![]() |
| साधनपाद,-Sādhana-Pāda, (S.-0, Ch.-2, V.-18) |
प्रकाशक्रियास्थितिशीलं भूतेन्द्रियाअत्मकं भोगापवर्गार्थं दृश्यम् ॥१८॥ |
prakáša-krijá-sthiti-šílam bhútendrija-átmakam bhóga-apavarga-artham dršjam ॥18॥ |
Co je vjem |
To, co má přirozenou povahu [šílamah] světlo, akci (působení) [prakaša krijá] existenci [sthati], formu bhút (pančamahabhuta) [bhute] smyslové vjemy [endrijátjakamah], co je za účelem užívání [bhóga] a neužívání [apvargarthama], se nazýva vjem [drašaja]. |
(Kontrola a oprava Mirek)
Patandžáli se ve druhé kapitole v Sadhanapadu ve verši 18 snaží vysvětlit, co to je drašja. Tady je použito slovo vjem. Asi přesně nechápu, co je to vjem. Je to vnímání? Myslím, že to není přesný ekvivalent. Vnímání není 1:1 drašja. Když je člověk ve stádiu embrya, tak co je jeho drašja. Nic nevnímá, nic není, nic neexistuje. Když se ho zeptáte, co je tvé drašja. Je čerstvě zrozený a jaké má vnímání. Je mu jeden rok a maminka na něj kuká, tady jsem, zazvoní hračkou a dítě zvedne hlavu, možná se zeptá: „O co se snažíš? Mám se na tebe koukat? Nebo mám koukat na hračku? Mám poslouchat zvuky?“ To slyšení, vidění, cítění - to je drašja.
Takže svět je vyloženě drašja. Je to pohled. Je to hmotný předmět, který je vnímatelný smyslovými orgány.
Je tam slovo indrije kámahá. Co je předmětem smyslů? To, že oči mohou vidět, uši mohou slyšet, díky tomu, protože je tam bhút. Trvající vlastnost. V ájurvédě máme dvacet dravjagun. Tak je to jejich sloučenina.
Je to prakáš krija. Předměty, celý svět je vidět, ale jen za určitých podmínek. Když je tma, nevidíme. Když je to za zdí, tak tam také nevidíme. Když se splní určité podmínky, je to vnímatelné.
Bhóg znamená užívání, použití procítění, ochutnávání, to co máme zažité. Když vidím kytku, mohu si k ní přivonět, mohu na ní koukat, utrhnout ji, ochutnat ji, dívat se na ni a používat ji. Takže Patandžálí tím chce naznačit, že svět je pouze jedno drašja. Jeden pohled, vzhled, pouze vnímání.
Je to jinak řečeno, není chyba, když někdo řekne, že je to iluze. Je to totiž přechodné a možná není svět, ale je to. Vnímatelná věc je přechodná. Je to na zamyšlení, na přemýšlení, zauvažování. Popřemýšlet si, na čem si dáváme denodenně záležet, od rána do večera. Je to pouze drašja, pouze pohled, pouze to přechodné, pouze mája, pouze hmota. Tedy to, co je smysly vnímatelné. A s tím nemá věčné JÁ nic společného, stejně jako JÁ v embryu či JÁ v miminku nemá s tím také nic společného. Koho zajímají drašja - věci, vzpomínky, chuti, hrabání, vlastnění, užívání, je pouze čitt, man. Tedy pokud jsem já man, tak mě to všechno zajímá. Jestli jsem átma, tak drašja není v mém zájmu. Je to tvrdě řečeno, ale Patandžálí není pro běžné lidi. To je pro tvrdé, ve smyslu duchovně tvrdé poznání, není to pro fajnšmekry, je to pro velice schopné vyvinuté lidi, které se odhodlali sami sebe rozpitvat. Úplně všechno je drašja, a je to předmětem čitt. Proto to Patandžálí připomíná, aby se jógín k něčemu nepřipoutal, nedal něčemu místo a důležitost. Není nic důležitého, svět není pro cestu poznání důležitý. Když je svět důležitý, pak je man, átma neužívá svět, je to mysl, která si svět užívá. Tady Patandžálí upozorňuje a varuje, aby (učenec) nemyslel na hlouposti a neudělal si peklo. Neudělal si z toho drahocennou záležitost. Ať si z toho nedělá hlavu, je to pouze drašja, je to jen vjem. Tak to je velice hustý verš na pochopení a prožití. Proč Patandžálí mluvil o drašja. Drašja je aktivita mysli (man). Když zavřeš oči, když si zašpuntuješ uši, když zadržíš dech, žádná drašja není. Takže znamená, mysl nemůže konat nic.
Mysl je tehdy myslí, když může vnímat. Když člověk nevnímá, mysl není. Když vypne paměť, když vypne přemýšlení, když vypne pozorování očima, když vypne uši, dotek, tak žádný svět neexistuje. Není slunko, neexistuje vesmír. Nic neexistuje. Ono se říká, že svět existuje. My existujeme, a proto existuje svět. Když my neexistujeme, tak kdo by to věděl, jestli existujeme nebo ne. Externí věci vnímáme, že jsou. Ve skutečnosti to ale není podstatné. Podstatné je to, že my jsme, že já jsem, tak vás slyším, když nejsem tak můžete křičet a nic to neznamená. Existence je tehdy, když to pozorujete. Když máte krásný obrázek pražského hradu a máte ho schovaný v kufru, jakoby neexistoval. Když ale obrázek vystavíte, začne existovat. Existuje tehdy, když se na něj někdo bude dívat. Když se nedívá, tak neexistuje, existence je v pozorovatelích. Když nejsi, věci nejsou. Že v Austrálii v Sydney spadlo letadlo, nevíš. Nevíš nic o letadle. Nevíš, jak se to stalo. Tak letadlo ani nespadlo. Teprve, když to všechno vidíme, všechno jsme o tom zjistili, tak tepre pak je zřícené letadlo drašja. Drašja je tehdy, když víš, že to spadlo. Jsi smutná, jsi veselá, to vše se děje, že je věc vidět, je drašja. Když není věc vidět, ani nebolí, ani neudělá radost. Jakmile o tom víš, tak je vjem. Když slyšíš tu zprávu, tak na tebe má vliv, je to sladká zpráva, pálivá, užíváš si tu zprávu. Vjem se týká všech smyslů. I vzpomínání je vjem. Drašja se ale těžko ovládá. Můžeme se bavit nejprve o tom, co se dá ovládat. Dotek totéž.