Dnes je slovíčko asmitá – ego. To je moc hezké téma. Co vlastně znamená ego. Většinou se tu v Čechách chápe ve velice negativním slova smyslu. Ale z filozofického pohledu to není nic negativního. Ego je potvrzení, je to důkaz, že bytost je a projekt (život) funguje. Tedy ego je potvrzením, že něco je. Když se někoho zeptáme, jestli je nebo není. Odpověď bývá, myslím, že je. Myslí, že to je. A proč to myslí? Kdo mu myslí? To je ahamkár-ego.

Síla jednoty je ahamkár. Co je v jednotě? Půjdeme do sánkji – a tam je puruš a prakrti. Jejich jednota (jejich sjednocení?????? Event.: síla jejich sjednocení??????) a ta síla je ahamkár-ego. Tím všechno začíná. Nemůže zmizet. Nemůže odpočívat. Nemůže mít pauzu. Neustále je. Síla sjednotit puruš a prakrti. Tím člověk vidí svou jasnost, svou existenci, já jsem, jsem někdo. Takže drig daršana – vidět sebe jasně. Vidět stav sloučení. Pak se vidím jako velký a neustále něco nabaluje, a to je ahamkár – to je ego (jedinec, osobnost). Takovéto chápání ahamkár, už není negativní. Někdo něco řekl a já něco vidím, něco se stane, a to se mi drží v hlavě. Kdo to drží, to je ahamkár, to je moje asmitá, moje ego. A bez toho není život možný. Takže od vzniku života, až do konce života je neustále jedna jediná věc a to je ahamkár. Je důležité pochopit ahamkár, a to je díky gján (vědomost, znalost). To je síla, která pracuje proti ahamkár. Na začátku je gján slabý, ale je to jediné řešení, jak manipulovat, zklidnit, jak s ahamkár pracovat. Je to nekonečné, neustálé. A síla - gján, která to zpracuje, je slabá. Na počátku je to ale jediná možnost. Člověk se snaží neustále chápat svou sádhanu. Pochopit svou sádhanu. Pochopit, co jsem zač. Nakonec najde, že je jedna jediná věc, ahamkár (ego). To, když se zpracuje, tak je vše vyřešeno.

Mám otázku na Haré Krišna.  Co se stalo ve Vrindavanu, kde žil Krišna? Tam nikdo neříká Haré Krišna. Tam říkají Rádhé Rádhé.

Když byl Krišna ve Vrindavanu od malička a celý život doprovázel Rádhiku, to nebyla jeho žena, to byla jeho kamarádka. A pak najednou se stalo, že dnes nikdo neříká Krišna a zpívá se tam její písnička Rádhé Rádhé.

Přišel určitý okamžik, kdy měl Krišna dilema. Měl bojovat se sourozenci ze sousedního království. A jemu se bojovat nechtělo, říkal, že je to zbytečné. Nakonec si řekl, že pojede do Dvárika, a Rádhika do Dvárika nechtěla. Říkala: „A co bude s mou láskou.“ V té době zpívala celá Indie písničku Haré Krišna. Tak Krišna říká, já musím do Dváriky. Vezmu všechny lidi z Makura a odvedu je do Dvárika nebeskou cestou. Odvede je do  Makura do města v severní Indii, kde byl králem, že všechny odvede 1500 km do střední části Indie, na západním břehu, dnes je už jeho království pod mořem, dhévduarika.

Tak se tomu říká dnes. Krišna říká – zavřete oči, jedeme do Dhévdaurika. Všichni zavřeli oči. A skutečně, když oči  otevřeli, byly v Dvédaurika. Co to měl za letadlo, to nevím. Ani to není důležité. Vrátíme se, k faktu, že ve Vrindavánu se opakuje Rádhé Rádhé. Říkám to, proto, že Krišna svou chválu přenechal jménu Rádhá a sám odešel do Dhévdaurika. A všem lidem říkal: „Neříkejte Krišna, jestli mě chcete volat, řekněte Rádha, a já tam budu. Od dnešního dne nás spojuje jméno – Rádha Rádha. A lidé poslechli, pochopili a do dnes říkají Rádhé Rádhé. A to platí už tisíce let. Zdraví se tam Rádhé Rádhé. Je to symbol lásky. Takže to je ahamkár Krišny. Krišna tak likvidoval svůj ahamkár. Tehdy Krišna říkal: „Já volám Rádhé Rádhé. A tím pozdvihl kamarádku dost vysoko, výš než byl Krišna sám. (Slávu a úctu Haré Krišna předal do Rádhé Rádhé.) V jeho rodném městě dodnes opakují Rádhé Rádhé

To je způsob, jak se zbavit ahamkár. A i to co je moje – není moje. Co myslím, že patří mě, říci tomu, že to mě nepatří. To je způsob sádhany, nic není moje, nic nejsem já, o nic nejde.

To je vědomost, to je gján. To je jediná možnost, jak pracovat s egem, s ahamkár. Pokud si pamatuji, že jsem to já, není možné zbavit se ahamkár. Takže Patandžáli říká neustále praktikovat, vzpomínat, praktikovat, že jsem ego – ahamkár, zbavit se ho, že jsem jen ego a nic mi nepatří, já jsem átma, já jsem kévalja, já jsem brahma, takže to je jediná možnost, jak pracovat s ahamkár. Takže pokud jsem něco, pokud mám něco, tak není možné, abych se zbavil ahamkár, a nabaluji na sebe problémy a problémy, a problémy.

Tedy připomínat si, co Patandžáli říkal tisíc let zpátky, proč nemít nic, znamená klidnou mysl. Ale je strašně náročné, nejde to tak jednoduše. Pamatovat si tento verš.  (pomocí gján se mění náš ahamkár). Nejde to najednou, ale postupně se na tom pracuje.