![]() |
| समाधिपाद,-1.Samādhi Pāda, (S.-0, Ch.-1, V.-48) |
ऋतंभरा तत्र प्रज्ञा ॥४८॥ |
ritambhará tatra pragjá ॥48॥ |
Pragja |
Pragja je tam (kde je) [tatra] (vědomost) plná [bhara] poznání [ritam] |
ritam bhara je plné poznání
Vy jste ájurvédaři, tak to na vás mohu rovnou chrlit na husto. Vzpomínáte na první přednášku na první hodinu, program 1 kám-kródh-madh-móh-lób program 2 dharma-karma-arth-mókša. Kdo provádí dharmu s nástrojem, s citem, subjektem je ritam bhara. Když je ritam bhara, dodržuje zásady času a prostoru, má chuť dodržet dharmu. Má potřebnou energii, vitalitu, sílu, aby prováděl dharmu. Ta vitalita je ritam bhará, když je ritambhará, tak je pragjá. Pragjá konání dharma-karma-artha-mókša, když se to nekoná, je to příčina nemoci. Pragjá je nejlepší výsledek, když je ritam bhara. Když jsme připoutání, máme touhu, máme chtivost. Kdo nás vede k odpoutanosti, kdo provede to, že nejsme připoutání? Že nemáme chamtivost, chtivost. Stane se pragjá velké poznání. Dojde k tomu automaticky. Pragja se dostaví bez chamtivosti, jen čas a prostor se plní a nejsou žádné emoce. Ta síla se jmenuje ritam bhara, která přináší pragju.
Pragja je to nadhled, pragja je osvobození, pragja je spravedlnost vesmírná, ne českého zákona. Spravedlnost, ve které se určuje, jestli je to man nebo átma. Pragja dává důraz na átma, na ritam bharu, na dharma-karma-artha-mókša. Pragja osvobozená, je to osvobozený nadhled. Čemu mi říkáme vědomost? Vědomost nemá žádnou chamtivost, chtivost, touhy, nemoci, trápení, smutek. To vědomost nemá. Vědomost je čistá. Bylo by fajn, kdyby se člověk trochu zamyslel, co to vědomost a co je nevědomost (ve smyslu vědět o sobě). Když člověk nezná ájurvédu a jógu, tak může říci, že když je člověk vzhůru, vnímá, když vidí, když čichá, mluví, slyší, tak to je stav vědomý, jinak je to bezvědomí. Je to omámení, jako epileptický záchvat, tak tomu se říká bezvědomí. Ano, když se to takto definuje, tak to nemá nic společného s pragja (nadhledem). Pokud člověk definuje pragju (vědomí), že je to znalost, že je to skutečný zákon vesmíru, a bere to s nadhledem, kouká shora ze zeměkoule, ví, co to je mysl. Ví, proč někdo dělá – to co dělá. Ví, proč věci jsou tak, jak jsou a proč nejsou jinak. Jestli vnímáme definici vědomí a vědomostí takto, tak je to pragja. V dnešní době se se slovem vědomí hodně obchoduje. Jsou různé definice, nedá se používat vědomí je pragja, protože vědomí se vysvětluje jinak. Mám-li plnohodnotné vědomí, vím, proč to dělám a proč to nedělám, proč jsem smutný, radostný, zdraví, nemocný, tak bádám v pragja. To je poznání, to je vědomí. Když to lidé vykládají ve smyslu být vzhůru, mít smysly vzhůru, nebo nebýt vzhůru. To není vědomí nebo nevědomí. Bohužel někdy to tak lidé používají. Všechny slova se nedají nahradit. Když má člověk pragja, je ritambhara, je na druhém programu, dodržuje dharma-karma-artha-mókš, k ničemu není připoutaný, čte spisy, dělá to, co vyžaduje čas a prostor. Je to ok, to je pragja, je odpoutanost. V každé situaci být odpoutaný. Lidé často říkají: „Moje dítě, můj bratr, moje sestra, … nemohu to takto vidět …“ Nemůže vidět, co to ale může udělat. Může vůbec něco udělat? Nakonec zjistí, že stejně nemůže nic dělat. Tak o čem to je povídání. Je to jen falešná láska, která nemá žádnou hlavu ani patu. Je to jen společenský zvyk, že když někdo umře, tak musí plakat a ne smát se, protože se to nehodí. Kdo to tak vymyslel, že to tak musí být, a že na tom záleží. Člověk musí rozumět, že v určité chvíli jsem maminka, v určité chvíli jsem prodavačka, co ta chvíle požaduje, podle toho se koná. Někdy patří pláč, někdy patří smích, někdy patří mecheche, někdy takový neutrální přístup. To co je potřeba, to se udělá. Čas je mezitím jiný, čas postupuje, čas je nový. Co bylo, to bylo, už je nová sekunda. A nová sekunda vyžaduje nová pravidla. Takže nemůžeme se pitvat v minulosti, to bychom byli hříšníci vůči tomu času. To už je minulost. To je hřích, řešit v přítomném čase minulost. Přítomnost vyžaduje přítomnost. Věnovat se přítomnosti, to je pragja.