Ayurvedic Consortium of Europe

FREE - ONLINE HATHAYOGA PRADIPIKA -

,-Upadesha 2, (Ch.-2, V.-10)

प्राणं चेदिडया पिबेन्नियमितं भूयोऽन्यथा रेचयेत् पीत्वा पिङ्गलया समीरणं अथो बद्ध्वा त्यजेद्वामया । सूर्यचन्द्रमसोरनेन विधिनाभ्यासं सदा तन्वतां शुद्धा नाडिगणा भवन्ति यमिनां मासत्रयादूर्ध्वतः ॥ २.१० ॥

práṇaṃ čediḍajá pibénnijamitaṃ bhúyó njathá réčajét pítvá piṅgalajá samíraṇaṃ athó baddhvá tjadžédvámajá । súrjačandramasóranéna vidhinábhjásaṃ sadá tanjatáṃ šuddhá náḍigaṇá bhavanti jamináṃ másatrajádúrdhvataḥ ॥ 2.10 ॥

Pránaṁ - breath, life energy Čéd - when Iḍajá - through Ida (the lunar channel, the left nostril) Pibét - to breathe (to sucks) Nijamitaṁ - regular Bhújas - again happening Anjajá - by the other (another nasal hole) Rečajét - to exhale Pítvá - after being inhaled (sucked) Piṅgalajá - through Pingala (the right nasal hole) Samíraṇam - air, breath, wind Athaó - well, then Baddhjá - after stopping (bandh) Tjadžét - to that Vámajá - through the left nostril Súrja - sun (through the right nostril) Čandramasóḥ - moon channel (Chandramas) Anéna - to this (idam) Vidhiná - way (and way, vidhi) Abhjásaṁ - practice, exercise Sadá - always Tanvatáṁ - executing, spreading Śuddháḥ - pure Náḍi - the subtle energy channels Gaḥáḥ - hosts Bhavanti - to become, to happen Jamináṁ - Yogis Mása - Month Traját - three Ūrdhvataḥ - to rise, to be up || 10 ||

Nádí šódhan

Pokud by byl vzduch vdechován ida (levou nosní dírkou), měl by být po řádném kumbhaku znovu vypuštěn pingala (pravá nosní dírka) a následně vdechováním přes pingala (pravá nosní dírka) a vydechován ida (levé nosní dírky), to opět až po provedení kumbhak. Takovou praxí (tímto způsobem střídavého dýchání ida a pingala) se všechny jógínovy nādî čistí (nádíšódhana) a to během období 3 měsíců.

Commentary
Rychlý zápis bez jazykové úpravy
Proč je to nádech a proč je to výdech? Co by to bylo, kdyby nebyl žádný dech? Tak to by znamenalo, že není život. Že je to mrtvé, a to znamená, že nežije. Co znamená, že nežije? To znamená, že necítí. Jeho cítění se nerealizuje. Kdyby se mrtvola uvnitř zlobila, neumí se rozčílit, kdyby byl spokojený neuměl by to vyjádřit. Neumí se rozčílit, neumí se smát. Mrtvola se neumí vyjádřit, nemá nástroje, jak se vyjádřit. Tělo je nástroj pro vyjádření života, pro realizování smyslů. Samotným dechem se nelze vyjádřit nebo nevyjádřit. Ještě je tu něco navíc, z čeho se skládá život. Dech je pouze nástrojem záměru života. My žijeme a máme city, záměry, motivy, úmysly, příčiny, řízení. To je důvod, proč žijeme. A když chceme žít, tak musí proběhnout pomocí nástroje realizace. Realizace je přes tělo, Tělo je přes metabolismus. Metabolismus záleží na více věcech. Záleží i na dechu, na kyslíku. Ale samotný kyslík není život, jinak by nikdo neumřel. Doktoři mají na stole před sebou pacienty a mají kyslíkové bomby a před očima lidé umírají. Kdyby život znamenal kyslík, pak by nikdo nesměl umřít, obzvláště před lékařem a v přítomnosti kyslíku.
Kyslík není život. Je nástrojem pro život. Co je životem, je prán. To jsme vysvětlovali minule. Dech je pouze nástrojem a to cvičení prán, záměru, úmyslu, cítění, toho rozhodnutí, toho já, to vědomí, to dohromady je prána a cvičení zacházení s prán je pránájám. Jen bych chtěl přítomné požádat, aby nevysvětlovali pránájám jako dechové cvičení a vyhnuli se pojmům nádech a výdech. Pojem nádech a výdech ve spisech není, tam se píše o réčak, kumbhak nebo púrak. Slova nádech a výdech jsou podivná slova.
Každý prostor se organizuje. Tak jak mluvíme o pozemku jako o svém a občas se na něj chodíme dívat, aby nám na něm nehospodařil někdo jiný, podobně i tělo je jeden pozemek. Každý prostor se skládá z malých centimetrů čtverečných i menších, které dohromady tvoří několik tisíc metrů čtverečných. Stejně tak se i tělo skládá z malinkatých prostor a dohromady je to velké tělo. Ten subtilní detailní pohled v těle se jmenuje súkšma, súkšma šarír. Každý milimetr čtverečný má své dopravní zařízení, své přístupové cesty, tam se někdo dostane, něco dodává, odebírá, čistí se to. Je to organizované, celý prostor je organizovaný. Tělo je organizované. Ta organizace vůbec nezáleží na hmotě. Organizování je záležitostí mysli, duše, člověk se organizuje: „Já půjdu a nákup.“ Ještě je doma, ale organizovaný už je. Ještě si nesedl do auta, ale přesně ví, kde zaparkuje, vezme košík, nabere věci, zaplatí a pojede domu. Ta organizace existuje, je funkční, avšak musí se proměnit do hmotné podoby. Vzít klíče a opravdu jet. Takto se organizuje celé tělo, je to dopředu a není vidět. Je to nehmotná záležitost. Když se organizují, pak jsou vidět, jsou vnímatelné smysly. Takto je celé tělo organizováno. Říkali jsme, že jdeme na nákup, čas je organizovaný. Půjdu na nákup, souvisí s tím, kde mám peněženku, kreditku, zajímá nás jestli hlásí kolony, uzávěrky cest, zelená na semaforu,...
Toto je ale není vnímatelné a ta organizování celého těla tomu soustavu ta organizace, používá se nádí. Nádí je taková organizace celého těla. Tyto nádí, tyto cesty organizace má kompletní rozsah, kompletní podobný podrobný protokol celého těla. Přesně ví, kde má parkovat, kde jsou vozíky, kde jsou regály, jak jsou uspořádané. Takto je celé tělo dokonale organizované. Hlava je nahoru, nohy jsou dolu, ruce jsou po straně, záda jsou vzadu, pupek je vpředu, dýchá se tak, ukládá se to tam, pak to jde do střev, jde to do játra, do srdce, teče po celém těle, nabírá a předává, od hlavy, od hypofýzy, mozek, všechny endokrinní žlázy, předávají a odebírají, probíhá metabolismus, dolní končetiny nosí tělo, horní končetiny chrání, smysl vnímají okolí, lidské tělo je tak krásně organizované, a ta organizace je nádí. Může se stát porucha nádí, porucha organizace. Stejně jako když maminka říká malému synkovi: „Jdeme na nákup!“ Dítě nechce, ale dítě musí jet, přestože si chce stavět z lega. Má v úmyslu postavit auto z lega a maminka chce, aby šel na nákup. Násilím ho posadí do auta, maminka křičí, že je vychovaný a že si musí sednout do auta. Tedy je donuceno násilím, a proto nemá o nic zájem a ruce má v kapse. Maminka chce, aby vzal vozík a on neslyší. V jeho plánu to není, není to jeho záměr, není to jeho organizace, je to maminčina organizace a ať to udělá sama. Nastane změna, když maminka přislíbí čokoládu nebo zmrzlinu, dítě svolí, ne že jde na nákup, ale že jde pro zmrzlinu. Co se stane? Do jeho plánu vstoupí zmrzlina. Nechce hledat košík, nedívá se, kde leží maminčino zboží. Co to znamená?
Nádí nejsou uspořádané. Prostor není uspořádaný. Takto díky různé povaze mysli se nádí zablokují. Pokud je to záležitost v končetinách, tak to tolik nehrozí, jenom nebudou fungovat končetiny, to se ještě žít dá. Ale když to zasahuje srdce, plíce, mozek, ledviny, tak to ohrožuje i život samotný a tím pádem se nebude realizovat život. Organizace nádí v celém těle je podstatná. Je důležité, aby byly nádí průchodné, čisté a organizované. Jak se to bude organizovat? Jak se bude organizovat tělo, nádí? Nádí je cesta, kanál, prostor, manipulační prostor, dráha, kolejnice.
Čím to je, že nejsou nádí v těle průchodní? Proč to není průchodné? Kdo udělal nepořádek v cestách? Co tvoří ten odpad, kterým se nádí ucpaly? Nádí se ucpou konfliktem. Nádí se ucpou, když člověk není sám sebou. Není to plán dítěte, je to půl maminka a půl zmrzlina a půl nechci a půl chci. Takovýmto stylem, když je lidský mozek, lidská mysl, lidské cítění, lidské emoce, které neví, co by chtěli. Dostanou kousek tohoto a kousek tohoto. Co je možné a co není možné, co chci a co nechci. Tomuto se říká nepořádek. Nevědět, co chci a jestli to co chci je reálné nebo ne, jestli na to mám nárok nebo ne. je to motivující, je to naplňující můj život, nebere to v úvahu, je to zmatek, zmatek se ucpe do nádí, tím se ucpávají nádí. Pak začíná škola jógy, kde cvičitel jógy každé úterý, matraci pod paží a jdou na jógu a cvičitel řekne, lehněte si, sledujte dech, sledujte tělo.
Neříká vzpomeňte si na šéfa, v práci, chybí vám v lednici kečup, brambory jsou shnilé, mléko se srazilo, to vám lektor nepřipomíná. Připomíná vám vaši fyziologii, vaše tělo, váš prostor, zklidnění, zklidnění nepořádku, více nepořádku už nebude. Pak vás posadí, rovná záda, nohy zkřížené, zazpíváme om 3x, 4x, 6x, 10 x, pak se drží ticho v místnosti, kde cvičíte a v tom tichu cítíte, jak funíte. Cítíte, co se dělej s tělem, s nádechem se roztahuje a s výdechem se stahuje. Cítíte, že chcete čůrat, cítíte, jak se pohybuje břicho, cítíte pulzaci srdce, a cítíte suchost, pocení, hlad, cítíte to, co se ve vašem prostoru na vašem pozemku děje. Tak vám cvičitel připomíná, nádech, který celé tělo roztahuje a výdech kdy se stahuje. A všichni to sledují. S nádechem, s výdechem roztahování, tělo dělá samo, a to bez našeho doporučení, bez souhlasu nebo nesouhlasu tělo neustále dýchá a my postupně přebereme zodpovědnost, a začneme dýchat vědomě.
To bylo minule řečeno.
Takto je systém, organizace našeho těla. Naše tělo je organizované velice jednoduše, s tím, že máme párové orgány a máme jedinečné orgány jako oči, nosní dutina, pusa je jen jedna stejně jako srdce, játra, slinivka, slezina jsou po jednom, ledviny jsou dvě, vaječníky jsou dva varlata jsou dvě. Když je cokoli v páru, je nějaká hádka, a když je hádka, tak je jeden více aktivní než druhý, tak to běží v našich párových orgánech, někdy pravé plíce, pravá ledvina, pravé varle, pravé ucho nebo obráceně. Párové orgány, párová fyziologie, je řízená ida a pingala, které se po celém těle kříží. To je organizačně. V reálu, když pak koukáme do míchy, tak už v modulu, ve spodním mozkovém kmeni je gigantické křížení všechny nervy z leva jdou doprava a pak o kousíček dál se pak zase přehoupnou na pravou stranu míchy. Co je na pravé straně se přehoupne a míří doleva. Totéž je to na hmotné úrovni. Co jóga kreslí. Křížení. Jak moc se nádí kříží nebo jak blízko se kříží nádí, dělá intenzitu fungování jednoho z páru, zvětší nebo zmenší.
Tyto nádí, o kterých jsme mluvili minule – ida, pingala a šušumna a spousta dalších, které jsou autonomní nervová soustava ve viditelném, reálném těle jako sympatikus a parasympatikus, tedy jsou reálné, jsou viditelné a jsou naplánované, jsou organizované. Přestože zatím nejsou vidět, budou spatřitelné později, jako nemoc, jako problémy, takto v těle, ať je to v souladu se záměrem. Co je v nádí, to je v těle, proto ať je po celém těle otevřeno, ať je nádherný soulad mezi tělem a myslí, jen pránájám. Ať prán se rozproudí po celém těle, zacházení s prán bude vypadat podle toho, jak dýcháme. Tělo naplníme dokonale prán. Když lezete, lezete do kopce a dosáhnete vrcholu, dojdete na špičku hory a díváte se na druhu stranu, před vámi je nádherná krajina. Co uděláte? Roztáhnete ruce, je to nádherné. Mysl je úžasně spokojená a přijde hluboký nádech. Ke krásnému prožitku patří hluboký nádech. Bez nádechu říci, že je to krásné, to by asi nešlo. Dech se spolupodílí. Říkáme tomu púrak, je to automaticky plnění. Když je zádrž je vynulování. Réčak, dech se vyndá. Zádrži se říká klid, nula, věčnost, nehýbat se, nic se neděje. Kumbhak, zádrž. Takto nádech, výdech, ale neznamená to dýchání, je to myslí prožívané naplnění, naplnění radostí, naplnění jistotou, nic negativního. Můžeme se naplnit strachem a pak má já strach. Tělo se zúží, tělo se stáhne, a přesto jde dech dovnitř. Podobně se tělo naplňuje zlobou a nenávistí, tou se naplňují nádí a metabolismus nefunguje, a pak jsou záněty a nádory. Takže naplnit nádí, celé tělo prán, životní silou. S tím, že to už dělám pro obě strany, pro obě půlky těla, tak aby byly vyvážené. Levou se nadechnu, zadržím a výdech pustím pravou. Nadechnu pravou a levou vypustím. Stále se to střídá, tak je to střídavá nádí šódhana.

University of Ayurveda Prague, Czech Republic

your comments are welcome: info@university-ayurveda.com
Administrator, * Komentar Admin