Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Moudří lidé se stálou myslí se zříkají plodů jejich činů a získávají stav osvobození, který je jako nektar nesmrtelnosti, osbobozující z cyklu zrození a smrti. ||2-51||

---

---

Kostič:
Moudří zkáznění rozmyslem, plody činů opustivše, vyproštěni z pout zrození dojdou stavu bez bolesti.

---

Komentář Govind:
Nejde o chápání, je to dozrávání, to se nedá dělat. Dozrávání mysli jde samo. Člověk jej nemůže ovlivnit, nedá se urychlit, nedá se ovládnout ani se s ním nelze ztotožnit. Nedá se říci, teď dozrávám. Člověk může myslet, může být buddhi, ale dozrávání se neptá nikoho, buďto je nebo není. Je to nějaký proces. Život není ani tělo ani mysl. Život je něco, co samo sebe dělá, nikoho se neptá ani vlasů, ani očí, ani tebe, ale děje se. Život není nikoho, nikomu nepatří, ale patří mu úplně všechno i žijící i nežijící. Všichni jsou majetkem života. Život je proces a děje se sám od sebe. Nikoho se neptá. Umíte si to představit? Takže když tuto myšlenku analyzujeme, pak docházíme k mnoha věcem. Já, ty, on, ona, ono je falešně, člověk je bezmocný, bez - moci. Brahma to je to, co žije. Nikdo není mocný. Kde je moc? V životě, ta se nikoho neptá. Tomu se říká Brahma, Kršna. Mám tady Nikolase, tak tu mám Kršnu, Kršna je to, co žije. Jana si myslí, nebudu zpívat nahlas, protože jsem tu melodii nevymyslela já. Vím odkud co přichází a kam to odchází. Ona neví, co má říkat, co nemá říkat, jenom říká a ani to říkání není její. Jenom říká, já nic, já muzikant. To není její říkání. Že to Govind slyší? On neslyší, je mu slyšeno. Jí je říkáno a mně je slyšeno. A kdo to je za tím? Kršna, Brahma, život, vědomí. Sunjatá (vynulování), to je stav, kde já není, ty není, ona není, je jenom jedno, život. Brahma. Je jenom TO. Tento stav je stav mokša. To je stav vimukta (osvobození). Čeho osvobození? Že já není, ty není, on, ona, ono není. Co zůstává? Není. Je, jaká je? Není.
Když není je, je tak, jak je ve verši použito vinirmuktáh (osvobození). Mukta je z dhatu muč. Stejné dhátu mokš - přidáme kš a to je úbytek. Když man (mysl) ubývá, to je mokš. To je cílem života podle védské filosofie. Když jablka ubývají a je pak jablko-kšej. Vznik Bhagavadgíty je kvůli tomu, že v Ardžunovi vyrostl hodně velký man, můj učitel, můj děda, můj bratr, ten man vyrostl. Roste, když je Já, moje práce, moje prachy, auto, můj dům, můj chrám, můj krám.
Když je jenom život, jenom se děje, v tu chvíli já není, ty není, práce není, chrám není, dílo není, žák není, kniha není, zpěv není, není fousatý tesař ani jeho Kaki. Co je? Není. To je stav mukta. Mokš, vinirmuktáh (osvobození). Jak se k tomu dostává? Začali jsme uvažovat s touhou. Mně se líbí, pusinka se líbí, růžička se líbí, placky se mi líbí, sladké kuličky jsou výborné. Tady se stává? Tím člověk dostává poznání, procítění je a není? Je tam není a je stejné? Ne, tím se k tomuto procítění nedostane. Tam je libo-nelibo. Tam je mysl. Tam je já. Já vím, já znám, já jsem to vymyslel.
Pokud je Já, tomu se říká Aham. Já a okolí, tam je mysl, tam je důležité, tam je chci, to je samsara. Celý svět vzniká vznikáním man, zhasnutím man svět zhasíná. Mrtjorlók vzniká vznikáním mysli. Když mysl není, Mrtjorlók není. Dýně dozrává, když listy odpadnou, zůstává jen zářící koule na poli. Na Chudíři jsou šípkové keře, plodí šípky a trny pak už nejsou tak ostré. Když je mysl, rozum (plod) nemá místo. Až když plod dozrává, pak listy (man) mizí a plod se objeví.
My nežijeme, život žije, v tu chvíli je všechno jedno. Přišli jsme k tomuto tím, že jsme se zaměřili na dozrávání rozumu. Karmadžam buddhijuktá hi falam. Čajíček je sladkost hikta a sladkost je součástí čaje. Buddhi jukta je konání, které se dělá s rozumem, pak je jenom ovoce. Konání s rozumem je u těch, kteří jsou vládcem man (mysli). Ten, koho ovládá mysl je hlupák. Jaký je rozdíl mezi bláznem a hlupákem? To je téma na zamyšlení. V obou případech je tam měřítkem rozum. A deformace toho rozumu je to hlupák nebo blázen, v obou případech je to porucha rozumu.
Svět je to, co vnímáme bez rozumu. Pole je plné listů, stonků, zeleně. Plody tam nejsou, objeví se jen sem tam na nějaké rostlince. Plodů je málo, hlavně je zeleň. Pro svět je hlavně mysl. Zlobíme se, když vidíme trávu na louce? Nezlobíme, protože je to běžná věc, ale když vidíme dýni, tak šup, kde mám nůžky a do batůžku a hledám, kde mám další dýni. Takto je ranní satsang jako objev dýně. Takže když je naše buddhi jukta (konání s rozumem), pak jde o moudré lidi. V druhé části verše Kršna vypráví, že z vazby zrození a smrtí je člověk osvobozen, když rozum dozraje. Z dýně listy nevyrostou, ani oranžové kytky. Je konec, dýně je osvobozená od pole. Pole už dýni nepatří, dýně se rozpadne do země, jsou v ní další semínka, která dále porostou (to je cyklus zrození a smrti). Brahma je poznání, že není je. Po poznání pak rozum není třeba. Nikolas chodí v botách a prodává Bhagavadgítu na ulici. Pak jde do chrámu. Boty si zuje, zůstávají venku. Takto rozum (logika) může dovést člověka od nevědomosti do vědomosti, ale dál už rozum nejde. Rozum dovede člověka k poznání, že existuje nic a prožívání tohoto nic je Átmá, Brahma, bhakta. To, co prožívá, je osvobození. Takže nerozum, hlupák i blázen, to vše je dobré, protože rozum dozrává a donese člověka k poznání. Pak je jen splynutí. Padam gaččhantjanámajam - když kroky dovedou k dimenzi, kde není žádné anámajam - jde o osvobození z libo-nelibo, pak automaticky libo-nelibo zmizí. Podle vaší zkušenosti, když posloucháte nějaký vtip a ten vtip slyšíte poprvé, všech 32 zubů vypadne (smějete se nahlas), ten vtip byl úžasný a zatočil pořádně hlavu. Ale po padesátém slyšení vás vtip nerozesměje. Proč ne? Protože už ten vtip je pochopen, už to s vámi nic nedělá, protože tam vyrostlo znání. A to znání totálně zničilo veškeré šťávy toho vtipu. Takže když přichází znání, rág a dveš (libo-nelibo) zmizí. Jako když jsme si včera pouštěli video, kde se malé dítě bojí svého stínu a maminka se směje. Dítě nezná a maminka zná - maminka je v klidu, chápe, že je to stín, ale dítě se bojí a pláče. Takto, když my konáme a je v tom rozum, pak žádné trápení není. Martin se mne ptá, jak to ten Jarda dělá, tu elektřinu? Když to dělám já, tak mi to nejde. Protože prožívá tlačení toho drátu, rozum není. Pak jde pro glukózu, udělá čajíček s medíkem, přemýšlí a pak se vrátí a srovná dráty jemně vedle sebe. Protože poznal, že když dráty nebudou pořádně srovnané, pak je nikam nezastrčí. To je konání s rozumem. Když je konání bez rozumu, se samými emocemi, pak dráty pláčou. Kdo mě to tady rve? Takže konání s rozumem, bez emocí. To je osvobození z libo-nelibo, chci-nechci, děje se automaticky, mysl se zklidní, když je aktivní rozum. Když je velký problém, tzn, že rozum utekl. Takže konání v přítomnosti, v obsazenosti rozumem je styl moudrých lidí.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>