Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Velcí válečníci na vozech, kteří si vysoce cení tvého jména a slávy tě budou považovat za zbabělce a budou říkat, že ses otočil k bojišti zády kvůli strachu. ||2-35||

---

---

Kostič:
Bojovníci si pomyslí, žes strachem byl zahnán z bitvy, pohrdání pak dojdeš ty u těch, kdes dříve byl ceněn.

---

Komentář Govind:
Dobré ráno lidi, pokračujeme v Bhagavadgítě. 
Rozebereme si slovo maháratháh. Mahá znamená velký a rath znamená kočár, ve kterém se dříve válčilo. Řekneme to tak, aby se verš snadněji pochopil. I v tomto verši Kršna promlouvá k vykolejenému Ardžunovi, který nechce válčit. Jsi pro velké, velice silné bojovníky idolem. Co si budou myslet, o tom, že neválčíš? Máš strach? Takže tvám mahárath, tví idolové, které považuješ za důležité osoby v životě, kteří tě učili, postavili tě na nohy, co si pomyslí? Toto řešíme denodenně i my. Říkám, proč nejste tady na farmě? Nemůžu, protože musím jít na výlet do Alp. Proč musí jít do Alp? Proč ne na farmu? Protože Alpy jsou krásné, dá se tam lyžovat, je tam hezky a líbí se mi tam. Kdo rozhodl, že musím jet až do Alp? Sám jsem si to určil, a tak je to důležité. Čemu člověk říká důležité, to nikde není. Člověk sám se o tom rozhoduje a dává si na tom záležet. Alpy neříkají, že jsou důležité. To, co je důležité, to říkají lidé. Jiný odpoví, že musí zůstat u rodiny. Člověk sám vymyslí, co je důležité, čemu se říká priorita. Vytvoří prioritu a podle toho vykonává.
Tvám maháratha - tví velcí bojovníci, co si o tobě pomyslí? V Čechách se hledí na to, co řeknou ostatní. Co si budou myslet ostatní, co děda, máma, děti, jak o mě budou mluvit v práci? Jak bude mluvit šéfík. Co je to šéfík, děti, rodina, rodiče, manžel, manželka? Čemu říkám důležité? Tomu, co si o mě myslí ostatní, to je pro mě důležité. Kdo to říká, že je to podstatné a důležité? To neříká TV Nova, ani soused. Takže ti tvoji důležití, co si o tobě budou myslet? Koho to bude zajímat, co si moji důležití řeknou? Ať si řeknou, co si řeknou. Je to podobný verš jako předchozí. V předchozím verši šlo o hodnocení běžných lidí. V tomto verši Kršna ukazuje na ty pro Ardžunu důležité. Ve skutečnosti nejsou důležití, ale on je považuje za důležité. Důležitost, priorita, přednost je jeho zkreslená představa. Do toho je člověk namočený a považuje to za důležité. Kršna toho využil a říkal: Když máš důležité, tak co si budou ti důležití o tobě myslet? Tady je slabina, že každý člověk je slabý, jakmile se dotkne jeho vybraných předností, které jsou důležité. Kritika cizího dítěte mi nevadí, ale mé dítě nekritizujte. Moje dítě hloupé není. Cizí děti mohou být. Lidská mysl v základním nastavení vybírá důležité přednosti. Ale věci důležité nejsou, jen člověk si myslí, že je důležitý a podle toho určuje  způsob svého konání. 
Takže člověk musí vykonávat a přitom musí brát v úvahu, co si ti jeho důležití budou myslet. Tu důležitost dává člověk druhým sám. Když se nad tím zamyslíme, tak čemu říkáme důležité? Zrozený nepovažuje nic za důležité. Později vymyslí, co všechno je to důležité a tím je řízen svět. Takže jednoznačně, svět je takový výmysl, taková představa, co neexistuje. Člověk má hlavu plnou věcí, tzv. důležitých věcí, které ani neexistují. Marci nerada chodí do sklepa. Proč nerada chodí do sklepa? Protože je tam bubák, je tam tma.  Co je to tma? Tma je neexistující věc. Co není světlo, to je tma. Světlo má své molekuly, ingredience, ze kterých se vyrábí světlo. Říká se tomu foton. Tma nemá žádnou molekulu. Nesvětlo znamená tma. Tma znamená, že nejsou fotony. Takže se bojí nesvětla, které neexistuje.
Podobně Janky oblíbený Fanny Baba dává příklad o manželovi, který ve skutečnosti není. Člověk existuje, manžel neexistuje, to je zkreslené, to je už výmysl. Ráno jsme při povídání narazili na slovo specifický. Janda analyzovala pančdaši samhita a tam se říkalo, že Brahma je nespecifický, jinak že je všechno specifické. Říkala, že nechápe, co to je nespecifické. Tomu nespecifickému nemůžeme snadno porozumět. Nejdříve analyzujme specifické. Tak jsem se ptal, co je džusík? To je specifické nebo nespecifické? Do hlavy přišlo jupí, džusík. To je specifické. Krev, červené krvinky, tekoucí krev, ano je specifická. Led, kostka ledu, velký ledoborec, to všechno je specifické, ale voda, čistá voda je nespecifická. Džusík, krev, led jsou už vyrobeny z vody. Jsou to různé formy vody. Podobně i vzduch. Govindův prd a Jandy jasmínový parfém nebo santalové vonné tyčinky, kyslík, dusík, vodík, jsou už specifické, ale vzduch je nespecifický. Všechny pachy jsou specifické. Takto všechny tanmátry, pančmahábhúty, jsou nespecifické. Tělo, orgány, ledvina, játra, srdíčko, kůže, plíseň, vlasy, to jsou specifika. Brahma je takto nespecifický a ten vnímatelný a viditelný svět je specifický, nakreslený. Manželka neexistuje, žena existuje. Takto člověk žije ve svých představách o důležitostech. V Brahmalóku není nic důležitého. Důležité je v Mrtjorlóku. Sami sebe zamotáváme do kleští důležitostí. Sami si vymyslíme, co je důležité a sami pak voláme: To je moje důležité. Sami si kopeme svůj hrob vymýšlením důležitého. Proto se říká Mrtjorlók svět smrtelníků, kde musí všichni umírat. Jandě se líbí strašně moc v 18. kapitole Bhagavadgíty verš, kde se říká, že v poslední okamžiku života, před umíráním, co si člověk řekne, na co si vzpomene, tak to bude po smrti dál, možná se to stane v dalším životě. Je důležité, na co si v poslední chvíli života člověk vzpomene. Janda říká příběh o jednom člověku vegetariánovi, který viděl reklamu na indické kuře chicken curry. Když přišla smrtka a řekla: Tak co, jedeme? Ne, já bych chtěl ještě či, či, či, chicken. A tak se narodil jako kuřátko. Jandě z toho spadla brada. Přišla se zeptat, jak je to s tím kuřetem. Nejde o kuře, jde o smrt. Co je to smrt? Ukončení je současně začátek nového. V řetězu jedno očko končí a druhé začíná. To je svět, to je čas. Každý okamžik končí a začíná okamžik nový. To je kram, to je řetězec, kterým je svázán čas. Jeden končí a druhý začíná. Co začíná je jen pokračování toho předchozího a předchozí se ukončuje s nějakým závěrem. Martoš je dnes nastartovaný a plný síly a těší se, že dneska i když přijde dvacet lidí a padesát receptů, je připravený na 5000 receptů. Má bačkorky a čeká s dalekohledem, kdo přijde další. Okamžik kram minul a v dalším je nastaveno pokračování předchozího, tedy nadšenost, že bude v lékárně pět tisíc lidí. Pak v dalším okamžiku se bude nadšení rozrůstat a realizovat. Pokud bylo v předchozím okamžiku, že pojede navštívit rodiče, bude tam peklo. Maminka se bude ptát, kolik vydělává a bude mu nadávat. Jedna chvíle skončila, přišla další chvíle, která vychází z předchozí. Co se bude dít, když v předchozí chvíli bylo zklamání? Po zklamání se nebude cítit jako hrdina, vítěz. Jak se předchozí čas končí, tak se další okamžik prožívá. Když jsme v tomto okamžiku nešťastní, tak v dalším okamžiku nemůžeme být jiní. Bude pokračování nešťastného okamžiku. Když proměníme tento okamžik do štěstí, tak další okamžik bude šťastný. Ten svět je kreslený, vymyšlený. Člověk si to vymyslí, a pak do těch kleští sám zapadá.
Kršna říká: Copak si o tobě pomyslí ti, které sám označuješ za důležité.
No a my, přestože nejsme na bojišti, válčíme sami se sebou, s okolím, s časem, se svým chápáním, pamatováním, schizofrenií, svou únavou, nechutí, neštěstím, smutkem. Většina z toho je ale vymyšlená. Nic takového neexistuje. Janda říkala, že šéfík si zlomil nohu a že je úplně zničený, jak se ta kancelář a administrace zvládne bez něj? On je zodpovědný, důležitý člověk. Janda kolegům oznámila, že je šéfík v nemocnici a že je před nimi halda práce a všichni kolegové, ti tlustí i tencí, všichni se vrhli do své činnosti a udělali mnohem více, než kdyby tam byl šéfík osobně. Když se šéfík zeptal, jestli se zvládlo to důležité, Janda ho ujistila, že všechno důležité se udělalo. Zvládli toho více a lépe, než  kdyby tam byl osobně. Tak si ve svém životě vymýšlíme to důležité a pak tím trpíme. Nikdo nepřijde říci, co je důležité, člověk to vymyslí sám. To je v rámci růstu základního nastavení života, to je ta kyselost a hořkost nezralých plodů. Když dozrají, tak už důležité nejsou. Už je to nespecifické. Zralá hruška je sladká. Nezralá hruška je svíravá, kyselá, nechutná, je to hotové peklo. Ta nezralost je dána důrazem na důležité. To, co je pro mě důležité. Dělat jen to důležité. A když to nejde, tak co zbude? Prožívat peklo. Jak se prožívá peklo? Nohy nahoru, hlava do ohně, tak si to užij. Takto si své peklo vyrábíme. V tomto verši jsou slova tvám maháratha a to nás zavedlo k tomu co je tví důležití. Kršna jen připomíná Ardžunovi touto velice jednoduchou větou, co si pomyslí ti, na kterých mu záleží, kteří jsou pro něho důležití. My se na verše Bhagadgíty můžeme dívat díky souběžným překladům a studiu ájurvédy, Védanty, Samkhji i z jiného úhlu. 
Otázka: Chci se jen zeptat, jestli to, co člověk považuje za důležité, jsou vritti. 
Govindží: Ano, člověk si vymyslí, co je důležité a to jsou jeho vritti. Svíravost a nezralost hrušky je přirozená na jaře, ale v létě se také mění, a i to je přirozené. Krásné letní slunko, které zvýší sladkost hrušky, ta cukernatost hrušky je pak také přirozená. V rámci vývoje se všechno mění. Hruška organická, bio a je na stromě v ovocném sadu. Ano je to vritti, je to důležité, a do toho se člověk zamotává. Je stejně šťastný jako mol, který se nechá spálit plamenem, ohněm. Nevadí, když si spálí křídlo. Cítí chuť tepla a světla. Je tak šťastný ze svého pekla výmyslů. Ty výmysly jsou jeho drogy, které ho zabíjí. S radostí se nechává zabít.
Prém přidává na žádost Govindžího: Slovo výmysl se mi zdá podobné  jako vigján. Je to vykroucení mysli stejné jako v češtině. Vigján je manoguna, je to vykroucený gján, jako když se něco vypozoruje a člověk to zakřiví, vykroutí ve svůj prospěch. Když Slunce nesvítí, člověk zapne solárko, které je vymyšlené lidskou myslí. V tom slově výmysl je také předpona vy-. Je to vykroucená mysl. Nevím, jestli ve prospěch člověka, ale rozhodně člověkem vyrobená. Vritti se vykroutí a mysl udělá výmysl.
Janda to uzavřela takto: Člověk se sám spoutal a poznáním se odpoutá. Je to jako trpká hruška, která má sílu ve stopce. Jakmile dozraje, tak jako zralá spadne. Je odpoutaná, spojení již není třeba. Stopka byla důležitá až do chvíle dozrání. Zralý se může odpoutat, nezralý je stále připoutaný k důležitému.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>