![]() |
ईशावास्योपनिषद īšāvásjopanišad ,-īšāvásjopanišad, (S.-1, Ch.-1, V.-16) |
पूषन्नेकर्षे यम सूर्य प्राजापत्य व्यूह रश्मीन्समूह ॥ तेजो यत्ते रूपं कल्याणतमं तत्ते पश्यामि योऽसावसौ पुरुषः सोऽहमस्मि ॥१६॥ |
pūṣannekarṣe jama sūrja prādžāpatja vjūha raśmīnsamūha ॥ tedžo jatte rūpaṁ kaljāṇatamaṁ tatte paśjāmi jo asāvasau puruṣaḣ so ahamasmi ॥16॥ |
pūṣannekarṣe yama sūrya prājāpatya vyūha raśmīnsamūha ॥ tejo yatte rūpaṃ kalyāṇatamaṃ tatte paśyāmi yo'sāvasau puruṣaḥ so'hamasmi ॥16॥ |
Puruš |
pūṣ an (m. voc. sing. pūṣ an) = Ó Pūṣan (ten, který vyživuje); jat (n. nom. sing. relative pron. jad) = kdo, který, co; |
Verš č. 16 je dost náročný. Védánta není pro každého člověka, to je třeba pochopit. Co je člověk? Člověk je stav mysli, to určuje v jakém je člověk stavu. Védánta není pro každý stav mysli. Jsme, to znamená, že máme určitý stav mysli a to je pro Védántu nevyhovující. Védánta je učebnice pro vajrági. Je pro lidi, kteří tak trochu nejsou lidmi. Člověk, který není běžným člověkem. Běžný člověk má v hlavě plno věcí, na které je přilepený. Představte si, že přijde někdo zezadu k ženě sedící v sukni na zemi a přibije jí tu sukni hřebíkem k podlaze. Co se stane? Ona se chce postavit, ale nemůže se zvednout. Když se bude snažit, tak se svlékne a to bude katastrofa. Normální člověk je takhle přibitý k podlaze různými svými zájmy, touhami. To je ta připoutanost. Pro takto přitlučeného člověka je Védánta těžko pochopitelná. Védánta je jen pro osvobozené lidi, pro ty, kteří konají v osvobození nebo po osvobození touží. Pak je možné prožít Boha. Taková připravenost je v dnešní době těžko dostupná. Nám a rúp jsou takový hřebík, který je v naší mysli. Nejsme osvobození, jsme zaseklí na tvarech a slovech. Takto jsme k nim připoutaní, to je náš hlavní magnet. Nicméně protože tady budujeme knihovnu informací o Védántě, tak o tom musíme promluvit. Bezpečně věřím, že k tomu nemůže dojít jednoduše. Možná když bude někdo z vás neustále pokračovat a přemýšlet a půjde na cestu vajrágja, tak ten verš bude chápat. Verš začíná slovem púšanne. Púšann je stejné slovo jako póšan, které znáte z ájurvédy. Jako podpora, výživa, púšnne znamená to, které vyživuje. Druhé slovo je ekarse. To jsou dvě slova, eka znamená jeden a rse, ri je mátra a slovo ri zapsané jako sanskrtské písmeno znamená zdroje znalostí. Písmena ri a gj se týkají znalostí a poznání. Ekarse znamená tu jednu nádobu vědomosti. Slovo yama znáte z jógy, to znamená to, co nemá existovat, co se nemá dělat. Niyam je to, co se má dělat. Yama je to, co ukončuje. Stejně jako je v české kultuře smrtka, tak ve védské kultuře je Yam Rádž, Bůh, Král, který ukončuje život. V józe yam znamená to, co se nemá dělat. Lhaní se nedělá, ahimsa – neubližovat, asteya - nekrást, aparigraha neobsadit cizí majetek. S tím měl Luky problém v obchodě, kde musel brát peníze. Vajrágjové, sanjasinové z tohoto důvodu neberou peníze, ale člověk neustále bere peníze, něco cizího. Celý byznys, celý obchod je o braní a dávání. A proto se říká, život je jeden obchod. To se nemá dít, brát se nemá, ale to, co dnes lidi hodně zajímá, jsou právě peníze. Takže praktikanti jógy nikdy od nikoho nic nebrali. Chodili bez peněz, a co jim přišlo, to přijali. Ale nikdy nevzali to, co vlastnil někdo cizí. Žili s minimálními potřebami v džungli, kde nebylo nic potřeba, to je dnes nemožné. My stále něco potřebujeme, máme pořád přibitou sukni k zemi. To je pět věcí, které se nedělají a Bůh neexistence je Král Yam. Přijde Yam Rádž a řekne, končíme, už ne. Súrja, to známe, slunce. Prájápatya to jsou dvě slova. Lidé, bytosti, patja slovo z pitra a pitra znamená otec bytosti, ten ochraňuje, stará se a pečuje o rodinu. To je pitra, jako manžel. Manžel se řekne pati a patni znamená manželka. Pati je tehdy když se stará o ženu a patni je to, co vychovává, protože patni se potom stává matkou v rodině, která se stará o rodinu, manžela, je vychovatelka a pečovatelka. Takže otec bytosti, prájápatya, bůh tvoření, tvůrce boha. Takto se to slovo dá pochopit. Vyúha zde znamená pohybovat se od sebe, odtlačit. Co dělá smrtka? Utrhne život od člověka. Člověk nemá život, to udělá vyúha, prostě ho z něj utrhne. Rasmín možná znáte jako anglické slovo rays. Rays znamená paprsky, kvanta, sluneční paprsky. Samúh, skupina, hromada světla, skupina paprsků. Tédžas, zář, třpyt, jas, co vyzařuje agni. Kaljánatamam, to znamená pro prospěch, úspěch. Jako třeba Prém provádí cvičení, meditace, karimatkovou jógu a lidi odchází šťastní. Tak se ho zeptám, co děláš? Já dělám lokáh kalján, „Čechy kalján“ – pro prospěch Čechů, pro lidi, proto konám. Dělám „Čechy kalján“. Když se zeptáte Lukyho – já dělám „nuda kalján“. Dělám nudné bílé zdi a dávám na ně obrázky, aby byly zdi pěkné. Když se zeptáte Kaki? Já dělám „cizí kalján“, najde pro cizince bydlení, povolení k pobytu, učí češtinu. Co vykonává? Vykonává pro cizí kalján. Tatte pašyámi yo sávasau. To jsem já. Jako když se lidi ráno probudí a vyjdou z bytu někam na vysoký kopec a dívají se na východ slunce. Když jdou lidi s Laksmanjim tak si vezmou foťák a fotí. Co tam fotí? Co se jim líbí? Barevné kombinace. Luky řekne, to je takové krásné spektrum. Prém vezme stádo karimatkářů a řekne, sedněte si, dívejte se na slunce a meditujte. Prém řekne, zavřete oči a meditujte a oni ani to slunce nevidí a meditují. Každý chodí za východem slunce za různými účely. Je to takový zvyk. Na co se tam má dívat? Co vidí vajrági? Ten vidí, že sluneční paprsky lítají z východního koutu zeměkoule, rozšiřují se na jednotlivé předměty a ty začnou být jasně vidět. Člověk potom může rozpoznávat předměty, mraky, stromy, vodu, odraz a začne se podle toho prožívat. Vzpomene si na stromy, lesy, vodu, labutě, klid, vzpomene si co to je jas. Jogín řekne, ne slunce, ty mě oblbneš a já začnu vidět tak, jak ty mi chceš ukázat. Čím Ó Slunce, Ó Prájápatya, otče bytostí, Ó Yam Rádž, Ó Bohu Slunce, ty, který svými paprsky oblbneš ten celý svět, skonči s tím. A ukaž co je za tebou, čím ty svítíš? Čím ty svítíš a co je za tebou, to jsem Já, Puruš, Brahma. Já jsem totéž jako slunce a tím jak slunce svítí, já existuji. Svítím, dýchám, žiji a kdo je za mnou, to je Brahma. Přestaň s těmi paprsky, abych mohl vidět za tebe. To je myšlenka jogína. Čím ty existuješ, co je za tebou, je Puruš, Brahma a tím jsem i já sám. Stejně jako ty mne oblbuješ paprsky, tak já oblbuji lidi a svět kolem sebe a nikdo nepoznává mým mluvením, vyjádřením, dýcháním, intrikami, nikdo nic neví. Každý člověk oblbuje své okolí. Co je skutečnost toho oblbovače je Brahma. Takže na východ slunce má vajrági toto uvažování. Fotograf má jiné uvažování, meditující má jiné uvažování. Každý člověk má jiné uvažování, ale Védántu zajímá, co je za tebou, to mi ukaž. Tím světlem se já oblbnu. Jako když Prém říká během jóga nidry, letíme ve vzduchu, tak lidi létají. Když mluví, tak to lidé cítí. Člověk na to musí dávat ohromný pozor, stále jsme v procesu a pod vlivem oblbování. Jógín, vajrági má jedinou touhu, vidět za něj. Znáte to moc dobře. Jakmile se začnete snažit zjistit co je za oblbováním, zmlknete. V první řadě chceme poznat. Takže mauna je obvyklá praxe jogína, nemluvit. Protože mluvení je oblbování. Když chceme vidět něco skrytého, v první radě musíme přestat mluvit. Jakmile mluvíme, začíná byznys. Když je člověk ticho, má možnost vidět co je za druhým, za oblbováním. To je velice hutná, praktická rada, skoro neplatná v dnešní době. Proto jsem tímto veršem tak zklamaně začal, protože je to jen gigantická teorie. Praktikovat se to moc nedá, protože naše mysl je přibitá jako sukně k podlaze. To je pravda, ale…Vím to, ale… Co říkáš je možná pravda, ale je tam ale. Někde máme takovou zaseknutou mysl, rág, dvéš, libo, nelibo, chci, nechci, přeji, nepřeji. V takové situaci je těžké se s tímto názorem (dívat se za) dívat na východ slunce. Takto nás oblbuje svět, chci vidět to, co je za ním. Já jsem, ale kdo je za mnou, to chci vidět. Praxe, kde člověk neustále hledá, co je za, to je praxe jógy.