Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó, Dhanandžajo, Ó, Ardžuno 
Vynechej všechny své tužby, měj stálou mysl v úspěších i neúspěších a dodržuj svou dharmu a povinnosti, které jsou Ti určeny. Tento stav stálosti mysli se nazývá jóga. 

---

---

Kostič:

Konej své dílo ukázněn, lpění na činu se zřekni. Buď stejný v zdaru i v smůle. Tato pak stejnost jóga jest.

---

Komentář Govind:
Kršna zde začíná Ardžunovi více radit, už to není jen samá nadávka, probouzení a vysvětlování. Když se dva lidé setkají, tak aby to mělo nějaký smysl, tak se nejdříve musí zjistit ta cestička mezi pusou, ušima, hlavou, srdcem, jestli je oboustranně propojená. V první řadě musí mezi dvěma lidmi vzniknout důvěra. Je potřeba se ujistit, že co se řekne, nebo co se ukáže, projde až k druhé straně. Tím si musí být člověk jistý. Když mluvím a na druhé straně se to neslyší, tak se nic neříká, protože ta cesta není čistá a nemá to žádný význam. Potom je to jako Hanka Au, nikdo se neptá, ale ona musí radit. Taková mluva vůbec není smysluplná. Včera se Hanák na něco zeptal a ona začala radit. Ale jí se nikdo na nic neptal, taková řeč je nedozrálá a těkavá hlava. Taková komunikace není dobrá. Nejdříve se musí zjistit, jestli je tam připravenost. Nejdřív je nutné se ujistit, že na druhé straně je otevřenost k poslouchání a pochopení. 
Kršna proto nejdřív Ardžunovi nadával a pak se snažil probudit jeho mysl a když zjistil, že je Ardžuna připravený vnímat, tak potom začal vyprávět. Pochopení vyžaduje připravenost, a ta když není, tak se jen tak kecá. Je to jako ptáčci na stromě, je jim jedno, jestli to chce někdo slyšet. To nejsou lidi, to jsou zvířata. Říká se tehdy, když je jistota, že druhá strana to přijme. Pochopení vyžaduje určitou připravenost. Pokud se jen tak plácá, že se říká něco jen pro to, aby se něco říkalo, pak jde o nedozrálou mysl. Jde o štěbetání ptáků na stromě. Rada se dává tehdy, když je jistota, že na druhé straně bude přijato. Pokud chci někomu něco říct, pak se musím ujistit, že druhá strana je připravená přijímat. Jako Janda ví, že nejdříve se Govind naštve, a pak začne mluvit. Bez přípravy, i kdybych něco řekl, tak mě Janda neslyší. Nejdříve musím mít jistotu, že uslyší, co řeknu. Proto jí musím nejdříve ucpat uši, zaměřit oči, hlavu, aby byla připravená a pak něco řeknu. A ona řekne aha? Takže připravenost je nutná. Mluvení bez připravenosti je jako štěbetání ptáků na stromě.
V tomto verši dává Kršna další radu. Ardžuno, staň se jógínem a konej jako on. Vše ostatní vynechej. Pak se můžeme ptát, co to je jógín? Včerejší verš a tato část je k zapamatování. Napsat si to a zarámovat, mít to na očích.
Jde o definici jógy. Rozebereme si po stupně všechna slovíčka: Siddhja siddhjoh samo bhútvá. Siddha siddho. Siddha znamená to, co se dokáže, ukáže, co je černé na bílém. Asiddho je opakem, to, co není, co se nedokáže, není prokázané.
Sidha a asidho je stane se, nestane se a také prokáže se, neprokáže se, máš a nemáš, úspěch a neúspěch, získání a nezískání, pak je stejný pocit, prociťuje se stejně, vidět je stejně. Je to šumafuk. Bhútvá je stát se. Samo znamená pořád stejný. Zisk, ztráta, dobré, špatné, libo, nelibo, samobhútvá, stávají se úplně stejnými. Je o to, zda to co se projevuje, děje, neděje se dokáže nebo nedokáže vnímat stejně. Té stejnosti se říká jóga. 
A dále verš pokračuje Samatvam joga učjate. Samatvam, přičemž, to sam je stejnost. Mám, nemám, hotovo, nehotovo. Vše je stejné. Když je vše stejné, je člověk jógín, šumafuk. Samatvam jóga učjate. Šumafuk samatvam, tomu se říká jóga. Vše, co se děje je úplně stejné. To je současně i verš, který pomáhá při krija józe, když děláme meditace.
Je tu návod, jak zpomalit mozek, hlavu. Mozek se pořád točí. Jak zpomalit hlavu, myšlenky. Podobně jako když člověk jede na dálnici 150km/h a najednou musí zpomalit na 50km/h. Jak to udělat, aby se člověk nezabil? Musí přeřadit, pak pomalu brzdit, jinak se vytočí a udělá hodiny. Podobně se ustaluje mysl. A to tak, že se vše pomalu prociťuje jako stejné, že je to jedno, je to šumafuk. Mít, ne mít, libo, nelibo, chci, nechci, vše je stejné. Pak najednou člověk zestárne, protože člověka už nic nezajímá, není vtahován do života.
Samatvam znamená vyváženě, stejně, vyrovnaně. Vše to dělej jako jógín. Např. manželka nehoní manžela, to dělej a to ještě udělej. Ne, stačí jen, chci tesaře, ať koná, co koná a manželka není k danému konání přilepená, nemá žádné nároky, nevyžaduje něco za něco, nedává podmínky, nechá manžela, ať koná. A to je jógový přístup. To je konání jógy (první část verše) a druhá část verše říká, co je jóga. Vše se prociťuje stejně. Neprosazování můj a já. Nerozhodování se, zda chci něco dělat nebo nechci dělat. Samatvam joga učjate, je to jedno, to se děje, dýchám, nedýchám, bolí, nebolí, chutná, nechutná, je to jedno. Ta duální slovíčka jsou jedno, vidím tam samatvam. V jakékoliv myšlence, co přichází do hlavy, je nějaký dualismus. A hned vzpomínám samatvam joga učjate. Jsem v jógové praxi, tak je mi šumafuk. Když je Kaki jedno, tak je ihned 70 letá babička, protože praktikuje samatvam jóga učjate. V celé Bhagavagítě se nikdy nejedná o karimatkovou jógu, tj. jógu pro tělo, které se bere jako hmota. Samatvam joga učjate. 
Člověk odhaduje druhého nejdříve podle sebe, předpokládáme a vaříme u sebe v hlavě. Nejsme ten druhý. Člověk soudí druhé podle sebe. Jsme buď schopní procítit druhého nebo nejsme. Jako když tesař chce vytáhnout šroub a ono to nejde. Tak se zamyslí, proč se šroubu nechce zpátky ven a zjistí, že závit se zachytil do suku a on má špatný šroubovák na to, aby šroubek vytáhl. Šroubek nemá pusu ani uši, ale tesař chápe šroubek, jeho podmínky, stav atd. Možná toho je tesař schopný, možná není. Takto člověk jen odhaduje stav druhého. Pouze uvažuje nad druhým, je u-važování, není v procesu druhého.
Někdy chodí na konzultace oba manželé a někdy manželka říká, Péťovi se tohle líbí. Jak to může vědět? Jak za něj může mluvit? Nic neví, jen je o všem přesvědčená. Nikdy nemůžeme mluvit za druhé, protože jimi nejsme. Člověk může být přesvědčený jen sám za sebe.
Otázka: Někdy může být rozpor mezi tím, co je uvnitř a co se ukazuje navenek. Co s tím?
Govindží: Ano, to tak je. Na co je přítomný okamžik? Tento čas je jako čistý papír, můžu se rozhodnout, co tam vysypu. Pokud tam vysypu nechci, nejde to, znečistím čistý papír úplně stejně, jako jsem pošpinil minulý papír. Tak nic nezměním. Takže co my chceme? Lidé říkají, já na manžela chci zapomenout, ale koho si právě připomíná? Manžela. Co my chceme, co vykonáváme, vykonáváme s přilepeností, co chci nebo nechci. To ovlivňuje i budoucí okamžik. Pak se pořád budeme vracet zpátky. To, co bylo, bylo. Uznat to a jít dál. Pokud v hlavě bude přesvědčení o tom, že je člověk chudý, pak všude bude nedostatek. Bude chudoba, to je filtr mysli. Člověk se může rozhodnout a změnit přesvědčení, uzavřít minulost a vytvořit nový přítomný okamžik. Do přítomnosti netahat minulost. Neřešit minulost na úkor přítomnosti a soustředit se na přítomnost. Pokud se člověk přestěhuje, neřešit minulé obydlí a přátele, uzavřít to. Žít a vykonávat tady a teď, neřešit minulost.
Otázka: Co když člověka někdo rozčiluje a on se jen na povrchu snaží nebýt rozčilený, být lhostejný, ale nejde to?
Govindží: Pak je nutné se jen nesnažit, ale dělat, rozhodnout se. Snažit je nedělat, jen hraji, že dělám. Rozhodnout se ke změně. Když utlumím já, pak není, kdo by mohl být rozčilený. Co my chceme, co vykonáváme, vykonávat s nadhledem. 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>