Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Nezasahují tam oči, ani řeč, ani mysl! To co nevnímáme, neznáme, nevíme a nerozlišujeme, nemůže být nikým naučeno.

---

---

Komentář:

Verš říká, ani k tomu nemají dosah oči, ani se tam nemůže dostat mysl, nemohou se tam dostat slova, nedá se o tom mluvit. Átma není předmětem ničeho, mysli, smyslů, logiky, učení, předání, vysvětlení. To je něco jako když říkáme, že se o tom nedá mluvit. Dá se k tomu jen dostat procítěním ze svého přesvědčení. V češtině tomu říkáme pochopil jsem. Čím něco někdo pochopí? Pochopení není předmětem smyslů. Pochopení není předmětem vysvětlení. To si lidé často pletou, že se posloucháním vytvoří znání. Posloucháním a díváním se pochopení nevytváří. A jestli si to někdo takto myslí, že pochopil, když slyšel, viděl, tak to rozhodně pochopení není. To je jednoduchá vlastnost mysli adhavsáj, víra. To pochopení není. Pochopení přichází, když je úplně vše pryč. Když se vynuluje a dojde k tomu vynulování, tak přichází pochopení. To že vidíme, slyšíme a vzniká pocit, že jsem to pochopili a že to známe, to je absolutně hra mysli. To s pravdou nic společného nemá. S pravdou má společné jen to, co bez jakékoliv vlastnosti mysli dochází do zkušenosti. Man nebo dhí átma. Man má identitu a průkazem jeho totožnosti je čančal. To znamená, neustále v pohybu, neustálá změna. Nikdy nestojí, žádná stabilita tam není, pořád skáče. Kde je pořád skákání, tak jakákoliv akce jako zájem, pochyby, strach, obavy, chuť, když se neustále střídají v hlavě, tak je to mysl, man. Buddhi má svůj průkaz niščiátmak, to znamená přesvědčení. Když dochází k přesvědčení, tak ta mysl neskáče, protože člověk je ve stavu buddhi, je přesvědčený. Potom je třetí stav, kterému říkáme átman, ve kterém není čančal, není skákající, není ani přesvědčený, prostě jenom je. A tento stav átman člověk může procítit vyzkoušet, když neprobíhá man a neprobíhá buddhi. Teď v satsangu probíhá jednoznačně man. Když probíhá man tak o átman není žádná řeč. Takže ten verš je z pohledu védánty bez komentáře. Když je stav odpojeno od mysli a předmětů mysli, vlastností mysli, pak je átma. Tak proč o tom tady mluvíme a čteme? Protože jsme ve stavu man. Átman stav se bude dít tehdy, když man nebude. Jak man nebude? V prvním řadě se man musí přepnout do buddhi, přesvědčení. A když zhasne přesvědčení, tak se promění do „je“. Jde pryč a zůstane jen to „je“. My máme v běžné situace života, kde nedochází ani k přesvědčení. To skákání je v tak v plné rychlosti, že ani k přesvědčení nedochází, takže átman, to je vyloučená věc. Takže první výzva je, pokud nás vůbec zajímá átma, v první řadě vyřešit skákání mysli. Ta těkavost mysli, to je ohromnou výzvou. Jak se stává těkavost mysli? Těkavost mysli se děje kvůli neovládání a nepochopení, nedozralosti gjánu. Když ta vědomost nedozrává, pak ta těkavost pořád dominuje. Jako když v přírodě vidíte zajíce na poli se svými malými dětmi. Děti pořád skáčou a ta maminka neskáče. Ta sedí, drží je při zemi, pokud možno schovaná ve vysoké trávě, protože má zralost. Ví, že skákáním může být vidět očima orla, který sedí na stromě. On může poznat, že jsou tam zajíci. Ale ty malé děti nejsou zralé. A proto skáčou. Oni neví, že existuje orel. Oni to neznají, protože jsou děti a nemají zkušenosti. Používají svaly, kosti a skáčou. A vystavují samy sebe nebezpečí. Podobně my tu hlavu máme, ten man máme, ale je nezralý. Díky té nezralosti se setkáváme s mnoha problémy. Když přichází zralost, vědomost, tak se začneme používat buddhi. Takže příklad. Když uvažujeme, že jsem smutný, šel jsem na nádraží a vlak ujel. A prožívám lítost, prohru, zklamání, nespokojenost, naštvanost na sebe, proč jsem nešel dřív. To je dětské skákání zajíců. Když se dospívá a je dospělost, tak se chápe, kdo je smutný. Kdo je zklamaný. Takže zklamaný si pak řekne, kdybych přišel včas, stihnul bych vlak, byl bych smutný? Byl bych smutný, kdybych tady dorazil dřív? Ne. Kdybych chytnul vlak, tak by to nebylo. Nechytání vlaku je zklamání. A proč se nechytal vlak? Protože prioritou byly jiné zájmy. Proč byly prioritou jiné zájmy? Protože hlava byla Ytong. Kdo má být zklamaný? Ytong. Kdo je smutný? Ytong. Já Ytong nejsem. Mě je to jedno. Ale když se ztotožním s tím, že já jsem Ytong, tak potom jsem zklamaný a já je smutný. Takže záleží na poznávání, dospívání, že člověk poznává, s čím se ztotožňuje. Když se ztotožňuje s Ytongem, tak je zklamání na místě. Tímto stylem uvažování, to vede k zapínání buddhi. A potom dochází k analýze. A když dochází k analýze, dochází k pochopení a přesvědčení a když takové přesvědčení je, tak já Ytong nejsem. Tak ať si to Ytong užije. Takto můžeme přepínat z nezralosti do zralosti. Zralost přichází a tomu říkáme stav buddhi. Už nejsme man, ale jsme buddhi. Jakmile se přesvědčíme, že je to Ytong, tak už nám ten smutek nevadí, ale přijímáme. Ytong musí být smutný. To je to přesvědčení. Když je takto člověk je přesvědčený, tak skákání mizí. A přesvědčení ho potom automaticky utlumuje. Když je Ytong, tak ať si dělá po svém, já Ytong nejsem a začíná klid a ticho. Pak začíná další fáze, kterou můžeme nazývat různě, jako poznání a pochopení, když člověk ničím není. A s tím přichází netečnost. A to je začátek zkušenosti s átma. Teď už dál není co říct. Netečnost není život. Netečnost není zábava ani chutné, není radost, není to, co člověk v životě shání. Člověk shání radost, štěstí a veselé vánoce a to v netečnosti není. Vánoce budou veselé, když bude cukroví, ryba, strom, dárky a pak budou veselé Vánoce. Když to nebude, tak Vánoce veselé nejsou. V netečnosti radost není, tak vůbec není důvod, ji někde hledat. Proto átma není ani v seznamu nezralosti. Plazit se ve vysoké trávě není radostí zajícových dětí. Radost dětí je tehdy, když můžou skákat. Takto átma není předmětem mysli a nedochází ani k přesvědčení a další cesta je zabetonovaná. Takže zájem o átma a duchovní praxi v první řadě vyžaduje hospodaření s myslí. Tady je ještě řeč a vyprávění, protože jsme v poli mysli. Dobře hospodařit s myslí. To se nedá dělat, to se stává, to se děje. To se děje zralostí samou. Když se k tomu dozrává, tak pochopení se automaticky dostaví. Jako neustále chození na Kuti a posloucháním stejných vět, dochází k pochopení. Pochopí se to, co bylo řečeno před čtyřmi lety. Dnes, už je to pochopitelnější. Za čtyři roky je zralost, která se konala konstantně každý měsíc. Pak se došlo k závěru. Někdo chodil půl roku a vyskočil. Skákal jako dítě zajíce a odnesl ho orel. K dozrálosti nikdy nedojde. Naší neustálou snahou, porozumění mysli, proč jsem chamtivý, zlý, veselý, vypočítavý, taková analýza je ukázkou dozrálosti. A na co člověk přijde, to přijde samo. Ale když se to neanalyzuje, tak k tomu ani nedojde. Takže někomu něco předělat, což je neustále snaha člověka, to je ukázka absolutní nezralosti a tomu poznání nepatří.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -