Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Pokud zemřeš dosáhneš nebe a pokud vyhraješ, získáš pozemské království. Proto se rozhodni bojovat a povstaň! ||2-37||

---

---

Kostič:
Buď nebe získáš zabitý, či zvítězíš - země je tvá. Vzchop se proto, ó Kauntéjo. Máš býti k boji odhodlán!

---

Komentář Govind:
Pro Ardžunu je přínosné být v bitvě. Hato je z dhátu han. Možná, že znáte slovo han jako har jako vát har, pitt har, kaf har, peněženka har. Znamená to ukrást, odebrat, vzít. A z han je hani, a to znamená ztráta. Smrt je ztráta těla. Takže tady je hato va, a to je, že v bitvě možná prohraješ. To znamená, že ve válce prohraješ, zemřeš. Když zemřeš ve válce, tak půjdeš do nebe. Získáš nebe, budeš odměněn a získáš svarga (nebe). Já nevím, co je nebe. Ty jsi byla v nebi? Co je svarg, co je nebe? Slyšel jsem, že je tu sedmé nebe. Možná pro ty, co žijí v paneláku. Co znamená sedmé nebe? Krásné nebe. Janda říká, že tam není trápení. A co je trápení? Trápení je pocit nedostatku. Aha. Kuchař říkal blaženost, blaho, krásné, co je krásné v nebi? Že tam pocit nedostatku není. Není tam trápení, není tam pocit nedostatku. Automaticky z toho vyplývá, že to musí být nebe, někde něco za mraky, za kopečky. Je to krása nebes, tam není pocit nedostatku, tak sakra, kde vzniká pocit nedostatku? Kuchař říká, že v hlavě, v té bedně pod čepicí. A kdo tam přináší pocit nedostatku? Sousedé tam vysypou odpadkový koš? Pocit nedostatku vede z porovnávání. A kdo porovnává? Já porovnává. Já, člověk, mysl. A proč porovnává? Má možnost neporovnat? Ano má. Takže člověk má možnost neporovnávat. A když neporovná, tak pocit nedostatku není. Takže do pekla chodíme rádi, protože rádi porovnáváme. Co jsme zač? Jsme problém. Jsme ten, kdo bydlí tam, kde jsou i ďáblové a pekelníci. Kdo porovnává, ten má neustálý pocit nedostatku.
Já nemám peníze, já nemám čas, já jsem smutná, to je nedostatek radosti. Bolí mě záda. Nedostatek rovnováhy v těle, takový je člověk. A kdo to dělá? Člověk sám. Takže zpátky do nebe. V nebi není pocit nedostatku. Je tam plnost. Janda sní půlku dortu a kuchař se zeptá: Ještě chceš dort? Janda na to, že je plná. Najedením hlad zmizí. Kde je hlad? Hlad je, když je prázdný žaludek. V přeplněném žaludku není pocit nedostatku. Jako ty kočičky. Když jsme tady, jsou přecpané a nic je už nezajímá, nechtějí si hrát, skákat. Jenom leží. Jsou v nebi, kde není nedostatek. Svarga je tam, kde pocit nedostatku není. A když je hotovo, tak se už nedělá, je tam naplněno. Když hotovo není, tak je neustále pocit nedostatku.
Takže Kršna říká: Když jako voják budeš bojovat a v boji zemřeš, to znamená, že už nedostatek není, je hotovo a naplněno. Budeš v nebi. Marci ťuká do počítače, pak opravuje a najednou řekne, že je hotovo a tak skončí plnění a je v nebi. Hotovo je ukončení pekla. Ukončení pocitu nedostatku. S Govindou máte trápení. Govind říká: Mě nezajímá, že děláte a co děláte. Govindu nezajímá, že se dělá, Govindu zajímá, že není hotovo, protože když není hotovo, tak je peklo. Govind nechce být v pekle, chce být v nebi. Ale lidi nemají rádi mít hotovo. Lidi mají rádi mít rozděláno. Hotová zavřená hospoda nikoho nezajímá. Chtějí mít hotovou činnost. Rozdělaná činnost, to je prožívání činnosti, to nejsou nebesa, to jsou čertíci, upíři, ďáblové a pekelníci. Lepší je říci, že je hotovo a šmitec. Hotovo a konec. Janda jde běhat v noci do Loučeně a když se vrátí, už se jí více běhat nechce. Je hotová. Je v nebi. Nandi opravoval na Kuti střechu a ujišťoval, že bude hotovo. Ale hotovo to není a tak se Govind rozčílil. Jen viděl, že se nedělalo a byla beseda. Nandi vysvětloval: My se potřebujeme poradit. Lidé se radili, povídali si a ochutnávali práci. Když člověk dokončuje své konání, končí pocit nedostatku. Kde pocit nedostatku není, tam je nebe.  
Když ta válka skončí a umřeš, půjdeš do nebe. Ale pokud tu válku vyhraješ, pak si budeš užívat to všechno, co po válce zůstane. Království, poklad, koně, zlaté mince, ženy, otroky, půdu. To všechno budeš bhakšasí užívat. 
Dhátu je bhudž a z toho slova bho je užívat, ochutnávat. To prožívání je bhakš, to je žraní, baštění. V sanskrtu by se řeklo bhaštit. Když válku vyhraješ, tak budeš baštit a užívat, vše, co tu zbyde. Mrtjorlók je svět smrtelníků, kde se baští, nabaštíme se výplatou a peněženku pak vyprázdníme. Je stále plnění a vyprazdňování. To je v Mrtjorlóku, to je užívání.
Takže my si život užíváme, baštíme a kadíme. V psychologii jsme říkali, že lidé jsou hovnostroje, neustále vyrábějí hovna. Někteří se ptají doktora, kolikrát mám jíst za den? A doktoři říkají: Jezte celý den po troškách. Tedy jako myši. Ty žerou vpředu a serou vzadu a podle hovínek se pozná, kudy myš prošla. Stejně je i člověk hovnostroj. Nejprve bílý čaj, pak snídaně, pak svačinka, předkrm, hlavní jídlo, svačinka, druhá večeře. Neustále a nic jiného člověka nezajímá. Člověk je likvidátor jídla. Existují dokonce i tabletky, aby se mohlo jíst více. Stejně se ucpe výfuk a člověk má další problém. Hovnostroj má dysfunkci a následuje reklamace. Takže bhakš, když vyhraješ válku, budeš prožívat všechno co po válce zůstane, když říkáme, že je práce hotova, tak co zůstane? Je hotovo a může se užívat. Nandi opravil střechu a pak říká, že je hotovo. Co zbyde? Baštit střechu. Sednout si pod střechu a dívat se na vodu, která kape z okapu dolů. Baštíme déšť, a přitom jsme v suchu. Takže co nám zbyde? Zbývá jen neustále konat, dokončit, uzavřít a nenechat otevřené.
 Nechat otevřeno značí nedostatek. Je to trápení. Nedostatek se nedá užívat. 
A kuchař říká, že je to vše v bedně pod čepicí. Ve verši více není. Vykonávání činností, podstoupení této bitvy je pro Ardžunu ve všech ohledech přínosné. Vykonávat je ve všech ohledech pro člověka přínosné. 
Dokončení činnosti je přínosné ze všech úhlů, když to bude hotovo, bude to krásné, bude se užívat. Když to budeme dělat, nic nezbude. Takže horší věc a nepříjemná věc pro člověka je pocit nedostatku. Proč děláme to, aby byl nedostatek? Rodiče, bratr a kamarádi mi radili šetřit do prasátka. Když z kapesného budeš plnit prasátko, tak až bude plné, tak ho rozbiješ a za to si něco koupíš. Ale druhý brácha říkal, žádné šetření, nikdy nemyslet na šetření. Pokud máme hlavu, tak nebudeme myslet na šetření. Hlavu zaměstnáme vyděláváním. Čas nebudeme plýtvat na ochranu peněz, aby neutekly. Nebudeme Group 4, nebudeme chránit, bránit, nebudeme šetřit. Nebudeme ani utrácet, ale co budeme? Vydělávat. Pojď, půjdeme na brigádu. Budeme tvořit. Když začínáme šetřením, to neustále člověku připomíná pocit nedostatku a to přináší trápení. 
Dáme příběh. Nandi má rád příběhy. Možná ho už znáte, už jsem ho říkal. Byl jeden král a ten měl problém s nespavostí. Nemohl usnout. Bydlel v hradu podobném jako Karlštejn. Král viděl, že dole před hradbami jsou stánkaři. Dělníci pracující na stavbách a na polích a v podhradí chrní. Chrápání bylo slyšet až nahoru. Král to slyšel a nechápal, jak mohou spát. Pomyslel si: Já jsem král, mám úplně všechno a nemohu spát. Zavolal Jandu a říká jí: Ty jsi ájurvédařka, vysvětli mi, jak to, že oni spí tak tvrdě? Večer zpívají kírtany, bhadžany a potom hned usnou a ráno jdou ómovat a pak jdou na pole nebo na stavbu pracovat. Čumím na ně celou noc a nemohu usnout. Proč nemohu usnout? A Janda řekla, že je to jednoduché a za 99 zlatých mincí mu to řekne. Tak král řekl pokladníkovi, aby jí dal 99 mincí. Janka je vzala a vyhodila je přes hradbu, tam kde nejvíce chrápali. Cinkot mincí je všechny probudil. Ti lidé v životě neviděli mince a teď je mají u stanu, je jich hodně. Manželka a manžel začali sbírat zlaté mince. Bylo jich 99. Kdyby jich bylo 100, mohli bychom si postavil domeček. Tak šli za dozorcem, že budou dělat na dvě směny, aby vydělali na tu stou, zlatou minci. A pak mělo začít ráno ómování. Král slyší ticho, večer žádné bhadžany, kírtany, cvičení. Přišli z druhé směny a padli, tvrdě usnuli, ale v noci se budili, protože se nemohli dočkat, kdy půjdou zase do práce. Janda říkala králi: Koukejte, už jsou tři hodiny, jsou vzhůru, oni také nespí. Vy máte nemoc a oni tomu říkají problém. Jaký mají problém? Chybí jim jedna mince, mají pocit nedostatku. Takto pocit nedostatku přináší člověku trápení.  A to je vlastností pekla. Peklo je tam, kde bydlí pocit nedostatku. Nedostatek lásky, odměny, jídla, nedostatek střechy. Jakýkoli nedostatek. Můžete přidat další nedostatky.
Kde je pocit nedostatku, je trápení a to je peklo. Kde je pocit nedostatku, tam není nebe. Kde Bohové bydlí? Bydlí v nebi, a proto jsou Bohové, protože oni pocit nedostatku nemají.
Kde je pocit nedostatku, je peklo, ten život je peklo, protože je dlouhý seznam nedostatků. Jak z toho ven? Bhagavadgíta říká, že vykonáváním činností. Když je hotovo a pocit nedostatku není, je nebe. A užívání si toho, co je, když je to pro člověka dostupné, tak pocit nedostatku také není. Když se říká, mám vše, co potřebuji, tak trápení není. Jakmile se objeví myšlenka nedostatku, okamžitě se otevřou brány pekla. 
To je jednoduchý verš. Máte otázky? 
Otázka: Pocit plnosti je jen pár okamžiků.
Govindží: Jsme hovnostroje, neustále nás tlačí další úkoly, proto je Mrtjorlók v rukách času. Každou chvíli je prázdná chvíle a musíme ji naplnit vyděláváním peněz, musíme ji naplnit jídlem. Je hned prázdno a pak je zase plno.
Tedy příčinou konání je také pocit nedostatku, kvůli tomu jsme na zeměkouli. Co je touha? Pocit nedostatku. Když má člověk pocit dostatku, není život. Může konat, ale není konání, je dění. Pak se to děje. To ale u lidí neslyším. Já jsem to opravil, já píšu, já jsem uvařila, já jsem udělal. Takovýto pocit konání je cesta do pekla.  Je tam pořád já a dělání. Tam není splynutí s děním. Když člověk splyne s děním, tak dělání končí. Pocit nedostatku zmizne jako tma před sluncem. Ale člověk nemůže být bez já. Moje dílo, moje práce, můj majetek, moje peníze a jááááá, bez toho nemůže žít. Moje radioaktivní zóna je důležitá. Takže jsme řádně zabezpečeni v pekle. Hlídá group 4. To je naše vlastní vězení. Jsme krásně zajištění pro užívání trápení. 
Kršna uklidňuje Ardžunu: Hele, o co jde, zemřeš fajn, budeš živý, to je fajn, obojí je fajn. V žádné variantě není nedostatek, obojí je plné. To bylo včera podobné. Kuchař hrál na klávesy Milá jógo a říkal: Já se stydím, mám trému. Tak zahrál s trémou. Půlku kláves držela tréma a zahráli oba dohromady Milá jógo. A už tréma měla trému, jak to zahrát. A zahrála to a bylo to fajn. Tréma měla co dělat. Pak je fajn, je hotovo. 
Problém je ztotožnění s já, toho problému se člověk nemůže snadno zbavit. Může se toho zbavit jen znalostí, když dozraje, při dozrávání. Dozrávací pec se prodává v Prém škole. Když zastrčíš do pece syrové těsto, vytáhneš jemné sladkosti. Jsou upečené, ale proto musely jít do pece. Chceš být pečený, tak jdi do pece, pec je satsang. Farma je pec, tady se peče, po pečení dochází ke změně. Prém škola je pec. Když člověk nechodí do pece nebo chodí do hospody nebo skáče, tak těsto zůstane těstem, k pečení nedojde.  Je třeba si to uvědomit a konat podle toho. Nejdříve je třeba vyskočit a rovnou do pece. Čas běží a na nikoho nečeká.
Ardžuna prožívá to samé. Poznání mění celý život. Uvědomění změní život. Uvědomění je první pupen uznání. První krok uznání je podívat se do zrcadla, vidět, co jsem zač, kdo to je já a kdo říká moje. Dívat se do zrcadla, toho uznat, pak začne poznávat. Slova poznat, přiznat, znát, uznat si napište. K nim napište postup, jak člověk přichází k poznání. Zalekneme se hned na prvním - co moje identita, co můj podíl, a to je konec znání. Co z toho budu mít já?  Tam to končí. To je konec bez začátku. Říká se tomu beznaděj. Janda řekne marné, k ničemu, prd platné. 
Tento verš nás přenesl jinam, do prostoru šumafuk.
Jdi do toho Ardžuno. Podpora je další vlastnost dobrého přítele. Uklidní a dá podporu do života.
Takový je svět. O nic nejde, ať běží, ať si každý užívá, jak chce.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>