Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Stav svapna se skládá ze světla, je to zvuk “u”, druhá míra, kvůli tomu, že je nadřazený (dominujícímu) předchozímu a je uprostřed (mezi a,m). Ten který toto ví, přitahuje znalost a poznání celku. Tento však nemá kompletní znalost brahma. 

 

---

---

Komentář:

Hrubým pochopením je stav svapna tédžas, agni a je ukár. To je druhý stav. Ale když začneme pitvat slova, tak slovo svapna je dohromady přeloženo jako sen. Ale jak to máme chápat? A co to je ten sen? To můžeme zjistit přes význam jednotlivých písmen. Sv, apna. Sv znamená svůj, apna znamená pán, znamená pití. To znamená, když člověk sám sebe polkne. Sthanam je s, thanam, to znamená kde se umisťuje, s umístěním. Svapna sthanam, když člověk sám sebe polyká, nebo umístění, kde sám sebe polyká. To je stav tédžas, agni, radžas, pitta, to jsou vše podobná slova. Svapna avastha, nebo svapna sthán se musí chápat jako už to Prém vysvětloval s těmi tachometry. Když se sníží rychlost tachometru, tak nastane stav, kde člověk polyká sebe. A co to je sebe? Tady bývá většinou velký zádrhel, protože člověk neví, co člověk je. Neustále svou existenci ztotožňuje s tělem a tím se také vnímá. To je největší nedostatek pro člověka. Dělá to i přesto, že moc dobře ví, že jsou jednoznačně dva předměty. Drašta a draš. Kdo se dívá a kdo se nechává dívat. Ty věci jsou jednoznačné, tam nejsou žádné pochyby. Pokud je člověk tři roky plus, tak už tomu rozumí. Pak je to jasné. Je ale jiná situace, když někdo žije padesát let, ale mozek nemá vyvinutý. Pak to nechápe. Ale drašta a draš, pozorovatel a pozorovaný to je jednoznačné. To vnímá každý. Každý říká, já jsem spal. To slyším od každého člověka. To znamená, že někdo spal a někdo se na něj díval. Já jsem vystrašený, to znamená někdo je vystrašený a někdo se na něj dívá. Já umírám, tak někdo umírá a někdo se na něj dívá. Pořád jsou dva jednoznačné pojmy, pozorovatel a pozorovaný. Ale člověk se neuznává jako pozorovatel, ale jako pozorovaný. Co je já? Já se chápe jako pozorovaný a tady se odlišují dvě cesty. Buď to zná, znalost, nebo to nezná, neznalost. Kdo to zná, ten může vykročit na cestu pozorovatele, a kdo to nezná, ten prožívá život pozorovaného. Takže svapna avasta, kde se sebe polkne. To sebe, kterým se člověk cítí. Čím se může cítit? Pozorovaným nebo pozorovatelem. Může se ztotožnit s masem pod dekou nebo s tím, kdo se dívá na to maso, které leží pod dekou. Když se ztotožní s hmotou, tak pro něj znamená stáhnutí sebe spánek hrubého těla. Když se cítí kusem masa, tak se stáhne maso. Záleží, jak je člověk zralý. Když je nezralý, tak je jako kyselé plody. Ty nejsou voňavé ani chutné. Ale přijde den, kdy to dozraje, začne to vonět, obarvovat, chutnat. Pupeny se nerodí rovnou se zralým ovocem. Nejdříve je potřeba porozumět, s čím se člověk může ztotožnit. Tam je však možnost obrovského propadu a vykolejení. Člověk snadno vykolejí z koleje védánty, jakmile se ztotožní s já, s kusem masa. Když z okna vyhodíte prach, vodu, špínu, tak kam to hodíte? Do vzduchu. Hozením do vzduchu se vzduchu nic nestane, ten je neustále čistý. Tím že ty věci vyletí a spadnou na zem, tím se vzduchu nic nestane. Jako příklad védánty, lotosový květ v bahně. Roste v bahně, ale žádné bahno se na lotos nemůže lepit. Čistota je jeho přirozenost. Lotos i vzduch, čistota je jejich přirozenost. Stejně já drašta je nedotknutelné, ale člověk se necítí nedotknutelný. Člověk se cítí tím odpadem, ne tím vzduchem. Člověk se cítí tím bahnem a ne tím lotosem. Člověk se sám ztotožní s pozorovaným. A proto védántisty se nic netýká, vše je mu ukradené. Vzduchu je jedno jestli je tam kouř z továrny, smog, cokoliv. Vodě je šum a fuk co nese a takto je i átma. Takto je drašta, takto je já. Když člověk já cítí takto, začíná védánta. Když člověk neustále cítí, že já je ta hmota, ten bordel, trápení, radost, veselo, vše co je obsaženo v jazyce, tím když se člověk cítí, tak vhodný kandidát pro pochopení védánty není. Může recitovat, pamatovat, přečíst, ale nikam to nevede, pokud člověk není zralý procítit, že je drašta, átma. To není, že to je nemožné, že tomu něco brání. Proč je nemožné uznat, že jsem átma? Protože konstantně sám sebe ztotožňuji s procítěním hmoty dravja. Takže mysl je myslí jenom šestnácti gunami. Díky tomu mysl je. A procítit se pozorovaným je procítit se, ztotožnit se s vlastnostmi mysli. Druhá možnost ztotožnění je ztotožnit se s átmou. Tam najednou odpadává všech 16 manógun a člověk začíná kráčet na duchovní život, ale my musíme být 16 gun. Pořád jsme opice na stromě. Ale ona není na stromě, ona je na nějaké větvi a říkáme tomu na stromě a ta opice skáče z jedné větve na druhou a pořád říkáme, že je opice na stromě. Ale ona je vždy na jedné větvi. V jednom čase je pouze na jedné větvi. Takto je těch 16 gun a já je ta opice, která skáče z jedné větve na druhou. A ten kdo takto prožívá 16 manógun, to je člověk. A když se tohle polyká a manóguny se stáhnou, tak se stává svapna avasta. To znamená, kde ty smysly karmendria a gjánendria jsou základem pro 16 gun. Takže když se polknou smysly, funkčnost smyslů, tak se polyká sebe, polykání manógun a tomu říkáme svapna avasta. Známe to jako ležící člověk v posteli pod dekou, nehýbající se, žijící dýchající a říkáme tomu, spí.

 

V této souvislosti je vhodné vysvětlit slovo bhutí karana. Čte se dohromady bhútíkarana. Možná trošku tušíte, slovo bhúti jsou mahabhúty a karana znamená dělání, konání, stávání se. Výroba bhúti. Dá se pochopit jako výroba mahabhútů. Říkám to v souvislosti, aby se trochu ujasnilo své ztotožnění. Jak se děje bhút, to co je hmota? Jako když se česky říká, materializace, zhmotňování. Takový člověk, který je vidět je zhmotněný, tak to je karana, to je to dělání. Takže bhúti karan, jak se bhút stává, agni stává, akáš stává, jak se všech těch 20 gun stává. Ten vztah mezi nehmotným a hmotným musí být velice jednoznačný. K tomu si řekneme jeden příklad. Nandi krásně spí se zavřenýma očima, plynule dýchá a pak vidí sen. Co tam vidí? Že jde na hory na Slovensko. Najdou ho vlci, začnou ho honit, on začne utíkat, vlci za ním, Nandy letí kupředu a začíná hon. Ale vlci umí taky běhat a ještě znají terén tak ho chytli a on už neměl žádnou sílu, tak spadl. Poslední co viděl, byly ostré zuby, kulaté oči, otevřenou tlamu a pak se probudil. Já nejsem na Slovensku ani v lese, já jsem v posteli a žádní vlci tady nejsou. A co tam zjistí? To tričko je zpocené, srdce buší jako o závod, ale byl to jenom sen. Tělo bylo v klidu, nohy, kolena, záda. Vše leželo v klidu, ale stal se pot a stal se zrychlený tep. To je jednoznačné, Nandy to může potvrdit. Ty dvě věci se objevili a to se nedá odmítnout. A z čeho vznikly? Vznikly z běhání ve snu. Sen co je neskutečný, nepravdivý, jenom fantasie, tak z této absolutně nehmotné věci se stane skutečně a rychle pocení a pot. To jsou obě měřitelné hodnoty, což je vlastností hmoty a takto se z nehmotného vyrábí hmotný. Tomuto procesu se říká bhúti karanam. Stává se bhút, vzniká hmota. A takto vzniká naše tělo a metabolismus, to je důkaz, že žijeme. Takto se ty neviditelné věcí přivedou do hmotného provedení, pomocí bhúti karana. Takto těch všech 16 gun, které přichází do života, jsou z určitého úhlu pohledu falešné. Nebylo je potřeba a život jel. A jsou dominantní, a podle toho jak působí, tak s tím my se ztotožníme. A říkáme, že jsem. Mám ruce, nohy, vlasy, kůži. To s čím se ztotožníme, odkud se to stává? Stává se to z neviditelného oboru a to je těch 16 gun. A když se těch 16 gun polkne, tak se polkne sama sebe. Když se nepolkne a je vzhůru, tak se pořád něco děje. Například Nandiho běh na horách před vlky. Když se člověk stává draštou, tak se stává mahátma. Když člověk začne cítit átma, tak je mahátma. Proč velká duše? Protože se cítí tím pozorovatelem. Jakmile je člověk pozorovatel, tak je vše falešné a pak automaticky přichází vajrágja. To je ukázka, že cítí, že je vše falešné. Potom je vše najednou šum a fuk. Vzduch se nikdy nešpiní a člověk se nešpiní, pak je ohromné osvobození. Může být cokoliv venku a nic se neděje, to je pokrok na duchovní cestě. Jenom potvrdit, že je to vše falešné, vyžaduje určitou znalost mysli člověka.

 

Otázka: Jak souvisí svarúpa se čtyřmi stavy? Odpověď: Svarúpa je vlastní forma. Ta červená vlna je svarúpa, i ta modrá čára je svarúpa. To je vlastní forma átma. Buď je to ve formě vlny, která je a, u, m, a nebo je to modrá čára, věčná a nic. I v Bhagavadgítě je jeden verš, kde se píše, óm splývá do tečky. Takže znak óm známe, víme, co znamená ta vlna a co znamená život. A ten splývá do tečky. Když je člověk živý, tak svarúpa je óm. A když je neživot, tak svarúpa je modrá čára. To je sva – znamená sobě, sám, sám sobě a rúp znamená tvar. Stejně jako svabháva, vlastní pocit, pocit sám sebe. A tady ve védánta vlně, ten a, u, m, ten óm, který znamená život, ve kterém vidíme sattva, radžas, tamas také naznačuje akár. „A“ je svarúp, „U“ je svarúp, „M“ je svarúp. „A“ je svarúp toho, když se rodí a když vzniká, to co je progresivní, co roste, „U“ je svarúp nidra, svapna a „M“ je také svarúp, toho kde vše zhasíná. Takže vznik života, růst, vývoj, dominance života a pokles života. A tak to je ve všech procesech. Ve všech procesech a existencích vidíme tu vlnu. Ta vlna je dobré téma na uvažování a pochopení procesu. Nad tím, když se člověk hodně zamyslí, nad existencí procesu, tak najednou člověka nic nepřekvapuje. Takové je poznání. Člověk poznává, pak zjistí, že je problém, neví si rady co s tím, pak se zamyslí a co mu vadí? Že padá, končí, to mu vadí. Že příliš nestíhá radžas, nebo se nic neděje, to člověku vadí. To co vlastně vadí je, že chybí a, u, m. Chybí sattva, radžas, nebo tamas a v tom je problém. Věci se dějí a to co člověku vadí, to je samozřejmé. Jako bylo minule řečeno, bolí mě záda. A proč by nebolela? To je samozřejmé, je příliš radžas, a proto bolí záda. Protože pro radžas je bolest zad přirozená. To že něco končí je tamas. Nikdo už mě nemá rád, to je problém, proč by to nebyl problém? Proč by se to nemělo přestat líbit? Je tamas a končí se. Žádný prvek už tam není, který by vytvořil libo, růst a vznik. Takové chování není a ani žádné faktory k tomuto nejsou. V každém procesu může člověk najít potom zodpovídající faktory. Když je to vaření, tak jsou tam faktory, olej, pánev, vařečka, čas, chuť a když z toho nějaký faktor není, tak se to vaření nebude dít. Ve všech situacích jsou nějaké zodpovídající faktory. Ty faktory jsou dva bháv a guna. Bháv je pocit, jako třeba strach. Strach je bháv. A ušna, tikšna jsou guny. Takže ty bhávy jsou to první, ty pocity jsou první, pak se vyberou guny. A pak se začne dít na hmotné úrovni. To je velmi klíčová rovnice. To si zarámujte. První se objevují pocity, pak se objevují guny, dravja guny a pak se objevuje změna na hmotné úrovni. Otázka: Odkud se berou zkušenosti? Odpověď: Někde jsou zažité a když zažité nejsou, tak pocity nejsou. Bháv je ten pocit a to je to první, které se objevuje. Bháv vybere guny a guny určí, jak se změní hmotná úroveň. Nad tím je potřeba se hodně zamyslet. Potom říkáme, že to co je, je samozřejmé. Bolest, trápení, smutek, stres, vše je samozřejmé. Nic není nesamozřejmé. Nic není náhoda. Vše je samozřejmé. Potom musíme zjistit jakaá je vlastní a skutečná forma toho samozřejmého. Sattva, radžas, nebo tamas. Vzhůru, spící nebo hluboko spící. To jsou různé stavy svarúpa. Teď v tom verši, který se řeší, tam se píše, svapna avasta ukar. Ukar je „U“, napsané nad vlnou. Tédžas slovo ve verši je bháv, který znamená rychlost, prudkost, bleskovost, světlo, teplo, hořící, bystrost, to se vše týká tédžas. Jako když v nebi létají rakety a stíhačky. Létají bleskově, rychle, tédžas. To je ukar. Ten ukar, ten radžas a dominance se týká té síly zodpovídající za existenci a proces. Když je ta síla, když jdete 17. listopadu na procházku Prahou, svítí tam tisíce svíček. Je tam ohromné světlo. Pak jdete domů a už je jedna hodina v noci. Na muzeu, kde bylo tisíce svíček, tak všechny zhasly a svítí tam už jen jedna svíčka. Ta neudělá tolik světla, jako těch tisíce svíček. Jenom lehce bliká a ostatní zhasly. Jedna svíčka ještě má vosk, tak neustále svítí. Takto je svapna avastha. Takto je radžas, ten vosk a světlo a ta svíčka jsou dohromady projev světla. Intenzita toho světla je radžas. A to už kleslo. Už svítí jen malinko, protože už svítí jen jedna. Ve svapna avastha i více světla i málo světla jsou stále „U“, radžas. Svapna avastha, která se překládá jako stav snu. Sen je to jedno jediné světýlko, které svítí. Všechny ostatní už zhasly. Když úplně všechny zhasnou, tak jsme na vlně na „M“. Úplná tma. Svítilo hodně svíček, ale teď už tam bliká jen jedna svíčka. Když je to náš denní režim, když jsme vzhůru, tak jsou všechna světla svítící. Celé tělo a každý smysl vnímání, všechny faktory jedou na plné pecky. Večer když přijdeme domů a vlezeme do pelechu, tak už se začínají zhasínat svíčka po svíčce. A když se všechny zhasnou, tak padáme do tvrdého spánku, kde není žádný sen. Usneme, ležíme v posteli a svítí jen jedna svíčka. Je to ten šéf, který nedělá to, co chci, tak začne svapna. To znamená, svítí ta jedna svíčka. A v noci člověk vidí rozčíleného šéfa, trestání, intriky a vrtí se v posteli. Takto je svapna, to je ten sen. Protože tam neustále ten vosk zůstává. Něco tam neustále je, co hoří. Pořád to dýmá, ten tédžas tam neustále je. Všechno zhaslo, akorát šéf není vyřešený. Tomu se říká dependence, závislost a to je problém. Když je člověk na něčem závislý, tak je tam vždy dost síly, aby to svítilo, a to člověku nedá spát. To člověka nenechá vypnout. Objevuje se to ve snu a pořád to funguje. Vytáhli jste klíče a motor pořád funguje. Dojde benzín, vybije baterii, celé auto drncá. Když něco neustále zůstává, tak je problém. To je vyčerpanost. Lidé usnou, ráno se probudí a cítí se unaveni. Tělo možná spí, ale átma, to sám sebe nespí. Tam se neustále něco vrtí uvnitř a to neusne a neodpočine si. Neustále je tam boxík, který podporuje hoření. Minule jsem říkal, konec znamená konec. Ukončilo se, znamená, ukončilo se. Pořád se držet a být přilepený, to jsou zbytky vosku, které neustále hoří. Co je konec, to je konec. Pak svapna není, pak sny nejsou. Sen znamená náznak neklidu. Jakýkoliv druh snu je alespoň trochu neklidu. Neustále je tam zbytek vosku, který pořád hoří. Co ta svapnu má přivodit, to je stav nidra, spánek. Spánek znamená anabolická fáze v těle. Hromadění síly, recovery, to se má dít. Potom ten sen nepřináší spánek a zůstává sen. To není tma. Pořád svítí a to je problém. Pak je problém, protože člověk je neodpočinutý a nemá šťávu. Jako když se dá konektor do mobilu a myslí se, že se to dobije, ale adaptér není v zásuvce. Potom se za dvě hodiny mrkne na mobil a diví se, že není dobitý. Neustále se vybíjí, neustále v hlavě něco šrotuje. Spánek a dobíjení není a místo spánku je svapna, je sen. A když je sen, tak je proces vybíjení. A proto když jde člověk večer spát, tak existuje spousta jogínských technik, krijájógy, pranájáma, jóga nidra. Člověk leží v posteli, puštěná esoterická hudba a zvuky z přírody, nebo klidných nástrojů. Co má potom hlava dělat? Člověk vzpomíná a sleduje co se děje. Že se tělo se uklidňuje, nohy, záda se uklidňují a celé tělo přichází do klidu. Když se takto začne uvažovat a cítit a vzpomínat, tak se automaticky začne uklidňovat srdce, zpomalí se dech a člověk upadne do spánku. To je jogínská receptura na nespavost. Snaží se zhasnout všechny svíčky jednu po druhé. Když takto všechny svíčky zhasnou tak je ihned nidra. Je stav beze snů a začíná se dobíjet. Takto když člověk leží v posteli a neustále řeší, co komu řekne, komu vynadá, pořád něco vrtá v hlavě, tak mysl je samozřejmě vzhůru. Dech, srdce, metabolismus jsou vzhůru a spánek nepřichází. To se stává když je člověk parazit. Když je na něčem závislý, nežije svobodný život. Člověk není pánem svého času a života. Tehdy se toto děje. Pak se ráno probudí a je nedobitý a unavený. Čas utekl, ale nedobilo se. Protože je neustále vzhůru, něco tam neustále bublá. A to protože v těle a mysli jsou nějaké bhávy a pocity, pořád nějaké kám, kródh, mad, móh, lóbh, které prožíváme a to jsou vosky, které předávají a podporují svícení té svíčky. To se má dít, když je člověk vzhůru a ne když spí. Svapna avasta je tédžas, když nesvítí a neřádí, tak žádné sny nejsou, protože je radžas. Tak se automaticky nemůže spát. V hlavě je průser. Strašně moc přilepené libo a nelibo. Všechny tyto věci jsou tédžas. Vše je ten proud, který nutí být vzhůru. Jako byl minule příklad, jak sen může vytvořit z metabolismu tuků pot a kůže jej může vyhodit. To je to působení na hmotu a na hmotné úrovni. Takže svapna stháno, místo spánku je tédžasem, kvůli tédžasu. Pořád tam něco svítí a je tam pořád síla. Když toto někdo zná a ví, tak ví o stavu mysli, stavu duše, vše co se tam děje. To je význam toho celého verše.

 

 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -