![]() |
ईशावास्योपनिषद īšāvásjopanišad ,-īšāvásjopanišad, (S.-1, Ch.-1, V.-7) |
यस्मिन्सर्वानि स पर्यगाच्छुक्रमकायमव्रणमस्नाविरँशुद्धमपापविद्धम् ॥७॥ |
jasminsarvāni sa parjagāččhukramakājamavraṇamasnāviram̐śuddhamapāpaviddham ॥7॥ |
yasminsarvāni sa paryagācchukramakāyamavraṇamasnāviram̐śuddhamapāpaviddham ॥7॥ |
Překonání zmatku, klamu, bludu |
jasmin (mn. loc. sing. relative pron. jad) = v někom, ve kterém; |
To je to samé jako předchozí verš. Když moudrý člověk začne vidět všechny jako džívátma, to znamená jen z jednoho pohledu, tak jaká touha a jaká lítost? Pak žádné touhy a lítosti nejsou, když vidí ve všech jenom jednoho. Lidé mají mnoho zkušeností s tím, že řeknou, já to vím, ale je to těžké. Já to také vím, také jsem to slyšel a četl, ale je to těžké. Potom přijde nějaký chytrák a řekne, že znát a dělat jsou dvě odlišné věci. Jako v Bhadgavad Gítě, kde se Ardžuna zeptá, proč je ta mysl tak strašně „čančil“ nestálá a že člověk je jen v mysli. Že já je pouhopouhá mysl, já spím, já jedu, já dělá, já skáču, já to držím, já to pustím. Celý pocit člověka, že je člověk, je jen záležitostí mysli. A ta mysl je tak nestálá, nedá se udržet na jednom místě. Pořád skáče, neustále má sílu a nikoho neposlouchá. Vše dělá podle sebe a nějak si to vymyslí. Jak se z toho mám dostat ven? Opakovaně padám do stejné paniky, jak mám zastřelit svého dědečka a učitele? Nacházel se v přesně takové situaci. Říkal, že je nejlepší voják na světě, nikdo ho nemůže zabít. Tak se postavil dědeček a učitel a Ardžuna říká: „S těmi bojovat nebudu“. „Tak co jsi zač? Ty nejsi žádný voják. Tak bojuj, když jsi nejlepší. Voják je proto, aby zabíjel, na co ses to učil? Z toho vznikla Bhagavad Gíta. V takových situacích je člověk všude, a to je ta nestálost mysli. Na jednu stranu mám srdce jako Ježíš, a na druhou stranu ta shnilá rajčata nechci. Na tu otázku ohledně nestálosti mysli Krišna odpoví: „Jsou dvě možnosti jak ovládat mysl. První je neustále vykonávat, nepřerušeně vykonávat a druhá je držet svůj cíl“. Držet cíl znamená, že se nejprve musí určit. Vědět co chci dělat. Když člověk ví, co chce, tak se to může dodržet. Pak není mysl těkavá a má své téma, na kterém musí pracovat. Má své zdroje, mantinely a dělá se. To je klasicky formátovaná mysl a na nic jiného už nejde myslet. Potom si může neustále opakovat, co se má dělat. Tím se může mysl ustálit na jednom místě. Veškeré věci konat v souladu s myslí. Největší problém mysli je, že nemá určený cíl. Jdu tam, nakupovat, na zahradu a cíl není žádný. Jako když běhá divoká liška po lese. Tím vzniká ten problém, protože není lakš - cíl. Kde není cíl, není stálost, a kde není stálost, je neustále změna v hlavě, v emocích a to je dokonale zaručené trápení. Když je člověk ve vajrágu a vše je Brahma, žádný strach není, ani zloděj, ani vrah, nikdo neobtěžuje. Jak potom mohou obtěžovat děti, manžel, sousedé? Tam určitě starost není. Chci, ať si okolí užije svůj život, ať si dělají, co chtějí. Já si přeji, ať si to užijí, tak proč já tomu mám bránit?