(Kontrola a oprava Mirek)

Jedenáctý verš je dhjána. Slovo meditace, je široký pojem, lidé používají meditace nevhodně. Ale dhján je jednoznačné. Dhján soustředěnost, zamyšlení se. Odříznout veškeré provázanosti mezi předmětem smyslů a myslí. Když toto se stane, tak automaticky sklon mysli vritti se utiší. To je to, čemu říkáme, že jsem smutný, jsem v šoku, jsem v depresi, že mám stres. V jakékoli podobné situaci, když uděláme dhján, odpadnou automaticky veškeré problémy. Když je nějaký stres nebo když člověk říká, já mám šílenou depku, stačí dhján. Jenom si vzpomenout, co to je agbivéš, co to je ahamkár, a obrátit se k Ištadév, obrátit se na svého učitele, obrátit se na svého Boha. Jemu to říci, co je to ten stres, jestli je to rág, dvéš nebo ahamkár, abhinivéš. Kdo se to trápí? Proč se to trápí? To je dhján. Uvědomit si, vzpomenout si, jen jeden bod. Na svého Ištadévu, to je dhján. Na svou osobní víru. Tím se automaticky zbaví sklonů mysli. To dodává gigantickou sílu. Automaticky se všechny věci utlumí.

Řeknu vám jeden příběh z Rámajány.

V Rámajáně je jedna osoba a jmenuje se Hanumán a když byl Hanumán malý, tak tenkrát uměl létat. Už při zrození měl mimořádné siddhi - zvětšit se a být jako velká hora, nebo se naopak zmenšit jako mravenec. On viděl ranní slunko a říkal, co to je za pomeranč na nebi. Ten chci a letěl směrem ke slunci. Čím byl k němu blíž, tím se musel Hanumán stále zvětšovat a zvětšoval, roztahoval a roztahoval. Víme, že slunce je obrovské, a tak nevíme, jak se zvětšil Hanumán. Je to příběh, ale Hanumán zastrčil slunce do pusy. V celém vesmíru zhaslo světlo, protože si dal do úst slunce. Všichni bohové měli problém. Hledali, kdo schoval slunce, sakra kdo to udělal. Přišli za Šivou, protože Hanumán je syn Šivy, a současně je jediný, kdo to mohl udělat. Tak odebrali Hanumánovi jeho siddhi. „Jsi zlobivé dítě, budeš zbaven těchto siddhi. Poté se slunko dostalo ven a Hanumán byl obyčejnou opicí. Každé takové prokletí má nějaké trvání. Má určitou podmínku, například že pokud ti to někdo nepřipomene, nebudeš o svých schopnostech vědět. No a pak přišla situace, kdy ukradl Ravan Rámovu ženu a odletěl s ní na Srí Lanku. Toto viděl sup Sampatti  a vypověděl to Rámovi. Avšak nebylo možné jak se tam dostat. Avšak byl ve skupině i jeden moudrý jógín, který připoměl Hanumánovi jeho dovednosti a s jeho pomocí Hanumán zavřel oči a uvědomil si rágy, dvéši, svou abhinivéšu, svou ahamkár,  vrať se tam, kde jsi byl. Rázem se zbavil manó vritti a síla létání se probudila. Sám Hanumán byl překvapený, že létá, že umí létat, že se umí zvětšit a zmenšit, že má ohromnou sílu. „Tak leť na Srí Lanku a přines nám zprávy, jak se daří Sítě. Co chci říci, když je člověk v dhján, vzpomene si, co je to rág, jeho dvéš, jeho strachy. Automaticky se osvobodí od mentálního průseru, to je kouzlo meditace.

Konec utrpení. Utrpení je tam, kde je rág a dvéš. Je to jednoduché teoreticky, ale v praxi je to náročné. Proč nám není dáno? Je nám dáno, ale my tam nechceme. Dáváme důraz na to, proč nám není dáno. Zasekneme se hned ve dveřích, neuděláme ani krok, začínáme počítat kroky. To je náš problém, který nás neustále tahá, do své rágy, do své dvéši, když jsme došli tak daleko, tak půjdeme ještě dál.