![]() |
| समाधिपाद,-1.Samādhi Pāda, (S.-0, Ch.-1, V.-34) |
प्रच्छर्दनविधारणाअभ्यां वा प्राणस्य ॥३४॥ |
praččhardanavidháraṇa-ábhjáṁ vá práṇasja ॥34॥ |
Utišení mysli – výdechem a zádrží |
Nebo [vá] (též zamezíme změnám mysli) prány [práṇasja] skrze výdech [praččhardana] a zádrž dechu [vidháraṇábhjáṁ]. |
Začínáme tím, jak byla vysvětlena mysl, jak je to hrozná ta mysl člověka, jak se s tím poprat.
Je více variant, a verš nabízí, že se dá mysl utišit výdechem a zádrží dechu. Tedy konkrétně výdechem, kterému říkáme réčak. Dále nádechem, kterému se říká púrak a zádrži, které se říká kumbhak. Soustředěnost, kdy člověk zažívá jen dech, je pránájám. Když se člověk ponoří do dechu, tak alespoň v tu chvíli se zbaví mysli. Když prodlouží tuto chvíli z jedné minuty na jednu hodinu a nepřetržitě každý den to trénuje, tak automaticky tělo chytá režim a mysl podvědomě slyší dech. Tím se automaticky stává, že se ostatní věci ignorují. (Je to vypnutí.) Může se stát, že člověk pracuje ve své místnosti, a někdo ho zdraví dobrý den a je možné že ho ani neuslyší, že ani neodpovídá, protože to není podstatné. Vypadá to velice divně, v dnešní době neslušně, ale z pohledu mysli je to OK. Když je mysl vypnutá, tak proč by to poslouchala? Proč by reagoval, když je zaměřena jen na dech. Oči jsou otevřené. Vidí různé scény, ale žádná scéna ho nevyruší, protože je ponořený do svého dechu. Do čeho je dech ponořený? Co je ten pulz bušení dýchání, šustění? To je zrovna ten prán, to je první JÁ, které v těle pracuje. To je ten prán, který udržuje život, tak se mi při takových technikách setkáváme alespoň na chvilku s prvním JÁ. Na chvilku se zahodí druhé JÁ. Zůstává první JÁ, ale to JÁ není vidět. Obzvláště v Evropě není známo nic o JÁ. Tady jen to, co slyšíme, vidíme, cítíme, to je sociální výchova. Jógín je na této úrovni. Žije na první úrovni a první JÁ koná práci na velice subtilní úrovni v těle. Když se zpívá Hare Krišna, Haré Krišna – tak ten zpěv není podstatný. Není podstatné, co vyslovujeme. Není podstatné Haré Krišna, které slyšíme. Podstatné je, že zpívají buňky, mahámantru Haré Krišna. Tedy slyšet mantru uvnitř na buněčné úrovní. Tak to vnímá člověk, který je prvním JÁ.
Zrovna k nám přišel host z HK a vyprávěl, že v Indii je všude bordel. Ale ona (mysl) nemůže vidět nic než bordel, podle toho jak její hlava pracuje. Když jela poprvé do Indie, viděla, jak se vyprazdňují a nechávají bordel na ulici. Nemůže být klidná, to jí rozruší, protože žije s viděním, cítěním a slyšením. V Indii může člověk vidět pouze pouhopouhé první JÁ. Druhému JÁ se toho moc v Indii nenabízí. Evropa je pro druhé JÁ úžasná, ale zase se těžko najde něco pro první JÁ, to tady nikde nebydlí. Je to těžké a možná jen výjimečně se objeví tak jeden z milionu. Většina lidí žije ve druhém JÁ, protože i když cvičí pránájám, tak jedou jako hodinky, jako lokomotiva, jako čekání, jako konání, jako sport, jako soutěž, jako srovnávání, porovnávání. Ale o tom není pránájám, o to nejde. Jde o to, prožít dech. Žít s dechem. Vyloženě já jsem, tak jsem dech, jen dech, pulz, život na buněčné úrovni, na šukšma úrovni, já který vnímá, používá hlavu, paměť a zkušenost, to je ten blázen – magor JÁ. Ale to je celý svět. A Patandžálí zdůrazňuje, že pro zažití prvního JÁ, je třeba vyhodit úplně všechno. Všechno se najednou nedá vyhodit, tak se říká zůstaňte jen u jednoho, jedině u dechu. Zůstane dech, přestane druhé JÁ, podvodník úplně zmizí. To falešné egoistické JÁ zmizí. Takže co je skutečná práce pro člověka – rozpoznání prvního JÁ. Dýchání je jeho činností. To není pro toho druhého podvodníka. Pro podvodníka jsou činnosti, které se mu líbí, co ho baví, co je zdravé, co je krásné … to jsou předměty druhého JÁ. Skutečné JÁ je dýchat, pulzovat, trávit, vytvořit tkáně, vyčistit tkáně, srovnat orgány a jejich činnost. Udělat, aby nebyly zácpy v kanálech šróta. To jsou činnosti prvního JÁ, ale druhé JÁ tam nemá žádný dosah. A my žijeme neustále ve druhém JÁ. Patandžáli říká, že při pránajámě se žije s prvním JÁ – s átma, puruš a tak sestáváme átmou a purušem a mysl automaticky vypíná. Tento verš je cesta k poznání. Sledování funkce života – nádech, zádrž, výdech a znovu.
praččhardana-vidhárana-ábhjám vá pránasja ॥34॥