Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Máš pouze právo vykonávat tvou povinnost a neusilovat (netoužit) po výsledku. Rovněž si nikdy nemysli, že jsi příčinou výsledku tvé práce. Přemýšlejíc tímto způsobem by ses nikdy neměl zbavovat vykonávání vlastní povinnosti.  ||2-47|| 

---

---

Kostič:
Ty právo máš na činy jen, nikdy však i na odměnu. Nekonej čin pro odměnu, nelpi však ni na nečinu.

---

Komentář Govind:
Tímto veršem je Indie Indií a indická kultura je postavená na tomto verši. Tento verš si pamatuji z dětství, kdy jsem se naučil v páté třídě číst písmo. Viděl jsem ho všude, byl v každé třídě, na chodbě, na chrámech, na nádražích. Tenkrát byl tento verš všude. Dnes už jsou jiná hesla jako Samsung, Sony, Iphone. Dříve byl tento verš velice populární a součástí každého vzdělávacího sytému. Verš je klíčový. Je to takový pták Loskuták z Bhagavadgíty, receptář pro život. Bhagaván, Bůh, Kršna říká Ardžunovi, co má dělat. Říká čtyři věci. Postupně se to naučíme.
V předchozích verších bylo samé fackování a teď už je Ardžuna probuzený, a proto Kršna říká, co má dělat. Prém si to musí zapamatovat. I kdyby ho o půl noci vzbudili, odříká verš.
Marci přidá melodii. Inspirace na internetu je dost. Tak si to hezky zazpíváte, zkuste českou verzi, tak aby i ten, kdo není znalý sanskrtu, to mohl zpívat v češtině. 
Jen konání je tvým právem, jen konej a konej. Odevzdej výsledek konání, dodržuj zásady svého konání. Kdy a jaká je povinnost tvá. Povinností tvou je to rozpoznat. Konej, co je určeno tobě s radostí a vírou karmu vykonej. 
Toto zarýt do hlavy, do mozku, do jazyka. To je esence a význam tohoto verše. Prém říká, že máš pouze vykonat povinnost a neusilovat.  Verš má čtyři části. Karma, karmani je konání. Eva znamená jen vskutku. Adhikár (právo), asté (je). Právem je jen konání. Konej, jen konej.
Kadáčana znamená v každém případě, ať už se děje cokoliv, v jakékoliv situaci není výsledek v tvých rukách, takže tvým právem není výsledek. Myslet na to, že projev výsledku karmafal není tvé dílo, nemyslet si, že já jsem to udělal. To je to já, já, já, já, nezralá mysl, protože pořád myslí, já, jsem to dokázal. Na to právo není. Nemysli si, že ten výsledek je tvé dílo. Na falešu, na plody konání právo nemáš, plody odevzdej. Z ájurvédy znáte falhetu. Jsou to dvě slova fal a hetu. Když se slučují dvě slova, pak jsou v sanskrtu speciální gramatická slučovací pravidla.
Falhétu, to nikdy není tvé ovoce, plod, výsledek. Ať už se děje cokoliv, v jakékoliv situaci není výsledek v tvých rukách, takže na výsledek nemáš právo. 
Má faléšu kadáčana - výsledek tvým právem není nikdy ani náhodou. Máš právo jen vykonat. 
Karmafalhéturbhúrma, poslední má pokračuje se čtvrtou částí věty, ale spojovalo se R s předchozím písmem. Myslet na to, že projev výsledku karmafal není tvé dílo. 
Máté sango astu karmani. To poslední je akarmani, ty nemůžeš mít nic společného s nekonáním. Nemůžeš jen ležet, já nic, já muzikant. Čtvrtá rada je: Nemůžeš být Ardžuno akarmani, nekonající. 
Nepojedu do práce, nelíbí se mi to, nic takového. Kačenka má problém. Nelibo a averze, nechci, neexistuje. Jediná možnost je konat, to říkáme často. My jsme život a život je neustálé konání, nitjam, nepřetržitý výkon. Ale my říkáme, že máme dovolenou, že nic neděláme, to je lež. Na dovolené je také dělání, dýchání, uklízení, nakupování, vaření. Tak proč se říká, že se nic nedělá? Stále se dělá. I když spím, tak ve spaní se také dělá. Nedělání neexistuje a my po něm stále toužíme. Život je neustále konání, jedině mrtvola, leží pod těžkým kamenem, nedělá. Tam se nedělá, tam život není.
To je důvod, proč jsem nesnášel řeči o dovolené. O práci se nebav, bav se o dovolené. To je tupost, ale to dělají všichni. Všichni říkají, nebe je modré. Je modré? Není. Neexistuje. Chceš být tupý jako všichni ostatní? Vždyť je to iluze. Dnes je sobota, jaký je důkaz? Je nějaký důvod? To je falešné, vymyšlené a fantasie. Že to říkají všichni, je pro nás důkaz. Všichni znamená falešné, absolutní ignorance. To je falešné, asatja (nepravdivé), iluze.  
Do toho Ardžuno nepadej. Neustále jen konej, ty všechny lóky jsem vyrobil já, Mrtjorlók, Dévalók i Brahmalók. I tebe jsem vyrobil, já vím, co se má stát a co se stát nemá. Tobě je dáno konání. Jaké jsou dopady, na to nikdy nemyslet. A vůbec si nemáš myslet, že je něco tvoje zásluha. Janda vyprávěla příběh o farmáři, který to, co se mu dělo, neprožíval, nehodnotil, nebral to na sebe, že je to jeho dílo. Tímto stylem konal. Pak se otevírají ohromné dimenze poznání, nadhled, pochopení, porozumění. Tyto schopnosti člověka se tisíce a milion násobně zvednou. Jen takto konat. 
Tento verš je receptura. Buď to někdo chápe, a usadí ve své praxi, tak je člověk Bohem a je nezničitelný, je festovní. Takovému člověku se nějaká nemoc, úraz, ztráty, trápení, stres nemůže stát. Nic mu nechybí. To je vyloučená věc, všude je vítězství.
Martin včera vyhrál nad frontou. V lékárně měl pět tisíc lidí. Velmi svižně vyřizoval požadavky. Tady máte, a další. A nakonec už nebyl nikdo další, a tak přišel domů. Jen konal.
Védantští učitelé dávají žákům mantru. Jaká je nejčastější mantra? Budu v každé situaci, v každém prostoru, za všech okolností stoprocentně čisté JÁ. Co má já konat, to se bude konat.
Já koná podle toho, co se děje v prostoru. Ať se děje. Já jsem kopáč, kopu, ale kopáčem nejsem. Kopání se děje. Pak jsem já stoprocentní. Neztotožňuji se s kopáčem.
Kamala píše. Kdo píše? Já Kamala, já ale není Kamala, Já je čétan. Kamala je tělo. Tělo není vědomí, JÁ jsem vědomí. Ztotožnění s tělem je falešné. Já jsem to všechno, tak říkám, nebe je modré a dnes je sobota, jsem v iluzi, jsem ve falešném světě. Jsem falešný.
Já nejsem Kamala, Kaki, já jsem JÁ. Když zavře oči, já jsem JÁ. Já nejsem muzikant, nejsem Jana, já jsem JÁ, já nejsem Lakšman, já jsem JÁ. To je sadhana, praxe, kterou žák dělá a učitel jen ukáže světlo, je jen světlem na cestě. Jít musí každý sám. Světlo nikoho neposouvá, nikam ho nepošle. Světlo jen rozsvítí, kroky musí dělat každý sám. Čekat, že světlo někam posune, to nelze. Rozpoznat já jsem já, já nejsem Govind, já nejsem Hanák, já jsem JÁ. Já nejsem dech, já jsem JÁ. Dech je dech. Automaticky odpadávají veškeré závazky, a to je mokš, to je osvobození, já jsem JÁ. Já nejsem tělo, já nejsem ty špinavé vlasy. Absolutní osvobození. Hmota nejsem.
Tělo, rodina, děti, peníze, dům, kočka, slon, kráva, to nejsem já. Já jsem JÁ.
Když se děje, tak to běží a o výsledek nejde. Můj výsledek to rozhodně není, protože já nekonám. Nekonání se také samo koná. Ani nekonání není moje, je života. Život se musí dít, život je džagatam džagata. Takto Bhagavadgíta je esence Védanty. 
Toto je receptura ptáka Loskutáka, je to klíč k osvobození se od všech trápení. Trápení patří mysli. A když se ztotožníme s myslí, která má libo-nelibo, mně se líbí -mně nelíbí, já chci-nechci, tak je spousta bahna, ve kterém se člověk zasekne. Je absolutně nevědomý, nezralá hruška, bahno, smrt, utopení a strach.
Takže Védanta je cesta osvobození. Jak přichází osvobození? Neztotožňovat se s myslí, mysl je bahno, ve které holé trápení. Není třeba se zbavit mysli, ale nálepek. Já nejsem lékárník, já jsem JÁ. Já nejsem manžel, já jsem JÁ.
Když člověk začne pátrat a myslet, přichází úvahy. Co znamená vázat? Uvažovat, uvazovat, Kde se svazuje? Když říkáme uvazuji, tak co to je? Jsem uvázaný, jsem po vázání, svázaný. Já jsem manžel a považuji se za manžela. Po svázání, jsem svázaný a uvázaný.
Já jsem muzikant, považuji se za muzikanta, jsem zavázaný muzice, svázaný s muzikou. Jsem lékárník a jsem svázaný s léky. 
A z té vazby pryč. Osvobození se z té vazby je poznání já jsem JÁ. Za nic se nepovažuji, co je, to je, život je. Život je podmínka prostředí, manžel je podmínka prostředí, rodina je podmínka prostředí, já to nejsem. Je třeba rozpoznání já jsem JÁ. Takové konání je osvobozující mokšové konání. K tomu se už nemůže lepit nic. Jako lotos, roste v bahně, je ve vodě, pořád na něj prší a ani kapka vody s ním nesplyne. Lotos je, já jsem JÁ. V ničem není namočený a nic na něj nemůže působit. Oči, když vidí oheň, tak nehoří. Když vidí kameny, tak neztvrdnou na kámen. Když vidí vodu, tak se nezvlhčí. Nic nemůže působit na oči, přestože se na vše podívají. Stejně uši. Slyší vše, ale nadávkou se uši nesmrsknou. Uši vše vezmou, ok, není problém, nic na ně nemůže působit. Žádný předmět na ně nemůže působit. Koukne na knížku, dárek, Masaryka, diamanty, zlato, stříbro, a nic se jim neděje. Já jsem JÁ, je takové šumafuk. Všude je, a nic na něj nemá vliv. Tomu se říká sebepoznání, já jsem JÁ. Mahámantra Já jsem JÁ.
Blázen se nepozná tím, že nemá rohy. Blázen nemá identifikační specifické prvky. Takže nemusíš hledat roh, abys řekl, že je to blázen. Když se někdo usmívá, neznamená, že je milý, většinou je to obráceně. Když někdo říká slova mě vadí, tak když mě škrtne, co zůstane? Zůstane jen to vadí. Je to vadí podstatné? Podstatné je, MNĚ vadí. Já chci, škrtni já, zůstane chtění. Vadí někomu chtění? Nevadí. Já je ten problém. Já mám. Já škrtni a zůstane mít. Vadí někomu mít? Nikomu. Problém je to já, s tím neumíme hospodařit. Pocity a emoce vznikají z falešného pocitu ztotožnění. Takový je celý svět. Ardžuno, ty jsi výjimečný, zůstaň to odpoutané JÁ. Žádné ztotožnění. 
Vyrostl jsem s tím, bylo to hlavním klíčem mého poznání. Je to už pět tisíc let a dnes to došlo až k vám. Dnes to máte v nabídce na švédském stole. Můžete si nandat a sníst. Je to švédský stůl kulturního dědictví Indie a jógy.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>