Neustálou snahu procítit, porozumět. Védánta je pro pochopení a pochopení nevyžaduje vnímání. Vnímáme věci smysly a logikou si hrabeme do naší hlavy. Takže Védánta není záležitostí logiky a vnímání. Védánta je záležitostí procítění. Člověk prociťuje. Buď na to má, nebo na to nemá. Ti, kteří na to mají, tak to procítí a jedou dál. Bez vysvětlování, trumfování, prosazování a dojde k pochopení, procítění. Tato schopnost je základní kvalifikací pro Védántu. Jako, že Bůh je úplně všude. Co nemám v hlavě, venku neexistuje. S takovou hlavou se nedá dívat ani na sebe. Stejně jako oči se nemohou dívat na sebe. Musí se dívat do zrcadla. V takových diskuzích a obhajováních a konstatováních o Bohu se člověk nemůže ani procítit ani prověřovat. Bůh se dá prověřovat procítěním, zauvažováním a přemýšlením. Čemu říkáme prostor? To je něco, kde něco může být umístěno. Jak ten prostor měříme a odhadujeme? Odhad toho prostoru běží v naší hlavě. Orientujeme se v hlavě. Proto, když je orientace v hlavě, tak není žádná orientace venku. Desorientace venku je desorientace uvnitř. Takže vesmír není venku, vesmír máme vevnitř. Z toho vnitřního vesmíru je potřeba nejprve porozumět, že existuje jen to, co mám vevnitř. Ne to co je venku. To neexistuje. Dům, dítě, práce, auto, to neexistuje, je to jen v hlavě. To existuje a je to falešné, přirozeně falešný stav lidské mysli. A z tohoto pohledu člověk přemýšlí, co je to Bůh. Pořád lepí do hlavy své etikety. Bůh se dá pouze procítit, nikoliv vyjadřovat logikou nebo trumfovat. A už vůbec se nedají ukrást názory o Bohu, které bych si zapamatoval a mohl jsem o nich přednášet. Toto jedno slovo ve verši znamená skrz vše, bez hranic, uvnitř i venku, což je příčinou všeho, jakéhokoliv předmětu. Z čeho jsou zrozené existence vevnitř nebo venku? Z Boha. Jsou vyrobené z Boha. Tak jako karbanátky jsou z těsta. Celý vesmír je vyroben z Boha, ne Bohem. Samo z Boha je proměněno do hmoty, do existence. Takže úplně vše je Bůh. Včera se mě ten vědec ptal: „I stromy jsou podle vás živočichové? V ájurvédě ano. Tam se počítají lidi, zvířata, hmyz i rostliny, ty jsou také živé. To je faktor, kterým se diskriminují živočichové a jestli se jedná o živé a neživé. Vše co je živé, obsahuje pojem proměny, metabolismu, pohybu. Rostliny vše neustále proměňují, až vznikne plod, ovoce. Pak je druhá skupina, kde proměna není. Třeba kámen, který se maximálně rozpadá. Na něm nic nevyroste a neumí nic proměnit. Tak se tomu říká neživé. Z pohledu Védánty, vyšší třídy, cokoliv co je objeveno, je živé. V každém objevu je proměna. Když člověk může mluvit na této úrovni, že elektron se točí kolem protonu, neutronu v jádrech a my jsme to nikdy neviděli, ani elektrony, ani atomy, ale takhle se to říká. Otázka jen zní, proč se elektron točí? Proč když jeden je v klidu, druhý si taky nemůže sednout a musí se točit? Proč se ten elektron musí rozhodnout, že se musí točit? Když si proton a neutron sedí v jádru, tak proč on si taky nemůže sednout? Takže tam je neustále nějaký pohyb. Z pohledu vyššího uvažování jsou každý atom, organická nebo neorganická hmota živé. Védánta je trochu jiný pohled než ájurvéda. V ájurvédě se třídí podle metabolismu a přeměny. Moderní věda třídí zase úplně jinak. Ve Védántě je vše Brahma, vše je Bůh a z něj je vše vyrobeno. Nikoliv Bůh je ve všem, ale vše je Bůh. Ve všech je Bůh, nebo vše je Bůh. To je rozdíl. Buď je vše kolem něj, anebo on je vše. Ne že člověk je v těle, ale celé tělo je člověk. Tak je Bůh celý vesmír. Bůh není ve vesmíru. Bůh je vesmír. To je ten rozdíl v uvažování „v“ nebo „je“. Védánta říká „je“ my říkáme „v“. Proč říkáme „v“? Protože chceme vše rozdělit v naší hlavě, to je náš handicap. Protože my vždy děláme hranice, co je moje, tvoj, jeho a co je a není v hlavě. Ze zkušenosti, které máme v hlavě, potom říkáme, Bůh je ve všem. Ve všem znamená, co není vidět venku, je to uvnitř. Takže je to takový koeficient lidské hlavy, co není vidět je schované vevnitř. Védánta říká ne. Ti, kteří jsou moudří jogíni, ti mohou pochopit, procítit, vnímat Boha, který je všude a svajambhu, sám ze sebe vznikající. Tím je řečeno, že ne každý člověk může tohle procítit, vědět, co je Bůh. Může to vidět jen ten, kdo je „kavih“, moudrý, přemýšlivý, inteligentní, znalec, který zná to, co on sám je. Jako ten sám, který se trénuje v krija józe. Kdo slyší, kdo cítí tu pulzaci srdce, dech, kdo to je? Jak velké to je? Jakou to má barvu? Kolik to váží v gramech? To procitujeme v rámci praxe a meditace krija jógy. Vnímáme pulz, dech a jaký je ten, kdo to vnímá. Tomu se říká moudrý, inteligentní, kdo ví o své man (mysli). Jen tito lidé mohou porozumět a pochopit pojem Boha. Jinak jsou to jen reklamní letáky na to, co to ten Bůh je. Ve Védántě je to přímo řečeno, ale když to člověk ví, je Védánta řešením všech problémů. Protože se nejedná o můj, tvůj. Vše buď je, nebo není a o tom rozhoduje jen lidská hlava. Ale hlava a nitro jsou rozdílné. Man a átma jsou jiné. Vše co je v mysli není átma. Ale átma vnímá i man. Átma je to, co vypozoruje i mysl. A to je předmětem krija jógy, že nemluvíme sami se sebou. Kdo mluví s kým? Tím, že nemluvíme sami se sebou dochází ke zklidnění mysli, nikoliv átma. Mysl neustále něco chce a pořád se to mění. A to vše átma vnímá. Takže v první řadě udělat odhad toho, co je a co není. Svět existuje uvnitř v hlavě a ne venku. To co nás napadá v hlavě, jsou jen zkušenosti. A co není ve zkušenosti, to ani neexistuje. Teď záleží, co je pro člověka důležité. Žít v hlavě? Nebo v átma? V átma, to je cesta jógy, vajrágja. Ten kdo plýtvá jen hlavou, to je normální živočich. To není jogín a vajrágja. Proto toto téma není předmětem pro každého člověka. Pro běžného člověka je podstatné jen to, co je uloženo v hlavě. Bůh není vůbec v seznamu hlavy, to je dokonce nepochopitelná věc. Jak jsem začal, jestli exkrement může být Bůh? Taková otázka vznikne proto, že je nenávist vůči exkrementu. Pro takového člověka exkrement nemůže být Bůh. Protože vůči exkrementu je nenávist a vůči Bohu je touha. Takový člověk se neumí poklonit exkrementům. Vajrágja je to jedno, je to nepodstatné. Tím automaticky dochází k nepřipoutanosti, mókše, osvobození. Najednou nejsou žádné problémy. Připoutanost je problém, závislost, touha to je problém. Tvůj, můj to je problém. Lidi se celý život snaží, aby něco bylo jejich, auto, dům, zahrada, bazén. Hlavně, aby to bylo jejich. To je jediný cíl živočichů. Jako pes má jen své teritorium. Také pavouk má svou síť a tomu říká, to je moje. Stejně tak chce člověk, aby celý život bylo vše jen jeho. Takový člověk nemůže mít ponětí o tom, co je to Bůh. Kdyby ho měl, tak by se jeho program přerušil. Vše je moje a já jsem všech. To je velice odlišné procítění a člověk, který je jen normální živočich, můj, můj, můj nemůže nikdy dojít k osvobození, mókše, sebepoznání. Bůh to jsou věčné všudypřítomné možnosti jako samābhjaḥ. Vždy vyvážené, žádné odchylky, bůh nemá odchylky - dóš, tam je vše v pohodě.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -