Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó synu Kunti! Když jsou smysly v kontaktu s hmotným světem (přírodou), vyvstanou pocity jako horkost a chlad, potěšení a bolest, ty jsou však dočasné. Proto Ó potomku Bharaty, příjmi je s trpělivostí a zůstaň jimi nedotčen. ||2-14||

---

---

Kostič:
Vjemy pouze, Kuntiovče, působí žár, chlad, rozkoš, strast. Tyto pomíjivé, nestálé, všechny máš snášet, Bhárato.

---

Komentář Govind:
Tady v tom verši 14. stačí jen první slovíčko mátrásparšástu. Mátrá je kmenové slovo. Mátr znamená jen a mátrá je hmota, která se dá měřit a vnímat. Co se dá vnímat, to se dá i měřit. Vychází ze slova jen a když pojedeme do kmenových slovíček, mátrásparšástu to všechno co je, je jen sparša, a to znamená dotýkání. Všechno, co existuje v životě nebo v mysli. Připomíná mi to Védantu, když jsme si vysvětlovali pojem džagrt avasta jako stav, kdy je člověk vzhůru. Co se děje ve stavu vzhůru? Člověk vnímá. Když spí, tak také vnímá, ale něco jiného. Smysly nejsou funkční, ale když je vzhůru džagrt, tak probíhá dotek. Jaký dotek? Dotek individua s okolím přes všechny smysly. Dotek očima, zvukem, kůží, pachem, teplotou, chladem, horkostí, ostrostí, tíhou. Vším se individuum dotýká okolí. Pokud se dotýká, je vzhůru. Když se nedotýká, oči jsou, ale nedotýkají se, nevnímají, nechytnou odraz světla předmětu, je vypnutý. Uši jsou, ale nevnímají a nedotýkají se. Tady slovo sparš znamená dotek. 
Kršna říká, co u člověka probíhá, je pouze dotek. Je, když je tam dotek. Dotek čeho? Smyslů na okolí. A jenom toto probíhá. O nic nejde. Jen toto běží. Že se sáhne a dotkne se paměti, emocí, pocitů, ega, dotkne se toho a toho. Probíhají jen doteky. A to znamená, že se někdo něčeho dotýká. Kdo se někoho dotýká, to je individuum s okolím, a to je život. Toto se ve Védantě popsalo jako džagrt avasta. Když je člověk vzhůru, tak je sedmidílný se všemi devatenácti choboty, chapadly. Má devatenáct chapadel a sedmi pístový motor. Co dělají? Dotýkají se. A když se dotýkají, tak jsme vzhůru. Totéž říká Kršna. Člověk nedělá nic jiného, než se dotýká. Z toho dotýkání se děje vnímání a hodnocení. Když se lidi potkají, tak lítají fotky, SMS, MMS. Podobně když se dotýká člověk okolí, individuum okolí, tak lítají vlastnosti, dravjaguny, a to se vzájemně vnímá. Okolí vnímá individua a individuum vnímá okolí. To je to, co se děje, co probíhá.  Kršna říká, nic si z toho nedělej, to se děje. To máš v hlavě, to je normální, nic jiného. Probíhá pouze dotýkání tvého individua s tvým okolím. A záleží, s čím se člověk ztotožní. On se ztotožní s dotýkáním a říká, já jsem dotek a pak je velký problém. Potom se dotkne horko. Jágr říkal, že mu bylo v noci vedro a že spal venku. Takže čím se cítil? Vedrem. Vnímáním cítil, že je Jágr. Ztotožnil se s vedrem, tak musel vyletět pod širák. Takto záleží, s čím se ztotožní. Kršna říká, dívej se s čím se můžeš ztotožnit, jsou mraky možností. Je to nepřetržitý proces. Život je neustálou interakcí individua s okolím, s tím nic neuděláš, to běží. A tady je to místo, kdy člověk říká, nemůžu ovládat myšlenky. Nejde zastavit myšlenky, ale ono to ani nemůže jít. Myšlenky jsou kvůli tomu, aby lítaly. Trápit se tím, to je nesmysl. To je proces jako točení zeměkoule. Jde zastavit točení zeměkoule? Zastavit východ Slunce? To nejde zastavit. Podobně myšlenky nejdou zastavit, musí se točit, to je přirozené. Pokud je život, je přirozené lítání myšlenek. To znamená, že člověk je něco jiného než ty lítající myšlenky. Ztotožnit se s myšlenkami je problém. Když se s tím člověk neztotožní a vstoupí do sebe, tak je to stejné jako čumění na východ Slunce ve spacáku. Hlava je skrytá ve spacáku a tak nic neuvidí. To neznamená, že východ Slunce není. To se může dít. Myšlenky mohou běhat. Člověk je ignoruje a nebere je v úvahu, nevnímá je, vstoupí dovnitř a to je možné. Jinak myšlenky jsou a budou a to se řešit nemá. Má se řešit to, co se má řešit.
Mátrásparšástu kaunteja. Kršna ihned použil slovo kaunteja, konec důrazu. Hned udělal po prvním verši tečku. Vše je jen dotek a dál by bylo zbytečné mluvit. Ve verši je podstatné to mátrásparšástu, tedy mátrá (hmota), sparšá (dotek) a stu je (to). Tak je člověk jen dotekem s okolím. Kdo se koho dotýká? Smysly a mysl svého okolí, a to neustále běží. Nech to běžet a nic si z toho nedělej. Co tě zajímá? Ztotožnit se? Tak se trap. Když se nechceš trápit, tak se neztotožňuj a nech to běžet. To je diagnostika i řešení. Ale někteří lidé jsou jako vír, neví si rady s čím se ztotožnit. S tím anebo s tím, nebo s tím se ztotožnit? A rozmanitě cítí kyselé, sladké, hořké, slané a žijí. Proto změna chuti je tak krásná, že se ani nedá představit, jak se bude žít, když nebude. Problémy jsou velmi šťavnaté. Takže normální člověk se nemůže zbavit problému, tak je zdrogovaný, že se toho nechce vzdát.
Tady Kršna nabádá Ardžunu, aby nebyl závislý na doteku. Nech to dotýkání. Co vidíš a slyšíš, nech být. Co běží, nech běžet. Co s tím uděláš? Nic. Když se s tím ztotožníš, tak budeš říkat, zase je slunko a horko a máš velký problém. Takže Ó, synu Kunti, když jsou smysly v kontaktu s hmotným světem, okolím, vyvstanou pocity jako různé vlastnosti. Ty jsou. Avšak pořád to běží, podněty jsou neustálé. Proto Ó, potomku Bharaty, přijmi je s trpělivostí a zůstaň jimi nedotčen. Nedotčen znamená přijímat a nechat být. Co se děje, ať se děje. Zastavit to nejde. Nech to běžet, prolínat. Většina problémů se stává, když člověk zapomene, že existuje vesmírné dílo. On má pocit, že svět je jen to, co on zná a ví. Co nezná, neví, necítí, to pro něho neexistuje. Taková zakuklená mysl je člověk. Cítí se to, když se koukáte na lidi. Jednou jsem to pozoroval v Globusu, když jsem čekal na poště. Sedl jsem si venku a díval jsem se na lidi, co se honí v jejich hlavě. Každý má nějakou tašku, dítě, kabelku a co se jim honí v hlavě? Co je to tlačí dopředu? Kdo jim kroutí tu hlavu? Jsou automatické systémy, jak buňky v těle. Jako tekoucí kapky v řece.
Kdybychom se hodně zamysleli, co je to, co teče v řece, jsou to kapky. Nepočitatelné množství. Všechny tečou. Některé se zvednou a říkají jsem vlna a ne kapka. Stejně tak jako kapka v řece, je na tom každý člověk, každé individuum. Děje se, teče a teče. A když si člověk myslí, že je ta kapka a pak celá řeka, je to velký omyl. Myslet si, že já něco musím dělat. Omyl. Nemůžeš dělat nic. Kapka může jenom téct, ani směr si nemůže určit. Jak to ta řeka určuje. Tu svou podstatu člověk vnímá a když se s tím ztotožní, tím otevírá novou dimenzi. Aha? Jsem kapka tekoucí v řece. Co řeka chce, tudy jedu. Jiná možnost ani není. A já jsem ta kapka, která něco chce dělat. Může chtít něco dělat, ale stane se to? Dít se bude jen to, co bude chtít řeka. Myslet si může kapka, co chce. A když si to bude myslet a řeka chce něco jinak, tak bude konflikt. Nic jiného se nestane. Téct bude muset podle řeky. Podívá se, co se děje na břehu? Na to si může pomyslet, ale nemůže se podívat, musí téct dál. Tak je to názorový konflikt kapky s řekou. Řeka je Vesmír, kapka jsme my. Někdy se pereme, ale jen v představách, jinak to ani není možné. Neustále protestujeme. Jsme zrození soudruzi. Samý protest, neklid a boje. Pak kapka řekne, proč já? Proč teču dolů? Já chci ven. Protože se neustále ztotožňuje, že je kapka. Kdyby se ztotožnila, je kapka a řeka a vnímám obě, to je nadhled. Tomu se říká nadhled. 
Takže mátrá sparšástu kaunteja. Kamaráde, toto je jen a jen dotýkání individua s okolím. A to dotýkání má různé vnímání různých vlastností. Je to 41 gun. Tady nemůže být vše vyjmenováno. Jsou to např. šíta (studená), ušna (teplá), sukha (štěstí), duhkha (neštěstí, smutek) atd. Patří sem manoguny, dravjaguny, parádaguny, všechny tady jsou schované za slovíčkem adi, adáh ve smyslu atd. Kontaktem individua s okolím vzniká mnoho možností k působení gun. To se děje a jen tohle je to, co se děje. V tobě, ve mně, ve všem a všude. Buď to můžu vnímat, nebo se s tím ztotožním a budu se trápit. To je mátrásparšástu, život a člověk je jen dotýkání individua s okolím. Kámo, soudružko. Nic jiného to není. I satsang je dotýkání, běží interakce. Když se díváte ze shora, vidíte, že někdo má sluchátka a kouká do obrazovky a z druhé strany totéž a jsou vzájemně v šoku. To je dění. Co se děje? Mátrásparšástu, jen se dotýkají. Ono se to děje, stačí se vynulovat a člověk může začít vnímat. Jen duše, kapka se může dívat na řeku. Jinak se může prožívat jen tok. Mátrásparšástu kamaráde, to je kontakt s okolím a z toho si hlavu nedělej. To je to, co ten verš chce říct. Emoce a pocity člověka je jen ztotožnění. Avšak nadhledem je zbaven všeho trápení. Nadhled vyřeší vše.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>