Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Považuj potěšení i bolest, ztrátu i zisk, vítězství i porážku za stejné a připrav se na válku. Tímto způsobem nedosáhneš hříchu. ||2-38||

---

---

Kostič:
Stejně přijmi radost i žal, zisk i ztrátu, slávu a pád. Zapoj se tedy do boje, jen takto nezakusíš zlo!

---

Komentář Govind:
Zahajujeme dnešní satsang veršem 38. První řádek verše je sukhaduhkhe same krtvá. Tomu se v Čechách říká: Radí se jednoduše, dělá se špatně. To přesně říká Kršna Ardžunovi. Být stejný v radosti i ve smutku. Říká se to jednoduše, ale dělat to je těžké. Jak můžu např. být v radosti, když mi umře dítě? U toho musím plakat. A když jsem zas veselý, pak musím ukázat všech 32 zubů, až mi vypadnou dásně. Jak dělat, že se nic neděje? Jak můžu být stejný v radosti a smutku? To nelze.
Kršna říká, když budeš stejný v radosti i ve smutku, tak se z každé situace můžeš dostat ven. Každý ví, že jednoduché to rozhodně není. Říkám, že to není jednoduché, avšak možné to je. Jestli se tak teď cítím v rámci široké veřejnosti (jako každý), tak je to pravda, ale jednoduché to není. Když to nezapadá do kategorie široké veřejnosti, tak to možné je. Někdo řekne, to je těžké, ale to neznamená, že je to nemožné. Pro někoho, kdo má na to připravenou půdu, může být i to, co se veřejností považuje za těžké, být lehké. Jak takoví lidé vypadají? Tady je prostor si o tom povídat. Pokud cítíme, že je něco nemožné, pak o tom nelze hovořit, protože dopředu je přesvědčení, že je to nemožné. Tam nemůže dojít k pochopení. Kršna nemohl dopředu vědět, zda Ardžuna chápe nebo nechápe, ale podle výsledku můžeme usuzovat, že to Ardžuna pochopil.
Takže cítit se v každé situaci stejně, v radosti i ve smutku. Konat bez očekávání výsledku a mít hotovo. Nestarat se, zda z toho bude ztráta nebo zisk. Jen mít hotovo. Nic není důležité.
V minulých verších jsme si povídali o tom, že člověk ze všeho udělá důležité (z ničeho udělá dlouhý seznam důležité), a pak se na tom zasekne.
Ve vodě plavou sardinky a nahoře ve vzduchu lítají rackové. Žraloci a delfíni honí ve vodě sardinky. Racek zaměří pozornost do vody a letí seshora, stáhne křídla k tělu a jako blesk, vletí do hejna sardinek a chytne jednu z nich, vyletí nahoru a má oběd. A je dokončeno, chyceno. A ani kapka vody ho nenamočí a bez ryby nevyleze ven. Takto podobně mohou mít pocit výjimeční lidé, kteří se nenechají namáčet do situací Mrtjorlóku, do situací, kde jsou liba-neliba, zajímavý, nezajímavý, chutný, nechutný, hodně, málo, oslava, kritiky, podvody, pomáhání. Tito lidé se do toho nenamočí. Stejně jako racek chytne rybu ve vodě, aniž by se v ní namočil. 
Podobně Ardžuna nemusí být namočený do války a může jen bojovat. Přístupem, nenamočením se, se hříchy nevytváří. Vykoná se a nenamočí se. Ve Védantě, v Sámkhje se uvádí slovo vajragja - člověk, pro kterého jsou všechny situace stejné. Neovlivňují výsledek výkonu. Jana přišla před satsangem s různými otázkami, protože dělá samostudium Átmábodhu. A tady v Bhagavadgítě se jedná o stejné téma, jde o slovo udásin - indifferent - netečný. Ten racek je vůči vodě netečný. Může vlézt do vody a přitom zůstane suchý, nenamočí se, není mokrý. Stejně jako Jana je pořád stejná - i ve 3 letech, i 15ti letech i v 80ti letech bude pořád stejná, nemění se, je bez změny. I v embryu, i když umře, tak bude pořád stejná. Nic se jí nestane a o tom vypráví Átmábodh - znání, poznání, zkušenost, vnímání, jsou různé podesty, mezipatra. A člověk je také takový, má spoustu podest. První mezipatro je, že vnímá očima. Druhé mezipatro je, že teď přemýšlím, tak na mě nemluv. Nechci poslouchat, vnímat ušima, teď chci přemýšlet. To vnímání je obranou pro přemýšlení. Vnímání brání přemýšlení a přemýšlením přichází znání, gján, přesvědčení, kde jsou důkladně a bezpečně propečené závěry se zbraněmi různé logiky, analogie, zdůvodnění. Po něm přichází další podesta, které se říká poznání - bodh. Tam není žádná logika. Jana je pořád stejná, nezrozená, nesmrtelná a pořád jenom je. S tímto ztotožněním, s takovýmto žitím je bodh. Buddha - ten, kdo má poznání, jeho svatost. Jen výjimeční lidé dosáhnou takového poznání. To je cíl védantisty, vajrági.
Jana mi udělala kávu, já jsem jí poděkoval a ona mi to poděkování vrátila, nechtěla ho. Protože když je poděkování, tak na to musí být dva, pak je poděkování možné, když je jen procítění, že vše je Brahma, že je jen jednota, není dualita, pak poděkování není, pro koho by bylo? Vše je jednota. Kde je dualita, tam je poděkování slušností a kde není dualita, tam není třeba. Čiči neděkují za jídlo, jen sežerou a utečou. Ty čiči děkují, ale my to nechápeme - my nevnímáme, že děkují jen tím, že přijdou a ukážou se znovu. Pokud to není slovně vyjádřeno nebo černé na bílém, pak to nechápeme.
Pokora záleží na tom, jak ji definujeme. Co není vyjádřené slovně jako vděčnost, tak to není člověkem vnímané jako vděčnost. Člověk je hloupý. Chytrý pozná podle popela, jaký tady byl oheň nebo podle obtisku chodidla pozná chůzi zvířete. Není potřeba vše slovně vyjadřovat. Různé podesty (mezipatra) chápou různě.
Tady Kršna říká sukhaduhkhe same krtvá. Tzn. dělat stejně ve svém prostředí, ať je smutek nebo radost. Není tam namočení do smutku, ani do radosti, jen jen dělání. Takže Kršna radí, být šumafuk, být netečný. Když letí racek pro sardinku, tak to neznamená, že chytne sardinku a uteče. Už tím, že vletí do vody, tak udělá vlny a děje se dál. Racek ty vlny neřeší a soustředí se na chycení ryby.
V Ramajáně se vypráví jeden příběh, jak Sítu unesl zlý démon. Ráma chodil vždy vepředu, pak šla Síta (jeho manželka) a pak poslední Lakšman. Poté, co byla Síta unesena zlým Rávanou, šel Ráma úplně vzadu, protože byl smutný. Ta situace vyžadovala smutek. Jiný příběh z Rámajány je o Lakšmanovi, kterého uhodila větev a ležel v bezvědomí v Rámově náručí. Smutek. Síta je unesená, Rama pláče, je smutný. To vyžaduje situace, tak pláče, ale uvnitř se Rámovi neusadil trvalý smutek a deprese. Pokračoval v hledání Síty. Buď se v člověku usadí emoce a ta ovlivní jeho konání nebo se člověk soustředí na konání a nenechá se ovládat emocemi, pak jen pokračuje v konání. Ovládá se síla cíle určení, konání, tím se emoce ovládají.
V 80. letech byla premiérka Indie Indra Gandhí. Její syn prováděl akrobatické lety v letadle, neovládl jeden manévr a spadl i s letadlem na zem a zemřel. Zpráva se dostala k paní Gandhí, k jeho mamince a ta se, jak nejrychleji mohla, dostala na místo neštěstí. Na jejím obličeji se neobjevila ani kapka slzy. Novináři byli v šoku a hned obletěly tyto fotky svět. A jednu z prvních otázek, co položila, když volala na letiště, kde se nehoda stala, byla, kde jsou klíče od Ministerstva vnitra? Její syn byl ministrem a ministr tyto klíče nemůže nikomu půjčit. Až poté, co získala dané klíče, pak teprve začala plakat. Nejdříve naplnila své povinnosti dané jí rolí premiérky a až poté byla v roli maminky. Premiér je premiér, ne rodič. Jeho život je pro národ, soukromí neexistuje. Hrála svou roli, a proto je známá po celém světě. Řešila situaci nejdříve jako premiérka, tomu se říká ovládání emocí. Za to byla považována za nejlepší premiérku Indie a získala velké uznání. Kdyby se chovala hned jako máma, bylo by to vnímáno, že je emotivní.
Takto Kršna radí Ardžunovi, dělej bez emocí, bez radosti a smutku, bez očekávání slávy nebo smrti. Podstatné je vykonat. Takto se verš dotýká Védanty slovem netečnost.
Na závěr uvádím ještě jeden příběh, který jsem četl na internetu (https://empatia.cz/dobra-vec-spatna-vec-kdo-vi):
Dobrá věc, špatná věc? Kdo ví?
Kdysi dávno žil v údolí jeden farmář se svým synem, pohledným a vlídným mladíkem. Žili klidný život a navzdory nedostatku hmotného majetku, byli velmi šťastní. To štěstí bylo tak cítit navenek, že sousedé začali žárlit a chtěli pochopit tajemství jejich štěstí. Jednoho dne stařec využil všech svých úspor na nákup mladého a krásného koně. Téhož dne, kdy ho koupil, kůň přeskočil plot a utekl do kopců. Sousedé vyjádřili své znepokojení: Ach, to je špatné. Jak budete nyní pracovat na polích? Farmář odpověděl: Dobrá věc, špatná věc? Kdo ví? Za pár dní se jeho kůň vrátil z kopců a přivedl s sebou osm krásných koní. Sousedé se znovu shromáždili kolem: Ach, jaké štěstí! Nyní můžete dělat mnohem víc práce než kdy předtím. Farmář odpověděl: Dobrá věc, špatná věc? Kdo ví? Druhý den farmářův syn spadl z jednoho nového koně a zlomil nohu. Takové neštěstí, prohlásili sousedé. Noha se synovi špatně zahojila a on zůstal s trvalou úzkostí a nekonečnou bolestí. Sousedé se opět obávali: Teď, když je neschopný, nemůže vám pomoci, je to špatné. Farmář odpověděl: Dobrá věc, špatná věc? Kdo ví? Brzy se objevila zpráva, že vypukla válka a všichni mladíci museli vstoupit do armády. Vesničané byli smutní, protože věděli, že mnoho mladých mužů se nevrátí. Syn farmáře nemohl být nasazen kvůli zlomené noze. Jeho sousedé byli závistiví: Jaké štěstí, že si udržel doma svého jediného syna! Farmář odpověděl: Dobrá věc, špatná věc? Kdo ví?
Ponaučení z příběhu: Pokud člověk žije život tak, jak plyne a bere věci tak, jak jsou, není namočený v emocích a zbytečného hodnocení, pak je život jednoduchý.
Prém: Nutné je žít podle toho a prociťovat, jinak je to lepší ani nevědět.
Govindží: Všechno je to, jak chceme. Když něco nechceme, pak je to pro nás těžké. To, co chci, je pro nás vždycky lehké, není tam žádný odpor. Nemít odpor znamená, že to není těžké, jde to lehce. Bránění dělá těžkým. Cokoliv, čemu se bráníme, to se stává těžkým. Poznání těžké není, být vajrágja není těžké, ale pokud se tomu bráníme, pak je to těžké. Kdo se brání, pak pro něj jsou věci těžké. Člověk je tak zakletý do bránění, že celý život je pro nás těžký. Jen náš odpor a bránění je toho příčinnou. Ani tento verš není těžký, záleží jen na našem přístupu, na našem postoji.
 Co už jednou někdo udělal, to může zvládnout i druhý člověk, záleží jen na postoji daného člověka. Těžkého nic neexistuje, existuje jen odvaha a cit, kolik do toho člověk vloží.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>