![]() |
माण्डूक्य उपनिषद्, Māṇḍūkya Upaniṣad,-Mundakopanishad, (S.-2, Ch.-1, V.-8) |
सोऽयमात्माऽध्यक्षरमोंकारोऽधिमात्रं पादा मात्रा मात्राश्च पादा अकार उकारो मकार इति ।। 1.1.8 ।। |
so'yamātmā'dhyakṣaramoṃkāro'dhimātraṃ pādā mātrā mātrāśca pādā akāra ukāro makāra iti ।। 1.1.8 ।। |
Posvátná slabika Óm je Átma |
sas (vychází z tad) (pronoun, 3rd person, masculine, nominative, singular) = tamten; ajam (vychází z idam) (pronoun, masculine, nominative, singular) = to; ātmā (vychází z ātman) (masculine, nominative, singular) = vlastní Já; adhjakṣaram (adhi + ak ṣaram) (adverb) (indeclinable) = co se týká slabiky; oṁkaras (vychází z oṁkara) masculine/neuter, nominative, singular) = posvátná slabika; Óm adhimātram (vychází z adhimātra) (adhi + mātram) (adverb) (indeclinable) = co se týká míry/měřítka; pādāḣ (vychází z pāda) (masculine, nominative, plural) = čtvrtiny; mātrā (vychází z mātra) (masculine, nominative, plural) = měření/měřítka; mātrā (vychází z: mātra) (masculine, nominative, plural) = měření/měřítka; ča (conjunction) (indeclinable) = a; pādās (vychází z pāda) (masculine, nominative, plural) = čtvrtiny; akāraḣ (vychází z akāra) (masculine, nominative, singular) = zvuk “a”; ukāraḣ (vychází z: ukāra) (masculine, nominative, singular) = zvuk “u”; makāraḣ (vychází z makāra) (masculine, nominative, singular) = zvuk “m”; iti (punctuation) (indeclinable) = blízko citaci. |
Pokud jde o slabiku, ona posvátná slabika Óm je vlastní Já (átma). Pokud jde o míru, čtvrtiny jsou míry. Míry a čtvrtiny jsou: zvuk a, u, m.
V dalším verši je řeč o omkaru, ale aby se verš správně pochopil, musí se člověk dostat do jiné hloubky. Jako když namalujeme vodorovnou čáru, to je věčná čára, která naznačuje věčnost. Tam je nic. Potom namalujeme vlnu. Takže máme jednu vodorovnou čáru a druhá je vlna. Ta vlna je jeden výkyv té rovné čáry. Tím se z čáry udělá vlna. Ta vlna má nějaký začátek, má svůj vrchol a má svůj pád. Tři fáze vlny. Když ty tři fáze smažeme, tak je zase normální čára. Ta vlna je na začátku stejná jako vodorovná čára a na konci je také stejná. Takže úplný počátek a konec vlny jsou stejné. Toto naznačuje věčný klid a život. Vlna naznačuje život, vodorovná čára naznačuje věčnost, nekonečnost. Vlna je to, co začíná, dochází na vrchol, padá a končí. A po konci je opět úplně vodorovná. Takto je i život, existence. Existence začíná, vyvrcholí a končí a potom je zase věčná, už není. Podobně jako vlna přichází, kulminuje, padá a není. Není na konci, stejně jako není na začátku. Začátek a konec je stejné není. Když škrtneme vlnu a spojíme začátek a konec, tak je to vodorovná čára. Není, začíná, kulminuje, končí, není. Takhle je každá vesmírná existence. Vše co dnes je a existuje ve vesmíru, tak někde začínající, kulminuje a končí. To je objev existence. Podobně je to s písmenem „a“, když se řekne „a“ tak to je jako anglicky in. To co tady přišlo, to co se objevilo, to je mátrika „a“. Písmeno „u“ naznačuje směrem nahoru, zvýraznění, dominance, zvednutí. A, U, M, začíná se, zvedá se a končí s písmenem „m“. Ta vlna je platná pro všechny případy, všechny existence, ve všech úrovních. Hrubé, mikroskopy, ionty, elektrony až do rozměru planet. Od těch jemných až po ty hrubohmotné. Ve všech je začátek, dominance a konec. A ty vlny jsou projevem času a prostoru na podkladu věčnosti. Ta věčnost se na chvíli promění do vlny a zase pokračuje do věčnosti. Takhle je lidský život, existence, všechny prvky vesmíru. Všechny existence přicházejí, dominují a končí. Rozčílenost přichází, kulminuje a je ticho. Život se narodí, doroste, staří a konec. Bohatství přichází, dominuje a končí. Mládí začíná kulminuje, končí. Stáří začíná, kulminuje, končí. Toto je universální rovnice tohoto vesmíru. Dech začíná, kulminuje a končí. Veškeré existence, které mohou existovat ve vesmíru, všechny mají začátek, kulminace a konec. To je tvár „a“ akár. To jsou ty tvary „a“, tvar „u“ a tvar „m“. Když se sloučí písmeno „a“ a „u“ tak vznikne „ó“. Takže můžeme zpívat Óm a je to totéž, Jako bychom říkali aum. A,u,m je princip pochopení existence podle védánty. Co existuje, je pouze jiným slovem Óm. Nic jiného neexistuje. Každý dech, kámen, člověk, molekuly, planety, všechny jsou svázány v Óm. Přicházejí, kulminují a končí. Takto ta átma, ta věčná átma, ten vesmír se projevuje a projev znamená Óm. Jakýkoliv projev, hmotný, nehmotný, negativní, pozitivní, zdravý, nemocný, chudý, bohatý. Cokoliv co se objevuje, je Óm. Óm to je princip té vlny, která začíná, kulminuje a končí. Věčná je pouze ta vodorovná čára. Vzniká a končí ve věčnosti. Vše je to jen přechodná věc. Úplně vše je jen takto přechodné. Přichází a,u,m. Z toho je Óm. A když to rozpitváme jako jednotlivá písmena a jejich výrazy z mátriky, tak je to jednoznačné. Nádech začíná, kulminuje a končí, výdech začíná, kulminuje a končí. Běžně se Óm zpívá s výdechem. V Krijá józe se Óm zpívá s nádechem, zádrží a výdechem. I dech má svůj Óm. Když ten dech velmi hluboce a s citem poslouchá, tak dech má také svůj Óm. Každá existence, která přichází a objevuje se od vodorovné čáry do vlny, tomu se potom z pohledu filosofie existence říká sattva, radžas, tamas. Takto satva radžas a tamas jsou tři fáze projevu. Začínající dominující, kulminující a končící. Takto je princip existence pochopeno ve Védántě. To by mělo být vidět ve všech situacích, které člověka můžou napadnout. Ve verši se objevuje slovo mátra a to může mít dva významy. Jeden význam je „jen“ a druhý význam význam mátra je „měřítko“. Takže Óm je jen náznak, symbol, měřítko. Óm je jako písmo což znamená akšar naznačující všechny pády ve kterém je akár. To je akár tvar „a“, ukár tvar „u“, makár to je tvar „m“. Takže ty všechny pady, džagrt, svapna, šušupti a túrja. Tak ta vodorovná čára je túrja avasta. Džagrt je ten začátek, svápna je to „u“ dominující a kulminující a šušupti je „m“ avasta. V češtině se říká, mám neklidnou mysl. To je velice divná věta. Proč je divná? Protože mysl nemůže být klidná. Mysl znamená neklidná. Kde je neklid, to je mysl, vikár, dóš, porucha, jako vichřice. Říká se klidná vichřice? Vichřice je to, co je rozhoupané. Tak neklid je mysl. Mysl nemůže být nikdy klidná. Neklidu se říká mysl. To je potřeba, aby člověk pochopil a věděl o čem je řeč. Kdyby byl klid, tak mysl není. Pak je jenom vědomí. Pak je jenom bůh, pak je jenom věčnost. Ta celá vlna je porucha toho klidu. A proto je dóš, vikár, deformace. Proto je život omyl a průser, průser té vodorovné čáry. To je uvažování a přístup védánty. Klidná mysl neexistuje. Jakmile je klid, tak mysl není. Mysl znamená průser, guláš. To je velice základní klíč védánty. Takže mysl existuje a co existuje, tak je Óm. To začalo, probíhá a končí. Tři písma aum a jejich význam, jsou tři různé podoby věčného átma, takový výkyv vesmíru. To je velice klíčový verš. O tom se dá mluvit celý den, myslet na to celý život a vyřešit se s tím dá všechno. Co je mysl to je blbost. Kde blbost není, tam mysl není. Mysl je dominance té vlny, to je představa mysli. To je mysl. Sattva, radžas a tamas, ahamkár, negativní a pozitivní, to vše dohromady se jmenuje mysl. A kde mysl není tam je jenom vědomí a jen átma. S tímto poznáním se dá praktikovat Krijá jóga, nadhled, meditace, dhján. Když se tento princip praktikuje a stává se pravdou, potom automaticky vzniká vajrágja. Pak jsou veškeré, strachy, obavy a stresy pryč.