Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Komentář

Verš je věnovaný pragjá – a v józe a ájurvédě hraje velkou roli. Neznám jedno slovo, které by vystihovalo význam slova pragjá.

Pragjá je vědomost, poznání a je to takový stav, kterému říkáme morálka. Rozumíte slovu morálka? Je to to, čím je každý člověk na své životní časové ose, co má shromážděné, kolik z toho je morálka, tedy nějaká pravidla, které dotyčný dodržuje. A kdo to vymyslel? Tak to je společnost, která vymyslí pravidla pro žití - nekrást, nelhat, nepodvádět, neintrikovat. Jsou to pravidla, na která společnost myslí, ti kdo je dodržují, těm říkáme morální lidi. Ti kdo je nedodržují, ti jsou nepopulární. To je taková definice morálky. Pak takovému člověku se říká pragjá. Z pohledy jógy a ájurvédy pragjá znamená, kde je zkušenost, konání, provádění jednání, činění z pocitu, že je to v rámci času a prostoru dharma. Dodržování dharmy - zásady času a prostoru je pragjá. Pragjá je taková zkušenost kdy má zkušenost v sobě. Pak takový člověk který má zkušenost s pragjá (morálkou), dodržuje zákony času a prostoru, automaticky je nepřipoutaný, běží mu čas, má k dispozici prostor, bez touhy konat, s přemýšlením, konáním a pak shromážděná zkušenost je pragjá.

Sam – vyváženost – sampragjá, vytvořit zkušenosti v harmonii.

Takové konání, kdy je morálka vyvážená, tak tomu můžeme říci sampragjá. Pro jogína je to velmi …

Jógín hledá cestu k poznání svého vlastního JÁ, cestu sebepoznání. Čím dál tím víc zjišťuji, že lidem slovo sebepoznání moc neříká. Kdo to slyšel, ten to bude mít jako opakování.

Na přímce uděláme čárku a to bude den mého zplození. Rodiče se spojili a spojila se spermie a vajíčko a bylo těhotenství. Byl jsem embryo a trvalo to nějakých devět měsíců. A byl den narození. To je zapsáno v občance. Nevím, jak jsem vypadal. Nevím, jestli jsem plakal. O této době nevím nic. Následovala fáze, o které nic nevím. Nevím, jak jsem se narodil, jak jsem se učil chodit, jak jsem se naučil smát, jak jsem se naučil spát … to si nepamatuji. Až tak od 2-3 let si začínám něco o sobě pamatovat a další čárečka na přímce, bude dnešní den, kdy mám věk 40-50-60 let.

Dříve než mi dali tatínek a maminka početí byla fáze neprojeveného JÁ – tady jsem neprojevený. Dnešní JÁ je takové, o kterém vím, co se mu líbí, co se mu nelíbí, co snáší, co nesnáší. Ví o sobě všechno. Já vím o sobě všechno. Já vím. Já to znám. A co všechno vím? Toto období je od 3 let. Ale JÁ existuje již dříve, ale o tom já nic nevím, to ignoruji. To JÁ, které mě přivedlo na svět, započalo život, které to naprogramovalo od neprojeveného do projeveného, tedy až do 2-3 let, o tom skutečném JÁ – já vůbec nevím. Nevím nic o JÁ, které mi po celou dobu od neprojeveného do projeveného vyrábělo každou tkáň mého těla. Nevím nic o čase, kdy se mi vyráběl každý orgán, napojil mi cévy, nervy, tak aby vše fungovalo, játra, ledviny, srdce, plíce, oči … všechno, jak to má být. Toto JÁ makalo a vytvořilo podmínky pro život, a pak najednou hraje roli to JÁ, které žije dnes a o všem ví a je brouk pytlík. Toto JÁ přišlo ale dost pozdě a vůbec nemá ponětí, co to (1.) JÁ dělalo. JÁ, které vymyslelo celé mé tělo, celou anatomii. (2. JÁ) Nemá ponětí, jak se má můj žaludek, jak se mají játra, srdce, jak se má můj močák, ledviny, nic o tom nevím, přestože existují. Vím o tom, co se mi líbí, nelíbí, co mi chutná a co mi nechutná. Vím, co je pravda, co je lež. Vím, co je krásné a co je ošklivé. Ale nevím nic o svém žlučníku, žaludku, mozku … O tom nic nevím. Protože tenkrát, když jsem přišel do těla, tak to postavilo první JÁ. To je ale to první JÁ, to ví o mých příčinách. To vymyslelo i neprojevenou fázi. To já, které bylo dříve, než jsem se narodil. V tu chvíli vědělo, proč shání život. Ale (2.) JÁ projevené – to je JÁ hrdé, JÁ vidím, JÁ slyším, JÁ čichám. Jsem inteligentní magor. Ale vlastně je to zloděj, který si přivlastnil vše, co vytvořilo (1.) JÁ neprojevené. To (2.) JÁ ukradlo život tomu (1.) tvořivému JÁ a dělá, že všechno je jeho. To druhé JÁ je velmi falešné. Je to ignorant. Smazal vše o skutečném (1.) JÁ. A tak se první JÁ nemůže projevit. Dnešní JÁ nedává velkému JÁ prostor. Jóga vznikla, aby se jsem toto (1.) JÁ zase objevil. Když člověk hledá radost, spokojenost, hledání štěstí, dělá dobré skutky, pěstuje si EGO. Má barák, má peníze. Jezdí na dovolenou. Má děti, kreditní kartu, Ameriku. Toto (2.) JÁ má spoustu závazků. A jóga říká, když nebudeš mít žádné závazky, když sklony a tendence (mysli) - vritti uřízneš, pak to cizí (2. hostující) JÁ - ten zloděj - zmizí. Automaticky se objeví to původní JÁ ve mně. Spojí se velké JÁ s malým falešným JÁ a to je jóga – sjednocení, jednota - jóg. Spojit je jóga. Spojení malého a velkého JÁ.

Verš říká SAM PRAGJA – to je ta cesta, jak mazat závazky falešného JÁ, jak je vypustil a dát prostor původnímu JÁ.

Pragja - když jsem doma, tak druhé JÁ dostává výpověď. Pak „JÁ“ dělám práci, protože má se udělat. Nevybírám si, jestli se mi ta práce líbí nebo nelíbí. (2.) JÁ cítí jídlo a běží se najíst. Ale (1.) JÁ bude jíst, až přijde správný čas. Nejím, protože se mi to líbí. Když žiji s (1.) JÁ, pak všechno dělám jen kvůli času a prostoru a takové konání je sampragjá. Skutky, nemoci, zdraví, vše jde samo. Názor, že většina chronických dlouho trvajících onemocnění, které se nespojují s havárií, počasím, aj jsou pragjá parag – tedy morální zločiny, zločin v zásadách. To je jen hnůj. To je ten hnůj, ve kterém vyrostlo (2.) JÁ. A jóga vede k pochopení slova sampragja. To jsou slovíčka sánskrtská - VIČÁR ÁNAND ASMITA ANU …

… Rozpitváme si to – tark znamená říkání, vitark – logika. Máme určitou logiku. Je to přesvědčování, my mluvíme, abychom přesvědčovali, i když chce nebo nechce, není to podstatné. Jestli chápeme nebo ne. Jestli bude nebo nebude. Já to musím … A je to kolotoč neustálého přemýšlení.

Vičár – to je názor, přemýšlení, uvažování.

Ánanda – je radost, spokojenost.

Asamita – vykonat, mluvit, přemýšlení, radost ale podstatné je že bez rágy (touhy, sklonu). Asmita konat bez ega, bez rágy, bez pýchy, bez sobectví, bez prosazování, takovému rúp – tvaru, když někdo podlehne, tak to je sampragja. Podlehnout bez jakéhokoli ega, názoru, bez přemýšlení, bez přesvědčování, ale i bez radosti.

Při vysvětlování filozofie ájurvédy začínáme se studenty hned první den objasněním prvního a druhého programu. ( (2.) JÁ – tj. první program. Ale život s (1.) JÁ je tzv. druhý program). Druhý program je, když člověk koná, protože je maminka. Když učí studenty, je učitelkou. Stejná žena, když nakupuje, je kupující a když řídí auto, je řidička. Když to někdo míchá, není sampragja. To není dobré, když pracuji na pozici ředitele a doma se chovám také jako ředitel. Vidím svou manželku a rozdávám úkoly. Dávám všem najevo, že jsem ředitel. Prostor se změnil a jsem doma. Doma jsem tatínek. Doma mám povinnosti jako soused, doma jsem kuchař, zahradník. Na to zapomínám a zůstávám v poloze ředitele. Pokud s takovým pocitem žiji, nedocházím k poznání pravého JÁ. K tomu nikdy nemůže dojít, to říká jóga. Smyslem jóga ásan, pránajam, bandhy, meditace, bylinek, pančkarmy, … ty všechny věci jsou hezké, ale jen pro toho, kdo chce poznat skutečné JÁ.

Například pránajáma 2-8-4. Tempo a počet to jsou mechanické záležitosti, jógínská záležitost, tehdy, když cítím své skutečné JÁ, které vše vyrobilo. JÁ, které vše spojilo, aby mohlo tělo dýchat. A být s ním, být s tímto JÁ, to je jóg. Jógín - to je jógy. Jógy je ten, který žije s původním JÁ. Sampragja je cesta pro jógína, je to nutné nářadí, pro poznání skutečného JÁ.

---

vitarka = pevné, hrubé myšlení

vičára = jemné myšlení

ánanda = blaženost, extáze

asmitá = osobitost

rúpa = podoba, povaha, forma

anugamát = spojené s

saṁpragjátaḣ = poznávací ponoření, nižší samadhi

---

Ájurvédská Univerzita Praha

---

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Verse / Admin Komentar