Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

A pokud nepodstoupíš tuto spravedlivou válku, potom vyhýbáním se vlastní povinnosti ztratíš slávu a přivodíš si hřích (trápení). ||2-33||

---

---

Kostič:
Jestliže teď nepodstoupíš tuto bitvu spravedlivou, pak svou povinnost i slávu zanedbáš a zlo zakusíš.

---

Komentář Govind:
I v tomto verši Kršna vysvětluje Ardžunovi, co má dělat, a jak už jsme v předchozích verších slyšeli, proč by měl Ardžuna na bojišti bojovat. Dle obsahu tohoto verše to vypadá, že je Kršna na Ardžunu rozčílený. Stejně jako když se Janka zlobí na maminku, že nejí. Každé slovo ve verši je k zamyšlení. Když si to vezmeme po slovech, Imam dharmé - přeloženo jako spravedlivá válka. Imam dharmjam samgrámam, co se tím má rozumět?
My nejsme na bojišti, ale stejně jsme nerozhodnutí. Samgrámam. Jsme jako Ardžuna pořád na bojišti a každou chvíli si hrajeme jako malé miminko. Nevíme, co dělat, v každém okamžiku je dilema. A Kršna říká, jsi hlupák. Tak jako to říkám Jandě. Přišla přesně v 5:35 ráno poslouchat Bhagavadgítu. Řekla, já budu uklízet, umyji nádobí. Satsang začíná a ona stále umývá nádobí. Dřez je plný nádobí, co nechal Govind ze včerejška a satsang je nachystaný, ale Janda neví, jestli nádobí nebo satsang. Teď na mě kouká, drží talíř žlutý od kurkumy a říká, nemáme Savo. Tak Govind říká, buď tady. Připomíná Jandě Védantu i s Fanny Babou, který říká, buďte v každé chvíli stoprocentní (přítomní). Nepřišla jsi sem umývat nádobí, ale aby ses zúčastnila satsangu, tak buď na satsangu stoprocentní. To je ta válka dharmy. Celý život procházíme cestičkou dilematu. Od malička, už jako malé děti, prožíváme dilema. Děti mají dilema, jestli červenou hračku, modré nebo červené botičky, hrát fotbal nebo basketbal nebo si zaplavat. Poslouchat mamku nebo taťku, dilema. Mám zůstat doma a uklidit nebo si vyjet na kole? Nebo za kamarády do hospody? Dilema. Neustále procházíme a celý život je dilema. V jakémkoli stádiu života, jestli je to dětství, dospívání, dospělost, dozrálost, hraboši, rýpadla, plesnivci, se mění tělo i rozum.
Když dochází rozum do fáze hrabošů, tak je už buddhi (intelekt) dost vyvinutý. A vyvinutý rozum může vést k růstu směrem k oplodnění. Jako rostlinka, která se objeví v březnu a dubnu se tlačí směrem nahoru k nebi a rozrůstá se, rozkvete. Pak je ve věku hrabošů a řekne, dost růstu, potřebuji oplodnit. Celá síla je přesměrovaná do květů, včelky je opylí. A už se objevuje malý plod. Na začátku byl malinký, pak se zvětšil a jeho dužina se proměnila do cukru. Takto je neustálý vývoj a v každém okamžiku se musí držet růstu. Podobně je lidský život, jeho cílem, vyvrcholením je sebepoznání. To je cíl, kam se má vést lidský život. Cílem rostlinky je mít semínka do listopadu, kdy se vrátí do země a zahyne. Stejně jako oranžové lososové ryby v Yellowstone parku plavou proti proudu, tam se třou, nakladou jikry a pak zemřou. To je jejich cíl. Cílem lidského života je poznání sám sebe. Nejdříve vede ahankár, mysl, smysly a pak začne dozrávací fáze. V rámci dozrávání se nejprve otevřou oči. A to miminko vidí jednu ženskou, která má v ruce dudlík, a tak se na ni usmívá. Takto při dozrávání se v první řadě otvírají vnitřní oči, kterými člověk začne vnímat, jak funguje. Dnes tu není Martin, psal mi SMS: Govindží jsem úplně při síle a těším se, jak budu mezi regály, za pultem lítat. A to Martin vždy nesnášel. Kvůli tomu utekl z Chebu do Prahy. Psal: Jsem přesvědčený, že chci být za pultem a vydávat léky, ale hlava, myšlenky mi stále létají, levá-pravá, chce to i to.
Govind si pomyslel, Martin už trochu dozrává. Je čas, aby dozrávání pokračovalo. Tak jsem mu napsal rozčílenou SMS. Govind posílá SMS buď kritické, rozčilené nebo neodpovídá. Tak jsem psal: Martoš, ty víš, o čem jsi přesvědčený. Přesvědčení je tvoje, ty se svým přesvědčením vidíš mysl, jak tě pořád někam táhne, takže mysl je pro tebe cizí, jsi jiný než mysl. A je fajn, že konečně cítíš, že jsi jiný než mysl. A teď když se rozhoduješ jinak, než by se rozhodla mysl, co to naznačuje? A jaký je to scénář? To je nadřízený a podřízený. Když je jenom mysl, a ty nejsi, vše je libo, nelibo, zájem, nezájem, lítost, nelítost. Co znamená? Jsi podřízený a mysl je nadřízená. Je jen to, co je mysl a ty neexistuješ. To znamená, že jsi podřízený mysli. Ale když máš přesvědčení, tak jsi nadřízený a mysl se musí podřídit tvému přesvědčení. Když někdo dostane úkol od šéfa a neudělá to, tak je vyhazov.
Takže když jsem o něčem přesvědčený a mysl to nechce dělat, tak se mysl musí stát podřízenou, aby dělala, co chci já. A tomu se říká zralost, že člověk trochu dozrál. To je v rámci procesu. Jsi na poli a zraješ, jsi jiný než mysl. Na začátku ty nejsi a existuje jen mysl. To je jedno stádium. To je nezralá hruška, nezralé rajče, a ty se v české kuchyni nepoužívají. Jsou nepoužitelné. Takže nezralá jablíčka, nezralé hrušky, rajčata, feferonky se nepoužívají. Není třeba je sklízet, to nemá význam, nejsou zralé. Když dozrají, tak s radostí a oslavou zajdeš na pole a slavnostně je vezmeš do košíku a slavnostně předáš do kuchyně. Když jsou dozrálé nebo je tam síla k dozrávání, má smysl se jim věnovat. Když není síla, tak se nechají na mrazu, ten si s nimi poradí. Nebýt naivní, žádná nadace. Kdo je a kdo není vhodný kandidát? Co je slučitelné? Co slučitelné není, to je marné. Tady ve verši, dharmašja dharmé samghránam. Dharma válečníka. 
V každé situaci je jen jedno správné řešení. Dvě správná řešení nejsou. V češtině se říká nejlepší, a to může být jen jedno, dvě nejlepší nemohou být. A určení, kdo je lepší, vyžaduje měřítko, referenční úhel, ze kterého se měří. Metry jsou různé. Reference jsou různé a jsou vždy k dispozici podle toho, jaký člověk je. Když je švadlenka, tak má takový pohyblivý hadrový metr. Když je truhlář, tak má dřevěný metr. A potom jsou řemeslníci, ti mají výsuvný, rolovací metr. Kovář a soustružník nepoužívá žádný metr, má šupleru. Měří po půlkách a desetinách milimetru. Každý člověk sáhne na jiný metr. Takže lepší a nejlepší je měřeno jiným metrem. Nezralí lidé mají nezralé metry. Zralý člověk má zralý metr. Jako Martoš si včera sáhl na jiný metr, takže se na něj může mluvit jinak. Jiný metr na ty, kdo se baví, co můj pes, moje kočka. Pak se musí mluvit: Měj se krásně. Na shledanou. Má metr hmoty, majetku, věcí, soucitu, je to jiný stav. Pro něj lepší a nejlepší jsou jinde. Kdo je přesvědčený, tak s ním se může bavit jinak. Takže vždy se to nejlepší určí podle toho, jaký je metr k dispozici. U každého člověka je jiný. Někoho zajímá rodina, někoho majetek, někoho duše, někoho čoudy. Podle toho, kde člověk stojí a jaký je, tak se uvažuje. Tady ve válečném poli je nejlepší kdo? Ten, kdo válčí. O neválčícím vojákovi nemůžeme říci nejlepší. Takže podle stavu zralosti mysli, kdo jaký je, pak ta nejlepší možnost je podle jeho metru a dané reference. Když Janda přijela v půl šesté na farmu na satsang a řeší kurkumu na pánvi, je to v tom okamžiku to nejlepší, co může na farmě dělat?
Kršna říká, když jsi na válečném poli, to nejlepší, co dělat, je válčit. Janda dorazila na farmu a nejlepší dharma v tomto okamžiku je zúčastnit se satsangu, ne řešit kurkumové pánvičky. Takto vypráví jeho svatost Kršna vědomost, že ten nejlepší je jenom jeden. To je určitá reference a nikdy a nikde nemůže být ten nejlepší stejný. Pro zelináře je to zelenina, pro designera je to černý nábytek, pro zahradníka jsou nejlepší rostlinky, které kvetou a dávají plody, pro Jandu jsou nejlepší ti, co plní úkoly od šéfa. Pro Jandu nemůže být nejlepší řezník. Mluvit v hospodě o nejlepším, tak každý bude mluvit o svém, a bude to, jak se říká, páté přes deváté. Nikam to nepovede. To je setkání nezralé hrušky s nezralým rajčetem. A my takto věnujeme čas nekombinovatelnému. Držet se toho, co je dharmou dané situace. Samozřejmě člověk jako Prém - védantista si řekne, kdopak určuje ty situace? To už jsme vystoupili z vlaku pendolina Praha - Ostrava a nastoupili jsme do vlaku do Vídně. Je to jiný směr uvažování. Tady v Bhagavadgítě se to neřeší. To řeší Védanta. Prém védantista položí otázku: Proč Ardžuna musí bojovat? Může následovat další kontra otázka, proč byl Ardžuna profesionální voják. Kdo z něj, z normálního chlapa, udělal borce? Janda neuměla nic, ani číst, ani psát, když ji byly tři měsíce. Dnes má dva různé blackberry telefony, v každé ruce jeden. Kdo jí to učil? Dnes je profík a ovládá oba najednou. V každé ruce jeden a píše. Kdo ji to naučil? Kdo se to učil? To Janda není. To je dílo Brahmy. Dévalók jsou ty ruce a blackberry telefony je Mrtjorlók. Děje se to, co je v dění Brahmy. Zeptám se, co dělá Janda? Sedím. Nesedíš, běháš. Zeměkoule se pořád točí, ale ona má pocit, že sedí. Pocit může být jakýkoliv, je je jiné, děje se je jiné. Dělat můžeme cokoliv a děj je jiný. Když se ztotožníme s děláním, jsme ve stádiu ahankár, stádiu nezralé šťávy. Když se člověk posune do zralosti, tak dělání končí, a objevuje se dění. Děje se. Člověk se cítí součástí dění. Necítí se, že dělá. Necítí se děláním, a to už je jiné stádium než nezralé. Už je to posunuté. Člověk se posouvá k splynutí s Brahmou. Už neřeší, že krásné je fialové, že kočky jsou hnusné a psi jsou krásní. Tyto myšlenky končí a graduje člověk nahoru směrem k dozrálosti.
Bhagavadgíta je jen taková tlačenka, hever, který zvedá a tlačí. Je to taková tlačenka, která posouvá z nezralého do zralosti a Védanta táhne ze zralého do přezrálého. Jsou to různé aspekty uznání a zamyšlení nad různými úhly pozorování. 
Otázka: Je ve verši správně použito slovo hřích?
Govindží: Hřích je provinění se proti něčemu. Včera jsem neoprávněně vynadal Marci, ta ani nevěděla, oč mi jde. Přišla na FB připomínka na stará publikovaná videa. Nebylo to správně osvětlené, nebyl ani správný zvuk, bylo to natočeno nepromyšleně. Houpal jsem se tam jako schizofrenik a na to se mám koukat? Ani neumím správně česky, nepoužívám správně pády. Jsou to nechutná videa. Ani se tomu nesmí říci video. Je to kýč, nepovedený produkt. A nepovedené produkty se vyhazují. To se nevystavuje. Tak ještě k tomu slovu hřích. Jak se pozná hřích? Je to to, co nemá být. A kdo to určuje, co má a co nemá být? Z pohledu Védanty neexistuje žádný hřích, protože reference, která řekne, že je něco hřích a něco dobrý skutek, to se může koupit v různých obchodech. Ale co je chápáno? Že je mrtvý, že se zastavil na ose vývoje. Že není už možnost k růstu. To je hřích. Že se nevyvine, nemůže se vyvinout dál. Tam růst není, život tam není. Je zastavení růstu, vývoje života. Tak to, co nevede k růstu a vývoji života, je hřích.
Pro Ardžunu je bitva příležitost ukázat, že je válečník, že byl vycvičený. V tomto případě je nekonání hřích, neboť smysl vojáka končí, není naplněn. Když jsem včera připravoval pro překlady Sušrut samhitá, tak jsem si dal na chvilku pauzu a koukal jsem na další verš. Říkal jsem si, proč čumím, proč to rovnou neudělám. To čumění byl hřích. Vykonávání a psaní do verše, to je dharma. Je to jako když Janda sedí v autě a zastrčí klíče do zapalovače, posune si sedačku a medituje. Proč sedí v autě, má nastartovaný motor? Tak běž řídit auto a jeď. Auto není k meditování. Ta meditace je hřích. V každém okamžiku kromě toho nejlepšího je vše ostatní hřích. Nedělat dvě věci v jednom okamžiku. Poslouchat satsang a umývat nádobí, to je hřích. To nevede k cíli. Takže hřích je adharma. Někdy přijde okamžik a budeme vyprávět o tom, co je to smysl. Fanny Baba to má rád. Někdy dokáže mluvit šest hodin o tom, co je projodžn. Bez uznání a porozumění smyslu nemůžeme určit dharmu. K tomu je potřeba smysl, který vyhrábne pochopení a porozumění, ze stavu z dhí a dhrati. Jde o vrcholnou sílu, která určuje smysl. Co je smyslem té nezralé hrušky? Jít zrát, ještě dozrát. Takže slovo smysl pomáhá k určení, jak se vyvléknout z dilematu. Samozřejmě bude záležet na ostatních podkladech, které má člověk k dispozici k porozumění. Z toho zahuštěná koule je ten smysl. A to se stále liší. Nelze to všude aplikovat. 
Prém: Bhagavadgíta je to takový návod, jak se pohybovat, jak žít v Mrtjorlóku.
Govindží: Ano je to pro člověka, který je na trati sebepoznání, návod, jak žít. Bhagavadgíta je návod pro člověka, jak žít. Každá rostlinka čeká na listopad. Ale některé zahynou hned v březnu, vyrostou a končí. Někteří mají květy, ale plody už nejsou. Ale ty, které snahou chtějí neustále dosáhnout cíle, uspějí. Tak snaha lidského života je porozumět sám sobě. To znamená porozumění funkci Vesmíru a do ní splynout. Smyslem je tomu porozumět a Bhagavadgíta je pro to krásný návod.
Myšlenka od Préma: Bhagavadgíta by se měla vyprávět ve školách malým dětem, aby už od malička dostali návod, jak žít. Govindží: Satsang teď poslouchá deset lidí. Kolik je v Čechách obyvatel? Deset miliónů? Tak každý jeden posluchač je pro jeden milion, a bude se to rozrůstat jako plevel.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>