Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Bhárato! Duše přebývající v tělech všech, nemůže být nikdy zabita. Proto netruchli pro žádnou bytost. ||2-30||

---

---

Kostič:
Ten Vtělenec nehynoucí pobývá v těle veškerém, a proto nemáš litovat žádné bytosti, Bhárato.

---

Komentář Govind:
Tento verš je mahámantra. Dehí nitjamavadhjo.....sarvasja. Dehí je Átmá, sukšma šarír, duše. Nitjam je věčně, pořád, bez času. To už je obrázek Brahmalóky, věčného. Gábi je duše, můžeme říct i že jsou to ty vlasy, co tady sedí, nebo Gábi jako Átmá. Kršna tady vypráví, že Gábi je ta duše. Takže vlasy nejsou Gábi, Gábi je věčná nitjam. Dehí Gábi věčné. Abadhjó, nedotknutelný, svobodný, nemůže být poškozen. Badhja znamená nesvázané, nedá se ničím svázat. Proto je dodnes svobodná. Všichni chlapi se snažili, ale Gábi se nedá svázat. Ani ty vlasy jí nesvázaly, nedá se. Gábi je to věčné, nesvázatelné, nespoutatelné. Nedá se spoutat. Všichni jsou takoví, všechny duše jsou takové, všechny duše nejsou svázatelné. Nelze Bhárato, to že teď budeš bojovat vytváří trápení, že je zabiješ a oni budou mrtví, to nelze, protože jejich Átmá s nimi svázané nejsou. Slovo sarvašja znamená ze všech, úplně všechny Átmá. Neexistuje žádná bytost, kde Átmá je s někým svázáno, to nelze a oni jsou Átmá. Čemu my říkáme já? My se častěji ztotožňujeme s tělem, proto máme problém. Když se ztotožní já s Átmá, tak Átmá není s nikým a s ničím svázáno. Manželky mají problém, celou dobu se snaží svázat. Když nemá vodítko, tak to není manželka. Ale co to je slovo avadhja (svázat)?
Musím říct jeden příběh. Včera po deváté hodině mě nejprve otravovala Kamala a potom Janda. Tak jsem šel spát až v 21.15. Většinou když jdu spát, tak je postel prázdná a Marci sedí před obrazovkami a něco tam dělá. Tak já jdu sám do postele. A včera to tak nebylo. Marci ležela na břiše a před sebou notebook. Co se to děje? Tak si lehla na bok a ptala se. Tak co, jak to bylo dnes? Tak jsem si stěžoval na studenty a pak jsem chválil polévku, že byla dobrá. (Poprvé jsme dělali ostřejší zeleninové polévky podle speciálního receptu). Chtěl jsem vědět, jak chutnala studentům. Marci na to, že ať se zeptám ostatních. Vím, že většinou slušní studenti řeknou, že byla polévka výborná. Martoš nikdy neřekne kritiku, ale narve si tam jogurt, aby mu to chutnalo. Tak jsme si chvíli stěžovali a ke konci rozhovoru jsem řekl jednu větu: Já jsem svobodný. To se jí jako manželce nebude líbit. Pak jsem usnul. A ráno vidím verš číslo 30 a vidím tam avadhjo (nedá se svázat). To je to co jsem říkal večer Marci. Ano jsem svobodný a když budu umírat, nikdo se mnou neumře. Kdybychom byli svázaní, tak umřeme všichni najednou.
Další příběh o Martošovi. Nejprve se Martin přistěhoval na Kuti a říkal, jestli s námi může být pár měsíců? Pak říkal, mně se tady líbí. Můžu tady přihlásit trvalý pobyt? Marci říká, já s tím problém nemám, aspoň budou se Santošem dva. Pak jsem říkal Martinovi, ať mi dá papír. Proběhl podpis a říkám. My jsme jeden kus, jedno tělo, jedna rodina, jedna věc. Zítra ráno jedeme na farmu Chudíř. Jeden kus, jedno tělo, tak jedem. Druhý den Martin batoh na zádech, auto připravené, vyhřáté. Jeden kus, jedno tělo, tak zatopím. On cestou tam nechce nikdy řídit. Tak si sednu a startuju. Když jsme ujeli 10 km, tak jsem dostal žízeň a říkám. Martoš, mám sucho v puse. Tak se Martoš napil a říká, vždyť jsme jedno tělo, tak já jsem se napil, jedno tělo, jeden kus. On se napil a já mám sucho v puse. Já chci kadit a on si sedne na záchod? Vadhja (svázat), to nelze. Já mám chuť na koláč, tak on začne jíst, to nelze. My máme neustále takový pocit svázání, což je v úrovni Brahmalóky a Dévalóky nemožné. Átmá je absolutně svobodné. Já je absolutně svobodné, žádná nálepka na něj nelze nalepit. Átmá nikdy nikomu nemůže patřit. Kamala se snaží škrtit toho vousatého, aby byl jen v její hrsti. Takto se snažíme, a to je naše bedna, naše mysl, absolutně falešná. Lidé používají čísla, měřítka, slova falešná, bio slova, protože neumí beze slov komunikovat. Pocit? Co to je pocit radosti? Pro Govinda je to neznámé. Já to neznám a vy mě chcete přesvědčit, ať to znám? To neexistuje, to znám. Usmívání je falešné, pláč je falešný, kritika je falešná. Znám, že vše je falešné, to znám. Radost ani smutek neznám. Já to neznám, vy možná jo. Janda to prožívá o sto šest. Já to neznám. Děje se, vím, že se děje a je dění. Sedíte tady, ani radost ani smutek z toho nemám. Když mě budete lechtat, tak se bude dít smích a to je dění. Vy tomu říkáte samostatným slovem, ale já ne. To není, to je součástí dění. Když se lechtá, tak se směje. Když se Gábi na někoho dívá, tak se každý musí usmát. Když je bolest, tak je pláč na místě, to je součástí dění. To je dění, to se děje. Hlad se děje, čůrání se děje, radost se děje, nemoc se děje a ne jen dnes, ale milion let a pořád. Je to dění, je to Mrtjorlók a tady se jen děje. Átmá je věčné, Átmá nemá prvky v Mrtjorlóku i když se tam objevuje, ani v Dévalóku. Jen se tam objevuje. To, že tam prosvítá, neznamená, že tam patří, svázáno to není. Co prosvítá není svázání. Samostatné avadhja. Nitjam avadhjo ajam dehe sarvasja. Ve světě smrtelníků není ničím to prosvítající Átmá svázáno.
Martin šel platit na pumpě 1460 Kč a dal tam 1500. Ona pod talířem bylo nalepeno 20 Kč. Byly tam zespoda a prosvítaly. Tak to Martin nemohl vzít. Těch 20 Kč do talíře nepatří. Takto Átmá prosvítá do Mrtjorlóku a my máme pocit, že je to moje. Ta prodavačka se dívala na Martoše, jak se snaží vzít ty peníze. Martin měl radost, že bude mít 20 Kč. Potom smutek, není moje, nemůžu vzít. Takže ten smutek i radost je jen falešný pocit člověka, to neexistuje. Takto lidská bedna je absolutní iluze a Bůh ví, co vše zkreslí. Átmá je svobodná. Ve všech světech je Átmá, ale není s ničím spojeno. Átmá Gábi je jedno, jaké má vlasy. To je Átmá šumafuk. Krásné vlasy jsou jen pro mysl, to s Átmá - duší nemá nic společného. Duše je nedotknutelná, nelze ji svázat. Jen mysl má pocit, že se dá svázat. To nelze. Govindova suchá pusa se Martinovým napitím nezvlhčí. Dva lidé nemohou být nikdy svázaní. Ani tělo a duše nemůže být navěky svázáno. Je otázkou čemu říkáme člověk. Včera jsem se ptal Jandy, co znamená slovo člověk. Nechtěla mi to vysvětlit. Sanskrt říká, člověk znamená vjakti. Vjakt je projevené a avjakti je neprojevené. Je nějaká souvislost projevené se slovem člověk? Co je ten kořen? Vjakti je jen projev. Moc dobře víme, že projev není to, čím se začíná projevování.
Jako na stromě neuvidíme semínko, ze kterého strom vyrostl. Hanák hledá semínko, ale nikde ho ve stromu nenajde. Vjakt je projev, který má určitě své jádro, ale to jádro vyhmatatelné není. Člověk je vjakti takový strom, jehož počátek je v Átmá. Počátek stromu je v semínku a když povyroste je vnímatelný. Počátek člověka je v Átmá a potom je člověk vnímatelný, ale Átmá není nikde vidět. Proto se častěji ztotožníme s vnímatelným člověkem. To co je ohraničeno kůží, tomu říkáme člověk. Je to jen projev, a to není původ. Projev je bez původu. Člověk nemůže neexistovat bez Átmá. Átmá je vždy svobodné a nevnímatelné. Je oddělené.
Takže Kamala toho vousatého tesaře nemůže nikdy mít. Ty nemáš ani své tělo, ani to slovo můj neexistuje. Jak může mít vousatého? To je vyloučená věc. Kdyby to takto ženské pochopily, tak by se nudily. I chlapi jsou takoví. Pořád si myslí, že je to jeho, že je to její. A když to není jeho, tak ať to je. Celou dobu chceme někoho svázat, někomu patřit, něco si přivlastnit. Dehí nitjam je věčný a nesvázaný, věčný a svobodný. Átmá je věčně svobodné. A co moje radosti a nadace, pomoc? Absolutní nesmysl. Absolutní iluze, jen mysl. Musí se dělat rozdíl mezi Átmá a myslí a to může dělat intelekt, rozum, buddhi, racionální uvažování, a to bude tehdy, když se dozraje. Když se nedozraje, tak tam rozum nebude. Ale my máme tady vyrostlý rozum, proto není těžké pochopit, že mysl je něco jiného než Átmá. Átmá nikdy neumře a s nikým není spojené. Átmá je absolutno. Víš, co to je absolutno? To je absolutně 100%. Martoš zná 100% alkohol. Átmá je absolutno, to se spojit a kontaminovat nedá. Tomu se prsten, kterým se sváže, nedává. Ty jsi se mnou svázán prstenem, a to je moje vodítko, už nikam neutečeš a já jsem tvůj kůl. Kamala je kůl. Kám, krodh, madh, moh, lobh, to je to, co morduje člověka. Vlastnit, nevlastnit, patřit, nepatřit, to vše je jen mysl, to nic společného s Átmá nemá. Proto je hlava absolutně falešná a to považujeme za svaté. Átmá je avadhja, věčné a svobodné s ničím není spojené a všem, všech bytostí sarvasja. V těchto několika větách řekl Kršna vše najednou. Totálně svlékl mysl. Proto je potřeba držet sadhanu a tím se neustále přesvědčovat, že jsem Átmá. Neustále se přesvědčovat. Cvičení dělá vlastní přesvědčení. Neustálé přesvědčování je cesta. To přesvědčování okolí je někdy silnější než přesvědčování sám sebe. Tak ta mysl vyhrává, protože ji necháváme v cizích rukách. Člověk velice snadno pověsí svou mysl na okolí. Pak okolí drží člověka v hrsti. Nějaká slova, ale uvnitř je to jinak. To je hra mysli. Átmá nepatří nikomu a ztotožnění s Átmá je vajrágja, asketismus, moudrost. Proto museli jógíni odejít ze společnosti a žít sami. Protože společnost a její systém člověka drží. Ardžuna nikam neutekl, utekl sám od sebe. Odjel z mysli do Átmá. Lidé musí odjet ze společnosti do Himálají, ale vajrágja znamená odjet sám od sebe. Od sebe pryč. Od své mysli pryč. A když dojde skutečně pryč, tak tam ta mysl už není. Pryč je pryč. Když je člověk pryč od mysli, tak je vajrága. Ale dívejte se na Ardžunu, on z války neutekl a žádný pozdrav slunce necvičil. Žádné meditace ani pránájámy, jen odjel ze své mysli a bylo vyhráno. A to je to, co se Kršnovi podařilo. Oddělit mysl od Átmá. To by se nám líbilo. Nás nezajímá jak válčil a co vše uměl.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>