Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó mocně vyzbrojený Ardžuno! I pokud smýšlíš o této duši jako nekonečně podstupující zrození a smrt společně s tělem, ani tehdy není tvé truchlení na místě.||2-26||

---

---

Kostič:
I kdybys myslel, že stále Ten rodí se a umírá, ani tehdy, Silnoruký, truchlit nad ním neměl bys přec.

---

Komentář Govind:
Musíme si připomenout, proč je tento verš a celá Bhagavadgíta. Verše jsou z jednoho jediného důvodu. Ardžuna je velemocný voják. Ví, že kdokoli přijde do ringu, bude mrtev. To je jeho přesvědčení, že je vyloučená věc, že někdo bude s ním v ringu na bojišti a přežije. Není to možné, je stoprocentně přesvědčený. A teď v ringu vidí celou svojí rodinu, učitele, bratry, dědu. Je přesvědčený, že všichni budou mrtví. Přátelé, učitel, všichni budou v ringu a budou mrtví. Rázem se Ardžunovi nechce bojovat. O tom nechci je celá Bhagavadgíta. To se musí neustále pamatovat. Co je otázkou? Jak mohu zabít své milované v ringu? 
Nechoď tam, zůstaň venku, když jdeš do ringu, musíš bojovat. Co je výsledek boje? Mrtvola.
A to nevíš? Celou dobu trénuješ boj. A teď jsi měkký. Máš strach, že umřou, protože v ringu jeden zvítězí a druhý zemře. 
Proč celý příběh vzniká? Ardžuna je připoutaný k rodině. Pro vojáka není připoutanost k rodině žádoucí. Jako Martin, klid, tabáček. Jde do práce. Tak připoutanost je k čemu? Ke klidu a tabáčku v pracovní době, a to je problém. Protože za pultem se pracuje, tam není klid, pohoda a tabáček. A on je naštvaný. Večer přijde domu, má oteklé bolavé nohy, trapézy jsou protažené, má těžkou hlavu. Stěžuje si. Neví, že v práci není klid, pohoda a tabáček? Neví, že se na pultu neleží, ale prodávají se léky? 
Podobně Ardžuna je voják a moc dobře ví, že umí střílet a že na koho kdy mířil šípem, toho zabil. Ardžuna neřešil smrt protivníků. S tím neměl problém. Nyní ale stojí proti své rodině a uvědomuje si, že protivníci jsou jeho přátelé, bratři. Má zabít své blízké a přátele. Cítí, že je to velký problém, protože je v tom můj. Dharma, o které mluví Kršna a na druhé straně jeho rodina, bratři, učitelé, dědové, přátelé. Nemá jasno, co má chtít. Někdy děláme proti zákonu, proti pravidlům. Já chodím do práce a tam není klid. V práci má být klid? Ne v práci je práce. Klid hledej jinde. To je připoutanost k něčemu. To je moh. S tím moh je Ardžuna spojený. Takto připoutaný je každý člověk, který v životě použije slovíčko moje. Každý jazyk má slovíčko moje. I v němčině je moje. Říká se moje máma, můj pes, moje auto. Slovo moje je produkt moh. Nevadí, když píchne cizí auto, ale když někdo škrábne moje auto, to je velký problém. Cizí mi nevadí. Když cizí žena umírá, to mi nevadí, ale moje žena, moje maminka, moje sestra, když umírá, to mi vadí.
Do podobného uvažování je namočený každý. Jako včera Janda říkala, že Ramana Mahariši na Arunáčale má různé náhrobky. Jsou tam pohřbené krávy, psi, kočky. 
On tam má hrobky krávy, psa, kočky. Kde jsou hrobky ryb, které umírají v Grónsku pod rukama Eskymáků? Ryby si plavou a pak pink a jsou mrtvé. Kolik se zabije kvůli Martinské slavnosti hus v Čechách. Máme udělat tolik hrobečků. Nejen ta kráva, která se dívala na Maharišiho, bude mít hrob. V jazyce je moje. Ramana Mahariši říkal moje kráva, moje kočka, moje myš, můj komár. Uděláme jim hrobeček, když je to moje. Co to je? To je moh. Tedy moh je problém každého člověka, slovo moje je ve všech jazycích. Do toho byl zapletený i Ardžuna. Je to u každého člověka, proto je Bhagavadgíta neustále svěží a týká se každého člověka. Každý něco má. Protože každý člověk má nějaké moje. Můj byt, moje tužka, moje peněženka, moje černá očička, moje sestra, nějaké moje stále je. A co když se stane něco s moje? Když se stane někomu jinému, to problém není. Tady sedí přítel Kršna a vysvětluje, co je to moje, koho je moje. Kaki říká moje o fousatém tesařovi. 
Zamyslet se nad tím, koho je to, co říkám, že je moje. Koho nebo čí je fousatý? Fousatý není nic, je to připoutanost. A připoutanost je žvýkačka, která se nalepí kamkoli. 
Lidi jsou udělaní ze stejného materiálu, krev, šlachy, vazy. Ale každý není fousatý. Fousatý je jen jeden. Fousatý není nic, je to jen moh.  Koho nebo čeho a co je ten předmět? Takový je člověk. Ale říkáme, to je moje. A do toho moje je namočený každý člověk. Tady kdo nebo co se chápe jako živý nebo mrtvý.
Martoš má rád pohodu, klídek a tabáček. A potom jednoho dne je mrtev. Zůstane pod dekou, šanon je otevřený, html kódy čekají a on je mrtev. Je pak pohoda, klídek a tabáček? Ne, to skončilo. Všechno skončilo. Všechno to umře. To jednou není a jednou je. Když to je, tak to je. Když se to narodí, tak to je. Když umře, tak už to není. Když je živý, je pohoda, klídek a tabáček. Šest hodin spal a nebyl klid, nebyla pohoda, nebyl tabáček, ani krémy, ani mýdla. Nic nebylo, a když se probudí, hned řeší, kde je mé mýdlo, kde jsou oleje? Vše se objevilo. Šest hodin nebyly a teď už se zase objevily. Je nitjam, je pořád. I když je, pořád to je a není. A když to není, pak to není. Zrození a smrt pořád je a není.
Každý večer umíráš a každé ráno se rodíš. A Bůh ví, jak dlouho se to děje. Vím o minulých 40 letech. A co embryo a další rok? A co bylo ještě předtím? V hypnóze budeš vidět, co jsi dělal v minulém životě. I když je a není je neustálým - nitjam, zrozeným džátam a neustálým - nitjam umíráním - mrtam.  I když to neustále přichází a odchází, žije a nežije. Kdo umírá nebo neumírá v ringu? Nejde o nic. Kdo je v ringu, teď je a za chvilku není, bude mrtev.  O nic nejde, co je dnes mrtvé, bude ráno zase živé. Co bylo večer, v noci to není a ráno to zase je. Proč máš strach? Pro připoutanost. Je to stále. Problém je jen jeden, a to je to moje, a moje je k ničemu. Večer si to moje uklidí a schová. Co dělaly moje pohoda, klídek a tabáček v noci v zavřeném kufru? Nic nedělaly. Pult je stále bílý, je stále stejný, jestli tam chodí zákazníci nebo ne. Pult je pořád bílý, růžový nebude, pokud ho někdo nepřemaluje. Nic se neděje, živý nebo mrtvý, na tom vůbec nezáleží. Átmá, je věčné a na Átmá se nalepí moje máma, můj táta, moje sestra. Když to moje škrtneme, a to co zůstává, je Átmá a to je stále stejné.
Kršna říká, že i když se neustále rodí a umírá, tvůj smutek je k ničemu. Nezmizneme ani když budeme spát. Jen o ničem nevíme. Tomu říkáme nevědomost, ahankár, falešné pocity.
A největší faleš je pocit moje. Toto poznání člověka osvobozuje z trápení, že není pohoda, klídek a tabáček. V práci mají být recepty, problémy, ano. Mají být oteklé nohy, má být v čoudu páteř, má být hlad, žádná buchtička, dortík, žádná glukóza. Tam má být hlad, pacienti, žádný čas na čůrání, fofr. To tam má být. Když tam toto člověk hledá, tak to samozřejmě najde. Najde tam fofr, nečas, regály, stížnosti, nespokojenosti zákazníků. Proč chodíš do práce? Pro stížnosti, žízeň, unavené nohy. A to všechno tam člověk najde, a je šťastný. Najde bolest, a tak je šťastný, že našel, co hledal.
Skočím do vody a říkám, že vylezu ven suchý. Jsem rád suchý, nemám rád mokré tělo. Očekáváme něco jiného a děláme něco jiného. Úplně obráceně. Otočené a padlé na hlavu. Když skočím do vody, jsem šťastný, že jsem mokrý. Mám radost, když zafouká vítr, každý chlup bude postavený vzhůru.
Štěstí a neštěstí je v rukách člověka, to neprodávají ani v Lidlu ani v Globusu. Člověk sám vyrábí štěstí a neštěstí. Já jdu běhat. A budu pořádně unavený, spadnu na zem, ani další krok navíc už neudělám. Tělo se ohne a noha se nevystrčí. Martin spadne, bude vyčerpaný, zpocený a pak jde stejně běhat. Stane se to a je šťastný, vše podle plánu. Když se nechceš potit, nechceš, aby tě bolely nohy a jdeš běhat, budeš šťastný? Ne, budeš nešťastný. 
Chci manžela. Pak ale nebude žádný čas na malování, načinčání. Žádné sezení na lehátku pod deštníkem, žádné soukromí. Nemůžu si dát ceduli nerušit. To už není, když chci dítě, manžela, byt, dům, bazén. Co hledám? Svůj volný čas. Co hledám v životě? Svůj nerušený volný čas. Nebo hledám dům, manžela, děti, kočky. Hledá toto všechno a k tomu i volný čas. Ten ale nebude, protože manžel pořád něco chce, do bazénu stále padají listy. Co zbyde? Ani čas nebude. Děláme vše proto, aby nebyl volný čas, ale chceme volný čas.
To je posedlost. Sází akáty a očekává jablíčka. To je bláhové očekávání. Pan Bláha. 
Moh je problém. A když se neustále rodí a umírá, objevuje se a mizí, když tento koncept je, tak není žádný důvod k připoutanosti. Pak je klid. Nikoho ale nebaví být pozorovatelem, baví být namočený do moje.  
Otázka: Jak dosáhnout toho být pozorovatelem?
Govindží: Neustále trénovat pozorování. Koukat, hledat. Když bude pozorovatelem, bude pozorovat stížnosti, problémy, práci. Když budeš toto čekat, přijde to a to bude štěstí. Když chce Jagr připojovat dráty, hledá jak je zapojit, aby nevyhodil jistič. On hledá, jak zapojit dráty, aby se nevyhodil jistič. Ale hned na začátku počítá s tím, že jistič vyhodí. Neustále na to myslí. Kdo chce zrýt zahradu, tak celou dobu ryje, a když je vše zryté, má radost. Kdo si vytáhne Marlboro, když chce zrýt zahradu a očekává, že bude zrytá, nedočká se. Nenaplní se, co se očekává. Pak přichází neštěstí. Zase řekne, ještě to nemáš zryté? Nemám. Jak to, že to trvá tak dlouho? Já si kouřím, já nevím, jak se ryje.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>