Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Neskutečné nemá žádnou existenci a skutečné nemá žádný nedostatek. To je závěr o skutečném a neskutečném od znalců pravdy. ||2-16||

---

---

Kostič:
Bytí není bez podstaty, nebytí podstaty nemá. Těchto obou konce zřeli pravdy pozorovatelé.

---

Komentář Govind:
Jóga je cesta dovnitř, ne toho, co se děje venku, ve světě. Když poznáváme smysly, porovnáváme s pamětí, přemýšlíme, prociťujeme a žijeme, pak je to externí život. Splýváme s externím životem. 
Pak je nitro. Tam není paměť. Tam není procítění, prožívání. Tam je nic. Dostat se do nic, do nitra. 
I když semínko rozdrtíme, žádný strom tam nenajdeme, přestože tam je. Když naklíčí, tak je ze semínka ohromný strom. Ten ohromný strom není vnímatelný v semínku. Strom je, ale nevnímáme ho. Podobně nitro je, nic je, ale není vnímatelné. Vnímat můžeme externí svět. Rozpoznávat nitro, vstoupit do nitra, to je nauka, kterou nazýváme jóga. Jóga není o karimatce, o pohybu. Jóga je o rozpoznání nic. Život je rozpoznávání. V Jógavédantě jsme mluvili o stavu vzhůru, o džágrt avasta. Stav, ve kterém jsou všechny smysly funkční, paměť je funkční, interpretace je funkční, vnímatelné informace, pocity a emoce, cítit a prožívat je stav džágrt avasta. Když říkáme, že žijeme, jsme vzhůru. Když spíme, nemluvíme o tom, že žijeme. Kolik toho prospíme, to se ani nedá počítat, ale tak půlku života prospíme. Člověk započítává do života jen to, kdy je vzhůru. Co vnímá, jak to vnímá, jak dlouho vnímá. Už to vnímá 50 let. Život znamená jen vnímání. To je jedna jediná činnost života, kterou člověk má, a to od miminka až do stáří. Život se rovná vnímání. Nevnímání se nepočítá, nebere se v úvahu. 
Jsou dva druhy vnímání. Vnímání externí části života, do čeho jsou zaangažované smysly, mysl, emoce, srdce, fyziologické procesy, tedy dýchání, pulzace, projevy na těle, otoky, záněty, suchost. To všechno je vnímatelné a tomu můžeme věnovat svůj život. Druhá možnost v životě je vnímat nitro. Vnímat to, co není, vnímat strom v semínku. V žádném semínku není vidět strom ani mikroskopem. V žádném DNA nevidíme uši, nos, srdce, ruce. Maximálně se najdou chemické vzorce, obrázky. Člověk tam není, ale současně cítíme, že tam je. Můžeme vnímat nitro.
Máme teď verš 16 z druhé kapitoly Bhagavadgíty. Je to už pokročilejší stav vnímání nitra. Jsou tam dvě slova, která známe. Asato to je to, co není sat, co není pravda. A pak je na konci řádku také sat. Je tedy tento verš o sat (pravdě) a asat (lži, falši). Z pohledu klasického života, tedy z života externího vnímaného pomocí smyslů tam pravda je to, co se dá nahmatat, co se dá vnímat. Tomu se říká pravda. Co se nedá vnímat, to pravda není. Dokonce se říká, že věda je to, co se dá měřit. Co se dá měřit? Co je měřitelné? Dá se měřit hmota, existence. Radost, smutek, duchovno, štěstí se měřit nedá, neměřitelné není ani součástí vědy. V laboratoři se neřeší, jak vyrobit štěstí. Není měřitelné. Pro klasický styl života je to, co je vnímatelné. Co není vnímatelné není pravda. V nitru vnímáme jinak. Co bychom tam v nitru mohli vnímat? Asi to vid deh bhavo. Co není pravda, co neexistuje, je falešné, to nemá existenci. Skutečné je věčné, to je nepřetržitě, je to všude přítomné, nekonečné, je to stále dostupné. Co je falešné, nevydrží. Matadží nese kabelu na rameni, cestuje do Prahy a když dorazí, jde na záchod a vidí, jak je vyčerpaná. Rameno, které neslo kabelu je promáčknuté. Vnímá vyčerpanost. Popisuje to doma manželovi a ten na to: Máš hlavu? Ano. A kde ji máš? Nad ramenem. Kdo ji nese? Ramena. A ta tě nebolí? Jsou to stejná ramena, která jsou zatížená. Ta hlava se nikdy neunaví, stále je na svém místě, ještě se hýbe, kývá a ramena ji udrží, ale kabelku neudrží. Co je kabelka? Ta je falešná, nepravdivá. To není skutečnost, skutečnost je ta síla, která drží hlavu celý život nahoru. Takto falešné neexistuje. Ta síla je falešná a neexistuje. Skutečnost, pravda (sat) je to, co je věčné, co je pořád. Každé vnímání vychází a končí v mysli. V mysli je zkušenost, paměť, vzpomínky. V mysli jsou uloženy pocity, emoce a jakékoli vnímání je akce mysli. Neumíme se ve stavu vzhůru ani chovat jinak. Stále se věnujeme externím předmětům. Je přirozené se věnovat vnímání, které přitahuje smysly. Nic jiného. Jakákoli otázka, dotaz, chuť zájem, vše je záležitostí mysli.
A to vše je přechodné, to není pravda. My tu pravdu necítíme, cítíme to, co není pravda. To je zkušeností vnímání, co si pamatujeme, tomu říkáme pravda, to je v externím životě, to není procházka nitrem. Nitro, to je to, co je věčné. Nandi řekne, tak co ten Chudíř? To je falešné. Z pohledu nitra je falešný. To není skutečné. To je divadlo. To pravda není. To je pravda pro vnímání. A matadží vidí, že je farma veliká, stará, stále smrdí po dobytku a není uklizeno. To je všechno vnímatelné a tomu se věnujeme. Naše hlava, srdce, naše cítění je plné takových informací. Že Chudíř je nebo není, to se nedá vnímat. Nikdy ani nebyl a teď jsme tady. A za chvilku nebudeme. Co bude? Nic, to je zaručeno. Záruka je nic. Jak se říká: Nedělat se dělat nemusí. (Že se nedělá, se dělat nemusí.) To jde samo. To funguje samo o sobě. To je autoregenerace. Nedělání se o sebe postará dokonale. Dělání je velký problém. Nedělání těžké není. To funguje samo. Takto mysl vnímá externí a to je falešné. Vnímání věčnosti je pravdivé. Ale toto uvažování je pravdivé pouze v dimenzi nitra. To v dimenzi externího života neplatí. V externím životě platí pocity, emoce, chamtivost, chtivost, touhy, chuti, rágy, libo-nelibo, to platí. Když je člověk namočený do rág-dveš (libo-nelibo), do emocí a pocitů, tak je to ukázka vnějšího života, externího života, kde toto všechno je považováno za falešné. V nitru je pravda, život je nekonečný, je věčný. Ale to, že je život věčný, to je pro toho, kdo žije externí život, nemožné pochopit. A proto při externím vnímání a při žití externího života je abhavo (nenastává) pravda.
Nás trápí vše, co nemáme. Jágr má BMW a já mám jenom kolo. Santóš je svalnatý, já nemám žádné svaly. Jana má velký dům, já mám děravý stan. Co nemám, to přináší trápení. Život je trápení. Štěstí ani není. Martin má své štěstí v lednici. Má tam německý jogurt. Sní ho a čeká, že bude šťastný. Myslet si, že v jedení je štěstí, je falešné. Pořád je hlad, vyčerpanost, a štěstí z jogurtu nepřichází. Myslí, že když se hezky vyspí, bude mít sílu, ale nemůže usnout a tak si vezme pilulku. Ráno je ale stejně unavený. Falešnost je nedostatek. Do toho je člověk dokonale namočený. Neustále venku. Kde je život, který je naplněný a nic mu nechybí? Ve Védantě se říká: Je rovná se je. Není rovná se je. Je se rovná je. Není je také je a je, je také je. Co potom je? Je jenom je. A toto je, je pravda, je věčnost, je pořád. Co není, to věčné není. Védanta říká také: Vše je v pohybu. Když jedete autem, tak auto nestojí na jednom místě. Stejně tak život, po každém kroku jak plyne čas, se externí svět mění. Neustále se točí. Nic nestojí na jednom místě. Stojící na jednom místě, to je falešné, neskutečné. Jako když se díváte na staré fotky z dětství, z dovolené. Ta fotka z Chorvatska už není pravda. Je to vzpomínka starého dědy, který si uvědomuje, že to bylo fajn, ale dnes leží na dialýze a prohlíží si starou fotku z Chorvatska. 
Jóga je nauka, která je cestou do nitra. K tomu je tento verš a ten se dá rozpoznat a pochopit jen v nitru. Jen přečtením slov tohoto verše se nedozvíme poselství verše. To není román. Bhagavadgíta vede do nitra. Verše nemůžeme pochopit, když máme do nitra zabetonované dveře a žijeme pouze externí vnímání. Když prožíváme jen: To je hezký hrneček. To je vzácný stoleček. Je ta kytička krásně voní. Také bych chtěla takový útulný domeček. Nádherný obraz. Ten musí mít hodně peněz. To je bolest, radost ze skákání. To, co prožíváme, to všechno je falešné, to věčné není. Nic z toho není věčné. A neustále se tomu věnujeme. Kde jsme? V asato v nepravdivosti. A hlava? Hlava je plná falešností, co je neskutečné.
Jóga vede k rozpoznání skutečnosti, která je v nitru. Moudří jsou ti, kteří vnímají skutečné i neskutečné, jednoznačně chápou pravdu a faleš. Kdo je aspirant nitra? Dršta tatva darší. Je to jógín, praktikant jógy. Jeho cílem je nitro. Jsou cvičení pro nitro, jak se prožívá nitro a jak se žije v nitru. 
Externí svět není zapotřebí vysvětlit. Otevřeme oči a už vidíme hezký, nehezký. To jde samo, falešnost máme dokonalou. Falešný život je perfektní, stoprocentní. Ale pravdu neznáme, nejsme schopni se vynulovat. Skutečnost je v nitru, kde není externí život, kde není faleš.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>