![]() |
माण्डूक्य उपनिषद्, Māṇḍūkya Upaniṣad,-Mundakopanishad, (S.-2, Ch.-1, V.-4) |
स्वप्नस्थानोऽन्तःप्रज्ञः सप्ताङ्ग एकोनविंशतिमुखः प्रविविक्तभुक्तैजसो द्वितीयः पादः ।। 1.1.4 ।। |
svapnasthāno'ntaḥprajñaḥ saptāṅga ekonaviṃśatimukhaḥ praviviktabhuktaijaso dvitīyaḥ pādaḥ ।। 1.1.4 ।। |
Druhá čtvrtina Já |
svapnasthānas (vychází z: svapnasthāna) (svapna + sthānas) (karmadhāraya compound, masculine, nominative, singular) = svapna (stav snění) antas (adverb) (indeclinable) = vnitřně prajñās (vychází z: prajña) (masculine, ominative, singular) = znalý saptāṅgas (vychází z: saptāṅga) (sapta + aṅgas) (karmadhāraya compound, masculine, nominative, singular) = mající sedm částí ekonaviṃśatimukhas (vychází z: ekonaviṃśatimukha) (eka + ūna + viṃśati + mukhas) ( karmadhāraya compound, masculine, nominative, singular) = mající devatenáct bran praviviktabhuj (vychází z: praviviktabhuj) (pravivikta + bhuj) (tatpurūṣ acompound, masculine/feminine, nominative, singular) = ten co si užívá samotu taijasas (stem form: taijasa) (masculine, nominative, singular) = obdařen světlem dvitīyas (vychází z: dvitīya) (ordinal number, masculine, nominative, singular) = druhý pādas (vychází z: pāda) (masculine, nominative, singular) = čtvrtina |
Stav svapna je vnitřní vědění/znalost, má sedm končetin(Agnir mūrdhā, cakṣhuṣhī candra-sūryau, diśah śrotre, vāk vivṛitāsca vedāh; vāyuh prānah, hṛidayam Viśvamasya, pādbhyām pṛithivī), devatenáct bran, užívá si samotu, je obdařen světlem, a je druhou čtvrtinou.
Dnes nás čeká 4. verš. Ten, kdo to dnes poslouchá, poslouchá velice základní věc. Na počátku Mandukya upanišad je analýza a duchovní disertační práce o experimentu, analýze a objevu já. To je první bod, který by měl být vždy na paměti, protože na něm je postaveno úplně vše. A ten první bod je, že život je jeden proces. Je jenom jeden krijá, proces, akce. Ta akce má dvě podoby. Stejně jako každá jiná akce má dvě podoby. Jedna podoba je vnímatelná, díky které ho ostatní prvky, které jsou jiné než ten proces krijá, mohou vnímat. Jako třeba mluvení je jeden krijá, proces a ten má dvě základní složky. První složka je vnímatelná - o tom mluvení se můžete dozvědět, pokud slyšíte. Slyšením potvrzujete mluvení. Druhá část toho mluvení je ta, kterou se to mluvení děje. Dění toho procesu. Jedna část je dění procesu a druhá je vnímání procesu. Mluvení je jako když se vaří pěna na mléce. Mléko se zvedá, pěna neexistuje. Dění té pěny je ohněm pod mlékem. Samotné mléko pěnu neudělá. Pěnu udělá oheň, který je pod mlékem. Takže pěna je proměna ohněm. Když zapůsobí oheň na mléko, objeví se pěna. A to je jeho dění. Zvednutí mléka a vykypění z hrnce, to je to, co se vnímá. My to takto vnímáme. Ale na našem vnímání nezáleží dění toho mléka. My se můžeme jen dívat, ale pěna na tom nezáleží. Takže jedna věc je jádro procesu, života, protože nás zajímá život, ale tento princip platí všeobecně. V každém procesu je dění a každý proces je vnímatelný. To vnímání a dění, mezi sebou nemá žádný vztah. Jako východ slunce je dění, které můžeme vnímat. Ale podle našeho vnímání se dění nemění. Na přání člověka se slunce neotočí. Vnímání nemá žádný vliv. Obě dvě části (dění a vnímání) jsou základní ingredience jakéhokoliv procesu. Vnímání je okolí a děje se uvnitř v procesu. A to dění je nevnímatelný obsah, nevnímatelný předmět. Takže první bod je život, jako proces, proces je to co se děje, stejně jako jakákoliv jiná akce. Dělá nebo děje, dělat nebo dít. V obou procesech jsou dva základní prvky. Můžeme tomu říct antaha, a bhavis vaha. Antah znamená to, co je vevnitř a to, co je vně je bahiš vaha. Slova proces, krijá, karma, akce, všechna jsou nyní synonyma a ve všech procesech, akcích, krijá je nepřetržitá osa času. Ten čas je jeden kus a probíhají v něm proměny, interakce. Proměny mezi vlastností jednotlivých ingrediencí. Proces znamená kus času, ve kterém probíhají interakce mezi obsazenými ingrediencemi. V češtině té interakci můžeme rozumět jako individuum a okolí. To jsou dvě základní skupiny. Vaření mléka je oheň, mléko, hrnec, voda, černý čaj a bublání. Tyto ingredience začínají interagovat, vyměňovat si vlastnosti a to je zase proces. Také má svou externí a interní část. Každý proces, každé sloveso má svou interní a externí část. Dění a pozorovatelnou. To je velice subtilní, jemné povídání. A je předmětem hluboké soustředěnosti. Takže v každém slovese co jogína napadne, jsou dvě věci. Externí, to, co lidé vnímají smysly, co ty antény chytají a interní, to, co zapříčiní tu akci, to sloveso. Na konci slovesa je vždy písmeno T. Jakékoliv T na konci slova značí, že jde o sloveso, naznačuje proces. Žít je taky sloveso. Takže existují dvě slova antaha a bahiš. Vnímatelná a příčinná a jsou vždy spolu. Jako je východ slunce a člověk, který není v dosahu. Východ slunce je proces a běží, ale my nejsme v dosahu a to neznamená, že východ slunce není. Bahiš a antaha. Potom další, velice klíčové slovo, které vzniká ve druhém verši je pragja. To jsou 4 písmena p, r, gj, a. Jejich sloučením zůstávají pr a gj (ď). Písmeno P označuje okolí a to je to, co není vevnitř. Označuje hranici, která dává najevo venku a uvnitř. R je síla, prán, agni, pachatel, energie. Ď (gj) je znalost, gján, vědomost. Písmeno A je důraz na gján. Takže když shrneme všechny mátriky, vzniká z toho akce schopná síla, interakce, výměna látek, vědomosti, mezi individuem a okolím. Toto je význam a my to chápeme i díky známému slovu dharma. Dharma je interakce mezi individuem a okolím. Co tu každou akci drží, to si zvýrazněte. Páteří procesu je kál, čas. Nepřetržitý čas v jednom kuse, bez přerušení. Rodí se čas, který začíná, probíhá a končí. V každém slovese, které jste napsali a uděláte pod ním čáru, máte ji v jednom kuse. To můžete vnímat jako jednu část, která někde začala a někde končí. Takto každé T končí. Je to tvorba času. Sloveso znamená čas, čas se buduje a děje se tam pragja. Dharma, interakce mezi antaha a bahiš. Takže když oheň působí, mléko začne bublat, zvedne se hladina jako pěna. A to co se děje, tomu se říká vaření mléka. Sloveso je vaření mléka. Je to kus času, kde probíhá pragja, interakce a ta pragja se děje v obou částech slovesa. Tím se chápe externí i interní. Pragja je v obou. Interní pragja je interakce mezi vlastností mléka, vlastností ohně a vlastností kastrůlku. Pragja běží jak vevnitř, tak vně. Když vaříme mléko a máme puštěný plamen, a ten můžeme regulovat podle toho, jak má být mléko uvařené. Reglace plamenu se týká průběhu toho procesu uvnitř, vaření mléka. Pragja, dharma a interakce mezi částicemi obsahu jsou obojí pragja. Takže máme 3 slova. Bahiš – externí/vnější, pragja – interakce, dharma a antaha interní/vnitřní. Bahiš pragja a antaha pragja. Verš č. 3 mluví o bahiš pragja a verš č. 4 mluví o antaha pragja. Myslím, že pro sádhanu a praxi realizace Védánty je to dost tvrdý a těžký úkol. Máte celý týden na to, abyste analyzovali, jak se lidi vyjadřují a chápali věty a slovesa. Každé sloveso vytváří nějaký pocit. Slovesa hrabou v hlavě do různých vůní a barev, které se slučují a dělají pocity. A ty pocity prožíváme. Takže jogín, mudrc, ájurvédař analyzuje a pitvá větu. Najde tam ta slovesa, vytáhne je ven a vidí potom interní a externí prvky sólo. To vše je k zamyšlení. Kdo tu schopnost má, může porozumět védántě. Analytické uvažování jsou základní přijímačky pro Védántu. Ten, který je tím úplně posedlý, ty přijímačky udělá ani neví jak. U koho je v povaze přirozené analyzovat, pro toho je védánta zlatou cestou. Člověk, který tu schopnost nemá, ať raději zůstane někde jinde. Pro takového člověka védánta není. Základním požadavkem védánty je přemýšlivost. Přemýšlíme o větách, protože věta je způsob, ve kterém přijímáme, vnímáme, ukládáme. A tím vznikají pocity, protože tam jsou ty molekuly, ta voňavá slovesa. Každé sloveso má interní a externí prvky a v jejich rámci je dharma. Je potřeba tím prosáknout a stát se tím. Jinak to zůstane jen informace k vytahování. Tupost a tma a člověk zůstane neustále beze změny. Samotné posbírání informací pro povídání před mikrofonem nikam nevede. To je ukázka holého povídání, to je jen reprobedna. Bahiš pragja a antaha pragja. Když si to vezmeme do života, tak každý z nás o sobě moc dobře ví, že má bahiš pragja a má antaha pragja. Pro vyjádření, pro komentování toho antaha pragaja a bahiš pragja každý používá slova jako, já cítím, je to intuitivní, intuice, něco mi to říká, a tak různě se vyjadřuje. Jsou to stejné věci. Jaké věci? Slyšení, cítění, a to co se vyjadřuje. Pro vnímání nitra, co je v antaha pragja je stejná struktura jako pro bahiš pragja. My cítíme, že nám někdo něco uvnitř říká, ale uši nemáme, přesto tam je slyšení. My tam vidíme, ale oči tam nejsou, přece tam je vidění. Takže tanmátra v ájurvédě je stejná jak pro antaha- interní, tak pro bahiš - externí. To je ta struktura, na které je závislá celá interakce. Dvě pole, nad každým slovesem se zamyslete a otevře se vám úplně nové pochopení, tím jsem si jistý. Tím vyroste ohromný strom, ten se jmenuje osobnost a ta se prudce změní, jakmile dojde k praxi a porozumění antaha pragja a bahiš pragja. To je silná dávka pro týdenní práci.
Porozuměním tomu, co je stav džagarit by člověk měl pochopit jeho osobnost a chování. A měla by se stát velikánská změna v osobnosti. Stav kdy jsou smysly plně funkční a tím celý sedmi dílný člověk. Z těch sedmi dílů, dva díly dívání a slyšení jsou konstantně funkční. Jsou neustále zapnuté, neustále vidím a neustále slyším a tím se potvrzuje, že jsem vzhůru. Jednoznačně klíčové pro stav vzhůru jsou oči a uši, zrak a zvuk. Ty dělají nám a rup, slova a tvary. To je úplně identické pro stav vzhůru. Veškeré světové meditativní techniky a psychologické experimenty o funkci mysli závisí jenom na cakṣhuṣhī a diśah śrotre, uši, slyšení. Takže když běží jakákoliv krijá jóga, jóga nidra, meditace a i když nic takového neběží, tak běží klasický spánek. Spánek v křesle. Člověk sedí a v první řadě neslyší a nevidí a má zapnuté rádio nebo reprobednu. Když se odpočívá, tak rozhodně nic nevidíte, protože oči jsou zavřené, ale slyšíte. Pokud ty zvukové vlny dorazí do uší a dál do hlavy a ještě se to zpracuje a porovná se to s pamětí zkušeností a emocí, vznikne z toho pocit. To znamená, že ještě běží stav vzhůru. Nebo když si vzpomenete, že se to v jednom okamžiku usekne, že se ten zvuk usekne a vůbec to nejde do paměti. A když se potom vzbudíte tak rádio pořád běží a vy vidíte, že jste usnuli. Jak se to najednou useklo? Reprobedna běžela, ale teklo to jen do určitého okamžiku a najednou pink a konec. Ale rádio stále běželo. V tu chvíli přednáška neskončila, uši neskončily, nervy neskončily, paměť neskončila, ale ufiklo se to. To ufiknutí, to oddělení, je jako když se rozejde pár. Tím se neumírá, jen se přeruší ta vzájemná interakce. Nikdo z nich neumře. Potom baštění není, vnímání a interakce okolo není, smysly jsou, ale nejsou zapojené. Stane se jedna změna. Takové ufiknutí a tomu se říká vibhakta. To je vlastnost hmoty, mysli. Umí se oddělit, umí se ufiknout. Ufiknout to tak, aby ten proces skončil. Tím ta akce skončila a žije si sama. Jako žije sama reprobedna, uši, zamilovaní žijí individuálně, nikdo neumřel, ale zamilovaní už nejsou. Milovat se se ufiklo, takže bhuj. Vibhakt bhuj, bhuj bhóg, baštění. Slovo pra je oddělené, separé, užíváno je svapna avasta, spaní. Něco víme, známe, chápeme a pamatujeme si. To vše je, když je to vše spojené. Když jsou věci spojené, tak je paměť, umění znalost, vše existuje. Ty věci existují nebo neexistují, ale ten spoj existuje. Ten spoj je džagarit. Když ten spoj není, tak každá věc existuje samostatně, bez interakce. Ty saptangy existují, každý sólo, agni murdhva, oči, pohledy, nám i rúp existují, hridaja existuje, hmota existuje, ale není mezi nimi žádná interakce. Všechny jsou sítil, spadlé a volné. Jako když je list na stromě a list spadlý na zemi. Je bez jakéhokoliv spojení a interakce, je sám se sebou. Takto když se všech 7 prvků a 19 součástí rozpadnou a každý žije sám se sebou, tak je to svapna avasta, spánek. Veškeré meditativní techniky, drahé, levné, běžné začínají tím, že si člověk sedne a odpočívá. Co se ve všech technikách děje? Ve všech meditacích se řekne, zavřete oči. I na parkovišti po 5 hodinové jízdě, sedněte si a zavřete oči. V první řadě ufiknout oči a pohled. Ale slyšení se nedá ufiknout, tak co ti psychologové a jógoví mistři meditace říkají? Když chcete být něčí kamarád, tak nikdy nemůžete mít výhrady, vše se musí přijímat. Když někdo chytá ryby a vy s ním chcete kamarádit, tak se s ním nemůžete bavit o vegetariánství. Ale říkáte, chytáte krásně ty ryby a podáte mu, co k tomu potřebuje. Musíte mluvit jejich řečí, tak se stává kamarádství. Když mluvíte svou řečí, tak je to oddělené, spící. Když je stav vzhůru funkční, tak se musí spolupracovat. Slyšení se nedá ufiknout, tak se řekne, nevadí. Nevadí, že se nedá neslyšet, tak si slyšte, poslouchejte, nevadí, že přichází zvuky. Nyní se soustřeďte na ty zvuky, co přichází. Já slyším tikání hodinek a nemůžu ho zastavit. Tak ho posloucháme. Jo, vylétla stíhačka na nebe, slyším stíhačku a nemůžu to zastavit. Tak jóga profík řekne, poslouchejte ten zvuk a stíhačku, ta motorka odjela, vržou dveře, lítají závěsy, mouchy a komáři, nevadí, jen to poslouchejte. Poslouchejte důkladně, on ví, že dlouho se to soustředěně poslouchat nevydrží. Po nějaké době se to ufikne. Udržet to vyžaduje to sílu, ale tolik síly člověk nemá. Tak se to ufikne. Může to trvat dlouho, ale jednoho dne ten konec přijde. Jóga profík ví, že taková je vlastnost vzhůru a jak to udělat? Soustředěně poslouchat. Člověk je vzhůru, hodina pokračuje, tak řekne, dobře už se venkovní vzdálené zvuky zklidnily, tak se automaticky něco zvýraznilo. Co se zvýrazní? Funění, člověk funí, dýchá, je slyšet nádech a výdech, kručení v břiše, někteří slyší bušení v uších, hlavě, srdce. Tak profi jóga trenér řekne, tak soustředěně posloucháme ty randály, co jsou v těle. Tělesný randál, na to se soustředíme. Jen nádech a výdech. Technika meditace, dosáhla velkého šíření v období Buddhy. Buddha se chytil techniky meditace jako konání mnichů, jogínů, praxe jogínů a založil techniku vipassana. V každém budhistickém centru po celém světě se trénuje vipassana. Co se tam děje? Několik dní se nemluví. Jsou zavřené oči a jenom se vnímají nejsubtilnější zvuky. Takže nemluvení, vák. Člověk je v tichosti nějakým konáním a stálým pohledem a soustředěné vnímá jemné zvuky. Tím automaticky dochází ke skončení džagrt avasta. Člověk není vzhůru. Všechny samostatné nožičky pavouka jsou oddělené. Může vstoupit do své škvírky. Když jsou nohy roztažené, tak to vadí a nemůže tam vlézt. Jako když máte baťoh na zádech a otáčíte se v metru. Musíte sundat batoh a pak se točit. Tak když je takto vystrčených všech 7 částí jako nožičky pavouka, tak se vlézt nikam nedá. Takže aby člověk během meditace vstoupil dovnitř, je potřeba se stáhnout, aby ten spoj nebyl a mohlo se vlézt dovnitř. Takto se vše stáhne. Když se vše stáhne, tak se vstoupí do nitra. Druhý verš je definice, co znamená stav svápna. První je vzhůru a druhý je každý samostatně, solo, singles. Všechny prvky části života, singles, samostatně. To když se stane, tak je svapna avasta.