Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Ó, Agni, veď nás na správné cestě ke svobodě (kde žádné vazby nejsou). Ó, božstvo, znající všechny cesty, odvrať od nás nedokonalých (vrávorajících) neštěstí a pohromy; dovol nám vzdát Ti tu nejvyšší poctu!

---

---

Komentář:

Raye znamená žádný závazek, žádné vzaby. Kde nejsou žádné vazby, tam je volnost a vše co by se mohlo potřebovat. Odjakživa, co teď procházím Védántu, Jóga Vašista a další, měl člověk vždy jednu základní výzvu a tou byla mókša. Mókša byla celou dobu ve védské literatuře cílem člověka. Viděli jste nějaké zvíře, které když se raduje, tak přichází změna v mimice? Jak se stává změna mimiky? My poznáváme z obličeje náladu člověka. Když se na něj díváme, tak se řekne, jé, ten vypadá jako zvědavý, polekaný, vystresovaný. Všechny pocity se ukazují na tváři člověka. Na zvířatech, hmyzu, na stromech to nelze poznat. Možná proto se říká, že člověk není v řetězu vývoje podle Darwina. Vše co má zvíře, má i člověk. Člověk má navíc možnost prožívat ánandu, radost. Jeho radost je tam, kde nejsou žádné vazby. Kde je vazba, tomu se už říká trápení a s tou vazbou vznikají problémy. A tomu se říká bandhan, svazek. Lidé v indii dělají vtipy, že slovo husband, které znamená manžel, je z hindštiny a ne z angličtiny. Vysvětlují jej jako složeninu slova „hus“, což znamená smát se, radost, veselo a „band“, což znamená zavřeno, svázáno. Takže manžel je ten, komu se ztrácí veselost. Když jsou vazby, svoboda končí. Jak se z toho dostat ven a co ta vazba je, jakým lepidlem je slepená? To čím se vazba slepí, se jmenuje móh, libo. Tím se sváže a z toho je slovo móh a druhé slovo znáte z ájurvédy – kšaj, úbytek. Úbytek móh je mókša. Tam kde není móh, k tomu stavu se může dostat jen člověk, a to je cílem všech védských filosofií. Je to jen jedna touha, jedna vize života, získání mókši. To znamená nebýt svázaný s čímkoliv. To, že jsem v ráji znamená, že nemám žádné vazby. Slovo isthám znáte z jógy ve spojení išta déva. Isthám je něco jako kotva, na kterou se spoléhá celá loď. Na co se člověk spoléhá a může se spoléhat je išta déva, Božstvo. Náš život, naše existence jsou jenom to, co máme v hlavě. Co není v hlavě ani neexistuje. V hlavě je to, co mohou vnímat smysly a mysl. Obsahem mysli je to co se dá vnímat a chápat. Kolem toho se motá celý život člověka. Co není v hlavě, o tom nemá ponětí. Ani to pro daného člověka neexistuje, jako vesmír, barvy vesmíru, nebo jako světlo. Co nevidíme, nevnímáme, to ani není předmětem naší hlavy. Je vesmír černý nebo světlý? Jaká je barva světla? Žádná. Světlo je bez barvy, ale my to takhle neznáme, my známe světlo jako odraz. Co se odrazí, tomu říkáme světlo, co se neodrazí ani neuznáme jako světlo. Vesmír je tma, plno tmy, i když jsou tam mraky slunečních paprsků. My nemůžeme vnímat sluneční paprsky. Nevnímáme sluneční paprsky, ale odraz. Jako když se v kině promítá film na plátně, tak ty paprsky poznáváme, vidíme. Kdyby bylo to kino ve vakuu a nebyla by tam ani jedna částice prachu, tak bychom neviděli ani ty světelné paprsky. Podle čeho poznáváme? Podle prachu, který lítá v místnosti a na něj se ty paprsky odrazí. Podle toho poznáváme. Obsahem našeho života je jen to, co je obsaženo v hlavě. Višajgján. Předměty a informace o nich. Předmět je manžel, manželka, děti, dům, auto. To jsou předměty a informace o nich máme v hlavě, kolem nich se motáme a to je bandhan, svázání. Mukta, z toho se osvobodit, to je mókša. To je cílem každého moudrého člověka. A přichází to kdy? Tehdy, když člověk, poznává svou zbytečnost. Když jde Prem na nákup, pustí si v autě rádio, kde hlásí, že dnes je Tesco zavřené, protože tam byla bomba a bude zavřeno celý den. Když tohle slyší, zase zaparkuje auto zpět. Proč tam nejede? Protože je to zbytečné, je zavřeno, tak nekoná a nejde tam. Pavlína řekne, potřebujeme máslo a rohlíky. On řekne ne, to nemá smysl. Proč? Protože v rádiu, kterému věří slyšel, že Tesco je zavřené. Jako když se říká frustrace. To je základní potřeba pro konání – frustrace. Tam kde je frustrace, člověk ztrácí veškeré síly a svazky a vzniká nechuť. Když člověk něco chce a čím víc to chce, tím víc to nejde, to je frustrace. Člověk pak ztrácí zájem, protože to nechápe, nejde to. Pocit zmaru. Stejně tak říkáme, netlač na pilu. Proč? Jinak ta pila nebude fungovat, kotouč se zasekne. A proč to má fungovat? Protože já chci, aby to fungovalo. To je to, co chci a když budu tlačit na pilu tak se to zasekne a nebude to fungovat. Je tam móh, aby to fungovalo a v určitých situacích, s určitými parametry to nefunguje a zasekne se to, nejde. Vznikne frustrace. Tím vznikne odpor. Jako liška v jedné bajce. Když si liška sedla na žulový balvan a dívala se do lesa, viděla, že tam roste víno. Nádherné, krásné víno, která visí ze stromu. Liška k němu přišla a skákala, aby jej utrhla, ale vždy jí chybělo pár centimetrů. Snažila se všemožně, pak byla úplně vyčerpaná, unavená, její svaly už nemohly, tak si celá smutná sedla. Kaki ji říká, ty už jsi přestala? Liška říká, to víno je kyselé. Kaki říká, proč kyselé? Protože na něho nedosáhnu, je špatné. Najednou liška změnila názor. Když si myslela, že je sladké, tak skákala. Když ho nemohla dostat, tak řekla, že je kyselé. Když člověk něčemu nerozumí, tak říká, že to je špatné. Takto člověk reaguje jen na vazby. Liška je chycená na víno, tak si dělá různé názory, protože ho nemůže dostat. Dvacet čtyři hodin věnuje člověk svůj život jen vazbě. Pořád je na něco přivázaný – manžel, práce, majetek, s touhami je svázán. A veškeré požitky, které člověku přicházejí, přichází z toho svázání. Když je získává, tak je fajn. Když dostane, co chce, v takovém případě se nic neděje, to není předmětem pro hlavu. Minule bylo řečeno, že hlava registruje jen to, co chybí a co není správně. Hlava neregistruje to, co je dobře. Co nebolí, to hlava neregistruje. Registruje jen to, kde bolí. Hlava je sběrný dvůr toho, co nefunguje. Pokud manželé fungují, nemají ponětí jeden o druhém, ale když manželství nefunguje, hlava to ihned registruje. Hlava je funkční, na principu svazku. A ten svazek vždy dodává různé pocity. Říkáme tomu emoce. Včera byla na konzultaci jedna právnička a řešila, že je hodně emotivní. A jí se to nelíbí a neví jak se těch emocí zbavit. Byla mladá, krásná holka. Musel jsem jí říct, vy neumíte pracovat. Tak jsem jí vysvětloval, co znamená dharma. Víte, proč pracujete? Já pomáhám. To je ten největší omyl vaší hlavy, to je nevědomost. Vy pracujete. Budete pomáhat, když vám podnik řekne, nedostanete výplatu a ještě budete platit každý den peníze za klimatizaci. Budete tam chodit jako právnička? Bude fungovat pomáhání? Ne. Takže kvůli pomáhání nepracujete, kvůli tomu neprodáte svých osm hodin denně. Vy se tam zbavíte svých osmi hodin a za to dostáváte peníze. Co je tam za práci, to nejste oprávněná hodnotit. Protože těch osm hodin z vašeho života je prodaných tomu podniku. Už na ně má nárok váš šéf a za to jsou peníze. Peníze jsou za to, aby s vašimi osmi hodinami podnik podnikal. Takže vaše pocity, emoce jsou likvidovány. Na to má nárok podnik, zapomeňte na to, že pomáháte. Když tam zůstanete další hodinu navíc, tak chcete peníze navíc. Když jdete domů, domácí hodiny nejsou pracovní. To jste si nechala pro sebe a pro svou rodinu. Na to nemáte s nikým smlouvu. Tam máte smlouvu s manželem. To je smlouva s dětmi a manželem, dělá se to, na co je smlouva. A vy mícháte práci s rodinou. Doma je smlouva s manželem a vy v hlavě řešíte co je v práci a to je průser. Nemíchat, protože když to mícháte, vytvoří se emoce. To je příčina vašich emocí. Práci nechte prací. Proč za vámi chodí lidé? Proč vás mají rádi a nenávidí vás? Zapomeňte na to, vy nejste nic. Vše co jste, je jen ta židlička, na které sedíte. Lidi mají rádi tu židličku, ne vás. Vaše podstata v podniku je nula. Tak rozpoznejte svou roli, na svém místě. Vy jste tam sluha a židle je to, co se lidem líbí. Oni chodí za židlí, na které sedíte. Před vámi tam seděli a po vás budou sedět různí lidé. Nedávejte tam pocity, nemějte dlouhý nos, který strkáte všude. Když to budete dělat, tak je to špatně. Netahejte tu židli domů. Ráj je tam, kde není bandhan, kde není svázání a svazek je móh, připoutanost, jeho zbavení je mókša, což je cílem a smyslem života. To může přijít tehdy, když má člověk plné zuby toho svazku. Tomu se říká frustrace – plné zuby. To je frustrace. Tomu se říká vajrágja, že už ty rágy nechutnají, má toho plné zuby. Iša upanišad končí v posledním verši popisem, takovou modlitbou, a když se na to dívám, tak už asi bylo vše řečeno. Je tam jedno slovo vidvan, které vychází ze slova vid. Znalý, chápající, moudrý, nad tím by bylo dobré se zamyslet. Znát, dhátu vid znamená znát. Jak to funguje? Znát funguje dvěma způsoby. První je apar, znalost. Toto znát má tři části. Je tam předmět, pozorování předmětu a vnímající, znalec, ten, kdo rozpoznává, gjata. Ta osoba, která tu informaci má. Např. vidím Martina, tak říkám znám Martina. Jak to, že znám Martina? Protože ho vidím, protože existuje, sedí mi před očima, jeho mikina je načinčaná, je oholený, to je to, co vnímám. To je odraz světla, který jde do očí, potom je v hlavě, uvnitř v nitru a v srdci poznávám, že to je Martin a ne David. Nitro, vnímání, předmět. Takové znalosti se říká apar znalost, apar gján, to je vid apar. Apar znalost je znalost toho, co je vevnitř. Znalost toho, co není vnímatelné, je znalost par. Paragján, aparagján, aparvid, parvid. A podle toho jsou dva druhy lidí. Obor, který zná sám sebe, nitro člověka, tomu se říká átma gján. Znalost átma, sebe. Toto poznání je par. Tady ve verši není vidvah chápán jako apar, jako přečtení knížky, poslouchání, dívání se na billboard, to vše je apar. Všechno venkovní, znalost o venkovním. Poznání sebe, kde není nic vidět, to je paragján. Po tom touží jogín. Rozpoznání toho, co není vnímatelné. Poznání toho, co známe, to vše je apar. Podstatné je par. Poznat nitro, sebepoznání. To jsou moudří lidé, ne ti, kteří znají knihy, verše, terminologie, teorie, přečtou, ukážou, tomu se moudrý, vidvah neříká. Moudrý je ten, kdo může vnímat sám sebe. Vnímat to, co vnímatelné není. To je vidvah. Pak je tady jedno slovo bhúy isthám. O tom slově jsme říkali, že je to kotva. Nakonec člověk existuje a cítí svou existenci. Procítění té existence se nedá ignorovat. Lidská bytost je takto udělaná, může vnímat velice omezeně. Naše existence je také taková necelá, nedokonalá, protože lidská hlava nemůže vnímat absenci. Když nejsem, to je absence. Být a nebýt. Můžeš znát to, co jsi dělal. Nemůžeš znát to, co jsi nedělal. Takže to je abháv, absence. Lidská hlava je schopna znát pouze to, co člověk vyzkoušel, co má zažito. Nějaký člověk, vztah, chutě, peníze, zájmy, apod. Co nepoznal, o tom vědět nemůže. Jako když člověk spí taky nic neví, nic se neděje a přece člověk je, ale neví o tom. Tak kde je jeho znalost? Ta je pouze v konání. Jeho druhá podoba, která nekoná, nedělá a přece existuje, o té člověk nemá ponětí. Porozumět tomu abháv, absenci, je poznání nitra. Druhá zajímavá věc, která mi z verše vyplývá, je procítění. Jako co se člověk cítí, čím cítí sám sebe jako já. Buď se cítí člověk tím, co má okolo, jak se říká v češtině, co oči nevidí, to srdce nebolí. Co to znamená? Na čem je zaháknuté uvažování? Na bolesti. Bolest je takové varování, že se člověk vyhýbá sám sobě. Nevidět, tím se nic neděje. Ale my nejsme ve stavu, že se nám nic neděje, nám se něco děje. Takové uvažování považovat za pravdivé a skutečné, to je jako když děti zavřou oči a nevidí. Myslí si, že tím neviděním nejsou. Takže je dobré si uvědomit, čím člověk neustále je. Jsem spěchem, chtěním, připoutaným, unaveným, každou chvíli si uvědomit, čím člověk je. Do čeho je namočené nitro. Tomu se říká sebepoznání. Ó agni, Ó ohni, ty víš všechno. Jako když se zapálí světlo, tak člověk vidí vše, co existuje v místnosti. Člověk ví jen to, co jde do jeho očí. Co nejde do očí, o tom nemá ponětí. Světlo má ponětí o všem. Proto se říká Ó agni, Ó světlo, ty jsi znalec, veď mou cestu. Kam? Do par, rozpoznat skutečnost. Rozpoznat pravdu, satja. Proč? Protože já jsem omezený. Co lidi zajímá je jejich cítění, emoce, jsou velice omezení a na něco zaháknutí. To zaháknutí je jen na tom, co člověka zajímá. Člověka nezajímá, co existuje. Zajímá ho jen to, na co je zaháknutý. Auto, práce, rodina, děti, podnik, přátelé, dluh, chutě, zájmy, na to je zaháknutý. V hlavě nic jiného není a prožívá jen to, na co je zaháknutý. Když chce prožívat něco jiného, je potřeba se odháknout a zaháknout jinam. Když to udělá, tak začne cítit to, kam se zaháknul. Iša upanišad je o rozpoznání boha. Je tam spousta věcí, které si člověk musí pamatovat a procítit je, pochopit je. Porozumět důvodu vlastní existence, proč žije. Podle toho mít cíl a podle toho pokračovat.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -