Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Protože ten, který umře se musí znovu narodit a ten který se narodí, musí zemřít. ||2-27||

---

---

Kostič:
Vždyť zrozenému je smrt jistá, jako zemřelému jeho zrod. Proto nemáš se rmoutit nad ním.  Věc nevyhnutelná to jest.

---

Komentář Govind:
Tak si nejprve řekneme slovíčka Džátasja je z džan a to znamená zrození.
Hi je vskutku, opravdu a přidáme ještě význam jenom. Dhruvo je osa. Zeměkoule má svou osu a osa nese zeměkouli a její otáčení. To je dhruva, která začíná písmeny Dh a to je dhátu s významem Dh - co nese. 
Džanma je jedinou osou mritu, mrad a to znamená smrt. Dhruvam osou džanma v konečném významu: zrození je smrt. Tasmád apariharje, to jsou dvě důležitá slova, apar a har. Z jógy si připomeneme slovo aparigraha, je to slovo z jama nijama a znamená nepřivlastňování si cizího majetku. Tady se používá podobné slovo apariharja. V tomto verši říká Kršna: Takto nemůžeš uvažovati Ardžuno, brát cizí věci za své. 
Když někdo umře, člověk je z toho smutný. Říká, že mu umřela maminka, táta, manželka. Už nemám toho mě nejbližšího. Člověk je z toho hodně smutný, hlava je toho přeplněná a stále na to myslí. Většinou to takto lidé prociťují, prožívají a někteří se i zblázní. V podobné situaci byl tehdy Ardžuna. Proto mu Kršna říká: Co se rodí, to zrození je příčinou smrti a smrt je příčina zrození. Zrození je pro smrt a smrt je pro zrození. Jsou tu jeden pro druhého. Nepřivlastňuj si jen jeden proces. Tvoje máma umřela. Moje máma umřela. Co se narodilo, to umře. Ten proces je cizí proces, to není proces člověka. Myslet na druhý proces, že je to moje, je vždy problém. Martin se rozhodl, že nebude jíst cukr, že ztloustl a hubená Janka se chce přidat. Také si přivlastní Martinovo konání. To je apariharjaj, přivlastňuje proces zhubnutí na sebe, jako by to bylo moje.  Toto uvažování není v pořádku, není správné. Martinův proces je pro Martina, nikoli pro Janu. Co někdo ví, žije, umí, patří tomu dotyčnému, není to pro druhého. Ale my z toho máme plnou hlavu, protože se chceme cítit jako ti druzí. Co lidé řeknou, když Janda upeče šišatou buchtu. Ona řekne, ta bábovka je špatná. Lidé si pomyslí, že neumím upéct pěknou bábovku.
Snažíme se přivlastnit si cizí funkce, cizí pocity. Žena umírá a lidé kolem si přivlastňují a hned je slyšet moje manželka umírá, moje babička umírá, moje kamarádka umírá. První si ji přivlastnil jako manželku, ale jakým právem říká ženě, že je to jeho/moje manželka. Čí je manželka? Nepatří ani mamince, která ji porodila. Neumírá můj manžel, ale umírá tomu, kdo ho zrodil. Umírá, co se zrodilo.  A co se zrodilo, to umírá. 
Důvodem je aparihárjaje. Nepřivlastňovat si cizí pocity. K tomu patří krásné české slovo očekávání. Očekávání je přivlastnění si pocitu druhého. Očekávám, že přijde Luky a bude bagrovat. Nemůžu očekávat, že bude vybagrováno. Co když to Luky nestihne, co když nechce bagrovat, co když bude pršet, a já očekávám. Přivlastňuji si jeho program, jeho pocit, a to je špatné. Očekávání nemůžeme počítat za dobrou věc, nemůžeš od nikoho nic očekávat. Já jsem ti dal stovku, tak ty mi dáš s úroky stopadesát korun. Očekávám padesát navíc. To očekávání je špatné, kvůli tomu, že si přivlastňujme cizí proces. Podobně když někdo umírá a my říkáme neumírej. Já tě nechci ztratit. Když zmizí ze slovníku JÁ a MŮJ zůstane jiné uvažování.  Kvůli mně se nikdo nerodil. Je svobodná vůle, demokracie. Takže když někdo umírá, v pořádku, ať umírá, blahopřejeme, hezkou cestu. Kdo má v sobě volání ne, nemůžeš umřít, přivlastňuje si. Je to okrádání. Ani toto nemůže být po mém. To není džagatam džagat. Je to připoutanost. Když se bavíme v gunách, je to sobectví, strach, samota, ztráta vlastnictví. Stejně jako když mi kradou auto, běžím za ním, protože je to moje auto. 
Tedy v tomto verši se řeší zásah do cizího. Verš je o smrti a zrození, smrt je kvůli zrození a zrození je kvůli smrti. Zrození není kvůli rodičům a smrt kvůli tomu, že je na někoho alergický. Umírá Govind, protože se mu nelíbí Martin Ne, kvůli tomu ne. Umírá sám za sebe, protože se zrodil, Martinovi do toho nic není. 
Čtu SMS od kamarádky. Jak se máš? Co je ti do toho? Když řeknu, že se mám blbě, co udělá SMS? Nic neudělá. Proč se ptát, jak se máš? Co je SMS do toho, jak se já mám? Asi nemá co dělat. Šéfík je pryč, tak píše SMS. A tak mám snášet její nudu já. Mám odpovídat. Nudí se ona a odpovídat musím já. To je násilí. To je holé násilí. Proto lidé nemohou sami umírat. 
Neustále děláme neoprávněné zásahy a přivlastňujeme si procesy druhých. To je himsa (ubližování). Můj manžel. Co to je? To je svázání člověka do mého chtění, do mého plánu, co já potřebuji, podle mých představ. Likviduji osobnost, likviduji svobodu, a už je můj manžel, je moje. To je holé násilí. Připoutáním vzniká moje. 
Moje bejvalka, to je pořád nějaká touha, nějaké nalepení. Už je to tvoje bejvalka, je pro jiného srdíčko a láska. Pro někoho je to radost a ty držíš ocásek moje bejvalka. 
Minule jsme v psychologii mluvili o tom, co je láska. Láska neexistuje, existují potřeby, hraboši. 
Otázka: Tak co je láska? 
Govindží: Ano to je dobrá otázka. Potřeby to nejsou. Potřeby jdou do mě. Co je venku, ať je moje. Potřeby jsou zvenku dovnitř. Potřebuješ peníze jsou venku, potřebuji je do své kapsy. Potřebuji je mít v hrsti. Potřebuji je mít ve svých představách. Naplnit své potřeby. Láska je opak, všechno ven. Dávat pohyb zevnitř ven, to je láska. Dávání, sloužení, zevnitř ven, darování, obětování. Ne, žádná pomoc, na to máme nadace, pomáhání je ego.
Jdeš ven a květy se otevírají. Obdivuješ je a říkáš, že jsou nádherné. Chtějí po tobě kytky za koukání deset korun? Když si je vyfotíš, chtějí po tobě autorská práva? Má kytička u kořene klobouček na peníze nebo platební terminál? Dělá to kytka?  Kytka jenom dává. To je láska. Ráno, když vychází Slunce, platí mu? Neplatíme Slunci. Dáváme mu koláček nebo dortík? Ani náhodou. A ono dává. To dávání, obětování je gján tapasjá gjáni hétu (znalost, moudrost, poznání přichází dáváním). Hromaděním přichází džív (život). Bytost žije sbíráním a braním. Jak se ti vede?  Jaký máš život? Ale blbý. Proč? Nemám byt. Jak chceš žít bez bytu? Musím pracovat, musím si půjčit. Musíš odněkud brát a pak budeš mít pocit, že žiješ. To je sukha, samriti práni hétu. 
To, co je obětování, jde zevnitř ven a tomu se říká láska. To není, neexistuje. Obzvlášť v hrabošské fázi. Hrabe se k sobě, do sebe. Ať je to moje, ať jsou naplněné představy, ať mám uvařeno, vyžehleno. Zevnitř ven je láska, z venku dovnitř jsou potřeby. Kadíš a ten odpad jde zevnitř ven a to je láska. Odevzdává se, předává se. 
Naplněnost a nenaplněnost, láska a sobectví. Láska neexistuje. Lidé, na které mluvím, jsou většinou hraboši, u nich většinou láska není, a naopak mají potřebu přivlastnit. 
Potřeba je automaticky, život jde dál a neustále se proměňuje. Když něco je, tak se to musí proměnit. Když je život, musí se proměnit do smrti a když je smrt, promění se do zrození.
To se děje automaticky. Naplnit a vyprázdnit. Vydělat a utrácet. To je cyklus. To je nekonečné. Defacto to co žije, nežije člověk, žije Vesmír. Máme falešnou představu o svém životě, že žijeme. My nežijeme, to je absolutní tma. Jenom ta védanta vlna ta červená čára života je falešný pocit, že já jsem něco. Je to voda a je to moře. To moře je věčné. Vlna je jen na chvilku falešná představa. Několikrát jsme mluvili o pravdě. Tolik se diskutuje, co je to pravda. Samozřejmě hodně velká diskuse o pravdě přináší závěr, že co je vnímatelné, viditelné je pravda a co není viditelné vnímatelné je nepravda. Filosoficky se to diskutuje jinak. To jsou moderní argumenty a logiky. 
V sanskrtu se překládá pravda jako satja. Dhátu je sat. Dvě slova sat a satja. Slovo sat znamená, co je. Tedy existence. Satja je o tom pocitu, který myslíme, že je, ale de facto není.
Sen vidíme, takže nějaká existence je, jinak bychom ho neviděli. Tak je sat, ale satja pravda není, protože ráno říkáme, že nic takového neexistuje, že to je falešné. Takže se musí rozdělit, co je satja, a co je sat. To jsou dvě části člověka. Jedna část, té říkáme srdce a druhá část, bedna, hlava, rozum. Rozum má jazyk. Rozum má svou knihovnu, svá slovíčka. A tím porozumí. Srdce nemá žádný jazyk. Je jenom pocit, a proto co je v srdci, nedá se nikdy do slov, nemůže se dát do slov. Dá se to jen pochopit. Kolik je 2+2? Jsou čtyři. Dvě jablíčka plus dvě jablíčka říkáme tomu čtyři jablíčka. My tomu říkáme pravda. To máme natlučené do hlavy. Jsme dokonale naformátovaní. Jsou čtyři jablíčka a když se jedno zeptáš, jste čtyři, odpoví, ne, já jsem samo. Žádné jablíčko neřekne, že jsou čtyři. Pro toho, kdo vymyslel čtyři jablíčka, je to pravda. Kdo to vymyslel, je vigján, protože nic takového neexistuje. V celé matematice není žádná existence. To je neskutečné. Jen člověk vymýšlí a považuje to za pravdu. Sat to není.
Ani satja to není, to je výmysl. To je holý výmysl, nic takové ho není a my to považujeme za pravdu, můj manžel, můj tatínek. My si uděláme z ničeho skutečnost a uděláme z toho pravdu. To je velice mylná představa. Tady je můj mikrofon, můj není, můj je falešný. Je tu jen mikrofon. Takto si přiblblý člověk vytvoří svůj svět, namočený do své představy, to jsou osli. Povím vám příběh. Janda když jela k Arunáčale, i když to není moc vysoká hora, je to ostrý kopeček. Měla stan, těžký batoh a na celý týden čínské nudle a bábovky. Batoh vážil 160 kg. Chtěla za Ramana Maharišim a tak přemýšlela, jak má vytáhnout na horu batoh. Poradili jí, že tam jsou turistické služby. Zaplatila 20 rupií a náklad 160 kg naložila na osla, sama si také sedla řekla hrrr a jela. Směr Arunáčala pěkně odpočinkově. Podobně jeli na oslu i ostatní turisté.  Všichni osli měli šňůrku, aby se dali přivázat ke kůlu. Na parkovišti ale Jana zjistila, že její osel šňůrku nemá. Ostatní turisté si šli na čajíček, na odpočinek. Janka má také ráda čaj, ale jak to udělat? Tak roztáhla ruce vzhůru a sám Ramana se musel zjevit. Co ty děvče, přišla jsi z České republiky za mnou? Co máš za problém? Janka na to, že si chce dát čaj, ale že nemá oprať (šňůrku) na osla.
Rámana Mahariši na to, že to není žádný problém. Vezmi osla ke stromu a dělej že ho vážeš ke kůlu, stejně jako bys měla provázek. Provedla to podle rady a osel zůstal stát. Ona šla na čaj, přišla zpátky a osel tam stál.  Nikam neodešel. Pak průvodce řekl skupince, že pojedou dál a všichni otevřeli šňůrky a sedli na osla. Jen Janky osel se neodlepil z místa.  Tak zase volala Ramana Maharišiho. Opět přišel celý bílý a ptá se, co má za problém teď. Janka vylíčila, že osel nejede. Ramana na to, že ho ještě neodvázala a že vlastně ani nemůže jít dál. Musíš to udělat jako bys ho odvázala. Tak to podle rady provedla a jakmile řekla hrr, osel se rozjel. Tak my jsem takoví osli, máme představu, že nám něco patří, a že to je pravda. My uděláme takovou pravdu, že osel nemůže odejít, pak máme mnoho problémů, jen z té představy, že něco je, co není. My to považujeme za je. Dokonce říkáme, že je to pravda. Dva + dva jsou čtyři. Lidské řeči považujeme za pravdy. To jsou výmysly. Například konstatování, že to je moje máma, proč to má být pravda? Kdyby o mě pečovala jiná žena, kterou neznám, nebude to moje.
Člověk takto velice zavazuje sám sebe falešnými pravdami, které nejsou skutečnost. Sám sebe i okolí svazuje. A celý život to funguje. Jeden druhého svazuje, vydírají se právem, smlouvami, zlatými prsteny. Všude je neustále vydírání. My tomu vydírání říkáme pravdy, nic takového není. 
Kršna říká Ardžunovi: Kdo umře, neumírá kvůli tobě, umírá kvůli zrození, a do toho tobě nic není. Smrt patří ke zrození. Nemůžeš si to přivlastnit. Ale my jsme tak slepí jako Janky osel, jsme uvázáni neviditelnou šňůrou. To je železné lano osla. Osel si myslí, že je zavázaný. Martin si řekne, mně nejde vstát ze židle. Vymyslí svou pravdu, že mu to nejde. Pak se nehýbe ani noha, ani se nemůže odlepit. Svázal se s tím mně to nejde, ale kdyby se spojil s mně to jde a já to chci, tak nohy budou lítat. Nohy na ramena a uteče. Takže stačí rozpoznat jen tu falešnou představu, falešné uvázání. Rozpoznání se říká gján (znání). To když je, tak najednou osel odvázaný od stromu, poznává, že je svobodný a může jít. Osel svou svobodu nemůže poznat, pokud se lano neodváže z kolíku. Ti, kteří poznávají lano, rozpoznávají, jestli je pravda nebo není pravda. Jaký je výmysl v hlavě, takové výmysly jsou i v srdci. Co leží v žaludku? A co je na srdci? Marci řekne, že v žaludku leží to negativní a v srdci je to pozitivní. Ale vlastně je to stejné. Srdce má tutéž schopnost vymyslet libo-nelibo. Libo, láska, miluji, světlo, aura, energie, cítím se. Pocity nemají jazyk, proto se nedají vyslovit. Některé věci, obzvláště srdeční věci, se nedají poznat. Govindží: Máte někdo otázku, pochopili jste?
Student: Ano 
Govindží: Víte kolik procent je z jídla tvoří stolice? Martin sní za den 1 kg potravin, kolik z toho je stolice? Tak 12%, max 15% a zbytek z jídla je energie, která se proměňuje do těla, do fyziologie. Odpadu je jen malinko. Když Janka váží 100 kg, ve skutečnosti váží jen 12 kg a 88 kg jsou pančmahábhúty. Zbytečně si nekomplikovat život, být v poznání a darovat, dát obětovat, odevzdat a tím je láska. A když je láska, tak je i gján, je znalost pochopení srdce. Když ten tjág není, tak se nevyvine jazyk pro srdce. Když neslyším a nemluvím, tak musím na logopedii. Slyšení a mluvení je důležité, bez toho se řeč nevyvine. Bez tjágu se jazyk pro srdce nevyvine. Když je tjág, tak se vyvine jazyk srdce a rozumí se jazyku srdce. Potom se poznává, co se v druhém srdci děje. Trápení, láska, falešné i nefalešné pocity. Stejně jako rozumem rozeznáváme slova, která přicházejí. Porozumění je takové, jak se rozum vyvinul. Pomoci rozumu, vycucáváte šťávu. Tjágem roste rozum, kterým se prociťují srdeční pocity. Když tjág není, tak se tato schopnost nevyvine.
Govindží: Co pan kuchař? 
Kuchař: Zamýšlím se nad tím, zda je podstatnější rozum nebo pocit. 
Govindží: Rozum vychází z pocitu. I mysl je závislá na pocitu, když pocit není, žádná mysl není. Pocit je úplně první, co se týká projevu. To je ten bháv. A v rámci bháv je vášeň první. Když není vášeň, nic se nestane. Včera byl Martin vášnivý. Jakto, že mi vypínač nefunguje, šťoural do toho ze všech stran až do půlnoci. Nakonec se mu to povedlo.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>