Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Lidé se stálou myslí jsou osvobozeni od karmy dobrých a zlých konání. To znamená, že s těmito činy nejsou svázáni. Tím pádem i když konají, jejich karma není tímto dotčena. K dosažení takového stavu (stádia) musí člověk usilovat o jógu. ||2-50||

---

---

Kostič:
Zkázněný rozum odvrhne dobrý čin jakož i čin zlý. Proto v sebekázni se cvič, - ta schopnost činu jóga jest.

---

Komentář Govind:
Buddhi jukto džahátího. Tady začíná ohromný problém. Když se říká mysl, nevím, co se tím chápe. V angličtině se také říká mind a ve francouzštině se říká Lésprit, ale nic není pochopeno a co je pochopeno, to neodpovídá. My máme v sanskrtu Átmá, buddhi a man. V češtině se rozděluje mysl, vědomí, duše, ale tahle slova jsou už pošlapané jako kameny na Václavském náměstí. Jejich význam se ztratil. Pojďme si udělat jasno v těchto slovech. Co znamená rozum? Odpověď je intelekt. Nejsou tam zamotané emoce, rozhodování bez libo-nelibo. Rozumíš anatomii nebo přemyslíš o anatomii. Studenti ájurvédy už mají trochu obarvená tato slova, ale široká veřejnost považuje význam slova mysl a rozum nejasně. Pro pochopení celé druhé kapitoly Bhagavadgíty je nutné řádně pochopit. Dítě se bojí svého stínu. Co mu řekne maminka? Utíkej? Ne, bude uklidňovat dítě, že to je jen stín, že to nekouše. To je přesně jednoznačně vidět příklad mysli. To dítě, když se dívá na stín, tak se začne bát a začne plakat. Když dítě stín nevidí, ničeho se nebojí. To znamená, dítě začne prožívat smyslové vjemy. To prožívání v něm probudí utíkání, běhání, křičení. Vnímání nastartuje akci. Když nevnímá, tak žádná akce není.
Maminka, která to ví, že je to stín, ví, že se toho dítě bojí, ale sama se nebojí. Maminka je tady buddhi (rozum), tam je slovo rozum správně. Dítě ten rozum nemá. Dítě má man (mysl) a akce a reakce té mysli je prožívání stínu, který straší.
Takže buddhi (rozum), jukto (splynutí). Je to jukto, když čajové listy splynou v mléce v čajíčku. Když něco přechází a je rozum, tak radost i smutek zmizí. Když se poznává, pak emoce mizí. 
Když je absence (nepřítomnost) rozumu, pak je prožívání, pak jsou slzy, pak je smích. To je holé prožívání, to je to malé dítě. Když si Jana vzpomene na tatínka, je smutná. Můj tatínek si myslí, že jsem se zbláznila, chodím do sekty. Je z toho smutný a Jana taky, protože má v hlavě tatínka. Pak si vzpomene na Govindu a řekne si: Aha, český člověk, který nezná Védantu, Bhagavadgítu, ten neví, jaký je rozdíl mezi rozumem a myslí. Tak mu Jana uvaří, tak jak se to naučila na Kuti. Už umí dva recepty. Speciální strouhanou polévku a poju.  Zapojení rozumu vede k zastavení prožívání. Kde jsou emoce, prožívání, tam není rozum. Čajíček a mléko je jukto. Když je buddhi jukto, kde je rozum aktivní, tam oba ubhe sukrte, duškrte, radost, smutek, rág, dveš, vše mizí.
Díváte se na zahradu z kuchyně, kde Kaki na jaře v březnu zasadila malé dýňové semínko a když dýně vyleze ze země, Kaki začne zalívat. Rostlinka začne růst a pupen začne pučet a už jsou vidět listy. Kaki vyfotí dýni a dá ji na FB. Informuje, že vylezla dýně. A pak se rostlinka rozleze a kudrlinky, se chytají. Pak je dýňová rostlinka dlouhá deset metrů a v květnu se objeví nádherné žluté květy. Takže na zahradě jsou listy s nádhernými žlutými květy. V červnu ty květy opadnou a objeví se plod dýně. Květ zmizí a promění se do hlíny. Zůstane plod a ten roste celý srpen. Jak jsou velké ty listy, tak jsou velké ty dýně. Ty jsou stejně vidět jako listy. V září začne chlad a listy se stáhnou, v říjnu listy zmizí a zůstanou velikánské dýně. Jsou tam velikánské oranžové koule. Fotka velké obrovské koule z října v porovnání s fotkou z března, dubna, května, kde žádná dýně není, je ukázkou velkého vývoje buddhi, mysli. Buddhi - rozum je součástí mysli, jako je ta dýně od začátku součástí rostlinky. Při dozrání dojde k objevu a dominuje potom jenom buddhi, a celá mysl je jako ta rostlina neznámá.
Takto dozráváním, když ta sadhana a život pokračuje, nakonec zůstává jen rozum, jen buddhi, mysl zmizí. Některé rostliny nemají žádné plody, jen kvetou až do listopadu a dýně nikde, protože jsou plané. Podobně i u lidí může být planá mysl, která jen prožívá, zahyne a nic z toho není. Nebo jsou vyšlechtěné dýně a jsou velké jako slon. Takže některé mysli, které jsou vyšlechtěné se objeví tak moc, že rostlinka zahyne a ony leží na zahradě a rostou. Nezajímá je, jestli ta rostlinka je, nebo není. Takto mysl, když dozraje, tak se objeví rozum a když rozum neustále roste, tak mysl není podstatná. Pak je jenom buddhi. Jakmile je buddhi, je rozum, tak to, co se děje, jak radosti, tak smutky, stíny, úsměvy, slzy, je šumafuk. Je to jedno. Všechno prožívání automaticky mizí, pokud je aktivní rozum. Pokud někdy pláčeme a jsme smutní, pak to znamená, že nám dal výpověď rozum, nechápeme, nerozumíme. Díky nepřítomnosti rozumu jsme smutní, nechápeme, nerozumíme. Takže subtilnost, jemnost, sukšma je před hrubým skrytá. Rozum je takový produkt, který se objevuje z mysli a člověk je pak bystrý a díky bystrosti rozpoznává, že to jsou jen holé emoce. 
Svatba, šaty a pugét jsou falešně, zbytečné, nedělají manželku manželkou. Manželka je pochopení, porozumění, zodpovědnost a odevzdání svobody, pochopení manžela. Jaký je její život? Ten už není její, žije pro manžela, myslí jen na manžela, co se jemu líbí, co je pro něj podstatné. Už nehledej kurzy pro sebe. Hledej kurzy pro něj, co je pro něj podstatné. Mé chování má přispívat mému manželovi, ne mně. Jeho život je podstatný, můj život ne.
Ti, co konají bez emocí, mají buddhi, tak jejich karma není tímto dotčena. Jóg znamená vyváženost, to bylo řečeno v předchozích verších siddha, siddho. Kde je rovnováha, je jóg. Takže když je rovnováha růstu životu dýně, tak se objeví dýňová koule. A když rovnováha není, tak jsou plané dýně a tak rostlinka zahyne. Takže jóg karmasu kaušlam, rovnováha dělání jóg k dokonalosti. Ať člověk vidí tu mysl jako rostlinku dýně. Dýně se objeví ze stejného stonku a listů jako celá rostlinka. Buddhi je součástí mysli, a když je mysl zralá, tak dozraje jen buddhi. Když je rozum, tak není prožívání a užívání, to je v mysli. Když padají slzy, tak je mysl. Když jsou rágy a dveši (libo a nelibo), tak rozum není.
Člověk si musí říct, co je jeho cílem, zda planost nebo vyšlechtění a dozrání. Když dýně jsou už v srpnu velké a trochu zaprší a kořen dostane vodu a z rostlinky z jejího kořene, jde vláha do dýně - takto v každý okamžik, když je dýně už vyrostlá, tak všechno řeší dýně, rostlinka neřeší. Takže v každé situaci si člověk musí pamatovat, že je dýně, že dýně to bude řešit. Např. maminka je doma a sousedi přinesou petici, že se jim nelíbí divočáci na jejich zahradě. Dítě přinese papír s peticí. Ale toto dítě řešit nebude. Bude to řešit maminka. Podobně v každé situaci, pokud je vyrostlý rozum, řeší situaci rozum. Takže když člověk dozraje, je přítomný rozum. Rozum je ukázka plodného života. Když se rozum nevyvinul, život je planý. Kršna vidí na Ardžunovi, že je jeho rozum nedozrálý. Celá Bhagavadgíta je o tom, jak dozrát, je to pro nás také zrcadlo. Můžeme poznat sami sebe, kde se pohybujeme, co se s námi děje.
Lidé si říkají: Proč zrovna já, proč se mi to děje? Protože já jsem ten, který vyhodil rozum a vládnou emoce. Jsem kandidátem trápení kvůli tomu, protože vystrčím své libo, nelibo, tak na mě padají všechny problémy z nebe. Rozum znamená bystrost, sukšma. Když jsem rozum, pak je možná rozhodnost, jasnost a bystrost a řešení. Pak se emoce nevytváří a dopady prožívání, užívání toho konání není, pak není svázanost s činy.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>