Ayurvedic Consortium of Europe
FREE - ONLINE HATHAYOGA PRADIPIKA -
 |
| ,-Upadesha 1, (Ch.-1, V.-18) |
तपः सन्तोष आस्तिक्यं दानं ईश्वरपूजनम् । सिद्धान्तवाक्यश्रवणं ह्रीमती च तपो हुतम् । नियमा दश सम्प्रोक्ता योगशास्त्रविशारदैः ॥ १.१८ ॥ |
tapaḥ santóša ástikjaṃ dánaṃ īšvarapúdžanam । siddhántavákjašravaṇaṃ hrímatí ča tapo hutam । nijamá daša samproktá jógašástravišáradaiḥ ॥ 1.18 ॥ |
| tapas - practice;
santóšaḥ - satisfaction;
ástikjaṁ - Belief in Brahma;
dánam - charity, giving, donations, offerings;
íšvara - Lord, God;
púdžana - worship;
siddhánta - textbooks, principles;
vákja - the teachings, statements of teacher;
šravaṁaṁ - hearing;
hrī - pertinents;
mati - intellectual thinking;
ča - and;
tapaḥ - practice;
ahutam - agnihotra;
nijamáḥ - (are) Niyamas;
daša - ten;
samproktáḥ - which are called or said;
jóga-šástra - (in the) yoga writings;
višáradaiḥ - from those who are experts. |
DESET NIJAM - zásady konání |
Deset nijam zmíněné mistry v učebnicích jógy jsou: 1. náročné konání, 2. spokojenost, 3. důvěřovat, 4. dávat - darovat, 5. modlitby, bohoslužba, atd., 6. poslouchání moudrých vět o jam (neposlouchat bláboly), 7. respektovat přirozenost druhých, 8. intelektuální myšlení, 9. nepřetržité konání a 10. Jagña - agnihotra. |
| Commentary rychlý zápis bez jazykové úpravy Deset nijam Jam a nijam Minule jsme měli jam. Jamy. Myslím, že to bylo srozumitelné. Obě slova se překládají do všech jazyků jako zásady, pravidla, chování, doporučení. Přesto je jasný rozdíl mezi jam a nijam. Jam je to, co platí 24 hodin a po celý život. Tam není žádný kompromis. Neustále běží na časové ose. A nijam jsou pravidla k aktuálnímu konání. Jsou to dva pojmy jam a nijam. Jam jako zásady pro život. Nijam jako zásady pro konání. Takto to můžeme oddělit. Něco máme neustále 24 hodin. To, co bylo v předchozím verši, kde je satja, ahimsa, astéja, brahmačárja, atd, tam není žádný kompromis. To je to, co běží neustále. Stejně jako na hodinkách ručičky, neustále běží. Stejně tak běží neustále jam. Jestli v rámci času něco konáme nebo nekonáme. Nijam se týkají času, kdy konáme. Častěji zapomínáme na některé věci. Slon je vegetarián, a to po celý život. Ale někdy žere. Někdy spí. Někdy chodí. Tak to něco koná. Ne vždycky žere. To konání – spaní, žraní, to je jen po určitou krátkou dobu. Konkrétní konání se během života střídá. To je jen někdy. Někdy je a někdy není. Jen někdy se válí slon v bahně. Nijam jsou pravidla. Co má dělat, když je v bahně anebo co, má dělat, když žere listy. Stejně tak pro konání jógína jsou dány zásady. V rámci času se činnosti mění a prolínají a stejně tak se provádí jógín různá konání A nijam mu dávají pravidla. Jógín musí mít pravidla, podle kterých se má chovat a konat. 1) TAPA Je proti lenosti. Když je člověk líný, tak chce pohodu. Když je tapak, tak tam není žádná pohoda. Naopak jde o náročné konání. A tapó je sádhana. To znamená konstantně konat. Zátěžové. Tapaha sádhana, konstantně konat. Tap může být hodinový, tříhodinový, ale tapó je neustálé a nepřetržité konání. 2) SANTÓŠ V první řadě je santóš. Cokoli, když děláme, můžeme jednoduše zapomenout na to, kolik toho potřebujeme a co je naše hranice. Na to obvykle člověk zapomene. Santóš připomíná jógínovi, aby když něco bude konat, aby byl spokojený se svým konáním. Dobré je neočekávat. Například: Kolik chceš peněz? Tady máš tři stovky. Ale dám mu čtyři stovky. Ještě bych užil pět set, šest set. A to se dá donekonečna navyšovat. Ale to není spokojenost. Podle staré tradice se říká, že člověku stačí jíst takové množství jídla, které se vejdou do spojených dlaní. A když jógín žebral o jídlo, spojil dvě dlaně. Dvě spojené dlaně vytvořily mističku. A tak, když jógín zaťukal na dveře, aby poprosil o jídlo, kdo byl doma naplnil dlaně jogína. Jógín dostal almužnu jen tak, aby naplnil prázdné břicho. Nevytáhnul tašku, aby dlaně vysypal do tašky a dostal ještě druhé dlaně. Nežebral, aby si vytvářel zásoby. Nepřemýšlel o tom, co budu jíst zítra, co budu jíst v noci. Takto nepřemýšlel. To nebylo zapotřebí. Byl spokojený s tím, co dostal. Neustále, když něco konáme. Abychom byli spokojeni s tím, co děláme. Neustále přiblblá mysl nás může tahat do bahna, většina lidí mají problém, že začnou podnikat. A neznají míru. Neustále své podnikání rozšiřují, donekonečna. Nějakou hranici musí člověk udělat, to je ono, a to mi stačí. To je santóš. Ne vždy je santóš. Je to určitý okamžik, kdy je stále santóš. Když konáme, tak si můžeme vzpomenout na spokojenost při konání. 3) ASTIK Věřit, důvěřovat svým znalostem, svému poznání, Ištadévovi, Bohu, Purušovi. Bohu, svému umění, svým spisům. Tomu věřit. A ta víra ho automaticky vede. Ne vždy tomu člověk věří. Pokud člověk má jen věci z doslechu, z podívání se nebo jen někde četl, vzniká nedůvěra. Protože co člověk ví, de facto neví. Pokud má jen zapamatováno, protože něco četl, slyšel nebo viděl, nemá ty informace zpracované. Nemá to probádáno, nepřemýšlel o tom. Přijmul to bez vlastního pochopení. Tak to má většina lidí, že si jen pamatuje. Ukládají si jen to, co přečetli. Jen to, co někdo napsal a pak říkají ostatním, že to bylo napsáno tam a tam, že to řekl ten anebo ta, že to říkal Govindží. K tomu nemají víru. Vytvářet víru v sobě. Ne ortodoxně, ale plnohodnotně. Důvěra a víra přichází tehdy, když sdělené člověk zpracuje. Probádá si to. Podívá se na to ze všech stran. Nakonec zjistí, že je to jedině tak. Když je to zpracované, tak to uloží do srdce, a je to jeho a je to nezměnitelné. Takže astik je věřit, dělat vše proto, aby věřil. Co může dělat, hledat, jinak to není možné. A tomu věřit. 4) DÁNAM Potom je dánam – dávat darovat. Opakem dávat a darovat je přijímat. Když má člověk v hlavě přijímání, tak vznikají různé intriky, zlomysli. Co mohu kde vzít. Co mohu hromadit. Tak není ani santóš (spokojenost) ani astik (víra). Vědět o tom, že není nic mého, cokoli vlastním, nevlastním já, to je také cizí. A když je to cizí, je to pro ostatní. Peníze, co máme doma v peněžence, přec nejsou naše. Když jsme se narodili, měli jsme prázdné dlaně, přišli jsme jen tak. Možná jsme si někde nahrabali a myslíme, že je to naše. To rozhodně není. Nic není naše. Když někdo něco potřebuje, je nutné mu to předat. To je darování. Když člověk daruje, tak si uvědomuje, že jeho nic není, ani tělo není. Dánam je cvičení pro odpoutanost. A to je cílem jógína. 5) IŠVAR PÚDŽAN Išvar znamená jen jediný - Brahma, Bůh, vesmírná síla, která je jen jediná. Púdžan znamená vážit, respektovat. Znamená to i rituál, meditace, soustředěnost, konání Bohům, bohoslužba. Dávat respekt, obětovat, modlit se, to vše je Išvar púdža. Když člověk koná, zapálí svíčku, to je Išvar púdža. Považuje si toho Jediného. Přestože je také Jediný, nicméně konáním rituálů, obětováním, zpíváním manter, bhadžanů, kírtanů, prováděním modliteb, choděním do chrámů či kostela, to vše mu připomíná jádro. V západní kultuře to není moc vidět. Na východě často vidět, že se pálí tyčinky, svíčka vzpomíná Ištadévu, zpívá mantry. Cvičí se pránájám, při které si vzpomíná na svůj dech. Kde vidí, co je. Co jsem? Jsem dech. Když nejsem, tak tělo je mrtvé. Já ale nejsem mrtvý, já jsem živý, tak jaký je to rozdíl mezi mrtvým a živým? Jenom živý dýchá. Jsem ten dech. Bez dechu jsem mrtvý. Jsem ten dech. Teď si udělám anulom (vědomý nádech) a vilom (vědomý výdech), anulom, vilom. Co se takovouto praxí děje? To je Išvar pranidhán nebo Išvar púdžam, vzpomínám na jednoho jediného. To jsou ty nijam, pravidla ke konání. Jsou dány pro konání, které děláme hodinku – dvě hodiny, neděláme to celý den, proto to je nijam a není to jam. Takové konání, kterým člověk pracuje sám na sobě. 6) SIDHÁNTA – zásadovost, dodržení zásad. Péče o jam. Poslouchání, co to jsou jam. Poznání jam. Péče dvaceti čtyř hodinová o jam, to vše přináší sidhám. Dlouhé vlasy a kdo si zakládá na vlasech neustále dvacet čtyři hodin o ně pečuje. Když si to dal za zásadu, tak nezapomene na hřeben a neustále o vlasy pečuje. To je dodržení zásad. Neustále dodržení jam. Tím se člověk stává osobnosti a zůstává čistý. Není možné, aby přišla do těla toxikace, aby přišla do mysli znečištění. To je moje zásada, takto to nedělám, chce to mít sidhám, mít princip. Poslouchání zvuku, ne blábolení. Kde jsou sidhánta? Jsou to věty, které mají hlavu a patu. Věty, ve kterých jsou zásady. Šravamam znamená poslouchat lidi, kteří mluví moudře. Neposlouchat ty, co jen blábolí o mém pejskovi, o tom jaký byl večírek. Takové blábolení neposlouchat. Poslouchat moudré věty, ne kritiky, ne šťavnatá senzacechtivá média. To jsou pro osobní vývoj samé zbytečnosti. To, co posloucháme se ukládá do hlavy a bude s námi. Bude se nám to vracet a budeme žít s kontaminovanou hlavou. Proto jsou satsangy. Existují mudrci, skupinky, kde se mluví o seriózních věcech. Bez legrácek a bez intrik. 7) HRÍ rí znamená respektovat druhého přirozenost. Vážit si někoho a respektovat ho. Hrí ladža znamená vážit si každého. Respektovat ho, ať je jaký je. Mít soucit a respekt. Vážit si ho, přestože je hloupí. Tak si ho vážit i když je hloupí. Když je někdo jako had, tak si ho vážit, že je had. Je to jed a tak si vážím, že je to jed. To je ladža. 8) MATI Je intelekt. Buddhi, mati i to jsou synonyma, označující to nad myslí. Mysl pro svou práci vyžaduje smyslové orgány. V rámci jednobodového času je jen jedna věc. Oči jsou otevřené, ale vidí jen jednu věc a tu zprávu posílá do hlavy. Když něco říká, je to jen o jednom bodu. Mysl nemůže více než jeden jediný bod. Vždy jen jeden bod. Najednou na všechny body nemůže. Je omezená. Mati intelekt není omezený, on najednou vidí strašně moc. Bez omezení. Najednou bere neomezeně. To je intelekt, krásné povídání o intelektu je v Čaraka samhita v pátém dílu, v 5-8 verši první kapitoly, kde Čarak krásně popisuje, co je mysl a co je intelekt, co je átmá, co je duše, co je buddhi, co je mysl. Mysl je to, co neustále přiblblá do paměti, zkušenosti, rág, anurág. Intelekt je nad tím. Takže kde není připoutanost, touha, záměr, úmysl, intriky, touhy, to je svobodný, buddhi je svobodný, mysl je otrok. 9) TAPAH Znamená neustále konat. Ne, že to bylo v sobotu a v neděli se nedělá. Takto neuvažovat. Tapah je nepřetržitě, stále, dvě hodiny, čtyři hodiny, dvacetčtyři hodin. Je to konstantní konání. Je to to, co známe pod pojmem sádhana. 10) JAJNA – AGNIHOTRA To je jógínský rituál. Něco konat pravidelně. Každý den jógín koná agnihotru. V dnešní době už jen občas při svátcích. Tak to bylo deset jam a deset nijam, jak je Svátmárám popisuje v tomto 18 verši. Takto se pozná jógín. Co má v hlavě. Nijam jsou vidět, protože, když koná, tak se projevují. Nijam jsou denní režim jógína, pořád tak žije jógín celý den. |
University of Ayurveda Prague, Czech Republic
your comments are welcome: info@university-ayurveda.com
Administrator, * Komentar Admin