Ayurvedic Consortium of Europe

FREE - ONLINE HATHAYOGA PRADIPIKA -

,-Upadesha 2, (Ch.-2, V.-14)

अभ्यासकाले प्रथमे शस्तं क्षीराज्यभोजनम् । ततोऽभ्यासे दृढीभूते न तादृङ्नियमग्रहः ॥ २.१४ ॥

abhjásakálé prathamé šastaṃ kšírádžjabhódžanam । tató-abhyásé dřaḍhíbhúté na tádřaṅ-nijamagrahaḥ ॥ 2.14 ॥

Abhyāsa - Practicing Kāle - Time Prathame - in the first Śastaṁ - is recommended Kṣīra - milk Ājya - clarified butter (Ghee) Bhojanam - food Tataḥ - then, thereafter Abhyāse - exercise, practice Dṛḍhī-bhūte - become strong Na - not Tādṛś - such Niyama - rule, restrictions Grahaḥ - to hold || 14 ||

Potraviny při praxi

V rané fázi praxe jsou doporučené potraviny skládající se z mléka a ghí. Když se praxe ustálí (stane se dokonalou), žádné takové omezení již není nutné.

Commentary
Rychlý zápis bez jazykové úpravy
To je verš, který může přinést dogma, fanatismus, nepochopení a chyby jednu za druhou. Musíme si pamatovat, že žijeme v roce 2017, v evropském podnebí, v moderní evropské kultuře, kde lidé ani neznají, co je to ghí. Lidé znají, co je to chleba, šunka, pivo. Mluvit mléku a ghí by bylo ortodoxní a nebylo by to rozumné. Verš byl napsán před dvěma tisíci lety zpět, když člověk žil v přírodě, v každé rodina měla krávu a hlavní výživou bylo mléko. Tehdy se nemluvilo o proteinech, doplňcích výživy, nic takového nebylo. Nejsilnější a výživnější ingredience, která tehdy byla, bylo ghí. Bylo dostupné v každé rodině. A tak se mluvilo o ghí a mléku. Ve verši se nemluvilo o tom jíst rýži nebo obiloviny. Je řeč o mléku a ghí. Mléko, které neobsahuje žádné hodnoty jako běžné cukry. Ale tím, že má mléko má svůj cukr, tak tělu cukr nechybí a je v dostačující množství. Mléko obsahuje i tuk. Mléko je tedy plnohodnotná a dostačující výživa, takto se uvažuje ve védské kultuře. Bohužel v dnešní době je to velmi konfliktní názor, neboť se často objevuje tvrzení, že mléko je jed. Mléko se nemá pít. To jsou moderní trendy zakázat mléko, jogurty ghí, tvarohy, proti nim nemám žádný argument. Jestli někdo takto smýšlí, pak prosím pokračujete dál ve svém uvažování. Nahrazovat mléko rozpuštěným sójovými boby, rozpuštěnou kukuřicí, rýží, mandlemi ve smyslu tohoto verš nelze. Tomu nemůžeme říkat mléko. To jsou produkty z obilovin, luštěnin nebo drahocenných suchých plodů. Pochopitelně je třeba rozlišit i kvalitu mléka. Mléko koupené v obchodech není mléko, o kterém se píše ve verších. Ve verši se má na mysli mléko čerstvě nadojené, plnotučné.
Obzvláště pro jógína, když projde ásány, první kapitolu a je připravený sladit tělo mysl a duši, v této fázi a při takovéto praxi potřebuje minimální zátěž těla. Tak stačí vypít jednu sklenku mléka. V případě ztuhlosti, suchosti se může přidat ghí.
Když se dnes bavíme na facebooku o pránájám, o józe, je to taková zájmová záležitost. Žít jógou a vést rodinný život nelze. To, co dnes řešíme, je jen předmět k povídání. A říci rodině, že nebudeme nic jiného konzumovat než mléko a ghí, to by bylo katastrofické.
Nejprve připravíme tělo a pak, když se rozhodneme provádět krijajógu, budeme potřebovat učitele, neboť jakoukoli krijajógu není možné provádět bez učitele, bez přesných instrukcí. Kdo řekne, jestli to máte dělat, nese odpovědnost, jestli máte pít mléko nebo podmáslí. Nese odpovědnost, jestli máte pít šťávy ze zeleniny nebo ovoce, nebo máte jíst salámy nebo šunku. On nese zodpovědnost, protože každý je originální, a má své podmínky, ve kterých žije. Podle toho má svou strukturu těla, své orgány, tělo, mysl, emoce, okolí a o tom musí vědět instruktor. Nemůže být celoplošná rada, pijte mléko, když děláte krijajógu, to je vyloučená věc. To je k smíchu. To nelze. Každý jsme originální, učitel zná a ví, s kým má tu čest. Jaký je praktikant, jaké je jeho tělo, dóš, agni. Je mu jasné a podle toho řekne - ty si dej mandlový olej, ty si dej kravské mléko, kozí mléko. Nedá se univerzalizovat. Ájurvéda je zásadně proti univerzálním radám. Verš, který teď máme dává pro praktikanty pránájám a krijajógy radu mléko a ghí. Nesmíme zapomenout, že verš byl napsán před dvěma tisíci lety, kdy byly kultury sjednocené, byla velká důvěra a lidé byly sladění s přírodou. Tehdy si dovolili napsat učitelé takovouto univerzální radu. V dnešní době je to vyloučená věc a univerzální rady nejsou všem prospěšné. Neberte tento verš, že se musí pít mléko a ghí, vážně a ortodoxně. Tak co se má jíst? Je dobré se zeptat a poradit se se svým učitele. Ten se podívá, zjistí vaši fyziologii a poradí vám, co máte a co nemáte jíst. Nelze, aby v průběhu krijajógy jsme potravinami podporovali sytost a těžkost. Strava musí být snadno stravitelná, lehká a výživná.
Na začátku krijajógy je to nutné, ale když je člověk pokročilý v pránájám, nemusí dodržet zásady. Jak si to máme vysvětlit, když všichni máme stejné tělo, plíce, srdce, tak proč je pokročilejší osvobozen a proč ten, který začíná má kudlu u krku? Protože je předpoklad a většinou i jistota, že když probíhá praxe krijajógy, pránájám, tak člověk dojde k úrovni vývoje mysli, vývoj poznání, vývoj k ovládání sám sebe. K tomu dojde. A když k tomu dojde, říkáme, je v jiné úrovni, nehraje, co vnímá smysly. Jak jsem vám to dříve říkal. Když zauvažujeme o tom, jak je řízený dnešní člověk, co je systém dnešního člověka, tak zjišťujeme, že smysly vedou jeho život. Co vidí, tak podle toho plánuje. Stejně plánuje podle toho, co slyší. Zazvoní vám mobil, vezmete ho do ruky a buď hovor přijmete nebo mobil vypnete. V každém případě na něj musíte položit ruku. Vaše ruka nemůže být v klidu jako teď. Slyšíme zvuk zvonění, jsme řízeni zvukem. Někdo přijde a říká vám dobrý večer, není možné abyste neotočili hlavu, nepodívali se na něj a neodpověděli. Musíte mu odpovědět. Nemůžete říci, teď nechoď, mám satsang. To nelze. Proč? Protože jsme řízeni našimi smysly, tím je řízena každá bytost na zeměkouli. Odpovídáme v souvislosti s tím, na co se nás někdo zeptá. Podle toho mluvíme, nemluvíme jako podivíny, že na otázku, jaký je stůl, se začne vyprávět o krásném červeném šátečku.
Čím je člověk řízený? Je řízený smysly. Člověk, který začíná s krijajógou, je řízený smysly. Ale praxe krijajógy, tedy konání konkrétní praxe dovádí člověka k tomu, že přestože slyší a vnímá, nereaguje, tak jak reagoval dříve. Dříve člověk viděl a hned se do toho stimuloval. Okamžitě se ho dotkla slova kritiky, působila přímo na srdce. Jestli člověk slyší, že vypadá velice ošklivě, nebo je pochválen, jak vypadá nádherně, vyletí emoce radosti a lásky, soucitu, přátelství. Ale když dojde po praxi krijajógy do vyššího vnímání, ale už to vnímání, vidění, slyšení, už to nebere uvnitř, už se s tím nestimuluje, neprobouzí se žádné emoce. Rozebírá naopak vlastní vnímání, tedy proč to vidím, cítím, slyším. Neřeší: „Tak co mám dělat?“ To je velice emotivní, ale je to normální. Po krijajóze je to všechno vyčištěné, má nadhled, je nad věcí, a tyto věci se ho uvnitř nedotýkají. A tím pádem stravovací režim, že má jíst lehké jídlo, ... mléko.. už neplatí. Z toho je už pryč, je pryč z těla. Po pránájám žije uvnitř a tělo ho nezajímá. Tělo je jen prostředek pro realizaci záměru. Co je to tělo? Kdo to vyrobil? Je to nástroj, který se používá. Stejně jako když potřebujeme zatlouci hřebík do dřeva a myslíme si, že ho do dřeva jen tak zapíchneme. To nepůjde. Jedna ruka přidrží hřebíček a druhá má kladivo, oči se dívají a plnou sílou kompletní nervová soustava bude zaangažovaná zvedne se kladivo a prásk. Jakmile se hřebík dostal do dřeva, už není zaangažované nic, ruka uvolní kladivo, neboť se záměr se naplnil. Už nervová soustava držení hřebíku, kladivo, už nejsou zapotřebí, cíl záměr je naplněn. Takto je naše duše, náš záměr, náš samskár, naše karma se kterým máme něco realizovat, spojen s tělem. Máme nervovou soustavu, formu těla, abychom mohli realizovat. Tělo je nástrojem pro realizaci. Krijajógou dochází k rozpoznání a k uskutečnění záměru, samskár, átmá, puruš, jakékoli slovo z různých filozofií, k tomu dojede. V tu danou chvíli už není v záměru zatloukat hřebík. Tento verš uvádí, že lidé, kteří mají praxi krijajógy, už nedodržují žádné zásady. Když šel mistr jógy pro almužnu, pro každodenní výplatu, tak zaťukal na dveře a řekl vikšám déhi, dejte prosím almužnu. Otevřel obě dlaně a vzal cokoli. Jestli mu někdo dal jablíčko, banán, čokoládu, kašičku, to se snědl. Nebral v úvahu, jestli je to mléko nebo ghí. Protože to už nejde do átmá. Je to o jiné úrovni. Tady to zní jako informace.
Otázka: Po praxi krijajógy dochází k pocení. Někde jsem slyšel, že se má pot vtírat zpět do těla.
Reakce: Říká se toho spousta. Ale jestli se to píše v nějakém starém spisu, pak bych s na to rád podíval, ale co člověk to myšlenka. Stejně jako mluví dnes Govind. To není důležité, to jsou jen pouhopouhé informace. A informace neznamená pravda. Pravda je to, co chápeme. Čemu nemůžeme rozumět, to je informace. Tím, že má někdo kravatu a před jménem titul, se pravda nepotvrzuje. Informace není pravdou ani tehdy, když je to někde napsáno nebo když to někdo slyšel či viděl. Pravda je to, když tomu rozumím. Pokud tomu budu zítra rozumět jinak, tak ta pravda bude zítra jiná. V češtině máme zkreslený význam o pravdě (Je tu zkreslený význam pojmu pravda). Je to obarvené náboženstvím. Tudy cesta pro vědomost nevede. Sám si řekl, že jsi se někde dočetl, že se má pot zpátky dostat do těla. To stejné je s močí. A někdo pak řekne, že i hovna se mají vrátit do těla.

University of Ayurveda Prague, Czech Republic

your comments are welcome: info@university-ayurveda.com
Administrator, * Komentar Admin