Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

To co nemá počátek v mysli, ale to co je počátkem mysli, to vskutku poznej jako brahma. Ne to, co ostatní (lidé) uctívají.

---

---

Komentář:

Dnes je velice náročný verš. Dříve než se pustíme do verše, jedna věc musí být jasná, že Védánta je pro badatele, není to pro každého. To znamená, že každý člověk k tomu potřebu a schopnost nemá a tomu se říká uživatel. Takže lidi můžeme rozdělit do dvou skupin, uživatelé a badatelé. Badatelé je skupina Védántistů, kteří mají na to bádat. Můžou zkoumat. Ti, kteří mají na zkoumání pro ně je Védánta. Ti, kteří umějí užívat, pro ně védánta moc není. Jako když vezmeme příklad, mobilní telefon. Mobilní telefon má dnes skoro každý člověk, tak v první řadě ho mají jako uživatelé. Mobil se užívá na posílání a poslouchání řeči na velkou vzdálenost. Takže mobilní telefon se používá pro zvukovou audio komunikaci. Každý ho má a je uživatelem. Kdo je badatelem? Kolik z těch uživatelů bádá, jak to ta plastová krabička poslechne a jak to říká, že člověka jde slyšet po celém světě? My tady mluvíme a někdo to slyší v Austrálii. Jak to je? Takový uživatel je badatel. A tato otázka v běžném uživateli není, tomu se nevěnuje. Tady jsou uživatelé tzv. rychlé závěry, ahá to je elektronika, odpor, kondenzátor, blána, transformátor a hotovo. Tak to udělej, ne to neumím. Ti rychlí závěristi RZ neví nic a vše znají, brouci pytlíci. Jsou badatelé a uživatelé. Uživatel nemůže pochopit mechanismus elektroniky, elektronu, protože ani atom není vidět. A co to je elektron? To jsou jen slovíčka na vytahování. Takže to bádání záleží na ohromném sebe přesvědčení, že to chci vědět. Jak velké úsilí do toho dá, na tom záleží výsledek. Lidé umírají v každé rodině, to je běžná věc. Teď řeknu příklad Ramana Maharšiho, Janákův oblíbenec. Ramana Maharši, to je příběh, který se o něm vypráví z roku kolem 1880, kdy v jeho rodině také někdo umřel. On byl mladý. Všichni plakali, slzičky, soucity, souznění, upřímnou soustrast, a do toho byli všichni namočení. Kdo to v jeho rodině přesně umřel to nevím, ale všichni všude plakali a pálili mrtvolu a byli smutní, ale Ramana Maharšimu vrtalo v hlavě něco jiného. Jak se to umírá? Co to je umírání? Takže chtěl vědět, co to je. Jemu bylo jedno, kdo to umřel, ale protože je řeč o něm, tak se nepopisuje, kdo umřel. Ramana Maharši vlezl do svého pokoje a začal umírat, snažil se umřít, chci vidět, co to je smrt. Tak si lehnul, protože viděl, že lidé když umírají tak leží. Takže si lehnul a snažil se umírat, jeho kvalita soustředěnost, přesvědčení, odhodlanost, byla ohromná. On dokázal umřít. Umřít znamená vypustit pulsaci, teplotu, mrkání, všechny fyziologické aktivity. Postupně cítil, jak mu tuhnou končetiny, ruce, nohy, svaly, zadek, břicho, hrudník, ramena, krk, jak tuhne, že už s nimi nemůže ani hýbat. Úplně studené a zmrzlé, necítil teplotu. On říkal aha? Ale umírá tělo, já neumírám, vidím, že umírá tělo, ale já to vím, že nefunguje, tak já to neumírám. Já to neumírám, umírá tělo. Já tím pádem to tělo nejsem. Já není tělo, já je to, co vidí umírání těla. A pak začal uvažovat, co je to, co vidí umírání a samo to neumírá? Co to je to já? Od té doby bylo jeho heslo, když se někdo zeptal co je to duchovno, tak říkal, víte co to je já? A tím byl tak moc zarytý v oblasti filosofie, védánty, duchovna, že se už ze světa nedá smazat. Kdo jsem já? Nelze si nevzpomenout na Ramana Maharšiho. Kolik bylo před ním a po něm? Miliony lidí ho navštěvují každý rok a z milionu se tím nikdo nestal. Tak badatel je taková věc a takové úsilí. Vrcholem badatelů je Ramana Maharši a z toho vzniklo mnoho brouků pytlíků, já vím, já vím, já vím. Takže to jsou brouci pytlíci. Védánta vyžaduje takové úsilí, takové přesvědčení a odhodlanost ke zjištění bádání, prozkoumání toho, co je skryté. Takovou zvědavou otázkou začíná Kéna upanišad a učítel vypráví. Takže otázka v souvislosti, co to je brahma, v tomto kontextu je tento verš. První část verše je jádrem té odpovědi. Aby se to jednoduše vysvětlilo, protože je tam čtyřikrát slovo man. Takže čtyřikrát je tam slovo mysl. V rámci té první části yanmanasā, na nen, manute pordruhé, yenāhurmano  a matam. Jednou je mezi nimi není a čtyřikrát je mezi nimi ahu, kterým je jen slovo hu, yenāhurmano. Jeden je na a druhý je hu. První slovo yanman, je ze slova yad, směrovací slovo, takže velice špatně se to vysvětluje. Co mysl zná, první man, co mysl zná, jako co mysl může znát, na, není to, co mysl může znát, ale ahu díky čemu je příčina man, díky čemu je mysl. Ne co mysl může znát, ale díky čemu mysl může znát, díky čemu. Díky čemu mysl může znát, toho znání matim, matam a v druhé části se říká, díky tadeva, tomu, čemu? Z čeho mysl zná, ne co zná, ale z čeho zná, tomu brahma tvaṃ viddhi, toho znej, toho považuj za brahmu. Brahma je to, díky čemu mysl myslí. Co mysl myslí, to brahma není. Co mysl může znát, není brahma. Z čeho mysl myslí, to je brahma. Takže jak funguje ten mobil, že poslouchá a říká tak nahlas, že to jde slyšet v Austrálii, to je znání mobilu co umí. To je produkt, výrobek mobilu, to je uživatelské řešení. Každé naše znání je co zná mysl, jiné znání není. Ale brahma je to, čím ta mysl funguje, ne co zná mysl, ale čím zná. Co je v něm. My pak řekneme, to je elektronika v mobilu, že díky elektronice mobil zná. Čeho ta schopnost mobilu je. Govind nerozumí co je to elektron ani elektronika. Koho to je zájem a dílo? Badatele? Nebo uživatele? Badatel vrtá. Přichází na to, co je za ním. Co je skryté. Uživatele zajímá, jak vypadají předměty smyslů, višajgján. Mysl zajímají předměty vnímané. Moudré zajímá, proč je to, co je vnímané? Proč a jak se to vnímá? A tomu se říká moudrý. Takže védánta je obor pro badatele, to je první věc. Druhá věc, podle verše, brahma není předmětem myšlení a my chceme věřit, jen tomu co může vlézt do mysli. Co se tam nevejde a co z toho nevypadne, to nás nezajímá, protože jsme uživatelé mysli. Védántisti jsou badatelé mysli, ne uživatelé. Elektrikář, je ten co rozumí elektrice, uživatel je ten co mačká světlo a více ho nezajímá, co probíhá v drátech, jak se to vyrábí v Temelíně a jak to dojde sem. Kdo o tom přemýšlí je badatel, to je elektroinženýr, ten rozumí elektrice. Uživatel rozumí, co je vypínač, kde mám mačkat, aby bylo světlo. Víc ho nezajímá. Védánta je elektroinženýr v elektronice. Takže pro běžného člověka, mysl znamená myslet. Védántistu zajímá z čeho je mysl. Jak ta mysl myslí? Jak ten stroj byl vyroben? Jak je vyrobená ta plastická mašina? Jak to funguje? Tomu říkáme elektrikář, ten není primárně uživatelem, rozumí tomu mobilu, z čeho a jak je ten mobil vyroben. Tajemství toho mobilu zná elektrikář. Uživatel zná jen jak užívat a chechtat, hučet, křičet, takže védánta je pro výjimečné a badatele. A tady v tom verši se udělá tak obrovský filtr, že duchovno a self, sebepoznání, není předmětem mysli. Ten sám sebe je za myslí. Takže mysl je k ničemu pro poznání duchovna, pro poznání duchovna a už 60 let se nikdo z nich nestal Ramana Maharši. Protože všichni jsou mysl. Hledání toho co neumírá, to je výjimečné. Výjimečnost je prožívání, pohybování v neprojeveném. Projevené ho nezajímá, projevené zajímá uživatele. Jídlo, sex, reprodukce, spát, hromadit, to jsou uživatelské aktivity. Védantistické, badatelské, ty jsou jiné. Ty hledají a přemýšlí jako před rokem nebo dvěma jsem ve třídě začal mluvit o krijá joze. Krijá jóga je technika se kterou se stává badatel. A úplně základní trénink a cvičení lekce v krijá józe bylo, zkuste si v první lekci před spaním nemluvit sám se sebou, patnáct minut. Možná někdo ještě trénuje, když tento trénink proběhne, tak člověk nabere zkušenost bez mysli. Jak vypadá život bez mysli, když patnáct minut nemluví sám se sebou. Žádné rozhovory nejsou v hlavě. Možná jsem to přeháněl, ono to nejde ani minutu, ani deset sekund. Takže to je začátek té techniky v krijá józe a ty lidi jako Ramana Maharši, Šivánanda, Osho, Ráma, Krišna, Vivékananda, kteří žili před sto lety a dodnes se o nich vypráví. Proč asi? Protože oni dosáhli té úrovně a rozpoznali, co je skryto za myslí. Jsme tady brouci pytlíci, jsme moudří a můžu OSVČ, a třída, lidi, barák koupit, to koupit. Takže to jsou běžní uživatelé brouci pytlíci. Vajrágja je namočení do toho, co se nedá vnímat ani vyjádřit. Rág a dvéš to je obsahem mysli. Brahma je taková věc, to říká Kéna upanišad. Védántista je za myslí, trénování krijá jógy, ale to jsem zatím neslyšel, že někdo praktikuje. Kéna upanišad je za myslí.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -