Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Tento zvuk Óm je to vše. (Doplňující vysvětlení je, "to bylo, to je a to bude"). Vskutku vše je posvátná slabika Óm. A to, jež je jiné a přesahuje tři časy; dokonce i to je vskutku posvátnou slabikou Óm.

---

---

Komentář:

O Manduka upanišad už se toho řeklo dost. Pro každého sanjásina, svámiho, učitele, který se věnuje duchovní praxi je Manduka upanišad hlavní učebnicí. Z toho vychází kompletní poznání funkce života. Celé pochopení života jako psychologie, psycho-spiritualita, poznání sebe, to všechno je z Manduka upanišad. I všechny techniky použité pro jógu, ne karimatkovou jógu, ale krija jógu, vychází z Manduka upanišad. I jógové zvyky v jógovém prostředí, kde se zdraví Hari Óm, i tento pozdrav a jeho význam vychází z Manduka upanišad, z prvního verše. Symbol všech jogínů Óm, také vychází odtud a tím je Manduka upanišad takový maják u břehu moře. Maják, který nespojuje přímým lanem žádnou loď, ale všechny lodě jsou svázány optickým drátem s majákem a tím se orientují. Jestli je loď velká nebo malá, všichni sledují maják. Takže pro všechny praxe jógy je Manduka upanišad takový maják, kde je hned v prvním verši první slovo hari. Hari tady znamená Brahma. My jsme už slovo Brahma použili jako vysvětlení vesmírného vlastníka, nebo vlastníka „je“. Takže Harih = Brahma, vlastník vesmíru. Druhé slovo je klíčové, to si Prém musí pamatovat jako vlastní boty. Óm iti tad nebo étad, celé slovo akšaram idam, dohromady omityetadakṣaramidm̐. Může se také vyslovovat óm akšaram idam sarvam. Óm Šrí, i když jsou tato písmena složena z více malých písmen, jsou ponechána jako samostatné písmo, samostatný význam. Óm se uznává jako jedno písmeno, i když je to složenina jednotlivých písmen a, u, m. Akšaram – slovo kšaj znáte z ajurvédy. Kšaj je úbytek a akšaj znamená, to které se nedá ubrat. Jako když člověk stojí ve vodě v Chorvatsku a řekne, já si vezmu jednu hrst vody z moře. Namočí ruce do vody a vytáhne nahoru. Ubral, ale díra tam nezůstane. Hned se zaplní, a to je akšaj, to, které se nedá ubrat, zničit a snížit ani tím, že něco zmizí. A to, co se nedá ubrat je nekonečné, nezničitelné. Stejně tak jsou všechna písmena nezničitelná. A proto se říká, že člověk musí dávat ohromný pozor na svou řeč, protože vyslovuje písmena a pocity. Nikdy to nezmizí, jen my přestáváme slyšet. Ten zvuk dojde do určité vzdálenosti a ta zředěná sekvence už slyšet není. A proto říkají někteří svámijové, mistři, že slova jsou jako šípy vypuštěné z luku. Jako šíp z luku se nikdy nevrací a vždy někam spadne. Zastřelí, probodne, ale už se nevrátí. Taková jsou slova, a proto se musí na slova dávat ohromný pozor. Uvědomit si, co vše mohou znamenat a jak budou působit na druhé straně. Toto poznání vede člověka k tomu, že slova mají být vyvážená a odpovídat přesně tomu, co má být, co chci, co si přeji, protože jsou akša - nesmrtelná. S tím se musí dobře hospodařit. Slovo pís znamená třít, jako se tře tužka a papír. Pís je jméno identické guny. To znamená, má nějaký význam. Takto je každé písmeno „třené“, vyjádřené s nějakým pocitem. Každé jméno je nějaká identifikace a musí být někdo, kdo identifikuje, kdo ho vnímá, slyší, vidí a čte. Proto je identifikace. Když to není slyšet, vidět, tak není identifikace. Takto chápu význam písmena v češtině. Jako identifikace počmárání, tření. Jako jednotlivá semínka. Jako když říkáme, semínko slunečnice. To znamená význam celé té slunečnice, který lze pozorovat. Z toho je slovo bídž a to znamená akšar. Omityetadakṣaramidm̐v sarvam. Óm je písmeno, idam znamená to co je, to tady. To znamená, co existuje, vnímatelné v dosahu. Sarvam je všechno, úplně všechno. Takže když říkáme slovo všechno, tak se chápe jako všechno. A všechno už neznamená, že něco do „všeho“ nepatří. Např., když učitel říká, ať se všechny děti postaví a Prém říká, já také? Ty nejsi všechno? Já jsem Prém. Tak Prém také. Všechno znamená všechno. My většinou sami sebe neuznáváme v rámci všeho a tím pádem nechápeme význam slova všechno. Púrna je stejné slovo, synonymum. Všechno, sarvam s kompletním obsahem. Takže Óm je úplně všechno. Řečeno jinými slovy, Óm znamená symbol, který označuje to všechno. I když tady sedíme, tak to nebe, ten vesmír, ta sluneční soustava, těch hodně vzdálených hvězd, ten celý nebeský prostor, i pod zemí, v jádru země, okolo země, celek, sarvam. Omityetadakṣaramidm̐v sarvam. To je symbol písmene, které znamená úplně všechno. O všem a o tom, co je obsahem všeho, ale náš mozek obvykle počítá pouze veškeré vnímatelné předměty. Hlava uvažuje o předmětech, a co předmět není, o tom hlava neuvažuje. Jako třeba prostor. Všechny existence a bytosti jsou vnímatelné v prostoru. Čemu říkáme věci, předměty, to je prostor. Když se z toho prostor vyndá, věc zmizí. Předmět se stane“ není“. Aby člověk porozuměl tomu slovu idam sarvam, tak se sarvam napsalo vedle samostatně. Tím je sarvam zdůrazněné. Protože může být mylné pochopení slova sarvam, proto se potom dále ujasňuje. Tasyopavyākhyānaṃ znamená vysvětlit. A vysvětlit znamená, to všechno vysvětluje, co vysvětluje Óm. Óm vysvětluje bhútam bhavat. Takže idam sarvam, tím by každý měl pochopit to všechno i když někdo řekne, já také? Tak pan učitel říká, ano ty jsi také sarvam. To vše vysvětluje bhútam bhavadbhaviṣyaditi. To znamená minulý čas, bhútam. V češtině je minulý čas, co se už dělo a stalo se dějinami. Bhavat, to se děje v přítomném čase, bhaviṣyat to co se bude dít, tedy úplný čas, sarvam. To, co se stalo, děje se a bude se dít. Může něco zůstat? Ne, nic nezbude. Tím už by měl člověk pochopit, že to je vše, veškeré časy a prostory, to je idam sarvam. Óm je písmeno, které naznačuje idam sarvam, čas a prostor, aby se ujasnilo i nevnímatelné. Čas není vnímatelný předmět. Někdo řekne, já mám hodinky a ručičky a čas je vidět. A když hodinky nejsou, tak čas vidíš? Ne. Čas zmizel? Nezmizel. Takže je to najednou falešný dojem. To člověk nerozpoznává, to je trošku neschopný, nedozrálý člověk. Ale tam, kde se trošku vyvinul mozek, tam se chápe, že čas je nevnímatelný předmět. Takto Óm už automatiky znamená, co je věčné, vyjádřené, co se podruhé opakuje vyākhyānam, to se říká, když dotyčný neposlouchá. Tím vzniká důraz, protože jedním řečením to člověk nechápe. A taková je česká matka. Česká matka je moudrá, proto opakování je matka moudrosti. Musí se neustále opakovat, protože jedním řečením to nestačí. Protože děti nejsou dospělé. Když už jsou dospělé, tak chápou jen hýbáním prstů, mrkáním očí a ani se nemusí vyslovovat. Už jsou dospělí, rozumí jazyku, pohybu, gestům, mimice. Takže vyākhyānam vysvětlit i když se hned na začátku řeklo, etad to je vše. Akšaram idam sarvam. Podruhé je to proto, aby se ti spící lidé probudili. Tak se říká tasyopavyākhyānaṃ, a pokud ještě člověk není probuzený, tak se říká, bhútam, minulý čas, bhavad, přítomný čas, bhaviṣyat budoucí čas. Sarvamoṅkāra to je spojeno písmem m, sarvam omkar. To znamená Óm akar. Akar znamená tvar a Óm znamená to a, u, m. Sarvamoṅkāra eva, tady je yaccānyattrikālātītaṃ. Tri kál, tři časy. Jaké jsou tři časy? Bhūtam, bhavat, bhaviṣyat. To jsou tri kál. Tadapyoṅkāra eva, zase se říká, to je tvar Óm, to je ten znak Óm. Tak Manduk upanišad říká, omityetadakṣaramidm̐ sarvaṃ, Óm je znak naznačující to všechno. Pro někoho dostačující k pochopení. Kdo nechápe, tomu se vysvětlují všechny tři časy. Ten verš neustále opakuje stejnou věc, protože lidé jsou spící a neslyší. Prém řekne i dnes? Dnes je také vždy? Ano dnes je také vždy. Vždy znamená vždy, všechno znamená všechno. Takto ten symbol Óm, který máte na sobě, na košili, na šále, na stěně, v meditativních centrech, tím se připomíná idam sarvam. Iša vasa idam sarvam, první verš Iša upanišad. Tam se to nepochopilo, tak to Manduka upanišad opakuje. Hariḥ omityetadakṣaramidm̐ sarvaṃ - to je stejný verš a význam, co se říkalo v Iša upanišad. Když se to tam neposlechlo a neporozumělo, tak možná teď. V krija józe je také aplikován, když máme smysly, mysl, buddhi, vnímáme, tedy jsme fungující, žijící, tak se díváme na znak Óm. Co prociťujeme? Idam sarvam. Všechno v času a prostoru. Já žiji, ale jak to poznávám? Dýchám, pulzuji, a i když tomu nerozumím, tak tělo žije. Tak moudrý nejsem, abych pochopil, že jsem i bez těla a dechu. Identitu poznávám dechem a pulsem. I když je to tělesná akce, je to tělo. Takto se člověk neustále ztotožňuje s vlastní existencí, vlastní identitou, s tělem. A to považuje za Já. Já pro něj znamená tělo. To však vyžaduje větší přemýšlení a pochopení, čintan-manan-svadhaj, gján. Pak se říká, Já není tělo. Tak co je Já. Dech, puls, to není Já. Já je to, co pozoruje. A kdo pozoruje toho pozorujícího? Musí být někdo, kdo pozoruje dech. Také musí být ještě někdo, kdo vidí, že pozoruje. Jako pes pozoruje kočku a myslí, že je pes pozorující kočku. Ale ještě někdo musí pozorovat toho psa. A Broník řekne, když někdo pozoruje psa, tak musí být ještě ten, kdo pozoruje dál a dál a dál, takto je Já nekonečné. Brahma je nekonečné. To je sarvam, to je tri kál, infinite. Tam nikde individuální identita není. Tento gján je to, nad čím člověk dumá a přemýšlí a prověřuje. Ztotožňuje se s tím nekonečným řetězem. To je ten nekonečný řetěz Óm. Takže viděním písmena Óm a slyšením písmena Óm, zvukem Óm praktikant jógy, aspirant, sádhak, myslitel, vidí idam sarvam.

 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -