Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Počátek a zánik - ten který je vnímá dohromady, překročil smrt zánikem (zničením projeveného), dosáhl nesmrtelnosti původním (prvotním, poznáním zdroje).

---

---

Komentář:

Sambhútim, první slovo, co ve verši je. Být dohromady, bytí společně, ztotožněné s bytím, s bhú, bhúti, bhútem. Být ztotožněné, to je to správné slovo. Co znamená ztotožněné? Člověk se narodil jako čistá hlava a pak se ztotožnil s Martinem. Dokonce se ztotožnil tak moc, že dnes říká, já jsem Martin. To je sambhútim. To je význam slova sam. Být s něčím ztotožněný a tím pádem se originální vůbec nebere v potaz. Další slovo je bhút. Bhú znamená stát se. Co to znamená stát se? Co znamená bytí? Projevení. Čemu říkáme projevení? Pro-jev. Co to je jev? Něco se děje. Těm slovům musíme dobře rozumět. Projev, jev, zjevení, projevení. Ve všech je slovo jev. A co znamená slovo jev? Co dříve nebylo a teď je. To je „(z)jevení“ - projev. Co bylo dříve a pořád je, to už zjevení, projev není. Něco se objeví. Jádro je jev a ten jev je bhút. Ztotožnit se s bhútem. Takže sambhútim znamená ztotožnit se se zjevením. To by byl správný překlad. Ztotožnit se s jevem a tomu dobře rozumět. Martin je jev, protože se ztotožnil s písmeny „m“, „a“, „r“, „t“, „i“, „n“. Ztotožnil se s tím zvukem a dnes říká, já jsem Martin. Kdo se ztotožnil? Martin s člověkem? Nebo člověk s Martinem? Pro maminku se Martin ztotožnil s člověkem. Tady v Čechách dostane člověk nejdříve jméno v porodnici. Ten papír se ztotožnil s hmotou, která vypadla z maminky. Martin se ztotožnil se zvukem Martin. Potom slova jako narození, prvotní atd., jsou také platná. Ale jak chápat, narození, stvoření? Jako bhút, jako vznik, jev. A proto se říká, že vše je falešné. Když si vezmeme ponaučení jen z toho, co to je zjevení, jev, zrození tak to bude pro Védántu bohatě stačit. To když pochopíme, bude to senzace. Když porozumíme tomu, co to je jev, zrození, tak z toho automaticky vypadne slovo vinášam, které znamená ukončení, nášam. Známe slovo šánti, kde je písmeno „š“ a „a“, a to chápeme jako utišení. Vinášam vede k ukončení, říkáme tomu smrt. Když říkáme zjevení, jako když byl Martin malý a hrál divadlo, hrál na jevišti, to je také dobré slovo. Jeviště, to je tam kde se něco (ob)jeví. Co se zjeví na jevišti, neznamená, že předtím nebylo. Herci se objeví v kostýmech a mají roli a nedá se říct, že předtím nebyli. Jev neznamená, že to předtím nebylo. My jen o předchozí roli, která proběhla před jevištěm, nemáme ponětí. Nevíme, kde byl a co dělal. Zjevení říkáme tehdy, když se něco objevuje a poznáváme ho. A poznáním toho, že se něco zjevilo vyvstává otázka, kdo to poznává a jak víme, že je to zjevení? Zjevení je to, že se u nás uvnitř v hlavě něco změnilo. Něčemu říkáme Martin, to se objevilo, je to předmětem vnímání, ale tomu se nic nestalo, stalo se to uvnitř nás. Martin se nezjevil, to zjevení Martina teď já jen vnímám. Martin není venku, toho mám já uvnitř v hlavě. Zjevení se děje v hlavě. Vevnitř v tom dršta. Ten kdo se dívá je také Bůh, je také Paraméšvar, Brahma. Brahma poznává Brahmu. Bhút poznává bhúty, bhútama. Takže de facto existuje něco, co je neustále jedna a ta samá věc a z toho vyplývá, že identita neexistuje. Já, můj nemůže existovat, to je falešné, zkreslené, imaginární. S tímto se dnešní člověk ztotožňuje a říká, já jsem Martin. Martin má chuť na koláč. Govind pije čaj, Govind má hrneček. Ani hrneček, ani čaj, ani Govind nejsou, to je jen bhút, jev. A ten kdo pozoruje to zjevení je také jev. Kdo pozná, že je to jev? Poznávající není také nic jiného než jev. Koho poznává je také jev a čím poznává je také jev. V tu chvíli je ten jev, jako vznik a zánik stejný. Žádný rozdíl mezi nimi není. Když se na jevišti někdo objeví, de facto se nejeví, jen my to máme v hlavě. Byl i dřív. Jako Dejdar, než vstoupí na jeviště a hraje si na Jacksona. Dejdar přišel na jeviště a my tomu říkáme, že se zjevil Jackson. Jackson se nezjevil, to Dejdar se jen tak zjevil. On už ale byl i před tím Dejdarem. A když odejde z jeviště, tak je stále Dejdarem. Jeho příchod a odchod je stejný. Když tohle poznání někdo vnímá, vajrági, jogín, tak automaticky dochází k nepřipoutanosti, odpoutanosti, nesmrtelnosti. Kdo se takto ztotožňuje s tím, co znamená člověk a ne-člověk, partner, manžel, byznys, tak vidí, že to je jen „je“. Nic se nestalo, proto zrození není žádný zázrak, a proto Govind neslaví narozeniny. Protože se nic nerodí, pořád to pokračuje, jako vlak. Jede z Prahy k Třínulce a v každé stanici slaví narozeniny. „Happy Birthday Pendolino“ a odejde dál do další stanice. Je to jen blábolení. Pendolino existovalo někde jinde, než vyjelo z Prahy, pak není co oslavovat, narozeniny jsou falešné. Nikdo se nerodí a nikdo neumírá. Proto svámijové nechodí na oslavu narozenin ani na pohřby. Je to zbytečné, to je nepochopení. Základní pochopení Védánty je, že neustále vše běží, vesmír běží. A člověk má pořád pocit, že objevil nějaký vigján, výmysl, Nobelova cena. To je lidská hlava, nepochopení. Pochopení je, že co se zjeví, je už dříve projevené. Může taková myšlenka přinést nějaké trápení? Ani smrt neudělá ztrátu, narozeniny neudělají radost, rág a dvéš totálně zmizí. Iša upanišad říká, vše je jen Bůh. Jen Brahma a vesmír, nic víc to není. I předmět i pozorování i pozorovatel, vše je to jen vesmír. To je ánanda, nekonečno, věčnost a takové poznání automaticky ukončí veškeré problémy. Čím člověk trpí, na to hledá řešení. Když tohle pozná, tak najednou žádné problémy nejsou. Jestli má sílu nebo ne, je to jedno. Můžeš dělat, co chceš, nikoho to nezajímá, to není podstatné. Ať se děje co se děje, je to vesmírný jev. Takovým uvažováním a přemýšlením, se člověk zbavuje panča kléša. Z tohoto verše vychází řešení všech životních trápení. My hrajeme jen divadlo, co ve skutečnosti neexistuje. Martin si hraje na jevišti na Karla IV. Ve skutečnosti to není, jen si na to hraje. Martin přijde říct, já jsem unavený. Já říkám, aha? To je divadlo, běž si lehnout. To je jen divadlo. Já chci na procházku, tak se jdi projít. Takže o co jde? O nic nejde, on jde ven a hraje si na chození. Všichni si na něco hrajeme, na maminku, manželku, šéfovou, organizátorku. Divadlo je to, co ve skutečnosti není. Skutečnost se jen děje. Děje se nebo dělá se. „Dělá se“ je divadlo, „děje se“ je skutečnost. Děje se je konatel Brahma, bhút, čas, prostor. Dalších tisíc slov, ale ve skutečnosti není nic, vše je jen vesmír. To praktikovat, tím žít, to je jogín, to je sádhak, to je tapasjí, to je vajrágí. To je úplně základní styl jogína, to je jeho přístup k životu a ke světu. Vše se to automaticky děje. To, co my pořád prociťujeme je pro jogína jen holý nesmysl, nevědomost, neznalost. Do čeho je člověk od rána do večera namočený? Do avidya, asmita. Co je znalost? Že je jen jev. Smrt je jev, radost je jev. To se nikoho neptá, to jen prochází a jen se to děje. Takže všechny panča kléša se najednou předělávají. Kdo to předělává? Iša upanišad, Védánta. Védánta je aplikace, kterou všechna trápení odcházejí ze života. Prožívání je falešné, ve skutečnosti není. Sedíme v divadle a je tady Michael Jackson, ale on je to Martin Dejdar, ale ani on to neví. Tak mu říkala maminka. Je to jen hmota, co vypadla z maminky. Ani ta hmota to není, je to jen souhra tkání, souhra mahabhútů, gun. Můžeme jít do takové subtility, do jaké chceme. Vše vyplývá z toho, že prožívání je nevědomost. A co prožíváme? Rág a dvéš. A to najednou není, mizí. Védánta je taková pilulka, ale rozhodně to není pro lidi, kteří říkají, že manžel a rodina a dům jsou důležité. Pro takové lidi Védánta není. Lidi, kteří takto uvažují, jsou namočení do nevědomosti, těm Védánta nic neřekne. Pak jev pozoruje jev a je jevem, tomu říkáme Brahma, Bůh, Paramátma. Vesmír a zjevování je pořád, a proto se musel i v matematice vyjádřit nějakým symbolem, co je nekonečné a tomu se přiřadila ležatá osmička. To není, že nikdy nebyl. Vesmír pořád byl a pořád bude, on prostě je. My jsme hloupí, protože nerozumíme tomu, že něco pořád je a potřebujeme znát data a čísla. Něco je věčné a proto nepotřebujeme znát datum. Měříme to zjevení, ale to se nedá měřit. To je jen jev, oblbnutí hlavy a potom začínáme mít pravdu v tom, co ve skutečnosti není. S čím se ztotožňujeme? S cizím výmyslem, který někdo říká. A kde je náš vlastní rozum? Ztotožňujeme se s falešným světem a tomu říkáme pravda.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -