Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó synu Kunti! Rozumné je mít jasno, jedno rozhodnutí, jednu možnost podle cíle (dharmy). Měj jasno! Mysl nevědomých lidí je naplněna nekonečnými možnostmi. ||2-41||

 

---

---

Kostič:
Rozhodnutí jen jedno, Kuruovče, je rozumné, nerozhodných pak myšlení má mnoho větví bez konce.

---

Komentář Govind:
Dobré ráno všem. Odhodlání záměru je hodně těžké. Slovo vjavasájá se musí pochopit, to je klíčové slovo celého verše. Vjava je složeno z vi - opak a av - projev. To znamená neprojev, neprojevovat se. To znamená, že kytka se stahuje do pupene. Vjava - to, co je zpět do středu. Vjavasájá znamená - přesvědčené. Slovo jedinečné, jasné, átmika, člověk, Já. Přesvědčení, jasné Átmá má eka buddhi, jen jeden rozum. Není více možností. Tomu se říká přesvědčení, je tam jen jeden názor. Člověk je přesvědčený, pokud má jen jeden názor. Člověk, který má zmatek, má tisíce názorů na výběr, není o ničem přesvědčený, to je avjavasá Átmá. Člověk u sebe nejdříve musí udělat jasno, nemít tisíc názorů, voleb. V dalším verši se říká mnohovětvení buddhi, mnoho možností, mnoho názorů a neví se, co je pravda. Člověk Itong (chci i to, i to), není na o ničem přesvědčený. Kršna takto vypráví Ardžunovi, protože Ardžuna má mnoho názorů, mnoho otevřených možností a není mu nic jasné. Těkavost, nesoustředěnost, nerozhodnost - to vše je avjavasá. Člověk, který je rozhodnutý, je soustředěný, má jen jeden názor, pak je jen jeden bod, který se sleduje. K tomu dochází, když člověk je přesvědčený. Vjavasájá - sanskrtské slovo - znamená i podnikání. Angličané mají přísloví - mind your own business - starej se jen o sebe. Soustřeď se jen na sebe, nestarej se o ostatní. Vzpomněl jsem si před několika dny, když Prém mi říkal, že četl začátek Bhagavadgíty. Tam je verš, kde Ardžuna říká: Ó Kršno, třese se mi celé tělo, neudržím se na kolenou, padám. Z pohledu ájurvédaře je třes vátový projev. A proč je třes? Protože není jasno, není rozhodnutí, není přesvědčení na jednu věc. Pak není růst, zaměřenost. Když je i to, i to, pak jde o čoud, názory tam i tady, nikde ukotvenost. Když je kočár bez kočího, pak každý kůň táhne na jinou stranu a kam kočár dojede? Nikam, protože chybí jednoznačný záměr, směr, soustředěnost. Nerozhodnutý, nepřesvědčený, nejasný člověk má nevyrovnanou dóš vát - žije v rozporu, žije v nejasném názoru. A vede to ke třesu a padání věcí z ruky. Jak se dá vykonávat jakákoliv činnost, když je třes? Pak je hodně karambolů, havárií, pak je nepočitatelně myšlenek v hlavě. To je situace Ardžuny, a proto Kršna říká, soustřeď se, buď jsi přesvědčený nebo nepřesvědčený. Podívej se, jak vypadají obě tyto polohy a pak se rozhodni, jak chceš žít. Přes poznání se rozhodni. Nejasno a jasno jsou dvě možnosti pro člověka. Jasno vyvolává sam buddhi (vyvážený rozum). Nevyváženost a nejasnost vede k nerozhodnosti, nerovnováze, roztrhanosti. Pak k žádnému přesvědčení, odhodlání nedojde. Síla ke konání se nemůže nabrat, nemůže se vykonat. Pokud je jasno, že jdu kopat ven brambory, pak automaticky toto rozhodnutí vede k přípravě nástrojů, oblečení a zahájení konání. Když přesvědčení není, zda mám jít kopat ven brambory nebo prát prádlo, pak se nic nestane, ani brambory ani prádlo. S takovouto nerozhodností se rozhodí vát a pak se to projevuje i na fyziologii a všechno tomu odpovídá. Kršna říká, podívej se na to, co je, jaká jsi osobnost. Jsi přesvědčený nebo nepřesvědčený? Jsi přesvědčený o válce? Pokud nejsi, tak na ni zapomeň. Zapomeň, že jsi voják. Vát řídí všechny dóši. Aštanga samhitá říká, když vát je v pořádku, pak čitt je v pořádku, celá fyziologie je v pořádku. Pokud je vát rozhozený, pak je člověk zhroucený, padá z kočáru jako Ardžuna. Chybí bílkoviny, sacharidy, glukóza, protože chybí přesvědčení, rozhodnutí, je dilema. Když jsem se s tímto jevem poprvé setkal v Čechách, začal jsem tomu říkat Hradecký symptom. Jeden čas jsem potkával lidi, kteří byli z Hradce Králové, všichni řešili jedno téma - rozvod. Mně se nechce žít s manželem. Tak s ním nežij. Ale to nechci, protože on je na mně vlastně hodný. Tak s ním zůstaň. Ale to se mi taky nechce. On mi pořád jen nadává. Tak jaké to má pak řešení? Chvilku rozvod jo, chvilku rozvod ne. Pak je to avajasja (nerozhodnutá) hlava, miluje nepřesvědčení, tam je pro ní šťáva, tam je sedmé nebe. Potom je v životě plno trápení. Bhagavadgíta na to říká, jen se podívej, jak jsi nebo nejsi přesvědčený. Pokud si to uspořádáš, pak se vyrovnáš se všemi problémy.
Pokud si to neuspořádáš, pak řešení není, není vyrovnanost. Vát dóš je nevyrovnaný a celá fyziologie je zhroucená a bude z ní ruina. Zdraví znamená sam dóš - všechny dóši jsou vyvážené. A kde je vyváženost? Tam, kde je Átmá vyrovnané. To se popisovalo v minulém verši č. 40. Alespoň trochu dharmy vede k vyvážené mysli. Takto vypráví Kršna Ardžunovi: podívej se na sebe a zjisti, jak jsi na tom. Tady se mluví o Átmá, jáství, zda je přesvědčené nebo nepřesvědčené. To je na člověku samotném, nikdo to za něj neudělá. Nutné je poznat to, co člověk chce. Opravdu chce, pak se lze rozhodnout. Např. si udělat seznam všeho, co chci a pak postupně škrtat, co opravdu nechci. Pak zůstane jen to, co skutečně chci a dojde k rozhodnutí a zaměření na to, co je vybráno, že opravdu chci. A dojde ke konání. Pokud chci vidět New York, pak nebudu koukat na Třebíč. Ale člověk je viklavý a snadno sklouzne k tomu, že po cestě ztratí směr a rozhodne se pro něco jiného. Je vždy pouze jedno rozhodnutí, jeden směr, plány můžou být dva nebo více, rozhodnutí nemůže být více. Stejně jako zaostření foťáku lze jen do jednoho směru, pak je jasná fotka. Pokud není zaměření, pak je nejasnost a rozostření. Kořen procesu - krija - je jednoznačnost. Můžeme si představit, jaké bylo prostředí, když Kršna toto vysvětloval Ardžunovi. Nejdříve připravil švédský stůl a řekl, tak si vyber. Rozhodni se, co si vybereš.
Prém: Lidé se rádi houpou a mají otevřeno hodně možností.
Govindží: Tak ať je to, co je. Když je to opice, tak ať se houpe na větvi, když je to žába, tak ať skáče. Pokud má člověk v hlavě pouze jeden cíl, je přesvědčený a žije například jen proto, aby postavil dům. Pak celý den, všechno konání, je podřízené danému cíli. Potká Aničku z pojišťovny a zeptá se, zda si u ní může pojistit dům. Všechno konání je podřízené danému cíli. Chci se naučit angličtinu, pak nic jiného v hlavě není než angličtina. Ale člověk musí nejdříve na deseti místech získat souhlas, že se rozhodl dobře. Chybí vlastní názor, není vlastní přesvědčení, chybí jistota, s tím ztrácíme vlastní osobnost.
Prém: Člověk hledá radost v naplňování a uspokojování svých hmotných cílů a po jejich naplnění, stejně není radost.
Govindží: Nejdříve je nutné pochopit, co je radost. Radost je taková fata morgána, je to nereálná věc. Ananda (blaženost) je věčná a trvalá. Radost je přechodná záležitost, není to reálná věc. My musíme mít jasno v názorech. Názory jsou tvořené větami a ty jsou poskládané ze slov a ve slovech jsou pocity. Takto se člověk při vyjadřování projevuje, nám (slova) a rúp (tvary). V hlavě jsou stále jen jména. Obsahem buddhi, hlavy, mysli jsou jen slova a tvary, předměty a jejich pojmenování. Vidím předměty, vidím tvary a jejich jména (názvy, slova, zvuk) mám v hlavě. Tvar je maminka v Braníku, slovo maminka je v hlavě. Tvar je majetkem Brahmy. Slova, jména jsou majetkem člověka. Manžel fyzicky nepatří manželce, manželce patří jen slovo manžel v její hlavě. Naše uvažování a přemýšlení je podle slov, ne podle tvaru.
Otázka: Když vymažu všechna jména, co mám v hlavě, pak není mysl.
Govindží: Neztotožněním se se jmény zůstává člověk v nadhledu.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>