Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Duši zbraně nemohou rozřezat, ani oheň ji nemůže spálit. Voda ji nemůže ponořit, ani vzduch ji nemůže vysušit. ||2-23||

---

---

Kostič:
Toho ni zbraně nezraní, jeho ni oheň nespálí, ba ani voda nezvlhčí, ani větry nevysuší.

---

Komentář Govind:
V tomto 23. verši se píše o duši. Duše se nedá bodnout zbraněmi, ani se nedá spálit ohněm, vodou se nenadá zvlhčit a vysušit se nedá ani vzduchem. Je příliš jednoduché to číst a poslouchat. Našim problémem ale je pochopit, co je to duše. Pořád se setkávám, že lidem ta duše není jasná. Jim je jasné, co vidí, slyší, nahmatají, co se dá chytat smysly, o tom mají jasno, ale mít jasno o tom, co viditelné není, je španělská vesnice. Kolik vás tady je? Je nás tu sedm lidí. Kdo si je ale jistý, co je Átmá? Jak moc Átmá můžete znát? Jak moc toho znáte? Z odpovědí studentů vyplývá, že jen tuší. Někde něco tušíte. 
Govindží se ptá: Co to je génius? 
Studenti: Génius je ten, co všechno ví. 
Govindží: A co znamená moudrý?
Studenti: Moudrý je ten, co se učí ze svých zkušeností. Moudrý se k tomu dobádá. Kdo předává moudra. 
Govindží: Upřesněte slova génius, moudrý a mluvčí. Jaké jsou rozdíly mezi slovy a teprve pak se můžeme bavit o Átmá.
Studenti: Každý má jinou definici, chápe jinak. Mluvčí je takový papoušek. Mluví podle svého zdroje. Jen zastupuje nadřízeného. Moudrý vyzrál a pochopil. Génius je sběratel informací, shromažďuje je a vyváří nové vynálezy.
Budeme-li chtít objasnit pojem génius, budou přicházet i příklady lidí jako byl Einstein, Purkyně, to jsou géniové a čím jsou oni svou identitou? Oni bádají a hledají pravdu, skutečnosti ve viditelném světě. A teď kdo je moudrý? Tak to jsou lidi, kteří bádají pravdu v nehmotném, nevnímatelném světě. Moudří jsou ti, kteří se věnují vnitřní pravdě. Mluvčí jsou ti, kteří vnímají pravdu venku, ale vůbec nezapojují svůj názor. Tak ty knihy, co si lidi přečtou a říkají na přednáškách, tam nejde nic ze sebe. Když otevřou hubu sypou se z nich knihy, Google, posbírané informace. Tomu se říká mluvčí, kteří ze sebe nemají nic a vše jen z druhých. Budou se bavit o všech ostatních, jsou odborníci, ale co mám doma o tom se nemluví. Okamžitě najdou problém v cizích lidech a mají pro ně rady, co a jak by měli dělat, ale u sebe ne. Do vlastního života se nepodívají nikdy. 
Takže tři slovíčka jsou jasná. Lidé věnující se mimo tělo, mimo nitro externě. Lidé věnující se nitru. A lidé věnující se všude možně, ale ne do sebe. 
Takže Bhagavadgíta je předmět ne pro mluvčí, ne pro génie, ale pro moudré. Pro ty, kteří hledají pravdu v nitru.
Včera měl Prém jednu fotku, flašku a uvnitř rozsvícené světlo. To není génius. Ty nálepky, co se nalepí na flašky, tak to jsou lidé mluvčí nebo géniové, kteří vidí venku, jak něco udělat. Totální vigján.  Moudří jsou vičáran. Oba dva, jak moudří, tak i géniové používají vičáran (uvažování). Oproti tomu mluvčí jen mluví. O čem slyší, o tom jen blábolí. President říká, že bychom měli všichni uklidit ulice, přestože on to dělat nebude. Sebe nechat vždy čistého a nedotknout se toho, co má vevnitř. To je mluvčí.
Bohužel takový tiskový mluvčí nemůže pochopit ani jeden verš Bhagavadgíty, tedy ani Átmá. Kdo má trošku vlastnosti moudra, to znamená umí vstoupit dovnitř do nitra, kdo má trošku ponětí, že on nitro je a co tam asi bude, tak tam se najde Átmá. Včera jsme s Romanem mluvili a řeč byla o tom, že my nevnímáme a nejsme schopni uznat to, že uvnitř je pozorovatel. My jsme schopni být uvnitř také pozorovaným. Pozorování užívá a my se neustále cítíme, tím, kdo prožívá. Pozorovatel neprožívá, jen čumí. A kdo čumí, nic nedělá. Takže když to nedělá, tak to neprožívá. Prožívání tam není, Átmá tam je jako pozorovatel, ten neužívá. Jako v příběhu, jak se Lenka zeptala, když byl vyprávěn sen, jak vlci honili Nandiho a ona nevěděla, kdo z nich je pozorovaný a kdo je pozorovatel. Ano to je zmatek, který je všude v každé hlavě. Pozorovatel se nepotí, on vidí, že Nandi běhá. Kdo neběhá, ten se nepotí, ten sedí krásně a nic se neděje. Kdo běhá, ten prožívá. A my se vždy ztotožňujeme s tím, kdo běhá, prožívá, s uživatelem. A člověk se neustále prožívá. Takže my ten svět prožíváme a tady je ten zádrhel, proč se ta Bhagavadgíta nedá pochopit. Protože když nejsou prvky moudra, pak jen býti pozorovatelem nestačí k pochopení Bhagavadgíty. Když není chuť, snaha a konání, nedojde k ztotožnění a pochopení.
Když děláme pránájám, tak kdo to dýchá? Jsme takoví hluší, němí a slepí. Nevidíme a nevnímáme pozorovatele. Máme ho uvnitř. Že já mluvím a vy začnete vidět dovnitř, to se nestane. To se stane pouze tehdy, když si vlastním konáním sbalíte kufr a jdete dovnitř. Pokud člověk nevleze dovnitř, tak nic neuvidí. Může se říkat praktikujte, cvičte, jen zůstává ..te, ..te a ..me, ....me. S tím se do Átmá nikdy nedojde. To musí udělat člověk sám. Roman říkal, já na víkend přijdu na farmu. Takže proč přišel Roman? Než sem přišel, tak musel mít takové bombardování zevnitř, že nakonec přišel. Pokud uvnitř v nitru není touha, to vnitřní řádění není a nic se neděje. Takže vnitřní bušení, to tornádo, když tam je, že chci vidět pozorovatele, chci procítit pozorovatele, je stejné jako procítění pozorovaného. Tak se můžeme procítit i pozorovatelem a pak se otevírají dveře. Lektoři jsou jen mluvčí, jen povykládají o tom, co znají, co si přečetli. Jsou vykladači. Átmá není předmětem vykladače. Átmá je předmětem prožívání. Prožívání pozorovatele. Jak vypadá pozorovatel? Jak vypadá ten Nandiho sen, tam vidíme jednoznačně. Umíme ho prožívat krásně, jako bychom to sami zažili. Je to těžké se procítit pozorovatelem Nandiho, který celý příběh viděl. Takže když jsi v práci a prožíváš falešné pochvaly od šéfa, tak jsi proživatelem. A když jen stojíš a pozoruješ, že je tam Janda a šéf, tak takovou Jandu nic nebolí a nic se s ní neděje. O nic nejde. A taková Jana je potom vždy v klidu. Žádný velký problém není. 
Mají pozorovatel a pozorovaný něco společného? Ano,  říká se tomu velký problém. Co je velký problém? Proč je tam ten pozorovatel? Jaký má význam? Je to za trest, že se musí na vše dívat? To je jako něco, když Luky venčí psy. Dá jim vodítko. Proč se nejdou vyvenčit sami? Proč potřebují Lukyho? Proč musí psi potřebovat Lukyho? Oni skáčou, čůrají a kadí a Luky se jen dívá. On neskáče. Je jen pozorovatelem. Ale když to oba dva přitáhnou, tak Lukymu zlomí ruku v rameni. A Luky prociťuje, jak to všechno prožívají a ví o tom. Luky je úložiště aktivity, co psi konali. Luky neprožívá, ale cokoliv, co dělali psi, je u Lukyho registrováno. Vše má v archívu, ale jemu se nic nemůže stát, on je čistý jako lotos v bahně. Takto je Átmá a man. Psi samotní se vyvenčit nemohou. Man je takový pes a Átmá je Luky, který je venčí. Man se prožívá a vyvenčovatel je moudrý. Rozpoznání, jaký pach ten pejsek chytne, jaké barvy vidí, jaké odstíny, jak moc skáče, to je génius. Jde o to pozorovat a procítit se tím, to je předmětem moudra. Veškeré poznání psa dělá génius. A mluvčí je Ovčáček, který říká a hodnotí informace, co přichází, ale z nitra tam nic osobního není. Moudrostí se prožívá Átmá. Když se v životě nabírá zkušenost procítění a pochopení Átmá, tak přichází moudrost a poznání samo. Ramana Maharši, ten krátkovlasý ježek v ašramu nemluví. Člověk si tam sedne a dostává odpovědi a cítí se tam blaženě. A to není kouzlo Ramana Maharšiho, to je kouzlo jeho prožívání Átmá. Při venčení se psi vyvenčí a když s nimi člověk chodí, tak procítí v jakém stavu psi jsou. Co chceme být? Génius, moudrý nebo tiskový mluvčí? Většina naší řeči je tiskový mluvčí. My jsme profesionální Ovčáček. To je veliká záruka. Co se děje uvnitř? Ven blábolíme, filtrujeme, abychom neublížili, aby si mysleli, že jsem dobrý, slušný, inteligentní, velkorysý a láskyplný. Co to je? Tiskový mluvčí neřekne, co se uvnitř děje, jak to je. Upřímně. Ani to není. Tak my se jen chválíme. To bylo tak těžké, ale přesto jsem to dokázal. Všichni se baví o Átmá, ale co s tím? My ani nevíme o čem je řeč. Když si člověk zavře oči a zeptá se, co jsem já. Ramana Maharši jednoznačně říkal všem, zeptejte se sebe, kdo jsem já. Tam první věta je zeptejte se sebe, člověk se má ptát sám sebe. Jak se toto děje? Člověk zavře oči, uklidní se, vnímá dech, nitro, jaké je tam prostředí. A teď si řekni panáčku, co jsi zač? To je rada Ramana Maharšiho, za kterou lidé zaplatí peníze za letenku do Indie. Jen aby slyšeli tuto větu. Takže zeptat se sebe, co jsem já. To, co tam člověk procítí, to bude Átmá. A o takovém Átmá je Bhagavadgíta. Tomu může rozumět ten, který se ptá sám sebe. Mými slovy nemůžete procítit, co jste zač. Tuto otázku si musí položit každý uvnitř. Pak řekne aha? Já jsem položil otázku a vím, co jsem. Pak přečte Bhagavadgítu a bude vše jasné. Problémy mají proživatelé, ne pozorovatelé. Pak není potřeba nic ukládat, pak je mukti, samskáry mizí. To není běžná věc a kdo to poznává, je moudrý. Bhagavadgíta a Védanta je pro aspiranty, kteří chtějí poznat tuto cestu. Může jich být mraky, ale oni se neprožívají. Oni nemluví, nikomu o tom neříkají. Stačí zavřít oči, splynout do sebe a ptát se: Kdo jsem já? Záruka je, že na začátku nic nenajdete. Protože neumíme poslechnout ani hodně hrubý hlas dechu, tak jak můžeme slyšet Átmá? Jakmile poznáme Átmá, tak další stanice už není. Všechny spisy jsou automaticky jasné, aniž by je člověk přečetl. Dál na diskutování už nic nezbude. Není důvod k diskusi. Jen vstoupit do sebe, do nitra. Prožívat se pozorovatelem. Ani nemá význam o tom vykládat. Protože vaši zkušenost nikdo nemá, tu máte sami, o tom se moc mluvit nedá. Můžete mluvit jen s tím, kdo tam už prošel, koho vidíte před vámi. Kdo je za vámi, s tím se mluvit nedá. Jen s těmi, kteří tu cestu prošlápli. Ještě bude pár veršů o Átmá. My nemáme ponětí, co je to Átmá. Cílem dnešního satsangu je nejdříve odlišit, kdo je pozorovatel a kdo je pozorovaný. Stačí začít pozorovat a ta rozrušená mysl se zklidní automaticky. 

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>