Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Kdykoliv jeden spí a nemá naprosto žádnou touhu po čemkoliv a pokud ani nesní, jedná se o suṣupta. Stav suṣupta je splynutí v jedno, vskutku přeplnění porozuměním a naplnění blahem, užívání si dokonalého štěstí, uvědomění, brána k porozumění/poznání a je třetí čtvrtinou.

---

---

Komentář:

Celou dobu jsme mluvili o dvou stavech džagrt avasta a svapna avasta. Za normálních okolností o třetím stavu nevíme. Je pro nás neznámý, není ve zkušenostech. Co je ve zkušenostech? Pokud vznikne nějaká zkušenost, tak je vždy a v první řadě nejnutnější páteř té zkušenosti a tou je ahamkár. Když ahamkár není, tak de facto nic není. Například když se vás zeptám, kdo je vše na satsangu, tak se budete hlásit, já Luky, já Prém, Já Zlato, Já Gábi. Kdo znamená Prém, Luky, Zlato a Gábi? Co to je? Kdyby nebyl ahamkár, bylo by to něco? Nebylo. Odpovědí je ahamkár. Kdo je to za dveřmi? Kdo tam je? Já maminka, já Govind. Já Govind je ahamkár, ale v józe to neplatí. V józe platí Íša vásjamidam sarvam. Vše je brahma. A vše znamená vše a to je brahma. Tak jaká je pro jogína odpověď na otázku kdo? Kdo, znamená brahma. Ale to není normální člověk. Čemu my říkáme normální člověk, to je ahamkár. Vzhůru a spánek, tyto dvě možnosti jsou možnostmi pouze pro ahamkár. A proto jsem na to dával důraz, aby si člověk uvědomil, že dvacet čtyři hodin a celý život je v takovém jogínském omylu. Jogíni tomu říkají omyl, neskutečné. Veškeré vnímání, myšlení a myšlenky co jsou v hlavě, vše co je považováno za podstatné a důležité, to co znamená znát a neznat, jsem a nejsem, mám a nemám, to je vše je předmětem zkušenosti člověka, když je ahamkár. Co člověku není známo, to neexistuje. Může existovat něco, co člověk nezná? Je to možné? Jak se taková zkušenost buduje? Zkušenost se buduje pomocí smyslů, mysli a tímto člověk končí. Tím je ten man (mysl) takový král člověka. Pán člověka, bůh člověka, prostě úplně všechno. Co nezná, to neexistuje, to je důkaz. Pokud existuje něco, co nezná, co ahamkár není, já není, člověk není. Tak tam začíná přístup jogína ve Védántě. Protože v rámci mysli je tam malinký článek buddhi, který má přístup, má svou nekonečnou vlastnost odvození, interpretace, analogie. Ale to nikdo neposlouchá, protože to je jen malinká část celé mysli. Ostatní části mysli jsou mnohem více dominantní. Jako je radost, smutek a všech 16 manógun. Proti patnácti je jen jedna a ta jedna je samozřejmě vždy zastrčena. Na ní je patnáct vrstev. A přece Védánta říká, probuďte tu šestnáctou část mysli. A když jogín svou praxí, čintan-manan-svádhaj tuto část probudí, tak jsou najednou všechny ostatní vrstvy strašně slabé. Díky této části můžeme říct, že to, co člověk nezná, to neexistuje. Těch všech patnáct částí k tomu závěru nemůže dojít. To je typické pro běžného člověka. Takže džagarit avasta, svapna avasta, vzhůru nebo snění, to je vždy za přítomnosti ahamkáru. Páteří obou stavů je ahamkár. Přichází však třetí stav, o kterém je řeč v pátém verši. My tento stav chceme znát, ale znát znamená slyšet, číst, vědět a mít ve višajgján, smyslových předmětech. Znát znamená višajgján, to není buddhi. Co není známo, co není ve višajgján to neexistuje, takže i Védántu chceme narvat do višajgján. Ve višajgjánu je různé povídání, puruš, prakriti atd., ale to jsou jen posbírané informace. V první úrovni se musí posbírat, ale když to končí tady, tak je to stejné jako stahování tisíc videí z internetu na svůj počítač. To se nikdy zkušeností a poznáním nestává. Je to jenom v úrovní znát. Stáhnout na disk, mám staženo, ale do praxe se to nedostane. V praxi o tom není ani slovo. Takže třetím stavem, avasta o kterém tady můžeme mluvit je sušupti. To jsou dvě slova. Su a šupti. Šupt znamená skryté, schované. Su jsou dvě písmena, jedno a půl písmena S a mátra U. To je jako české S a U znamená nad. S, nad, skrytým. Znamená sedící na skrytém. Co se skrývá? Ahamkár se skrývá. Nic jiného není. Člověk znamená ahamkár. Když ho škrtneme, člověk není. Když se ahamkár skryje tak jakékoliv skrývání je za něčím, pod něčím, stejně jako strom je šušupt v semeni. Květ v rostlině je sušupt, pokud nerozkvete. Slunce je skryté za druhou stranou zeměkoule. Když se odkryje a zeměkoule se otočí, tak máme ráno a východ slunce. Stejné je to když ego, ahamkár, já je šušupt, když je skryté. A když je skryté, tak to není projeveno jako strom a  když je strom skrytý v semínku, tak stonek není, listy nejsou, květ není, plod není. Nic není. Vše je skryté, schované, šušupt. To však neznamená, že není. Je, ale kde? V semeni. Jaká je to forma? Sušupt. Takto ahamkár když není, džagrt nebo svapna není, tak je sušupt. A o tom sušupti nemá člověk obvykle žádné ponětí ani zkušenost. To se neděje. Jakmile je zkušenost, tak je buď vzhůru, nebo spící. Takže sušupti nelze mít ve zkušenosti paměti. Jakmile řeknu, mám s tímto stavem zkušenost, tak to znamená, že lžu. Protože v sušupti zkušenosti nejsou, já není. Tam je vyloženě jenom je a o tom žádná slova nelze provozovat. Sušupti avasta znamená, kde není ahamkár, kde není pocit já. Kde není mysl. Když není, tak kdo o tom ví? Kdo o tom může vědět, že to není? To je buddhi, které je jinou podobou čitt, vědomí. Které můžeme chápat v rámci funkce člověka jako dýchání, trávení, proudění, cirkulace oběhu, pumpování, bušení srdce, růst, metabolismus, cítění, pamatování. To je spousta funkcí člověka, některé funkce jsou funkce fyzikální a tomu říkáme fyziologie. A fyziologie je projev, někdo to musí řešit a někdo to musí ovládat, protože známe, že mrtvoly fyziologii živého člověka nemají. Fyziologie živého člověka se v mrtvolách nenajde. To znamená něco tam je, co dělá živého živým. Nějak to musíme definovat a pojmenovat. V sanskritu je to čitt, v češtině vědomí, v angličtině, concious. To znamená takový předpoklad, který definuje skrytou sílu pro život. A jeho psychická podoba je mysl. V mysli je ten malinký prvek buddhi. Který má bytost člověka extrémně vyvinutý. A díky buddhi můžeme vědět, definovat, předpokládat, že musí něco existovat. Že ten strom musí existovat v semínku. Ostatními částmi mysli, smyslů, není strom bez semene registrován. Očima, ušima, dotekem to není registrováno. Takto není strom v semínku registrován. Kdo to registruje, že je strom v semeni? Buddhi. Předpoklad, anumám, odvození, odhad. To je ten prvek, který jogín ve své praxi využívá na maximum. A jeho fází, kde jede buddhi na plné pecky je čintan- manan-svádhjaj. To jsou aktivity buddhi. Často se setkáváme s tím, že lidé řeknou, když začnu přemýšlet, začnu plakat, začnu se smát, začnu se nějak cítit, co to je? Hned se objevují ostatní části mysli místo buddhi. Začnou se prožívat ta slovíčka, udělám čintan-manan-svádhjaj a přemýšlím nad maminkou. Hned začnu cítit lítost a zlost a začnu to prožívat. V tu chvíli funkce buddhi zmizí a funkce ostatních manógun se zvýrazní. A člověk je tam, kde byl. Šušupti je skrytý stav. Co je skryté? Skryté je ahamkár, já, cítění já, co buduje já. Čím jsem já. Já se člověk necítí kvůli tomu, že dýchá a pulsuje srdce, že běží trávení, tím člověk neví, že je nějaké já. Člověk ví o já kvůli tomu, že se cítí. A co cítí? Manóguny. Radost smutek, snaha, chuť, pamatování. Tím se cítí já. Cítění já není nic jiného než manóguny. Takže i manóguny i ten ahamkár jsou skryté. Tam kde jsou skryté, tam už není ani džagrt, ani svápna. Proto vytvořili jogoví mistři slovíčko pro moderní filosofy. Hluboký spánek, deep sleep. To je často používané slovo pro vysvětlení sušupti. Je to proto, aby se to dalo zabudovat do slovníku a říct, já vím, co to znamená. To je spánek ve kterém nic nevím, to znamená nejsem. Když nejsem tak kdo to ví? O tom už není řeč. A jestli je o tom nějaká myšlenka, tak je to jen buddhi. Takže o téma šušupti je řeč v józe. Ale v karimatkové józe, vyprávěcí józe, oblékající józe, předváděcí józe, tam o sušupti žádná známka není. Kde běží ten čintan-manan-svádhjaj, tam se mohou objevovat paprsky sušupti. Ale o takové józe žádný salón není. Je to k dispozici 24 hodin, ale tam člověk nechodí. Nebyl by potom žádným manželem, pracovníkem, kamarádem ani řidičem, kuchařem, truhlářem. Nebyl by žádným ztotožněním a to se za normálních okolností neděje. Člověk neustále něčím je. Pořád je někdo, něco, zahradník, čtenář, předváděč, pořád něčím je. Pořád se s něčím ztotožňuje, tak o sušupti není žádná řeč. To se vůbec nezdá, že to může být. To je myslím, dost velká nálož pro seznámení se se šušupti avasta. Čím víc se seznámíme s tím co to je, tím více jsme mrtví a cítíme se ničím, což není moc přirozené a vůbec to není příjemné. Protože příjemné je předmětem mysli a to se ztrácí, protože já není. Tak příjemné není a co není příjemné, to nikdo nechce. Lidé chtějí to, co je příjemné, krásné, hezké, zdravé. Lidé jsou vzhůru nebo spící, spící vzhůru, vzhůru spící, těmito kombinacemi je člověk. Člověk je různá dávka vzhůru a spící od narození až do smrti. Takto Mandukja upanišad otevírá oči a recepturu a svítí na cestičku, kudy jogín může projít dál.

 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -