Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

A vědomost i nevědomost — ten který je vnímá dohromady, ten překročil smrt způsobenou nevědomostí a dosáhl nesmrtelnosti díky vědomosti.

---

---

Komentář:

Tento verš je hodně náročný. „Vidyam cávidyám yastadvedobhayam sa ha“, to je půlka verše. V této polovině jsou klíčová dvě slova: "vidyam" a "cávidyám". "Vidyam" je jedno slovo, "cávidyám" jsou dvě slova. Abychom zjistili, co to znamená, musíme jít trošku do gramatiky. Slovo "vid" a "avid". Písmeno „a“ vyjadřuje obrácený význam. Obě dvě slova vychází z dhátu/kořene vid. Toto dhátu vid obsahuje písmena, v, i, d, a je potřeba rozluštit jejich významy. „V“ znamená jako vejce, ze kterého se vylíhne kuřátko. Celou dobu bylo zavřené uvnitř, ale potom vylezlo ven, vytáhne krk a zírá, že svět je ještě něco jiného než to, co zažilo předtím. To je vid, v češtině vzdělávání, vědění. Co znamená vědění a vzdělávání? To je to, co už někdo venku ví, ale ono to celou dobu nevědělo. Vyleze z té každodenní praxe života ven a tím poznává. Tím se setkává s novými zatím neznámými věcmi, které za předchozích/normálních okolností neznal. Za normálních okolností je slepota, neví, že existuje svět. Jako embryo zná jen svět v břiše. Ale vid, vidja, vzdělávání, znamená, že vyleze ven a vidí, že něco existuje. Vzdělávání je ze slova vědět. Z tohoto dhátu vychází slovo vidja. A kde se mění vidja v avidja? Obě dvě jsou „vid“. Vid znamená nevědět i vědět. Samozřejmě z toho vid se stává vědět a tím se poznává i nevědět. To je první část verše, existuje vědět i nevědět, poznání obou je véd. Oba jsou spolu dohromady, to je vid. Potom je vidja vzdělávání, nebo vědění, tzn., že existují obě možnosti. Kuřátko už ví, když má krk venku, že existuje venku a uvnitř. Tuto informaci má až tehdy, když vidí okolí venku. Pak řekne, že je nitro a venku. V tuto chvíli je vědomé a má obě možnosti, uvnitř a vně. Podobně je to pro člověka se znát a neznat. Obě možnosti jsou dostupné a tomu se říká gján, to je synonymum k vid. Známe, že to známe a neznáme. Znát obě možnosti, to je véd, to je to dhátu. Venku a uvnitř, tyto dvě možnosti z pohledu kuřátka chápeme, jsou součástí vědění. Další část verše je, jak tyhle věci znát, co to je a co dělá vidja a avidja. Dále se popisuje „aviddyayá mrtyum tírtvá“. „Mrtyu“ znamená smrt. Mrt v sanskritu je dhátu a mritva znamená plavat. „Avidya“ - neznalost, nevědomost je to, co přeskočí, přeplave mrtju, smrt. Třeba jako kdyby Nandi přeplaval kanál La Manche. To znamená, že byl ve Francii, pak skočil do vody, neutopil se, přeplaval kanál do Anglie, vylezl z vody a šel zase dál, pokračoval. Mrtju je co? Ten kanál. Co dělal ten kanál? Dělal to, že říkal: už nejsi ve Francii. Už jsi v kanálu, nemáš sýr, víno, nic, kolem je jen voda. To znamená, že život, který se žije, je prostor pro konání, vykonávání. Karmická možnost konání jednou končí a začíná jiná fáze. Jako Nandi, který skončil ve Francii, jakmile vlezl do kanálu. Podobně mrtju je smrt. Smrt je to, že člověk už nemůže konat, nemůže být to, co celou dobu byl a přeskočí do fáze, kde se nedá konat. Pak pokračuje dál, do dalšího života. A to je avidja. Teď žijeme, pak umřeme, skočíme do kanálu a plaveme, pak se narodíme a jsme v Anglii, pak zase umřeme a skočíme do kanálu a doplaveme do Irska, pak zase pokračujeme a žijeme, umřeme, skočíme do vody a doplaveme na Island. Takto koloběh života a smrti přeplaveme díky mrtju. To je avidja - neznalost, nevzdělanost, nevědění. Věděním se stává „amrityam“, „a“ jako protiklad mrt - smrt. Amrit znamená nektar, neumírá. To je Nandi, který neskočí do vody v kanálu a neplave do Anglie, ale jede do Anglie po mostě. Nekonečná Francie, pokračuje a jede do Anglie, ale není mezi nimi rozdíl. Je to nesmrtelné. Nandi má v jedné ruce flašku vína, v druhé sýr a jede dál až do Anglie. V Anglii může koupit další flašku a další sýr a pokračuje dál. Je to nesmrtelné. Amrit je nektar a to znamená výživa. Nektarem se žije a jedem se končí. Vidja je amritam. Vidjou se neustále pokračuje a to je vlastnost átma. Átma je vždy volná a svobodná, ničím není svázaná. Slovo „karma“ – „k“, půlka „r“ a „m“. „K“ znamená svázat – být svázaný, to je „karma“ a to není vlastností átma. Átma nemá žádnou karmickou vazbu, je svobodná a věčná, to je její vlastnost. „Mrtyu tírtvá“ – pořád někam pokračuje a pak přijde smrt, ta se přeskočí a bude pokračovat dále, zase končí a zase se to přeskočí. Člověk pořád přeskakuje a něco tahá s sebou. Ale co tahá s sebou, to už tady v Upanišádách není zmíněno. Kapil píše pouze o átma, Védy píšou také pouze o átma. Nebylo potřeba do toho dávat individuální sféru. Byla snaha pochopit vesmírné funkce, nikoliv individuální. Nás dnes v době Kalijugu nezajímá celková znalost, ale individuální, já a můj. Tím jsme tak tvrdě naformátováni. I když se mluví o átma, tak člověka ihned napadne, co já a co můj átma. Nebere v úvahu átma vesmíru, zeměkoule, živočichů, ale můj átma, kam já půjdu, co se s tím stane. Nebo co se stane s átma toho, koho mám rád, s manželkou, kamarády, maminkou apod. Pojede se mnou nebo nepojede? Mám manželskou smlouvu, ale co se stane potom? Co když ta záruka nebude platná? V moderní době je člověk natolik zahlcen avidjou, že svůj život nevidí jinak, vidí jenom můj. Můj život, můj átma, moje děti, můj barák, moje peníze, všechno můj, můj, můj. Tím je přilepený jako to kuřátko ve vejci. Nevidí nic, co je venku, nevidí, že je to nitro. Stejně tak v avidja je člověk tak namočený, že nevidí celkové átma. To je náplň pro jogína, který přemýšlí o Sánkhja, Védántě a jiné filosofii vycházející z Véd. Je to sféra, kde já a můj už dávno není. My, kteří začínáme, nemáme ještě svléknuté můj a moje. Toho se ještě neumíme zbavit, jsme tím napuštění až do dna. Proto je těžké pochopit filosofie Sánkhja a Védánta. Protože ta je vyprávěna studentům, kteří se už všeho vzdali a žijí samotní s učitelem. Tam se učilo o Védántě a Sánkhji. Nám slovo átma nestačí. Proto se v pozdějších fázích lidského uvažování vymyslelo slovo džívátma. Džív znamená život, žijící átma. Co je to, co není žijící átma? Tomu se říkalo paramátma a začal dualistický pohled. Moderní člověk umí chápat pouze v dualismu, který je tak blízko člověku. Čím blíže je dualismus, tím dál je pochopení významu átma. Átma je ve filosofiích o tom átma, které je věčné a nesvázané. Ale my si neumíme představit sebe jako věčné. Proč máme manželství, když je to svobodné? Ne, musíš makat pro mě a být se mnou, svázanost. Je to těžké, protože vše děláme, aby to bylo svázané. My si neumíme představit svobodu a člověk se toho navíc bojí. Co když zůstanu sám? To není radost, to je hrůza. Nesmrtelnost je hrůza, svázanost je náš cíl. Dnešní přístup je oproti uvažování v době Véd otočený. Tehdy se uvažovalo jinak. „Avidhya amritam“ - vede k věčnému. Obě dvě možnosti jsou vědění. Když vidíme obě dohromady tak je véd. Druhá část verše je avidja, která přeplave smrt a pokračuje a amritam je, že je v jednom kruhu, nikam nepřeskakuje. Tam není smrt, tam je věčnost. To bylo tenkrát považováno za cíl člověka, cítit věčnost. Smrt není příležitost ke smutku, ale k oslavě. Protože člověk je osvobozen z vazby. Duše neustále žije, ale život je vazba, nesvoboda. Jako pro kuřátko je být vevnitř vězení a venku je jeho svoboda. Když někdo umírá, tak z toho svazku vypadl a je přítomný a dostupný vždy, je věčný. Sociálně se musí plakat, litovat, takhle se chovat, protože to považujeme za slušné, ale moudří jogíni nepláčou. Tam se jen vzpomíná na věčnost a není třeba smutek. Tento verš je o vědění - víme, že je vidja a avidja a oba dva jsou vědění. Avidja je plavání od života k životu a vidja je, že se neplave. Vidjou člověk neumírá. Tím se stává věčnost a to je to, co není svázané, protože co je svázané, to není věčné. Co je věčné nemá ve slovníku slovo smrt. Co věčné není, žije se smrtí a v každém kroku bojuje proti smrti, proti nevysvobození. Dnešní připoutanost je bojování proti svobodě. Jako manželé, přátelé, to je boj o svobodu, nesmí se osvobodit, musí být svázaný se mnou. To je avidja, neznalost a tím je trápení. Vidja, tam žádné trápení není, neustále má pocit, že není identita džívátma, on je átma. Takto je to ve spisech. Dnes se to nedá pochopit, člověk je vychovaný v moderním systému a ten vede k totální nevědomosti - avidja a proto jsou trápení a bolest na místě. Kruh znamená nekonečná čára. Tam čas není. V druhém případě se musí přeplavat smrt a to je ukončení první fáze života. A takto jde koloběh života. Svázanost touhou, připoutaností, tím se tvoří samskár. Zkušenost je to, čím jsme svázáni v rámci konání. Když se člověk dívá z okna, vidí stovky různých předmětů a na ty je přilepen a ty si zapamatuje. To se stává samskárem. Vše co vnímám, vše co vidím v místnosti je, ale dívám se na Santóše, tak v samskáru je Santóš. Na to jsem připoutaný, to je samskár a s tím se pokračuje. V dalším životě se stanu Santóšovými kalhotami nebo jeho tužkou. Nevím čím, tak moc jsem na něj přilepený, že kam půjde on, půjdu s ním. To je koloběh karmy, samskáru, zkušenosti. Když se toho pohledu zbavím a řeknu si, Santóš je dítě jako ostatní a je mi to jedno kam jde, tak jsem od něj osvobozený a najednou je odpoutanost. Pak je věčný Santóš a věčný pohyb, to je amritam. A to se stává tehdy, když člověk ví, co je svázanost. Tam mizí rozdíl mezi je a není. Je a není, není žádný rozdíl. Je to jedna a ta samá věc. To je počáteční stádium učení Védánty, Sánkhji. Dít a dělat, obě věci vidíme. Když jsme v dít tak vidíme i dělat, když jsme v dělat tak nevidíme dít. K tomu se není možné dostat. Kdo se dostane do dít, vidí dít i dělat. Když se vystoupí ven z dít a dělat, tak to automaticky vede ke svobodě, ne ke svázanosti. To není nenávist vůči dělání, jen poznání, že existuje, dělá se a děje se. Vidja a avidja jsou stejná věc, jen jednou se může poznat druhá. Prem ví, co znamená cvičit jógu a ví i co je necvičit jógu. Když někdo umí, tak ví co je umět a neumět. Když někdo neumí, tak nemůže vědět, že existuje i umí. Tak když je někdo neustále zapojen v dualismu, nemůže ani tušit, že existuje jednota. To může jen ten, kdo se setká s jednotou, ten může poznat obojí. Tady jako vidja poznává avidja i vidja. Proto musíme neznalce považovat za neznalce. Horší je, že on nemůže uznat, že je neznalec. Tady vzniká poznání žít a nechat žít. Já jsem svobodný i ostatní jsou svobodní. Nikomu nic nepatří. To je amrit, věčnost, nepřipoutanost. To je ta mókša. Védánta je pro vajrági. Pro lidi, kteří jsou trošku pokročilí a mohou vyrůst z vajíčka, ze skořápky. To už je jeho vidja, je venku není ve svázanosti. Jako když sledujeme v rámci krija jógy myšlenky a hledáme, co není z paměti. Ať se zkusí hledat a třídit myšlenka, která nevychází z paměti a ta je svobodná. Myšlenky spojené s pamětí jsou spojené se samskáry, zkušenostmi. Pokud taková myšlenka není, je to známka neustálé připoutanosti a trápení. To je avidja, když není žádná svobodná myšlenka. Když se děje to, že se stane myšlenka, která nevychází z paměti, v tu chvíli je to jako to, co se píše v Sánkhji a Védántě. V tu chvíli je ta vesmírná átma. Ale to je pro běžného člověka nepředstavitelná a nesmyslná věc. Potom svoboda, amrit, mókša, odpoutanost je pro dnešního člověka nesmysl. Tu možnost ani nepovažuje za možnost, pro něj neexistuje. Když kdysi o této svobodě někdo začal mluvit, tak ho zabili. Byl to ďábel, co mluví o svobodě. Proto v Indii není jeden bůh. Jsou miliony bohů a žádný problém s tím není. Protože ta filosofie a kultura vychází z véd. Mějte svobodnou mysl, to bylo považováno za základ. Našim dnešním cílem je měnit okolí a vnucovat mu svůj názor a měnit jej podle své představy. A to je holá avidja nevědomost, svázanost. Jako to kuřátko, uvnitř vajíčka.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Vážení čtenáři,
Ájurvéda ášram je velmi malá nezisková organizace, která má za cíl přeložit staré spisy - původní literaturu ZDARMA ke čtení on-line na internetu ve všech evropských jazycích.
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem Sagar - * - Admin Marci - * -Admin SS- * - Admin Grammer -