Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Tak jako duše, když obdrží tělo, prochází dětstvím, mládím a stářím, stejným způsobem na sebe duše bere jiné tělo po smrti (konci těla). Ale moudří nad tímto jevem nikdy nenaříkají. ||2-13||

---

---

Kostič:
Jak tvor tělesný prožije dětství i mládí i stáří, tak je to i s dalším vtělením. To rozumného nemate.

---

Komentář Govind:
Dehina nebo dehino, Átma v dehá. Dehino asmi je přijatá, uložená, umístěná. Jathá znamená takto nebo jako. Deh, dehe znamená v těle, jsou uložené kaumáram (dětství), jauvanam (mládí) a jará (stáří). Stejně jako je v těle umístěno Átmá, podobně jsou uloženy v těle i různé fáze našeho života, mládí, dětství a stáří. Dehánt znamená ukončení, smrt a prapti je získání. Déhántprant pak znamená po získání smrti. Dhír znamená moudré, a je z písmen dhí, podobně jako jako buddhi. Dhí je inteligence. Dhír jsou lidé s inteligenci, a užívá se označení dhír Puruš. 
Muhjati jako skleslá tvář. Muh znamená tvář jako když člověk jde na přijímačky a neudělá je. Pak přijde a nemá už hlavu zvednutou, už je skleslý obličej. To je muhati. Moudří lidé se takto nechovají. Moudří lidé nejsou zklamáni z toho, že po smrti se získává nové tělo. Neustále po každé smrti je nové tělo. A v těle je uloženo Átmá stejně jako dětství, mládí a stáří. Velice často člověk říká: Když jsem byl malý, když jsem byl mladý, když jsem byl starý, nebo až budu starý. To je nevědomost. To je ztotožnění sám sebe s tělem. Člověk není malý, ani nestárne, je pořád stejný. To je základní heslo Védanty. Átmá se nikdy nemění. A není nikdy staré nebo mladé. Átmá je ánanda, je věčné, nekonečné a pořád stejné. Na něj nějaký čas a prostor nemá žádný vliv. To jenom tělo se proměňuje, roste, je mladé, je staré, je malé, je velké. Átmá je neustále stejné. Tak já je pořád stejné. Proto Védanta neustále říká tu stejnou větu, neztotožnit se s tělem. Tělo je tělo a tělem já není. Átmá je uloženo v těle.
Člověk neví o tom, že v těle je dětství a tělo prožilo mládí a šoky. V těle takové záznamy nejsou, jen prošly. To jsou jeho fáze, stejně po smrti zase začne další tělo. Stejně jako toto tělo někde začalo, vyrostlo, žilo a zemře, po smrti to bude totéž. Proto není potřeba být zklamaný a věšet hlavu, že se umře nebo už člověk není dítě. Prostě to je cyklus. Átmá je v těle. V jeho přítomnosti se vše děje i když Átmá samo se sebou nic nedělá. Stačí jenom přítomnost Átmá. Věci se dějí samy. Prém každé ráno s lidmi cvičí v jóga salónu. Lidé si myslí, že když začnou cvičit ásány, že to je moc fajn, že to Prém dělá dobře, i když Prém nedělá nic. Prém tam jenom sedí a kouká. Stačí jenom jeho přítomnost a cvičení běží. Všichni lidé, co přijdou si zacvičí, zadýchají, zameditují, něco tam nechají a vše běží jen v přítomnosti Préma, v přítomnosti v salónu. Ve chvíli, když tam není, tak nic neproběhne. Žádné cvičení. Takto v přítomností Átmá se dějí všechny fáze těla. Jedna po druhé. A po ukončení toho tělesného procesu vše začíná zase znova. Funguje to jako solární soustava. Slunce nic nedělá, stačí jeho přítomnost a všechny planety se točí kolem sebe, kolem osy, kolem Slunce, v jeho přítomnosti. Ve chvíli, kdy není Slunce, tak si neumíme představit, co se bude na zeměkouli dít. Nic tady nebude, žádný živočich, vše zahyne, planety zahynou. Říká se, že jednoho dne Slunce zahyne, a to znamená co? Bude další Slunce? Bude další solární soustava a další zeměkoule? Toto by nebylo poprvé, to už bylo několikrát. Tak není třeba být zklamán z toho, že se pořád něco mění. Džagatjam džagat. Džagat je neustálá změna a změna je život.
Tento verš je pro umanutého Ardžunu, který si myslí, že nemá zabíjet, neboť když živého zabije, tak to bude úplný konec. Kršna mu říká: ne, žádný konec nebude. Ty nikoho nemůžeš zabít. Když ho zabiješ, cyklus nepřestane, vše bude pokračovat. Zbytečně nevěš svou hlavu a nebuď skleslý. To je význam verše. To je to, co si člověk neuvědomuje. Protože defaultní nastavení člověka je v mysli, v man. Ignorance, nevědomost, to je defaultní nastavení džagatjam džagat, tím běží život, svět, existence. 
Poznání a znalost, vědomost je výjimečná a nepřirozená, a proto i (znání) poznání Átmá je nepřirozené. Átmá není džagatjam džagat, to se nemění. Takto gján (poznání) je vlastnost Átmá. Tato vlastnost v mysli není. V mysli je vlastnost nevědomosti. Zamotat se a zasekávat se. Jako šípková růže, když kolem ní člověk prochází, tak co udělá šípková růže? Řekne nikam nechoď, tady zůstaň a píchne do nohy i do obličeje a překazí cestu.
Proces, kterým mysl umí žít, je smyslové vnímání. Člověk si neumí představit život bez mysli. Gján je pasé, mimo dosah mysli. Gján je poznání, a proto je pro člověka trošku nepřirozené. Poznávat, pochopit a porozumět není ani přirozenou vlastností člověka. Ignorance je přirozené právo zrozeného člověka. Protože chovat se podle smyslů je právo zrozené bytosti. Každá bytost má stoprocentní nárok na vnímání a pak to prožívá. Pak funguje celý řetěz, vnímání, procítění, chtění, konání, prožívání a vyprávění. Objeví se celý řetěz a ten začne ve vnímání. Člověk konstantně žije. Dokonce potvrzení života v člověku je, že mu fungují smysly. Jestli mluví, hýbe víčky, rukama, jestli se mu hýbe při dýchání hrudník, prostě podle smyslů se potvrzuje, že je živý nebo mrtvý. Takže prvotním důkazem života je vnímat. V každou chvíli je jakékoliv vnímání ukládání informace z okolí a z okolí dovnitř. Pořád si člověk shromažďuje informace z okolí. Každou chvíli, každou vteřinu. Vzniká velké skladiště, neomezený harddisk, datový prostor, kde člověk vnímá a neustálým vnímáním se obohacuje jeho zkušenost. A každé další vnímání se silnějším procesorem porovnává, co je aktuální vnímání a kde je záznam v úložišti. Podle toho začne bublat pěna. Ta reakce, co vnímáme a co máme uloženo se začíná prociťovat. Tomu se říká já jsem smutný, radostný, veselý, šťastný. Vše je jenom funkce a projev života, přirozený akt. A přirozený akt je cyklus. Uzavřený cyklus, který je u každé bytosti i člověka je nevědomost.
Gján je mimořádný. Jak funguje poznání? Z toho vnímání se objeví gján, což je trošku divné. Jak se v normálním procesu něco abnormálního stane? Normální proces je nevědomost. Jak se pak ta vědomost stává? V procesu nevědomosti vyroste, jako se na zdravém těle objevuje vřed. Jak vyroste nějaký beďar? Nějaké ložisko toho beďaru v první řadě existuje někde v oběhu. Je přirozené, že se tělesné tekutiny v těle neustále toulají jako kulička v ruletě. Tam skočí kulička, tam se zafixuje a už se nehýbe. Podobně se ložisko toulá po těle a zasekne se v kůži a tam se začne rozrůstat. Pak se objeví beďar. Podobně takové ložisko z milosti Boha, výrobce života, z nějakých dobrých skutků, skryté a subtilní pokračuje dál po prošlapané cestě. Ta cesta, milost, skutek se objeví jako beďar na kůži v hustém moři nevědomosti. Milióny lidí čtou spisy, chodí na přednášky a vyprávění, ale výjimečně někdo chápe. Jen někomu se probudí gján. To není zásluha spisu, učitele, školy. To je zásluha toho jadérka v oběhu. Takto se na ohromné a přirozené základní desce nevědomosti objevuje a projevuje gján. To není dáno každému. Takto je rozpoznání, poznání a pochopení výjimečné.
Nevědomost je běžná, ale gjánem dojde k poznání Átmá. A podle toho poznání a rozpoznání může dojít i k sebepoznání. Takže sebepoznání není záležitostí a předmětem mysli. Naopak mysl je taková překážka pro sebepoznání. Mysl neustále člověka tahá, aby se věnoval jen vnímání, porovnání a prožívání. Gján vyskočí jako ghí z mléka. Takto Védanta je takové ghí.
Aždžun je v mysli. Prožívá střílení, zabíjení. Stále má v hlavě, co se stane, když zabije dědu, učitele, kterých si váží. Když ho zastřelí, co se stane? Padá do tohoto dilema. Kde je gján? Není. Ardžuna je v tom až po uši. Kršna ho nabádá, aby chápal a rozuměl situaci. Byl jsi mladý a máš někde mládí? Nemáš. Tělo to prožilo. V těle máš záznam, že jsi byl mladý. Prostě tělo mládí prožilo a zažilo, ale neustále se mění. Co bylo včera, není dnes a co je dnes, nebude zítra. Včera, dnes a zítra nikdy nekončí. Tělo může končit, ale včera, dnes a zítra nikdy nekončí. Ty budou pořád. Člověk umře, ale to neznamená, že dnes se zasekne a zítřejší den nebude.
Tak džagatjam džagat, porozumět neustálým změnám. Život je neustálá změna. Lidé jsou zaseklí, mé auto, můj manžel, moje peníze, moje rodina. Vše se změnilo, srdce, plíce, ledvina. Vše se zrodilo a zemře. Stejně jako moje jablíčko, moje krev, moje odpady, vše jede. Naopak když se nevykadí, tak je zácpa. A nevědomost chce zácpu. Pořád je zaseknuto na nevědomosti a to je výmysl mysli, což je nereálné. Reálná je změna, zrození, smrt, sattva, radžas, tamas, vše je v pohybu. To je poznání. Když toto poznáváme, tak to je gján. Když chceme, ať je každý den dnes, tak se to zasekneme na dnes. Nechci, aby byl východ ani západ Slunce, chci zastavit čas. To jsou touhy z mysli. Poznání je džagatjam džagat. Pořád v pohybu, pořád změna. Takže když se něco mění, tak neměj hlavu svěšenou a nebuď zklamán, říká Ardžunovi Kršna. Pochopit a porozumět, to je gjáni, být dhí. 
Deh slovo samotné znamená tělo a když se řekne n, tak to n je za Átmá. V češtině neznám slovo, že by se v jednom slově vyjádřilo živé tělo a mrtvé tělo. Dehin znamená, je v těle vložené Átmá a tím je tělo živé. Dehinásmi je Átmá vložené v těle, je jathá. Je to jako dětství, mládí a stáří je vložené do života.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>