Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Komentář

Odpoutanost je osvobození od touhy po poznání a od všech smyslových předmětů. Dává se důraz na vajrágjam – odpoutanost. Jako například mniši, kteří mají vše - domov, majetek a všeho se vzdají. Nedívají se zpět. Jakmile jednou odejdou z domova je jim jedno kolik toho je co opustily. Jestli to je miliarda, milión, co opustili. Jsou odpoutáni. O takové odpoutanosti mluví Patandžáli, která je nutná k dosažení vajrágjam (odpoutání) - ovládnutí mysli a spojení se s átma. Je to taková odpoutanost - vajrágjam, že se nemyslí na nic, nezáleží na ničem. To je v dnešním světě skoro nemožné pro lidi, pro veřejnost. Vajrágjam dokáže jen výjimečná bytost. Ze sta procent lidí jsou to jen výjimky. Odpoutat se od všeho, na ničem nebýt závislý, to je hra jen pro exkluzivní lidi. To není hra pro závisláky. A téměř všichni lidé na zeměkouli jsou závislí na radosti, jsou závislí na touze, jsou závislí na pýše, egu, jsou závislí na penězích, jsou závislí na majetku, jsou závislí na vztazích, jsou závislí na falešných příslibech, jsou závislí na tom, aby mohli pomáhat, jsou závislí na různých touhách a chtěních. To jsou všechno závislosti. Z tohoto pohledu, je lidstvo na zeměkouli závislé. Jim osvobození nepatří, není možné. Dneska i ti tak zvaní profesionální jógíni jsou závislí na facebooku, na mobilních telefonech. Jsou závislí na tom, aby byli na titulních stránkách v novinách. Na tom jsou závislí. Aby o nich lidé věděli. Jsou závislí na tom, aby je lidé nekritizovali. Jsou závislí na úsměvu druhých lidí. I to je závislost. Takže vajrágjam – bez rágy – odpoutanost je to, když člověku nezáleží na ničem, ani na vlastní mysli, ani na vlastních smyslech, ani na vlastním těle, rodině. Lidé jsou přilepení ke slovu rodina, děti. Rodina a děti – taková závislost. A co chtějí s myslí dělat? Rodina a děti se musí řešit jen myslí, emocemi. A o čem mi hovoříme? Ani nevím. Jestli hovoříme o ovládání mysli, pak v první řadě musí být člověk nepřipoután.

Mám jeden příběh:
Jeden student poslal pacienta s rakovinou mozku kterÝ se jiŽ ani doma se necítil dobře. To je přirozené v takovýchto případech. Byl zhroucený. Manželka říkala, že lékaři mu dávají jen pár měsíců života a on je z toho zhroucený.
Pak jsem mu jenom pár slovy připomněl, že proč si on myslí, že bude tak dlouho žít? Doktoři vám dali dva měsíce, ale já vám nedávám ani jednu hodinu, minutu. Jaká je záruka, že za hodinu budete žít? Jaká je záruka, že za pět minut budete žít? Spadne na nás střecha a oba umřeme. Pojedete venku, sednete do auta a nabourá do vás kamion a umřete hned. Proč si myslíte, že dva měsíce je krátká doba? Jestliže mají doktoři pravdu? To je strašně dlouhá doba! My nemáme žádnou záruku na svůj život. Ani minutu. Proč si myslíme, že budeme žít 100 let? Proč máme takovou touhu, mít jistotu o tom, co není v našich rukách, co nemůžeme nikterak ovlivnit, nad čím nemáme moc.

A on porozuměl i mé lámané češtině a pochopil mě. Po celou dobu co u mne seděl, držel ženu za ruku a najednou ji ruku pustil a založil si ruce do podpaží. A říká: „Já žádnou léčbu pane doktore už ani nepotřebuji. Už je mi to všechno ukradené.“ Doktor mu dával dva měsíce a je to už asi dva roky a pořád žije. Slyšel jsem, že už zase dělá na zahradě. Byl dva roky zavřený doma v posteli, postel opustil a už venku žije zase normální život.

Jak málo stačí. Jenom se osvobodit. Máme gigantické problémy. Sbíráme problémy. Ať každý člověk napíše své problémy a dá do obálky a pošle mi je. Já je všechny přečtu. To není problém. Ale všechny problémy, když posbíráme, tak v žádné obálce nebude uveden problém, uvidět Boha. Pořád ho hledá a nevidí ho. Takový problém nemá nikdo. Všechny problémy jsou kolem peněz, vztahů, zdraví, práce, nejistoty, rodiny, … Týká se to hmotné připoutanosti, žádné jiné problémy neexistují. Slovo problém neexistuje na duchovní úrovni. Slovo problém existuje pouze na hmotné úrovni. Jádrem „problému“ je připoutanost. Jakmile si člověk uvědomí odpoutanost, to Boží slovo, pak okamžitě mizí veškeré problémy. Zůstane jen jeden problém - jen a jen praxe a praxe a praxe.

„Já nestíhám. Já to neudělám. Já na to nemám čas.“ Tak opět, když začnu myslet na to proč nemám čas, proč nestíhám - opět je to připoutanost na blbostech. Je to vše kvůli připoutanosti. Jógíni nejsou nemocní, protože nejsou připoutaní, žijí v jeskyni a žádné nemoci je netrápí. A i kdyby je trápily, tak žádná pomoc stejně nepřijde. Tak raději ani nemjí nemoci. Když není žádná připoutanost, není žádná nemoc. Připoutanost – rágy – to je základ nemoci.

Touhy, všechny rágy, které jsou popsány v Aštanga hridajam, v Čaraka samhita, Šušrut to píše, jaké to jsou připoutanosti, jaké jsou to rágy kolem lidské mysli. Nic jiného nám z toho nezbývá, než mít velké bohatství problémů, spoustu problémů. Problémy si vytváříme sami.

Když je člověk odpoutaný, když je v dokonalém stavu, když se odpoutá i od vlastního těla i od vlastního života, tak jaké jsou problémy, o tom mluví Patandžálí. Vajrági je jedinou cestou k poznání Boha. Osvobodit se od veškerých hmotných závazků, to je vajrágja.

Jsou to velice krutá slova a vůbec to nezapadá do dnešní doby. Pokud nás zajímá jóga a kam vede ta jóga (jednota, sjednocení – sebe sama se), kam to všechno vede, pak ano, pak se to týká vajrágja.

Mě to okamžitě zničí náladu, když mi někdo řekne: „Ty jsi magor. Ty se vůbec neholíš. Ty smrdíš. Ty …“. Já se okamžitě rozčílím, já toho člověka nemám rád, protože mě kritizuje. Jak mohu být šťastný a klidný a ovládat mysl, když mě vadí, že mě někdo kritizuje. Tak v první řadě nemám žádné ego. I když mě někdo kritizuje nebo pochválí, je mi to jedno, ať si lidé dělají, co chtějí. Více než 50% starostí a stresu je pryč. Jakmile si řeknu, je mi to šumafuk. Ale lidé nemohou říci, že je jim to šumafuk, záleží jim na image (jak působíme, jak nás jiní vnímají), pýše dobrém jménu, záleží jim na dětech, na rodičích, na mobilu, foťáku, ... To je ten verš, který říká, že má záležet na vajrágja - odpoutanosti.

Rágy se týkají, hovoří o hmotných, egoistických a ahankárových záležitostech. Člověk nežízní. Člověk je bez žízně, je bez touhy. Máš žízeň, aby byli lidé posvátní – toužíš po tom, aby nikde nebyla válka. Žízeň (touha) je po hmotách. Jestli v češtině existuje jiné slovíčko, tak ho stačí napsat, nahradit touhu lepším slovem. Týká se toho, co vytvoří rág (žízeň - touhu). Jenom vypnout mysl a jen a jen dělat sádhanu, toto není touha, to je tapas. Máme v čěštině jen jedno slovo pro obojía to „touha“ a to vede k nepochopení významu. Můžeme používat slovíčka pragja a rág, to jsou správné dva protiklady.

Dělat něco jen pro to a právě pro to, že se to má dělat, co je třeba - tak je to pragja (dharma).Dělat to, co mě baví, to je rág. Tak to dělá většina lidí. Nesetkal jsem se moc s lidmi, kteří dělají to, co je třeba. Většina lidí dělá to, co je baví. Budu dělat, co mě baví ...

To přivádí k rág. A teď nevím, jestli máte jiné slovo než touha. Vůbec tomu českému slovu touha nerozumím. Má nádech většinou k zábavě.

Dělám to, co vyžaduje čas a prostor (dharma). České slovo touha je nejasné. To je porucha, je to vajkárik. Touha je porucha – gigantická porucha. Že jsme lidi, je porucha. Že je vesmír, je porucha. Co není porucha – to je věčnost. Cokoli je přechodné, cokoli má život - je porucha. Touhy jsou jednoznačně poruchy. Touha je záležitost mysli, nikoli átma. Touha vytvoří pýchu. Já chci. Toužím po ájurvédě, ale mám děravou střechu, … Přišla jsem na ájurvédu a doma mi stojí práce. Ani doma nemá klid, ani na ajurvéda nemá klid. Když je na ájurvédě, proč si připomíná, že doma je neklid. To je nevědomost a hloupost. Slovo touha není dobré slovo. Touží, protože jej to baví. Touha je negativní slovo. Kdo nic neřekne a rovnou to udělá. Nemluví o tom. Vykoná potřebné bez řečí. Nemá potřebu o tom mluvit. Proč pro sebe vytvářím peklo tím, že říkám – to mě baví a toto mě nebaví. Viděli jste někdy napsáno: prodáváme rozbité hrnečky, kupte si rozbitý hrneček. Nikdo neřekne: „Prodáváme nepovedené šaty.“ Nikdo neříká: „Jsem ošklivá, nedívejte se na mně.“ „Smrdím, nečichejte ke mně.“ Takhle to nikdo neříká. Takže mi jednoznačně žijeme v iluzi, která neustále zakrývá a ukzuje jiný pohled než skutečný, který myslí nebo cítí. Jakmile vidíme člověka, hned nasadíme dlouhý úsměv, ale jakmile se člověk otočí, pak řekneme nějakou kritiku nebo protáhneme obličej. A to znamená – být posvátný???? Takhle to je. Bohu-žel. A Patandžálí doporučuje, žít odpoutaně, všechno opustit. Opustit vše, co je mája. Tělo je mája. Tady jsou lidé velmi fixovaní ke slovu rodina, děti. Ale když pro ně má něco udělat, tak ani náhodou. Skutečně pro děti nic nedělají!

Na jedné straně lžou, že jim záleží na dětech a na druhé straně ...

Jsem velice kritický na takovou faleš. Uznali by, že miluji své děti, pak by jednali neoblomně stejně jako milující opice, které tahají své dítě a to i mrtvé, dokud se nerozpadne.

Svět je falešný. Když mluvím o vajrágja, nemůžeme mít ani 0,5 procenta. Úplně stačí, když odevzdám něco (vzdám se něčeho – na cestě k cíli – odpoutanosti, jejímu dosažení). (Např.) Stačí, když budu kontrolovat řeč. Odevzdávám řeč. Když se někdo (nikdo) nebude ptát, tak nebudu mluvit. Proč neustále konstatuji. Veškeré ženy odejdou, protože potřebují stále něco konstatovat. Aby řeč nestála. Přitom zkouškou může být, že odevzdáme jen řeč. Musíme hodiny a hodiny mluvit. Když nejesm požádán, nemluvím. Je to velice jednoduchá věc, ovládat smysli. Když se někdo ptá, tak odpovím. Když potřebuji, tak se zeptám. Takové malé odpoutání od tlachání, bude mini vajrágja. Většinou je baterie telefonu úplně horká (tarify pro nepřetržité volání …). Jen zkusit nemluvit, když nejsme žádáni. Půlka obyvatelstva z toho dostane záchvat. Je to jednoduchá činnost, ovládat smysl, řeč, sluch, dotek. To je krija jóga. To se může trénovat. Bez vajrágja, nikam jóga nedojde. Čemu se pak říká jóga, to je jen cirkus jóga nebo oranžová jóga.

Chvilku být vajrágja. Rozhodnout se, že nebudu reagovat na zbytečné řeči. Nebudu mluvit, když nejsem požádaný ... to je dostačující, když chceme začít s vajrágjou. A vajrágja začne automaticky pracovat.

 

Nemít požadavky. Nepotřebuji nic, od nikoho nic nepotřebuji. Nemám žádné nároky, …

---

dṛṣṭa = viděn, vnímán

anuśravika = odhalený, písemní, slyšený v tradici

viṣaja = objekty, subjekty, záležitost zkušenosti

vitṛṣṇasja = jednoho kdo je osvobozen od touhy nebo žádostivosti

vaśíkárá = nejvyšší, dokonalost, úplná kontrola

saṅdžná = vědomí, znalost

vairágjam = nepřipoutanost, zbavením touhy nebo citové účasti, neutralita nebo absence barevnosti, bez přitažlivosti nebo averze

---

Ájurvédská Univerzita Praha

---

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Verse / Admin Komentar