Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Stav jāgarit je znalost/vědomost směřovaná k vnějším objektům, má sedm částí bhūtāntarātmā (agnir mūrdhā, cakṣhuṣhī candra-sūryau, diśah śrotre, vāk vivṛitāsca vedāh; vāyuh prānah, hṛidayam Viśvamasya, pādbhyām pṛithivī), devatenáct bran (5 gjanéndrija, 5 karméndrija, 5 váju, 4 antahkaran). Je ten, který si užívá hmotného/materiálního, běžného, a je první čtvrtinou.

---

---

Komentář:

První stav a první podoba átma je džagrt (jágarit) avasta. Stav džagrt neboli džagrt stháno, jak je uvedeno ve verši (jágaritsthána), znamená místo, kde je vzhůru. Bahiṣ prajñas -bahi znamená ven a prajña znamená při vědomí, jako znalost spojení, asociace. Takže stav vzhůru je externí spojení, spojení s okolím. Čemu říkáme vzhůru neboli probuzení? Když jsme vzhůru, neznamená to nic kromě toho, že jsme spojení s okolím - bahiṣ prajñas. Potom je antaha prajñas – není ve verši zmíněno, ale vyplývá to z něj. A znamená to, když je člověk v nitru a s ním spojený. Takže Bahiṣ prajñas a antaha prajñas značí pochopení, spojení s átmou, s jádrem, s bohem. To je obvykle cílem dhján, čemu moderně říkáme meditace. Člověk se spojí s átmou. Saptāṅgas džagrt avasta, jaké prostředí se používá pro vnímání vnějšího. Co a jak spojuje individuum s okolím? To individuum má sedm dílů. Saptá znamená sedm, ánga části.  Když něčemu v češtině říkáme část, tak je to nedílný a nedělitelný podíl jednoho kusu. Říká se, že partneři a manželé jsou ardha ánga, jsou jen poloviční. Manžel a manželka nejsou celek. Takže to, co se chápe jako sedm částí, znamená neoddělitelné stavy jednoho kusu, sedm individuí. Individua, ekona, eka je jedna. N znamená není, viṃśati, není. To znamená dvacet, ve kterém jedna část není a to je devatenáct. Mukhah – otvor, pusa, tvář. Sedmidílné individuum, saptāṅga, sedm částí individua s 19 otvory. Sthūlabhug, hrubohmotný, to znamená vnímatelný a šukšma, obrácená guna, je to, co je nevnímatelné. Bhug je slovo z bhóg a to znamená žrát. To je to, co existuje, dá se vzít a zastrčit do pusy a užívat. To je bhóg, sthūlabhug. Individuum je takový sthúla, takové hrubohmotné, které má sedm dílů a 19 otvorů. Vaiśvānaras, vaišva znamená a lze to chápat jako slovo višva a višva znamená svět. Co je to svět? Jak ho chápeme? Jako mapu světa -zeměkoule, kontinenty, moře, oceány, tomu říkáme mapa světa. Ale ve skutečnosti je mapou světa pro astronomy mapa vesmíru. Pro fyziky a astrofyziky je mapa prostoru nekonečná, ohromná, nara. Ta ohromnost / nara znamená puruš, znamená člověk, individuum. Z toho plyne, že každé individuum je ohromné a z toho vzniká pocit ahamkár. Já jsem, I am. To já jsem je vaiśvānaras, ten pocit, že já jsem něco. Takže vaiśvānaras = já jsem veliký, ohromný.Prathama znamená česky první. Pāda je část. V předchozím verši bylo catuṣpāt, zde je prathama pad a to znamená první pad, džagrt stháno, když jsme vzhůru. Když je individuum ve spojení, propojené. Jako např. ve fotbalové asociaci. Asociace  - bahiṣ prajñas - znamená, že individuum je spojené s okolím. To individuum má sedm částí, ale těch sedm částí není ve verši vysvětleno. Z toho vyplývá, že když byl ten verš vysloven, tak byl předpoklad, že ten kdo poslouchal, ho automaticky zná. První ze sedmi částí individua je agnir mūrdhā, dá se číst dohromady jako jedno slovo, například jako ájurvéda. Slovo agni je jako oheň, to už známe z jógy a ájurvédy. Mūrdhā jsou dvě slova. Nicméně dominující část slova mūrdhā je ūrdhvā  a to znamená nahoru. Hasta ūrdhvā āsan - kde se ruce zvedají nahoru. Mūrdhā – písmeno M znamená pád, ukončení, ticho, poklona. Tedy kde to padá v tichosti, jako když zpíváme Óm. Tak všichni zpívají aaaaa,uuuuu, a s „m“ dochází dech. Agnir mūrdhā -  kde jde agni v tichosti vzhůru, jako když koukáme v trátaku na plamen. Uprostřed plamene je ohromné světlo, nahoře ten plamínek končí a pak zmizí a je dým. Agni nahoru/ vzhůru, to je ten pocit, že jsme stále živí. Že jsem já, já jsem vzhůru. Plamen je vzhůru a plamen spí v sirkách. Po škrtnutí se plamen probudí a objeví. To je první část. Druhá část cakṣhuṣhī znamená oči. To znamená schopnost sledování světla. Když jel Prem do Indie a už byl Svámi Premánanda, tak Prémánanda Sagar Sarasvati byl patnáct let v lese v jeskyni a dělal sádhana, tapasja. Pak přišel za svým učitelem a říkal, pane učiteli, už jsem patnáct let dělal sádhanu, tak jsem vám přišel říct, že mám vše hotovo. Všemu rozumím, vše vím, mám dokončeno. Takže už chci díkša, ukončení svého studia. Pan učitel říkal dobře, tak se posaď. Sednul si a učitel se ptá, řekni mi, co tady vidíš? Co to je za otázku? Vidím tebe, tvé oblečení, nádobu, koberec, strop, okno. A co ještě? Tak vyjmenoval vše, co tam viděl. Zpět na dalších patnáct let. Ale já už vše vím! Neznáš vše, ty ani nevidíš co tady je. A co tady nevidím? Světlo. Aha? To mě nenapadlo. Cakṣhuṣhī je toto. Vnímání světla, kterým vnímáme odraz předmětů. Oči nevnímají předměty, vnímáme světlo. Předměty jsou vnímány až v hlavě. Oči vnímají pouze světlo. Cakṣhuṣhī znamená vnímání světla a zdrojem světla je slunce, fotony, odrazy měsíce, lampička. Druhá část toho individua je Agnir mūrdhā, díky agni přemýšlíme, víme, cítíme. Když je agni vzhůru, to vše se děje a agnir mūrdhā je potom candra-sūryau, měsíční i sluneční paprsky a vnímání. Diśah śrotre, diśah znamená směr a śrotre pramen. Prameny směrů, tím se chápou naše uši. Víte, co dělá liška běžící v lese? Točí ty uši kolem dokola jako anténa, vytáčí 360 stupňů a vnímá kde je rozruch. Pak pozná i hluboko ve sněhu, že je tam myš. Naše hlava se takto otáčí a to se děje díky sluchu. Vāk vivṛitāsca vedāh. Vivṛit znamená, podobně jako v češtině, něco jako vývrtka, která se zakroutí do korku a pak ho silou ruky vytáhne. Ale vývrtka se nevytáhne, ona se „vyvrtí“/ vykroutí, ona se zatočí a síla paže, předloktí, svaly prstů a jejich stahováním ta vývrtka vytáhne korek ven. Podobně je jazyk taková naše vývrtka. A co dělá? Vrtí se, jako se vrtí žena, která chce chytit chlapa. Chytá a zasekává se do toho korku. To je náš jazyk, který se jen vrtí a to je i význam vák. Pak výdech, který jde ven, dostává nějakou podobu, vlnu, tvar, který se rozpozná v uších jiného individua. Tak jako vývrtka, když se vyvrtí/vykroutí a zapojí se svaly, tak se pozná obsah láhve a víno teče ven. Čili jazyk je taková vývrtka, která se použije a pak je vidět, co je vevnitř. A to, co je uvnitř letí ven, jako víno do skleničky. Vák znamená slovo, mluvení, řeč. Řeč se „vyvrtí“/vykroutí, takže vák, „vyvrtí“ vedāh. Véda znamená informace, věda, gján, vědění. To, co někomu říkáme a to, co vyslovujeme je to, co známe a tomu se říká véd, vědění. Co není známo, není vysloveno. Další je vāyuh prānah. Prán se chápe jako vitální, vitalita, dalo by se říct jako životní. Jjinak moderně řečeno dech - vāyuh prānah. Dech je nedílná součást individua. Když není dech, je mrtvola. Takže dýchání je nedílnou součástí naší existence. Hṛidayam Viśvamasya, viśva se objevovalo jako svět a hridayam je srdce. Je to místo, kde se skrývá naše kompletní znalost, zkušenost, samskár, emoce, cítění. Masya – m jako tichá a aša, jako slovo ašaj v ájurvédské anatomii. Ten kdo dává úkryt, jako sáček, pytlík, kufr, to je ašaj. Hridayam to, co dává úkryt celému světu, viśva a to je to, co známe. Kde se zná. Tady ve škole Upanišad se chápe srdce jako místo, kufřík, kde je vše schováno. Naše individuum je tím, co je jeho a její a to je to, co je v jeho srdci. A tím je srdce místo, kde se ukrývá veškerá znalost, zkušenosti a poznání člověka - hṛidayam viśvamasya. Pādbhyām pṛithivī, pād znamená díl, také noha, pṛithivī chápeme jako vlastnosti pṛithivī mahábhút a to je souhrn vlastností gun, které jsou krystalizované, stabilizované, zamražení procesu. Všem gunám, které se k tomuto účelu hodí, se říká pṛithivī. Sedmá část individua je vše, co je zhmotněný proces. Když se vaří káva, je potřeba horká voda, mletá káva, cukr, mléko. Tyto prvky se smíchají dohromady a pak je z hrnečku pijeme. Co pijeme? Kávu. Neříká se, piji cukr, vodu, zrníčka. A co ta káva je? Sloučená, stabilizovaná a ustálená. Tomu se říká pṛithivī. Co znamená pṛithivī? To je země, Zeměkoule. Co byla Země? Původně to byl prach, vítr, vzduch, prostor a pak vše hutnělo a proces toho hutnění se zakončil a stabilizoval jako hutná planeta, velký balíček a tomu říkáme Země. To je příklad pṛithivī. Každé individuum je takové zhutnění, stabilizace všech fyziologií, prvků, vitamínů, kyslíku, enzymů, záměrů, touhy, paměti atd. Individuum je to, co je stabilizované a stojící, může stát. Takové je sedmidílné individuum. Takto je pochopeno individuum v Mandukya Upanišadu. Takový produkt má bez jednoho dvacet, to znamená devatenáct otvorů, tváří, podob. Jako Jako kostak ve hře Člověče, nezlob se! Je to jedna kostka, na které je šest tváří. Všechny ty tváře jsou podoby té jedné kostky. Podobně je 19 tváří toho sedmidílného individua. Těch devatenáct, které jsou podobné jako v Sánkhja, Čarak, Sušrut. Když používáme slovo džagrt, znamená to ten pocit spojení, sdružení. Takto je těch 19 tváří sloučených, a když jsou sdružené, tak všech těch 19 prvků a tváří je džagrt avasta, stav vzhůru. Jako ta kostka je kostkou tehdy, když všech 6 poloh a tváří je sloučeno do jednoho. Kdyby byla jen jedna tvář kostky, tak se tomu neříká kostka, ale je to nějaký plíšek s tečkami. Kostka je to tehdy, když jsou všechny tváře sdružené pohromadě. Takže sedmidílné individuum má 19 tváří. Vyprávění jednotlivých karméndrií, gjánendrií, panča vájů a antaha karana – ahamkár, man, buddhi a čitt (ingredience nitra) by bylo na několik dalších hodin. Stejně jak může vypadat, když je člověk vzhůru, jaké to muže mít další podoby? To je na vlastní zamyšlení, nikoliv na vyprávění. Čím a jak jsem vzhůru, to je jeden stav átma. 

 

 

 

Verš č. 3 je velice subtilní a hluboká věc a to se jen tak rychlým přečtením a posloucháním a přemýšlením vůbec nedá pochopit. Tento verš říká ohromný a silný poklad, který je skrytý pod zemí. Tam se jedná o šukšma šarír, subtilní život. Jako sladkost v cukru. Jako radost v radosti. Tomu se říká subtilnost. Jedna část je hrubo-hmotnost a druhá je subtilnost. Takže v bahiš pragja, to znamená v externí, viditelné, vnímatelné části života je v poslední části verše slovo, definice sthūlabhug vaiśvānaras. Slovo bhug znamená žrát, žranice. První je sthūlabhug, protože cokoliv co se děje a co nás zajímá, cokoliv co je, je to, že baštíme. Takže baštit je bhug, baštění sthula. Já teď třeba baštím Martina. Vnímám ho a beru ho celého do očí, mluvím na něj, na mikrofon a všichni to slyší. To je sthūlabhug, vnímání žraní, toho hrubohmotného. Takto část člověka bahiš pragja, je část ve které to vypadá, jako když je ruka pusa a jídlo. Ruka, jídlo, pusa to jsou nutné prvky a co se děje? Baští se. Člověk takto baští práci rodinu, děti, peníze. Martin se vzdal spánku, celou noc je vzhůru, tak hned po ránu baštil slunko. Včera byl na rande, a co baštil? Rande. Takto člověk neustále jenom baští. Baští radosti, smutek, nemoci, baští čas a prostor. Co baští Govind? Farmu, vrtačku, bagr, sbíječku, pracovníky, stromy, to vše baští. To je baštění, sthūlabhug, baštění hrubo-hmotného. My jen baštíme, a kdo to může baštit? Bahiš pragja. Externí venkovní okolí, se kterým se interaguje. Akorát aby si člověk uvědomil, že baštění je sloveso. Co baští učitelka? Studenty. Co baští doktor? Nemoci. Co baští maminka? Dítě. Jeden druhého baští. Co baští kráva? Trávu. Co baští rostlinka? Slunečnice? Slunce, vzduch, teplotu. Takže manželka baští manžela. Soused baští souseda. Knihy baští čtenáře a čtenáři knihu. Tak když probíhá bdění, tak je džagarit avasta. Vzhůru je tehdy, když se baští. Baští je taková interakce sthūlabhug a to vyžaduje určité potřebné prvky. K tomu je saptāṅgas sedmidílný a 19 prvků. Jako lotos, kamala, růžový lotos má několik okvětních listů. Potom dva tři, čtyři zelené listy, které plavou na vodě. To jsou díly lotosu. Takto je sedm dílů a 19 prvků. Jaké jsou prvky lotosu? Voda, vzduch, svěžest, agni, barvy, tvar, to jsou všechno jejich součásti. Tady se píše o šukšma šarír a ta má 7 částí a 19 součástí. Sedm dílů a 19 součástí dohromady, jsou nástrojem pro baštění a pak může baštění probíhat. A když probíhá baštění, tak je džagarit avasta. První stav vzhůru, sedmi částí a 19 součástí a probíhá baštění. Naše myšlenky jsou jen obaly a krabice z PPL, ve kterých je něco vevnitř. A ty jsou sthūla jako když máte lžičku. Takto baštění myšlenek, pocitů, emocí, vše je jen součástí a jejich akce, akce všech 7 částí a 19 součástí je baštění. Posloucháte Mandukya upanišad a to je baštění, baštíte Védántu, probíhá baštění. Někteří lidé nebaští a co dělají? Spí, chrní, nezajímá je to, nejsou. Takže nejsou, je nebaští a jsou, je baští. Co je aktivní, akční je živé. To je. Je, je jenom to, co je v akci. Co v akci není, tomu se říká, není. Co to je je, a co to je není? Je jenom baštění a nebaštění. Nebaštění má trošku jiné slovo, to bude v dalším verši. Je jenom to, co je aktivní, akce schopný, je tam konání. Co se dělá, to je a co se nedělá, to není. Jako kamarádi pře 10 lety, už nejsou kamarádi. Není to aktivní, nesetkávají se, neděje se, nežijící. Dnes už to kamarádství nenajdete, není to aktivní. Co není aktivní a kde není baštění, to je není, tomu se říká není. To je mrtvé. A co je, je baštění. Pokud se baští tak to je. Jakmile se to nebaští, tak to není. Tak je a není, je jen o baštění. Někdo říká, já chci něco mít a něco dělat, to je v rámci není. Když se to začne konat, dít, když je to dít, tak to je. Kde je nedění je není. Kamarád a kamarádka není, protože dění není. Jakmile dění je, věc je. Takže baštění je ukázka, je. Je potvrzením je. Když baštění není, je to není. Potom je to jenom takový velikánský strom v semínku, který není vidět. Strom má tři fáze. Strom v semínku v igelitu, to je jedna fáze stromu. Druhá fáze je, když semínko klíčí, baští vodu, vzduch, slunce a dívá se ven. Třetí fáze už nemá semínko, ale má kořen a vytahuje dudlík se země a roste nahoru. Co to je? Ten strom baští. Baštění je, když je ten strom venku, vnímatelný a když je baštící i klíček. A nebaští je strom sedící v semínku. Nic se neděje, neprojevené. Tak ti kamarádi, to znám, slyšel jsem a přečetl jsem, to není, pokud to není v procesu a součástí dění, jinak je to znám, jak udělat mýdlo. To je mrtvé, to není. Ale když dělám mýdlo, tak to mýdlo je. Je to tehdy, když je to dění. Když dění není, věci nejsou. Takže je zbytečná představa o tom, že něco je, pokud je to neprojevené. To je není. Je je pouze tehdy, když se to děje. Já jsem tvůj dobrý kamarád. Říkáním a myšlením není kamarád. Kamarád je tehdy když ho vidím a vnímám a žeru jeho pohled do očí. Potom je to kamarád. Já dělám svoje, ty svoje, to společník není, to parťák není. Kde je dění, tam je. Kde dění není, prostě není. Něco je tehdy když se baští. Čím se baští a jak se baští na to je 7 částí a 19 součástí. Sedm částí je agnir mūrdhā, něco vevnitř je, plamínek. Kulím oči, vnímám, vidím. Diśah śrotre, uši. Hlava, uši, oči, vák – mluvím, vāyuh nádech výdech, okysličování, hṛidayam, kde jsou emoce a sedmý díl je pṛithivī, to znamená, usazuje se, vše co se koná, tak se usadí, tělo. Tělo není já, já je život. Tělo je výrůstek na životě a vyroste to, co je obsahem. Jako škraloup je výrůstek na mléku. Jaký bude škraloup? Bude takový jaké je mléko. Jestli je plnotučné a přírodní mléko, tak na něm vyroste tlustý škraloup. Když je mléko vyschlé bez tuku, nevyroste na něm nic. Takto je tělo výrůstek na životě. Život je to, co se žije a co je. Kde je hlava, vnímání očima, slyšení, mluvení, nádech, výdech, záhon emocí a tělo. Martin včera ušel 15 km a říká, bolí mě nohy. Co to ta bolest je? Usadilo se to. Těch 15 km sedlo do svalů, a když to tam sedlo, tak to ucpalo nohy a ty jsou těžké. To tam sedí ve svalech. Tak co říká Martin? Mám těžké a bolavé nohy. Nohy bolavé nejsou, sedí tam 15 km. Takto se život usazuje. Práce se usadí jako peníze, odměna, výdělek. Peníze samotné nejsou. Ve svalech není 15 km. Tam se nemůžu usadit. To musí usadit Martin. Mým chozením Martinovo svalstvo nic mít nebude. To se musí dít v těle Martina. Co je neprojevené to není. Dívat se na obrázek a myslet si, že ten obrázek je prababička a praděda? Ne, to není. Obrázek je kus papíru. Je jen to, co teď je. Nic jiného teď není. Jinak to není a proto ani minulý čas není, ani budoucí čas není. Existuje jen to, co teď je. Když to v teď není, tak to není. Když to není teď, tak to není nikdy. Co není hned, to není teď. Takto to, co znám, co čtu a co slyším, není, pokud to není děním. Jinak je to holé blábolení. Sbírání informací a to vše je není. Je je jenom to, co je. A je, je to, kde se baští a baští se tehdy, když je něco něčím. To je Védánta. To je ta skutečnost. Máš auto a dům a baťoh a kreditku a spíš se zavřenýma očima a nic z toho není. V momentě usnutí vše co je, je není. Jakmile máš baťoh na zádech a na nohách, tak to je a to je život. Když to co je, je. Co není, není. Kde není baštění, není život. Vše je to tehdy, když se to děje. Jinak je to falešná iluze a tma, uvažovat o tom co se neděje a říct tomu je. Považovat co se neděje, jako je. Chodím, ale sedím. Říkám já chodím každý den, ale když sedím, tak je to iluze tma a nevědomost. Když se to děje, tak to je a pak už to není. Pak není je. Není je a je také je. Buď je je, nebo je není. To je věčnost. Co můžeme říct jako život, baští se a nebaští se. Když se baští tak je vzhůru a když se baštění neděje tak není. Někdy omylem říkáme, že to co není je. Jako já mám kamarádku. A kdys jí viděl? Asi před 50 lety. To není a já to považuji za je, to je iluze. Falešné. Tomu se říká falešné. Člověk je v subtilní i hrubohmotné úrovni. To je jógová anatomie. Člověk je sedmidílný a má 19 součástí. A když se to baští, tak je to vzhůru a je živý, to je džagarit avasta. Sthūlabhug je důležité slovo v tom verši. To je to, co se děje. Zbytečně neplést hlavu dopředu a dozadu, teď je tady a teď.

 

 

 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -