Ayurvedic Consortium of Europe

Ayurveda Online Net FREE - ONLINE VÉDANTA DARŠAN-

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
ईशावास्योपनिषद īšāvásjopanišad ,-īšāvásjopanišad, (S.-1, Ch.-1, V.-9)

अन्धन्तमः प्रविशन्ति येऽविद्यामुपासते ॥ ततो भूय इव ते तमो य उ विद्यायाँ रताः ॥९॥

andhantamaḣ praviśanti je avidjāmupāsate ॥ tato bhūja iva te tamo ja u vidjājām̐ ratāḣ ॥9॥

andhantamaḥ praviśanti ye'vidyāmupāsate ॥ tato bhūya iva te tamo ya u vidyāyām̐ ratāḥ ॥9॥

Uctívání nevědomosti i vědomosti končí stejně



andham (n. acc. sing. andha) = slepý; 
tamaḣ (n. acc. sing. tamas) = temnota, tma; 
praviśanti (3 rd pl. pres. indic. pra √viś) = vstoupit, dosáhnout; 
je (m. pl. relative pron. jad) = kdo, který, co, tamto; 
avidjām (f. acc. sing. avidjā; from a √vid -ja) = nevědomost, nemoudrost; dosl. nepřicházející ze znalosti, nepřicházející z pochopení;
upāsate (3rd pl. pres. indic. Ᾱ. upa √ās) = (oni) uctívají; dosl. (oni) sedí blízko, leží blízko; 
tataḣ (n. abl. sing. pron. tat) = z toho; než to; 
bhūj aḣ (n. nom. sing. bhūjas) = stávající; stávající se vyšším stupněm, více; oplývající; 
iva (ind.) = jako, tímto způsobem; jako když; jako by; 
te (m. nom. pl. pron. tad) = oni, ti;
tamaḣ (n. acc. sing.) = temnota, tma; 
je (m. pl. relative pron. jad) = kdo, který, co, tamto; 
u (ind.) = vyjádření důrazu; vložka ve větě; 
vidjājām (f. sing. loc. vidjā; from √vid -ja) = v učení, vzdělání, filosofie; znalost, moudrost, vnímání; dosl. přicházející ze znalosti, přicházející z poznání; 
ratāḣ (mf. nom. pl. rata) = potěšen, pobaven, spokojen, nadšen.



Do slepé temnoty vstupují ti, kteří ctí nevědomost. A dalo by se říci, že ještě hůř jsou na tom ti, kteří hledají potěšení v moudrosti (vědomosti)!


Komentář:

Andhantamah znamená slepý, ale chápe se jako příliš mnoho tmy. Tma jako v pytli. To znamená příliš. „Andh“ je příliš a „tam“ je tma. „Pravišanti“ je ze slova „praveš“, to znamená vstoupit. „Ye“ - oni nebo ti, je jedno slovo, „avidya“ – je druhé slovo. „Upasana“ je další slovo a z toho je „upasate“. Takže do příliš velké tmy vstupují ti, kteří „upasana“ – to je přeloženo jako uctívat. „Upasana“ je velmi zavedené slovo v jazycích a znamená něčemu věřit. Martin věří, že když bude výplata čtyři tisíce euro, tak bude fajn. Když bude 40 Kč, tak to nepostačí ani na naftu. Čemu věří? Čtyřem tisícům euro měsíčně a to uctívá, každé ráno jim zapaluje svíčku. Uctívat je jako být k něčemu připoutaný. Připoutaný k tomu, co si člověk vymyslí jako svou potřebu. Takto myslíme celý život od rána do večera. Každá myšlenka, která se rodí v hlavě, není nic jiného, než potřeba. Co uctívám? Potřebu, znalosti, cíle, bohy a bohyně, zbraně, manželku, práci. Jak na to člověk přijde, že potřebuje? Přijde na to zkušeností. Martin ví, že čtyři tisíce euro je dobrá výplata. Kdyby to neznal, stačí mu 4 eura. Ale protože to zná a nemá to, tak to uctívá. Manželku potřebuji a manželka zase potřebuje manžela, aby každý pro toho druhého udělal něco, co on sám neumí. Kde vzniká uctívání? Kde vznikají potřeby? Tam, kde něco nemám. Martin má peníze z lékárny, tak řekne, já nemusím pracovat dva roky. Má nahrabáno a nemusí uctívat peníze. Proč nemusí dva roky pracovat? Protože má. To co někdo má nebo nemá, to je jen vnitřní pocit. Člověk má pocity a ty vznikají z „anubhavu“- ze zkušenosti. A tam když je pochopeno, co ta potřeba je, proč to potřebuji a na co to potřebuji, člověk zjistí, že se dá žít i bez toho. Tomu říkáme přijímání situace, přijímat to tak, jak to je. Žádný plán, žádná touha a pak najednou ta potřeba není. Najednou je člověk naplněn a potom není „upasana“ - potřeba. Ale takoví nejsme, my máme dlouhý seznam potřeb. Martin přišel z farmy a říká, já musím běhat, mám zapotřebí běhat. Pak začal, že nemá boty. Jak můžu běhat? Co mám udělat? Koupit boty. Kde je koupit? Kde je sleva? Šel do obchodu a boty tam navíc ještě nebyly. Takto člověk nikdy nemůže naplnit své potřeby. Potřeby rostou geometricky. Jednu naplníme a další tři z toho vzniknou. Jeden život člověka na to vůbec nestačí. Takovou rychlostí jakou potřebu dělám, takovou rychlostí, ji zároveň nenaplňuji. Vzniká dluh potřeby. Umřeme a zůstane dluh. Tomu se říká nové narození a potřeba vyrovnat účet. To je nekonečný řetěz kolem dokola. V takovém řetězu máme potřeby a „upasana“ je jen žádost o naplnění potřeby. Avidja upasate – avidja, slovo, se kterým jsme se setkali v Patandžaliho jóga sútrách jako součástí „panča kléša“ (pěti zdrojům trápení). Jeden ze zdrojů trápení je „avidja“ neznalost. Martin koupil boty, ale nemá tkaničky. Boty byly ve slevě, protože sundali tkaničky. Když si koupí i tkaničky, tak v nich může běhat. Náš balíček zkušeností, znalostí, poznání je původně prázdný. A postupně jej naplňujeme základním nastavením člověka. Tam máme 11 smyslů a jejich předmětů, které vnímáme z našeho okolí. Ty předměty ukládáme z našeho okolí do hlavy. Tím se časem začneme cítit jako profesionál. Včera byl na konzultaci jeden pán a říkal, já jsem technik a hodně mě zajímají vimány – indická letadla a ufo - a přemýšlím, jak mohou létat. Vědec. Tak jsem měl zrovna v ruce propisku a ptal jsem se ho, jakou má barvu. Fialová řekl. Proč fialová? Protože existují fotony apod. Odkud jste vzal slovo fialová? Od rodičů. A kdyby rodiče říkali, že je červená? Na co si hrajete? Na to, co jste někde ukradl jako popelář. To jste si uložil v hlavě, to považujete za pravdu a trváte na tom. Na tom, co skutečně ani není. On mi říká, ale vy mě hypnotizujete. Ne, hypnotizuje vás ta tužka, které říkáte fialová a ona fialová není. Člověk jen nabírá z okolí a myslí si, že je to pravda. Tomu se říká „upasana“. Věříme bohu a modlíme se, protože něco potřebujeme. Možná to dá bůh, tak tomu věříme. Člověk má potřebu a pak vznikne víra. Člověk tomu věří a řekne tomu pravda. Nikdo atom neviděl a každý o něm mluví a věří tomu. Protože to říkají autoři, kteří mají kravatu. Takto považujeme naše okolí za zdroje a plniče našich potřeb. A my si neustále běháme za potřebami. Govind potřebuje Chudíř. Proč ho potřebuje? Nepotřebuje, všude je Chudíř. I v záchodě, i na ulici, všude je. Proč musí být střecha, zahrada, domeček? Není zapotřebí. Co je potom zapotřebí? Co má být zapotřebí? Být člověkem. Protože jsme se narodili jako člověk, abychom byli člověkem. Nikoliv brouk napadený potřebami. Mohli bychom to nazvat „infekce potřeb“, máme „potřebitidu“. A Martin na to má lék - být člověkem, který nepotřebuje. Potřebuje žít. Kdy se žije? Teď. Včera se říká-žilo, zítra se bude žít, ale život je teď. Teď je zapotřebí čaj s mlékem a medem. Žít v přítomnosti a v přítomných okolnostech. To přijímat, to vykonat. A to není potřeba, ale požadavek dané situace. Včera měl Martin problém, rozváděl elektrické kabely, ale ony nedržely a padaly dolů. Tak mu Govind připravil sádru, ale on oběma rukama přemýšlel, jak držet kabely rovně. Když to srovnával, sádar mezitím ztvrdla. Příliš moc se zaangažoval do toho, že kabel má být rovný, ale zapomněl, že sádra potřebuje ihned zatvrdnout. Myslel jen na jednu věc a zapomněl na sádru. Díky tomu přišel Martin na to, že musí udělat to, co je důležité. Co je důležité? Aby byl kabel spojen od jističe k zásuvce a sádra to má držet. On si vybral potřebu na milimetr rovný kabel ve zdi a tím mu sádra zatvrdla. Říkal, musím udělat to, co je podstatou práce, a to je propojený drát, který povede elektřinu ve zdi. Podstata je, že je kabel skrytý, funguje a nikomu nevadí, že není na milimetr rovně. Když člověk rozlišuje, co je podstatné, co je jádro, pak nevzniká žádná potřeba, žádný dluh, žádný problém. Když víme, jak vzniká potřeba a co to je, pak narazíme na dharmu. Když někdo uctívá „avidju“, neznalost, tak ho to vede do příliš velké tmy. To je ta první polovina verše. Slovo avidja znamená neznalost. Včera byla na konzultaci jedna cvičitelka jógy. Říkala, že na těch bylinkách co jsem jí napsal jsou latinská jména. Hledala jsem na Google a tam jsem zjistila, na co to je. V té směsi toho bylo hodně, tak se zeptala, na co je tolik bylinek. Ona chtěla slyšet, jak jsem se naučil ájurvédu za 55 let ve dvou minutách. Tak jsem se jí zeptal, proč bere bylinky. Mám problém – anémii. Vy máte anémii? Nebo tělo má anémii? Kdo má anémii? Když odejdete z těla, odejdete s anémií? Ne, anémie zůstane v těle. Vy anémie nejste, tělo má anémii. Ona říká, aha? Tak co jsem zač? Ano, to je správná otázka, tudy vede poznání. Řešit anémii a falešně ji považovat za sebe, za tělo a říkat já mám anémii, je avidja, neznalost. Mě to trvalo 55 let, vám je 22, máte krátkou zkušenost. Potrvá to nějakou dobu, než přijdete na to, co znám já. Jako když malé dítě štve, že všichni chodí po dvou a ono musí chodit po čtyřech. Tak se chytne stolu, narovná kolena a postaví se. Usměje se a maminka ho vyfotí. A maminka řekne, podej mi ruku a teď jedna noha a druhá noha. Pak maminka pustí jednu ruku a dá mu hračku. Pak pustí i druhou ruku a dítě už chodí po vlastních nožičkách. Jednoho dne běhá sám a později courá po světě. Do courání po světě, od té doby co se člověk naučil chodit, to nějakou dobu trvá. To jsou neustálé kroky a tomu se říká „sádhana“. Život poskytuje přítomnost a když tu přítomnost neustále držíme a prožíváme, tak jdou kroky dopředu. Tak jako Martin jede po dálnici úplně rovně na Chudíř a začne se dívat na cedule. Tady je Brandýs nad Labem, otočí se a jede tam. Koupí si vstupenku, pak si vzpomene, že měl jet do Chudíře, tak se vrátí, zjistí, že už je večer a jede domů. Neposlechnul přítomnost, kterou mu dal život. Poslechnul svoje kudrlinky v hlavě. Potom o tom bude vyprávět, proto sbírá kudrlinky. Jako dítě, když ztratí svou přítomnost, tak se nenaučí chodit. To je vývoj „gján“, život je proto, abychom dělali krůčky dopředu. K tomu nám život poskytuje v každou chvíli přítomnost. Když dodržujeme tuto zásadu, nevzniká nedostatek. Proto vede „avidja“ k ohromné tmě. Život vede k totální nevědomosti, jako hmyz, zvířata, stromy, rostliny. Oni nemají jinou možnost, než dělat to, co umí. Myš nebude lítat, ale člověk má možnost rozpoznat, vybrat si. Může vidět, znát, rozhodnout se. Kvůli tomu jsme člověkem. To je první část verše. „Tato bhuya“, slovo „tat“ se týká zde, v čase a prostoru. Slovo „bhuya“, „bhu“, samotné „bhu“ znamená země, jako „prthví“, jako zeměkoule. A co je to zeměkoule? To co se projevilo, zjevilo, stalo. Když to bylo nic, žádná zeměkoule nebyla. Slovo „bh“ s mátrou „u“ znamená jako projev, manifestace. „Iva te tamo“, stává se horší nebo ještě hlubší než to předchozí, tzn. jde do strašné tmy. „Ya u vidyáyám ratáh“ – ti, kteří opakují, recitují a jsou namočení do vidjá. To znamená, když někdo říká, já vím, já znám. Martin říká, já vím, že to má být rovně, já vím, že ta sádra ztvrdne, ale co dělá? Dělá to stejně jako předtím. Ti, kteří jsou splynutí se znalostí - „ratáh“, to je ze slova „ram“, jako namixované. Černý čaj s mlékem je „ram“, splynutý. Už to není mléko a čaj zvlášť. Už je to dohromady. Propojené, ne-oddělitelné. „Ram“ je takové splynutí. Takže když je někdo příliš ortodoxní, jen teorie, je to ještě horší než kdyby nevěděl. Jak umírají profesionální řidiči? Ti, kteří umí dokonale řídit auto? Umírají při havárii. Kde umírají profesionální potápěči? Ve vodě. Protože „vidya rama“, oni splynou s tím uměnín a myslí si, že další možnosti nejsou. A proto samotná znalost je horší než neznalost. Neznalostí zůstává dluh dalších potřeb, ale znalost a žádná praxe, je ještě horší. Jako když dítě říká, já vím, jak se chodí po dvou, ale v životě se nepostaví. Teoreticky to zná, ale prakticky to neumí. Nemůže se to stát a nemůže běhat. Samotná znalost je ještě horší. Proto se v Bhagavadgítě říká „gján“ a „karma“. Gján je znát a karma je konat. To čemu říkáme život je vykonávat přítomnost. Nezná a dělá, nebo jen zná a nedělá. Bhagavadgíta říká, že život je jako pták. Jedno křídlo je gján a druhé je karma. Když jsou obě přítomné, život krásně letí. Když je jen gján bez karmy, pták spadne. Takto má být v našem životě gján a karma, poznat a konat. Konat musíme, protože máme potřeby, přítomnost a znalost, jak a proč a co. My jsme vědomí a tomu se říká „čétna“. Pomocí znalosti vykonáváme přítomnost. Potom problémy, trápení, nemoci ani bolesti nejsou. Ty jsou tam, kde je jedno křídlo v čoudu. Když je avidhja, tzn. gján nebo karma v čoudu. Pak se neletí, ale padá. V našem plánu je ale létat. Proto obě musí být současně. Ve verši se vědomostí chápe jen teoretik. Znát a vykonávat je rozdíl. Znát a nevykonávat nestačí. Je potřeba vykonávat. Vykonávání v souladu se znalostí, to je klíč zdravého života.



Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -