![]() |
| ,-Upadesha 2, (Ch.-2, V.-3) |
यावद्वायुः स्थितो देहे तावज्जीवनं उच्यते । मरणं तस्य निष्क्रान्तिस्ततो वायुं निरोधयेत् ॥ २.३ ॥ |
jávadvájuḥ sthitó déhé távadždžīvanaṃ učjyaté । maraṇaṃ tasja niškrántistató vájuṃ niródhajét ॥ 2.3 ॥ |
| jávat - as long as;
vájuḥ - air, breath, Prana;
sthitaḥ - is located, placed;
déhé - in the body;
távat - as long as;
džívanam - life;
učjaté - is called;
maraṁaṁ - Death;
tasja - this, that;
niškrántíḥ - going out, turning, disappearing;
tataḥ - therefore;
vájuṁ - air, breath;
niródhajét - one should stop, locked || 3 || |
Život je prán váju |
Po dobu, kdy váju (prán) zůstává v těle, toto tělo se nazývá živým. Smrt spočívá ve zmizení váju (prán váju). Je proto nutné zadržovat váju. |
| Commentary Rychlý zápis bez jazykové úpravy ještě doplnit kde jsou ,., První část verše je jasné, ale v posledním řádku se píše, že je nutné zadržovat dech. Píše se – je nutné. Myslí se váju. Není tam v originále napsáno dech, je tam napsáno váju. Váju se musí zastavit, váju to není vzduch, jak je moderním hindi, sanskrt má také své slovo váju. Váju se chápe jako projevení záměru. I ten vzduch, který venku fouká, se sám o sobě nemůže rozhodnout. Je to závislé na záměru. Když je nízký tlak v Čechách, v Polsku bude u nás zima, bude foukat a přesně se spočítá, jaká bude síla vzduchu. Ale kdo vyvolal tlaky, ? TEPELNÝ Takže neustále nějaký záměr, který je pohyb, takže zadržet váju, jako váju niródha, to je mylné vysvětlení. Vede nás to k uvažování, že prán-kyslík. Známe sankja daršana gján daršan, Známe, co znamená čal. Pohyb ve verši je použito váju. Čeho je to pohyb? Je to pohyb manóguny, zadržet manóguny, ovládat manóguny, ovládat manóvritti - to je pránájám. Jak se to trénuje? Člověk se nadechne. Když se řekne dýchat, zadržuje se dech. Co se stává, když nadechuje, co je tam nového? Dýcháme, i když na to nemyslíme, dech běží. I když nezadržujeme, přijde další nádech, tím to není. Proč o tom musíme uvažovat. Jde o to , že zastaví všechny smysly Když sedíme, když jógi sedí, v první řadě zavře a zastaví všechny smysly, pak co mu zůstane, když neslyší, nevidí, nemá cítění, nemá info o doteku, necítáí kůži, v ústech nejsou šťávy. Pak cítí nád, zvuk. Co je co vzniká v těle? Ten zvuk v dalších některých verších, myslím, že při ……při cvičení muder a bandy, se bude více vysvětlovat, v první řadě je zvuk, který připomíná cikády, cvrčky, zvuk, který je neustále v našem těle. Zadržováním smyslů člověk utopí a ucítí jeden pohyb. To je ten zvuk v těle. Součástí tohoto zvuku, jak se v těle vytváří, jak v těle vzniká, je tělesný pohyb, subtilní pohyb, pohyb v cévách, pohyb v buňkách, pohyb v mezibuněčné prostoru a tento pohyb, vyvolá zvuk. Tento pohyb je konán vzduchem - váju, který se podobá dechu. My se nadechneme a vydechneme, to samé co děláme 24 hodin, akorát ten dech nevnímáme, protože vnímáme smysly. Vlastnosti mysli. Jen o tom, co chci a co nechci. Co udělám, koho bych okrad. Intriky, odkud co seberu, tím jsem zaměstnaný a proto dech necítím, necítím nád. I když dech, nád neustále běží. Ale ve chvíli, když začnu dělat pránájám, kde je mi to všechno ukradené, v tu chvíli začne člověk pozorovat nád - zvuk. Odkud vychází, jaké jsou to buňky, struny, to jsou různé tkáně, to je metabolismus, to je dhátu. Z nich se vytváří zvuk. Když se soustředím a začnu s tím manipulovat, tak ostatním kdo na mě koukají, připadá že dýchám hluboce, zadržuji dech, nedýchám. Ano tak potom vypadá tělo. Když se vědomě soustředím na to, co je v těle, tak ty dechy jsou dlouhé, nádech je dlouhý, zádrž je dlouhá, výdech je dlouhý, sunja - zádrž po výdechu je dlouhá. To znamená, že už já nejsem. Znamená, že už jsem ten nád, ten zvuk, ten pohyb v mezibuněčném prostoru. Jsem to. To není hypnóza, spekulace, to je skutečnost. To je to, co jógín cítí. Otázka: Kdy člověk získává prán, před narozením, nebo až nádechem při narození? Prán není samostatná záležitost Říkáme, že v Praze něco teče. Vodě, která teče v Praze, se říká Vltava. A ta voda, která teče v Německu, se Vltava neříká. Takže prán je pouze název pro jeden tok, jednu existenci. Prán není samostatně da..ý. Prán je ten proud, projev života. Kde je pramen, pramen života, ten musíme najít. Pramen života je hodně těžké najít, rozhodně je strašně těžké pro moderní logiky a analogie. Trochu odbočím, abychom odpověď pochopili, když jsme přišli tak blízko. V celý vesmír není nic, co nemá příčinu. Nic nefunguje, když nejsou příčiny, když není káran – příčina. Příčina je to první a pak je projev a produkty jsou následné. I když je to prán, tak to také musí být příčina. I když je to samskár také to musí být příčina. I když je to bůh, také to musí být příčina Boha. Nějaká příčina musí být,. Říkáme, že pachatel je neznámý, přestože má jméno, je neznámý, ale někdo to je, jméno je neznámé. I ten prán má svou příčinu. Teď musí odbočit Vstoupit hlouběji, víc niméš. A tam když jdeme zeptáme, se kdo je příčina příčiny. Tohoto věci se říká líla. Líla znamená hra. Co je to hra. Hra je, když jsou dvě branky. Co to je líla, přátelé to slovo líla – hra nemůžeme chápat, pokud se neustále točí hlava, pokud je neustále zvědavost. Víte, co znamená špion? Jaký je rozdíl mezi normálním člověkem a špionem. Oba dva jsou lidi. Všechno mají stejné jako normální lidi. Jednou říkáme špion a druhým je normální, čím je špion unikátní, tím, že vůbec nedává najevo, co má v hlavě a vždy se chová jako by to bylo normální, ale v hlavě šrotuje něco jiného. Má jinou zvědavost, tajemství, příčiny, hlava je úplně jiná než ty ostatní. Když se jógín stává špionem, který chce zjistit, kde je pramen prán. Tímto se člověk stává jógín, a jeho vlastností se stává vyprázdnit, nebýt, nejsem a pak uvidím, kdo jsem a odkud přicházím, nejdříve se musím stát tím nebýt a pak proudem. Do té doby to bude jen informace. Když vám teď říkám, že prán je červený, žlutý nebo modrý, prán. A vy si to zapamatujete – prán má barvu, má tvar, je šišatý a vypadá jako uši zajíce. Říkal, že takto vypadá prán a tak si to zapamatujete. Stačí vám to. Ale to rozhodně nestačí člověku, který chce získat víc. Podobně jako když člověk stojí, ve skupině dvaceti lidí, v lese se objeví jeden objekt s čtyřmetrovými zdmi. Jeden vyleze na zeď a dívá se dovnitř, jen zírá. A ostatní jsou pod zdí a ptají se co to tam vidí. „Hele, já vidím slona, který má jeden chobot dopředu a jeden chobot vzadu. Ale to není možné! Ne, já to vidím, nic jiného jim nezbývá, než věřit. Koho to zajímá, ten musí vylézt nahoru, tak pak uvidí, co tam je. Jestli je tam vůbec nějaký slon. Pokud sami neuděláme kroky, nemůžeme vidět pramen. Pramen je velice těžký pojem. Je to o tom, kdo vyrobil Boha. Ne že Bůh vyrábí. Ale, kdo vyrobil Boha? Když se staneme Bohem, budeme vědět, kdo nás vyrobil, pramen je daleko, a prán je jen kus části řetězu života. |