Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Pártho! Hlupák pronáší květnatá slova a libuje si v písmech véd. Takové je jejich přesvědčení. ||2-42,43||

---

---

Kostič:
Květnatá slova, Párthovče, pošetilci pronášejí, v řeči védů si libují tvrdí, že jiné nic není.

---

Komentář Govind:
Když člověk nemá žádnou jistotu, tak se bojí ostatních lidí. A to se pro něj stává podstatné. A pak čekají ve frontě na příchod anděla. Když má člověk podělanou hlavu, pak není schopnost komunikovat. Je plno chamtivosti, chtivosti, obav, strachů.
Takže vítejte na posledním satsangu letošního roku, i když jde o den jako každý jiný. Zítra začíná nový rok a při takovém okamžiku je příležitost sloučit, zpevnit půdu pro osobní život, který poskytuje okolí. Člověk je díky okolí. Kdyby okolí nebylo, pak by člověk nebyl. Kdyby nebyli rodiče, pak by se ani nenarodil. Kdyby nebyla škola, rodina, tak by člověk ani nevyrostl, takže život jedince je v rukách okolí. To je milost okolí, že člověk je. Kdyby okolí nebylo, pak by člověk nebyl. Takže vůbec není důvod být hrdý. Jediná možnost je cítit se vůči okolí jako nekonečný dlužník. Člověk by měl takto okolí cítit. Člověk má vůči svému okolí dluh, který v životě postupně splácí. Jediné, co člověk může udělat je, že rozkvete jako květinka, která začne vonět. Tato vůně je splacení dluhu vůči okolí. My nevyužíváme všechno, co jsme dostali k životu (intelekt, tělo atd), a to je hřích vůči existenci. A když je tento hřích příliš velký, tak se okolí rozhodne, že květinku vyhodí do kompostu. Většinou jsou lidé nevděční vůči svému okolí, neukážou a nesdílí svůj rozvoj vůči okolí, které mu poskytlo hnojivo pro vývoj. Takže okolí je z toho zklamané. Do toho procesu padá hodně lidí. Nejsou schopni žít se svým kolektivem, protože jejich vlastní zájmy jsou tak důležité, že totálně ignorují okolí a vděčnost zmizí až do dna. Není. A konec roku je takový okamžik, kdy člověk může tuto ohromnou chybu napravit a poslat takováto novoroční blahopřání všem přátelům, rodině, kamarádům, kteří přispěli do jeho života. Poslat takovou omluvenku, ne blahopřát do nového roku. Takže Já, Govind, se Vám strašně omlouvám, jestli ležím ve Vaší hlavě jako úraz, že jsem vás urazil. Že nemáte kvůli mně klid v hlavě. Prosím, přijměte mou omluvu, odpusťte mi. Začíná nový rok a nový život. Ať jsme zase vzájemně vyhovující. Jsem vděčný, že vás mám, že na vás můžu mluvit, protože by ani satsangy nebyly, ájurvéda by nebyla, spisy by nebyly. Tak pokud jsem způsobil úraz vaší pýchy, pocitů, tak ať to s nástupem Nového roku zmizí. Takto bych si srdečně přál touto omluvenkou rozsvítit cestu vašeho života. Takové je Novoroční pozdravení všem přátelům mezi které se během roku přivedlo nepřátelství. Tak se za to omlouvám velebením, omluvou a pokorou. Takovou SMS sdílejte mezi svými přáteli a lidmi, kteří přispěli do Vašeho života.
Takto je novoroční přání, oslava a my to řešíme satsangem, které se během roku uskutečňují díky Marci, Prémovi a díky Vám všem, co soustředěně posloucháte. Jste takové hnojivo, díky kterému satsangy rostou.
Ve verši 42 pokračuje vývoj rozhovoru mezi Kršnou a Ardžunou, kdy Kršna Ardžunu nejdříve fackoval, pak pohladil a teď mu ukazuje možnosti a nabádá ho, koukej a zamysli se.
Je tu klíčové slovo avipaščit. Je to klíčové slovo tohoto verše. Prém to přeložil jako neznalý, ale přesnější výraz pochopíme přes rozebrání tří částí (podob) paščit (dívat). Vipaščit znamená krouceně se dívat, nevidět to, co je, ale vidět to jinak. Avipaštit - být slepý, nevidět to, co je, být nevědomý, přehlížet, neumět se dívat. Tady Kršna říká: jámimám pušpitám váčam pravadantja. Kršna použil příklad kytky, která mluví. Prohlašuje, že je krásná, voňavá. A co dělá? Bere si šťávu z kořene. Bere si všechny látky, které se jí poskytují přes fotosyntézu. Kytka baští to, co jí poskytuje okolí a zároveň prohlašuje, že je krásná a voňavá. Podobně se chová nevědomý člověk, ten, který přehlíží to, co je. Dále Kršna ujasňuje, jak se nevědomý člověk chová. Védy, které vypráví nevědomí lidé a prohlašují se za svaté a zároveň jsou nevědomí, nestarají se o svou rodinu, nedokončí rozdělanou práci atd. Jsou jako ta kytka. Žije jinak a ukazuje jinak. A nic jiného pro ně není důležité, jsou přesvědčeni jen o tom, co je pro ně důležité. Nevnímají okolí, to, co je. A Kršna se takto ptá Ardžuny: Jsi taky takový? Vidíš nebo jsi slepý? Ve své slepotě nevidí to, co je. Janda řekne, že vše udělá, ale co se děje? Nic není hotovo. Proč čeká na termín, když to může být hned? Takže dělá jinak a říká jinak. Ardžuna měl totéž přečtené a vystudované ve Védách, ale když přišla chvíle boje, tak všechno zapomněl a prožíval připoutanost. A tak mu Kršna připomíná, aby otevřel oči a díval se a nebyl slepý. Ukazuje Ardžunovi, jaké jsou možnosti, aby zjistil, kde je. Kršna mu dává tvrdé zrcadlo. Avipaštit je velká nevědomost, velká hloupost. Čemu se říká hlupák? Ten, kdo nemá, resp. má rozum a nepoužívá jej. Kršna říká, podívej se na sebe pořádně, Ardžuno, použij svůj rozum, už jsi vyrostl, je ti už 85 let (takto počítají někteří odborníci věk Ardžuny v Bhagavadgítě). Jako dneska, někteří lidé jsou staří 40 let a hlavu mají 6-ti letého dítěte. Mají na všechno spoustu času a pořád dokola zpívají to, co je napsáno v knížkách. Citují svaté a tam není žádné vlastní pochopení.
Kršna tady připomíná Ardžunovi, měj vlastní rozum a používej ho. Probouzí ho do vědomosti. Verš říká, že má člověk používat rozum, když už ho jednou má. Nemají mu stačit jen jeho liba. Kršna ví, že Ardžuna takový není, je tam naděje na probuzení a tak ho svými slovy probouzí. Příběh, který použil o kytce má pro Indy jiné pocitové zabarvení, které v Evropě nelze vnímat stejně.
Přesvědčení, že vše znám, vše vím, to je ukázka 30+, to jsou konzervy, které jsou dokonale uzavřené.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>