Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Podle tohoto pravidla (zákona), skutečné nemůže být nikdy zničeno. Protože nikdo není schopen zničit nehynoucí duši a tato skutečná duše je prostupující celý svět. ||2-17||

---

---

Kostič:
Věz, že je nezničitelné to, co všechno prostupuje, vždyť nic nemůže způsobit zánik nepomíjivého.

---

Komentář Govind:

भगवद्गीता Bhagavadgítá
Mantra
कृष्णं वन्दे जगद्गुरुम् ॐ नमो भगवते वासुदेवाय
kṛṣṇaṁ vandé džagad-gurum ÓM NAMÓ BHAGAVATÉ VÁSUDÉVÁJA

Toto je hodně jiná řeč než řeč, do které jsou lidé namočení. Tento verš navazuje na verš 16. Je zde vyjádřeno totéž, ale jinými slovy. Avinášá znamená nezničitelné. Náš znamená zničit a vináš je opak. Avináš to, je to, co je nezničitelné. 
Z čeho je to idam? Všechno znamená sarva a tattam je zrodil. Je to avinášá. Sarvam idam tattam. Z čeho je to všechno zrozené, manifestované, projevené? Všechno je to avinášá (nezničitelné). Znamená cokoli, co se tady na tom světě, v okolí, u individua objevuje. Z čeho se to rodí? Z okolí. Z čeho se rodí okolí? Je z nezničitelného. 
Vinášam. Nezničitelné je nemožné zničit, nikdy to není možné. To, z čeho všechno okolí vzniklo, ten zdroj zničit je nemožné. A to je sat, pravda, skutečnost. 
Zničit to, z čeho se všechno rodí, je nemožné. Takto je to ve verši. Je to náročné k pochopení a těžké to praktikovat v životě. V povídání moderních fyziků Einsteina a Keplera a dalších, je to co se dodnes říká o energii, že je nezničitelná. Může se jen proměnit. Co to znamená? Že energie je nezničitelná, nedá se zničit. Marci také takovou písničku zpívá o samskáru, a samskár je také energie. Nedá se koupit. Prostě s tím se nedá nic dělat. 
Ale proč je to těžké pochopit? Protože my máme zkreslený svět. A ve zkresleném světě jsou rágy a dveši, libo-nelibo, protože jsme do toho namočení. Do libo-nelibo, do pravdy a nepravdy. Když jsou lidé naštvaní, tak často říkají: No to snad není možné. Co se asi děje uvnitř? Z jaké půdy to vychází? To mi připadá jako když pijavice saje krev z nohy a někdo tu pijavici chytne a chce ji odtrhnout. A ona křičí: To snad není možné. To je pijavice, která je 100 procentně namočená do prožívání, prosakování, vycucávání krve a někdo ji trhá pryč, tak ona křičí: To snad není možné. Takto lidi žijí. Ten svět, okolí, interakce mezi nimi je takové prosakování a vzájemné vycucávání. Zdá se, že okolí je jedna pijavice a individuum je druhá pijavice a vzájemně se sají. Oba jsou nešťastní, když jim někdo brání. Ještě častěji slyším že někomu někdo milovaný umřel. Nejen lidé, ale třeba i pejsek, ptáček. Zkrátka něco se stalo, ukradli auto. A ostatní lidé říkají, to je mi líto, bylo to moc fajn pejsek a ty jsi byl šťastný. A třetí člověk řekne no, okolí nemůže cítit to, co on prožívá, tu ztrátu. Tu bolest může znát jen on. Slyšíme často: To je těžké. Když se to stává mně, tak je to těžké, ale když se to stane jinému, tak se o tom mluví krásně. Co to znamená? Kdo prožívá tu ztrátu je ten, kdo té ztrátě věří. Kdo do toho je namočený. Kdo je k tomu přilepený a připoutaný jako pijavice. Pro něj je to těžké. Ten, který zná, ví, že to, co se ztratilo, je okolí. Člověk má vždy okolí, nikdy není sám. To není dílo individua, to je sarva idam tattam, to všechno stvořené. Pejsek, ptáček, lidi i příbuzní a auta, barák, cokoli co se ztratilo či zničilo, to vše je stvořené. Omyl je, že člověk si myslí, že je to jeho dílo, jeho majetek a ta ztráta potom bolí. Ztráta je to tehdy, když je pocit přivlastnění, prosáknutí, přilepení. Chemopren je fajn, lepení musí být.
Tady Bhagavadgíta říká, že to lepení nikdy nebylo. Prostě jsou peníze, rodiče, auto, barák. Lepení nikdy nebylo. Takže ztráta není možná. Žádné ztráty nejsou. Ztráty jsou tehdy, když si to přivlastňuji a říkám moje. To moje je falešné, to není možné. Moje nemůže být, nic není moje. Lidé se trápí, protože je tam moje. To moje, moh (připoutanost), pocit přivlastnění je příčinou nevědomosti. To je náznakem nevědomosti. Všechno je zrozeno ze sat. Všechno je vyrobeno z nezničitelného a věčného. Akorát když je v tom člověk zapleten pocitem moje, nesnese ztrátu, protože jeho hranice končí v moje. Proto člověku nic jiného nezbude než se trápit. Ta ztráta působí na člověka jako bolest, a to muže znát ten, co je na to přilepený. Kdo přilepený není, jemu je to šumafuk. Najednou co je trápení pro někoho, jinému je jedno. Rozdíl je v připoutanosti, čí to je, toho to bolí. Tu bolest proměnit do nebolesti. Stačí přehodit role. Všechno, co tu je, je od někoho jiného. Jinde se to vyrábí, někdo jiný je matka. To je ten sat. Včera Prém Ságardží vzpomněl na mantru Asatomá sat gamaja. Asat - z toho falešného. Ale co je falešné? Je to moh, lepení, sání, chemoprenování. To je asat, to je neskutečné. Od neskutečnosti mě veď do skutečnosti.
Avináší je ten sat. Vináší je asat, to co se dá zničit. Co je nezničitelné je avináši. Člověka bolí ničení. Ničení čeho? Co je nalepené, to je vztah, úspory, majetek, rodina. A z toho asat nepravdy, neskutečného, nereálného, z toho mě veď k tomu, co je reálné. Reálné je to, z čeho je všechno. A z čeho je všechno, to je nezničitelné, to se zničit nedá. 
Ardžuna byl nalepený na příbuzné, dědečka, učitele, sourozence. Stále měl otázku: Jak s nimi mám bojovat? Proto Kršna říká, to avinaši není. Jejich matkou není člověk. Podobně si dítě myslí, že je to moje máma. Vyrobilo snad dítě svoji mámu? To je ten chemopren. Můj manžel, moje děti, moje auto. Jak někdy slyším slovo moje, tak hned vidím pijavice. To je jednoznačný náznak, že mám tu čest se setkat s pijavicí, která prosakuje a je nešťastná, protože jí někdo vytrhává ze sání.
Takže Bhagavadgíta tady otvírá oči. Ó, moudrá osobnosti, pochop a nebuď pijavice. Ty jsi svět a okolí nevytvořila. Nemohou být tvoje, ani ty nejsi sám sebou vyrobený.
To, k čemu je člověk přilepený, je jen falešná a zkreslená mysl. To je asat. Óm asato ma sat gamaja. Vytáhni mě z té nepravdy do skutečnosti. Je to hodně těžké a žádná pijavice nebude mít ráda tento verš. Všechny bytosti na zeměkouli jsou z jednoho zdroje pijavic. Z toho jsou zrozeny. Prém včera vyslovil slovo pančakleša. Každá bytost je namočena do pančkleš (pěti trápení). To je vyprávění z Pataňdžaliho jógasúter. Ásat je neskutečné a nereálné a do toho je bytost namočena. Když toto člověk poznává, chápe a praktikuje, tak je automaticky přítomen v nitru, v jádru, v Átmá. Stává se součástí věčného. A to je hra pro výjimečné. Ardžuna byl výjimečný, tak to pochopil. Poslouchal to Dhártaráštrá, Sandžaj. Také slyšeli řeč Kršny, ale na nikoho to nezapůsobilo. Bhagavadgítu čtou miliardy lidí a nikdo se nepromění z pijavice do jógína moudrého, protože jsou neustále pijavice. 
Takže tento verš je tvrdým ořechem pro lidi, protože jsou pijavice. Je třeba o tom hodně popřemýšlet, zauvažovat, a pak přichází oprava. Pak tekoucí slzy přestávají a rozkvétá z toho úsměv. Slzy se promění do úsměvu. Úsměv je, když se mě to netýká, když tam není lepení. Když se mě to týká, týká se to mojí ztráty, tak jsou slzy na místě, smutek je na místě. Když se všichni smutní promění z pijavic do motýlů, pak létají a užívají si let a pozorují z nadhledu. Toto se stane, když přichází poznání, porozumění, procítění pravdy. Strachy, stresy, trápení všechno zmizí jako tma před sluncem.
Energie je nezničitelná, to je tak, jak to předložil Einstein. Zničit se dá jen to, co je postaveno, co je sloučeno, vytvořeno. Džív není sloučeno. Džív je energie, jako světlo, elektrika, jádro. To se ničit nedá a nelze. Tak mi to připadá, že Einstein byl výrazný aspirant Bhagavadgíty. Vše, co je tady existující a žijící je vytvořeno z nezničitelného. Sarva idam to všechno, co je, pochází z nezničitelného. Jsou to jen energie, ptáčci, lidi, barák, peníze. Vše, co je tady, je vytvořeno z nezničitelného. A to se zničit nedá. Auto se zničit dá, ale kdo ho vyrobil, to se zničit nedá. Protože se neustále pohybujeme ve smyslových předmětech a považujeme je za skutečné, je zádrhel, trápení a libo-nelibo. Považujeme smyslové předměty za skutečné a nevidíme za nimi to jádro. 
Být pijavice a nemít problém je vyloučená věc. Problémy a trápení jsou tam, kde jsou pijavice. Člověk je pijavice, a to jde vidět, slyšet a vnímat ve všech akcích, kdy se člověk projevuje, vyjadřuje, žije a ukazuje. Tam je vidět tu pijavičnost, ten chemopren. Tento verš je diagnostika, příčina i řešení.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>