![]() |
| ,-Upadesha 2, (Ch.-2, V.-7) |
बद्धपद्मासनो योगी प्राणं चन्द्रेण पूरयेत् । धारयित्वा यथाशक्ति भूयः सूर्येण रेचयेत् ॥ २.७ ॥ |
baddhapadmásanó jógí práṇaṃ čandréṇa púrajét । dhárajitvá jathášakti bhújaḥ súrjéṇa rečajét ॥ 2.7 ॥ |
| Baddha - has taken
Padma-ásanaḥ - Lotus posture
Jógī - yogi
Pránaṁ - life energy
Čandréṇa - the moon channel, the left nostril
Púrajét - to fill, inhale
Dhárajitvá - to hold, to stop
Jathá-šakti - according to own power
Bhújaḥ - again (bhuyas)
Súrjéṇa - through the sun channel, the right nose
Réčajét - to exhale || 7 || |
Ovládnutí prán |
Sedě v pozici padmásana by měl jógín nasávat vzduch levou nosní dírkou (pravá je zavřená); a provést zádrž podle jeho schopností. Výdech by měl být vypuzen pomalu přes súrja (pravá nozdra). |
| Commentary Rychlý zápis bez jazykové úpravy Ve verši se doporučuje k provádění pránájám padmásan, ale kdo si nemůže sednout do této polohy, tak si sedne do tureckého sedu. Pokud ani toto není možné, pak do vadžrásán na paty. Pokud ani toto nejde, je možné si sednout, jak je dostupné, jen ať jsou záda rovná a kyčle a kolena pokrčená. Poloha siddhásan má svůj význam, neboť i v dolních končetinách dochází k proudění prán. Náhradní polohy dávají člověku pocit pohody a to má smysl k vylepšení zdraví. Sedíme tedy nejlépe v padmásan a už se mluví o levé dutině a pravé dutině. Tím se myslí čandra nádí a surja nádí, které spojují brahmaránad, od lebky, podél šušumny až dolů k múladhara až ke kostrči. Tyto nádí se proplétají, jsou křížené. Jejich křížení vidíte na různých obrázcích. Označují se také jako nádí ida a nádí pingala. Tvoří takový pár s opačnými vlastnostmi. Nádí ida je jako čandra (měsíc), chladná, jemná s působením anabolickým. Nádí pingala je jako súrja (slunce) je teplá, ostrá a působí katabolicky. V našem životě máme obě dvě konání jak zahřívání (ušna), tedy katabolické procesy, tak chladivé (šíta) resp. anabolické procesy. Díky jejich rovnováze se udržuje tělesná teplota. V minulém století se porovnávalo s levou a pravou dutinou i to je z určitého pohledu možné, i když funkce nosních dutin jsou spojeny s ida a pingala. Fyziologie lidského těla je provozována pomocí mnoha orgánů v těle. Některé orgány máme v párech, oči, uši, nos, plíce, ledviny, vaječníky, ale máme jen jedny ústa, jedno srdce, jeden žaludek, ale ženy mají jen jednu dělohu, muži penis. Tedy některé orgány jsou v páru a některé jsou jen po jednom. Orgány, které jsou jen po jednom, jsou přímo spojené se šušumna nádí. Ty, které jsou levé nebo pravé, jsou řízeny buď nádí ida či nádí pingala. Když jsou ida a pingala velmi aktivní nebo jsou dokonce rozzuřené, tak nejdou kolem šušumna nádí poblíž, ale jsou ve velkém odstupu. V celém těle je velký rozruch. Avšak když jsme uvolnění, v klidném stavu, tak je nádí ida a pingala velmi blízko u nádí šušumna. Když je dokonalé ztišení, klid, tak jsou téměř součástí sušumna. Když je člověk v samadhí, tak jsou uprostřed a metabolismus je téměř na nule, je stažený na minimum. Takto se ida a pingala v našem těle neustále točí a ovládá kompletní fyziologii párových orgánů. Verš uvádí, že pránájám začíná nádechem levou nosní dírkou, tedy čandra nádí. Pak se provede kumbhak zadržení dechu pozvolna zavřou obě dutiny a výdech se provede súrja nádí, tedy pravou nosní dírkou. Co se to děje? Čandra se nadechne, nadechne se měsíc, nadechne se chlad, anabolikum. A co se vyhazuje? Ven jde slunce, katabolická síla, ostrost, aktivita. Děláme-li pránájám meditaci, tak ať je mysl neustále klidná. Pak ten klid přichází automaticky. Někteří lidé mají přirozeně pravou nebo levou dutinu zablokovanou. Je to dysfunkce jedné nádí. Existuje spousta možností, jak odstranit tuto dysfunkci pomocí ájurvédy. Používá se například nasja olej, inhalace, ale také mechanická zátěž například při dysfunkci levé dutiny se leží na pravém boku, čímž se nastaví možnost pro provoz levou dutinou. Používá se také sklopení hlavy nebo pěst v podpažní jamce. Kdo ovládá tělo, ten si jen v hlavě určí, kde je blokáda a pak určí směr nádechu a výdechu. I takto jógín ovládá ida a pingala nádí. Purak a réčak Purak znamená plnění. Ve spisech jógy není nikde slovo svás, což znamená dech. Používá se slovo prán nebo púrak, dále réčak, kumbhak, sunja. Purak plnění, kumbhak je být jako - udržování, nehybnost, stabilita a réčak znamená vyprázdnění. Čeho? To bylo v předchozím verši. Vyprázdnění samskár, manóguna, manóvritti, dravjaguna, záměrů, úmyslů, plánů, všeho co (zbytečného) nese prán. Při púrak dochází k plnění, když říkáme, púrak prán tak to je plnění v celém těle. Je to prán do života a vyprázdnění to je odchod a kumnhak je zadržení či posečkání. tím že prán si lidé překládají jako kyslík a réčak a púrak pak automaticky používají jako výraz pro nádech a výdech, na začátku to tak jde, nádech a výdech, ale člověk by se měl stát dechem, ne že člověk nadechuje a že cítí, že je něco jiného než dech. Takto to chápat pojem pránájám, by bylo odlišné od skutečného obsahu, neboť člověk je prán, je pránájám, je tím vyprázdněním, je tím naplněním. Možná to tak hned necítíme, ale jakmile začne mysl sledovat dech, je jen krůček k tomu, aby se stala dechem. Někteří lidi začínají pránájám a jsou v dualitě, dýchají aniž by se přeladili meditací. Cvičí bez poznání sebe sama. Tak zůstává člověk jako něco a dech je také něco. Ve skutečnosti je člověk dech. Nemůžeme oddělit toto je dech a toto je člověk. Luky ztratil dech. To není možné, i když se to tak říká, ve skutečnosti je to nepřesné. Ztratil se Luky. Luky se zase objevil. Takže slovo dech můžeme používat, ale pak má vytvářet takový pocit, že ten dech jsem já, člověk je dechem. Nebrat tedy pránájám jako dechové cvičení, není jednota (jsem dech), dokonce to není ani dualita (já a dech), ale je to trialita (cvičení, člověk a dech). To je odlišný koncept. Při pránájám je jednota. Při pránájám je jóg. Proto je dobré používat pro nádech označení anulom nebo púrak a spojit to s pocitem jsem nádechem. Stejně tak pro výdech pojem vilom či réčak s pocitem jsem výdechem. Bude výborné, když to tak budou předávat cvičitelé pránájám s procítěním jsem plnění, vyprázdnění a zahušťění. |