Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Lidé kteří jsou unášení takovými přitažlivými slovy zajímají se pouze o požitky (smyslového charakteru) a blahobyt (shromažďování materiálního bohatství), nemají v jejich myslích odhodlání k vykonávání služby bohu. ||2-44||

---

---

Kostič:
K požitku a panství lnoucí jsou lidé s myslí zmatenou, 
jichž rozum není rozhodný a není stvořen k samádhi.

---

Komentář Govind:
První satsang venku proběhl pod stromem na Ájurfarmě Gjáni 1.1.2020. Bhoge išvarja prasátanam .. bhoge išvarja. Bhogaišvarja je o baštění a blahobytu. Kršna říká klíčové slovo prasátanam. Sáta znamená království, tam, kde vládne král. Bhogaišvarja prasáktanam je tam, kde vládne baštění a blahobyt. Co se tam děje? Tam se vědomí ze srdce ztrácí. Vědomí opouští dům, srdíčko. Srdce je duté, člověk je bez srdce jako temná komnata. Když je v království baštění a blahobyt, pak je srdce prázdné, vše je ukradeno. Chybí soustředění. Přesvědčení, buddhi zmizí. Mysl se stále točí kolem libo-nelibo, chci-nechci a je uzamčená v 1. programu (kám-krodh-mad-moh-lobh). Když je baštění a blahobyt, pak přesvědčenost, buddhi zmizí a srdce je prázdné.
Otázka: Jak je možné, že baštění a blahobyt je v zájmu Brahmy?
Govindží: Nejsem k ničemu přilepený. Jaký je Mrtjorlók? Kršna tady naznačuje, čím je běžný člověk běžným člověkem. To nejsou vlastnosti mimořádného člověka. Čím je obyčejné obyčejným? Koho zajímá baštění, blahobyt, to je člověk s prázdným srdcem, nerozumem, nepřesvědčením a ten, který nemá jasno. Proto je život peklo. Kršna se snaží tímto vyburcovat Ardžunu, že je obyčejný, když se chce chlubit svou zbabělostí. Kršna říká: Ale ty nejsi obyčejný, běžný člověk, jsi exkluzivní a mimořádný. Takže nepřekvapuje, když se setkáte s obyčejnými lidmi, překvapuje, když se setkáte s mimořádnými lidmi. Vy jste výjimeční, sedíte tady a zajímáte se o Bhagavatgítu. Bhogaišvarja prasáktanam - hospoda pro celou republiku. Království, kde vládne baštění (užívání a prožívání) a blahobyt. Tam je duté srdce (ze srdce je vše vykradeno).
Otázka: Je možné se mít dobře a současně žít duchovním životem?
Govindží: Ano, jde to, ale je to divadlo. Blahobyt znamená utopenec v octové vodě a zavřený ve flašce. Může být blahobyt bez hmoty? Roman-kuchař je známý ve všech restauracích a všichni jsou v pozoru, když jede ve svém Ferrari po království. Pokud se Roman neztotožní s baštěním (užíváním hmoty) a blahobytem, pak lze žít duchovním životem, ale pak to už není král světský, ale král duchovní, který není namočený do hmoty (stačí mu udělat pampeliškovou korunu a je to pro něj královská koruna). Když půjde do vesnice, bude žít s vesničany. Teoreticky může dojít ke sloučení, když je člověk duchovní. Nelepí se na své království, nelepí se na svou ženu, královnu, diamantové prstýnky. Zamotá si prstýnek z trávy a říká, že má zlatý prsten. Dá si trávu na hlavu a jasmínový květ považuje za zlato. Nemusí mít zlato, stačí jasmín. Takže baštění a blahobyt, přináší strach všeho druhu. V tu chvíli nejsou přilepení na duchovno. Jsou přilepený na blahobyt a baštění. A proto takový člověk musí mít duté srdce. Když je duté, tak je tam přesvědčení a jasno nemůže být. Nemůžu se soustředit. Není jasno, není jasno. Jak Martoš říká, vždy padne a zůstane na podestě. Je nejasnost, nepřesvědčení, nerozhodnutí - nesankalpa, Je to obyčejný člověk z Mrtjorlóku, kterého zajímá baštění, blahobyt. Není soucit ani souznění. Pokud je král namočený do hmoty, pak má vykradené srdce (žádné souznění, cit). Už podle toho, jak člověk mluví, je možno poznat, zda jde o člověka obyčejného nebo výjimečného. Lidé říkají: Nemůžu se soustředit. To ale znamená, že nemají jasno. Je to to samé jako slova: možná, asi Znamenají nepřesvědčení, nejasnost, nerozhodnost. Takto se chápe obyčejný člověk a takto to Kršna říká Ardžunovi. Ardžuno, jsi mimořádný, ty to znáš, že baštění a blahobyt znamená obyčejnost. Tam, kde chybí rozhodnost, pak není zaměření, není žádné konání. Je jen užívání a prožívání.
Když lidé mezi sebou mluví, a znalec Bhagavadgíty, ten kdo rozumí zpěvu Kršny, hned zjistí, jestli je to výjimečný nebo obyčejný člověk. Z řeči je to snadné poznat. Když je samé já, můj, upozorňování, že to je moje dílo, tak je to království baštění a blahobytu. To je utopenec v octě. Co s tím? Tak buď namočený a užij si to. Počkej, až tě kuchař vyloví. Půjdeš do koloběhu. Nejdřív do žaludku, pak do záchodu, pak se z tebe stane rostlina, pak tě sežere kráva a z té bude maso a utopenec. Utopencový řetěz.
Člověk přijde za ájurvédařem, že ho bolí koleno, srdce, záda a přinese prasátko plné úspor. Řekne: Tady mám všechny své celoživotní úspory a ty Vám všechny dám, jen mne zbavte těch bolestí. Janda napíše anamnézu: Člověk namočený do blahobytu. Tak co s ním? Takového člověka pak pošle ájurvédař vyprázdnit žumpu nebo kácet stromy motorovou pilou (tomu se říká karma jóga - léčení pomocí konání bez připoutanosti), aby se daný člověk odpoutal od hmoty, baštění a blahobytu, protože jeho problém je blahobyt, chamtivost, namočení do vlastnictví, do vztahů atd. Problém je obrana, ochrana blahobytu. Procedury s tím nic neudělají, procedury ho nevyléčí. Musí si uvědomit příčiny. Ať jde na satsang. Ať jde za psycholožkou. Je třeba uznat, že problémem je sobectví, ať dá majetek, ke kterému je přilepený manželovi, manželce. Stačí batoh, pod mostem je místa dost a není tam žádná hádka. Když jsi se narodil, také jsi neměl dům. Tak proč pěstovat dům? Mít blahobyt. Žádné procedury, žádné masáže, vyléčí se tím, že se odpoutá od svých problémů, které vyplývají z jeho závislosti na blahobytu (brání a chrání svoje vlastnictví). Pak čištění žumpy, která člověku smrdí, je lékem, protože vykoná něco, co mu nevoní. Trápení je vždy, když člověk žije v závislosti, je na něco přilepený. Pak je problém. Brání a chrání zuby nehty svůj blahobyt, takže ta nemoc je chránění blahobytu. Když Janda jela do Indie, měla sebou koupené banány a sendviče. Jela na Arunáčalu a vydala se nahoru. Po cestě dostala hlad, vyndala banány a svačinu z tašky a hned se seběhly opice a tahaly od ní tašku, kde byla svačina. Janda to viděla, pustila tašku a neprala se s nimi a jen řekla: Tak si to vezměte a užijte si to. Nebyla přilepená na svou svačinu a odevzdala ji opicím, které ji chtěly. Takže lékem na závislost, přilepenost je velkorysost, tj. ukázat, že nejsem přilepený na baštění a blahobyt, protože to vede k trápení.
Když přichází zralost, tak člověk poznává, co je obyčejnost a co je výjimečnost je něco jiného.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>