Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Velký Pán pravil: Ó Ardžuno! Truchlíš kvůli tomu, co nestojí za truchlení i přesto, že jsi pronášel moudrá slova. Moudří netruchlí ani kvůli životu, ani kvůli smrti. ||2-11||

---

---

Kostič:
Vznešený Bůh pravil: Želíš ty, které želet nemáš, ač hovoříš slova moudrá. Panditové se nermoutí nad živými ni mrtvými. 

---

Komentář Govind:
Podobně v příběhu z Ramájány. Ráma byl se svou manželkou a bratrem v lese, v džungli. Jednoho dne mu ukradli manželku Sítu. Byl smutný a trápil se. Kvůli tomu byla velká bitva. Ta válka byla jen kvůli intrikám. V té válce byl zasažen jeho bratr Lakšman jedovatým šípem a omdlel. Ráma neměl manželku, brácha leží v bezvědomí, co má dělat? Má se smát? Ne. Ta situace vyžaduje slzy. Tak Ráma plakal, jeho oči byly mokré a Šiva někde v nebi v Himálajích meditoval a viděl jak Ráma pláče. Viděla to i Párvati a zeptala Šivy: Co tady děláš? Tvůj kamarád pláče a ty nic neděláš? Co jste to za kamarády? Šiva se usmál a říká: Ráma ví, co a proč dělá. Jeho dharma je v takovém okamžiku plakat. Taková situace vyžaduje pláč. V nitru je Ráma v pohodě a ví, že je to šumák (že je to jedno). Venku jsou slzy přirozené. Šiva utišoval Párvatí, že není třeba nic dělat, že to je v pořádku. Není třeba se starat o nic. To, co se má stát, to se stejně stane. Nakonec se i Lakšman uzdraví a Síta se vrátí, ale v daném okamžiku se pláče. My to máme trochu rozdílné. Srdce je jinde a řeč je jiná. Zuby a jazyk nejsou v srdci. Mezi nimi máme dálnici a je tam devět křížů. Nandi jede do Ostravy a je u Devíti křížů. A po cestě se to vyvrtí. A my se potom samozřejmě, podle toho, co je třeba, vyjádříme. V nitru má být čisto a šumák. A s okolím má být propojenost, s tím co okolí potřebuje. Takto je vevnitř šumák a venku to, co je zapotřebí. Můžeme se honit, spěchat, smát se i plakat. To je v rámci požadavku prostoru. Jeden jógín seděl v lese a přilezla k němu jedna kobra. Poslouchala ho, jak recituje mantry. Kobra promluvila: Můžu se na něco zeptat? Proč jsem had? Proč nejsem také člověk? Jógín odpověděl: Protože jsi v minulém životě dělal hříchy, tak jsi kobra. Ta se pokorně zeptala: A co pro to můžu udělat teď? Jógín na to: Když nebudeš zabíjet lidi, budeš člověkem. Tak kobra přestala zabíjet a když viděla člověka, tak zavřela oči. Pak tam přišel Nandi, viděl kobru se zavřenýma očima, tak vzal klacek a hodil ji z cesty do buše. A ten had se díval, co se to děje? Věděl, že ho nesmí kousnout. Nandi si uvědomoval, že je ta kobra asi nemocná, že ji raději odveze k lékaři. Tak vzal hada, pověsil ho na řídítka a vyjel. Had si stále opakoval, že ho nesmí kousnout. Nejprve se Nandi zastavil doma, aby si vzal s sebou vodu. Mezitím přišly děti ze školy a šly se podívat na zvířata. Viděli hada, který nekouše, tak ho začali kroutit. Ale had i když ho to bolelo, věděl, že nemůže bojovat. Trpěl a trápil se. Nandi viděl, že to je hodná kobra. Tak ho zastrčil do klece mezi ptáky. Ptáci ho klovali a had se zase trápil. Nandi o něj pečoval a když byl had při síle odvezl ho zpět do lesa. Zase za rok procházel jógín kolem kobry. Kobra ho uviděla a spustila: Co jste mi to poradil? Kopou mě, tahají mě, trápí mě, a já nemůžu kousat! Co to je za ahimsa, neubližování? To máte vy lidi nějaký blbý princip, to není v pořádku. Já asi nebudu už nikdy člověk. Na to odvětil jógín: Já jsem ti říkal, že nemáš uštknout a zabít, ale neříkal jsem ti, že se nemůžeš zvednout a zahrát, že uštkneš. To by Tě ani Nandi nevzal a raději by utekl. V nitru může být neustále šumák, ale venku v daném okamžiku se má dělat, co je třeba. 
Marci mi říká: Ty se mnou nemluvíš tak mile a příjemně jako s žáky. Na ně se usmíváš a na mě křičíš. Nejsem rozzlobený. Já na tebe mluvím stejně jako na ostatní, ale ty nevnímáš, co říkám. Abys to slyšela, musím přidat plyn a zvýšit hlas. A potřetí, když neslyšíš, tak vyměním převodovku i plyn, a to už je nepříjemné. Pak si řekne aha, Govind něco chce. Tak jsi slyšela, co jsem říkal. Pak ses rozhodla, co jsem říkal, jinak bys to ignorovala. Aby ta komunikace proběhla, to je požadavek prostoru.
Takže když je požadavek prostoru na to, co se má dělat, tak se to dělá. V nitru máme jasno. Jen lidé tomu nerozumí, oni rozumí jen vyjádření. U svatby si lidé slibují, že spolu budou celý život. Ale nevydrží ani dva měsíce. Proč? Protože věří, že prstenem je to pojištěné až do konce života a potom věří slovům. A slova jsou divadlo. Nandi říká, že přijde domů v pět hodin, ale přijde až v devět. Manželka to nechápe a je naštvaná. Nezeptá se proč. Nandi přišel pozdě, protože přišel zákazník. Kdyby měla uvnitř šumák, tak řekne: Aha, vím, kdo je Nandi. Chodí pozdě. Ale takový přístup není. Přístup je pouze smyslové vnímání. Člověk když je otrokem smyslů, tak nemůže vnímat a rozumět skutečnosti. Pak je zamotaný do svého liba a to je jiné než skutečnost. Takže my můžeme mít v nitru šumák, ale venku děláme, co je třeba, co je v daném času a prostoru potřeba udělat.
V Bhagavadgítě je ta samá situace. V prostoru bojiště, kde se sešli vojáci, bude válka, bude se ukazovat síla. Nelze říci: Já bojovat nebudu. Když Ardžuna nechce bojovat, tak proč tam vůbec šel? Jako kdyby sprintér nechtěl závodit. Taková situace je v Bhagavadgítě. Člověk je propletený do svého libo-nelibo a tam je tma a nevidí. V nitru není žádný šumák, protože na něm je velikánský balvan libo-nelibo. Ardžuna je do toho tak moc namočený, že je z šumáku omáčka. Když má člověk rozum, sádhana, tapasja, paramtap (velké tavení), tak automaticky zachovává své nitro bez jakéhokoliv působení. Jógíni bývají bez srdečnosti, nemají srdce, cit, soucit a emoce. Toho jsou zbaveni, protože uvnitř mají šumák. To je skutečná podoba jógína, tam není žádný soucit. Vše umí poslat do hajzlu i své tělo a život. Zbaví se všeho. Komunikace s okolím je neustále divadlo. A to divadlo je dodržení pravidel času a prostoru. Nitro musí být čisté. V nitru má být šumák. Venku se dělá, koná, říká, vyjadřuje se podle toho, co je potřeba. Není žádná něha, ta je pro duální svět. Někomu říkáme, že je svatý, a to znamená, že někdo není svatý.
Iša vása idam sarvam, všichni jsou jen jedna věc. Není mezi nimi žádný rozdíl. Láska je jenom touha a připoutanost. To je holý podvod sám na sebe. Úplně neskutečný, to není čisté. Co může chtít prase? Odpady. Ono žere vše stejně. Tak lidé se svými city jsou namočeni do připoutanosti a voní jim život. To, co je vevnitř, není vidět. To se dá jen intelektuálně vnímat rozumem. Nitro nemá jazyk. Jazyk má naše hlava, naše bedna. Je tam bez jazyka a vyjádření. O nitru se nedá mluvit. Musí se překódovat a tím se smíchává dharma. Co je třeba, to se potom vyjadřuje. Řečí, pohybem, smysly děláme interakci s okolím, a to je absolutně jiné než to, co je původ. Původ nitra je úplně jiný. Proč je v nitru neklid? Protože v hlavě je strašný a hustý sirup, libo-nelibo. Proto jsem včera říkal, sedněte si v samotě a v klidu půl hodinky, vypněte hlavu, smysly, tu část, která je ukázková pro okolí. Když se tohle vypne, bude jen nitro. Splynout do nitra. Znamená to, přerušit dualitu, ve které je nitro a okolí.
Řeč, působení, chování, vše je toho druhého. Nitro s tím nemá nic společného.
Existuje bod pro rovnováhu. Když Luky natáhne lano mezi sloupy a stojí na něm s roztaženýma rukama, tak rovnováha je jen jeden bod. Vyvažuje se zadkem a dvěma rukama. Rovnováha je jen jedna. Pro nerovnováhu jsou dva. Mysl je dualistická, proto i jazyk je dualistický. A to je vnější svět, kde je čistý dualismus.
Otázka: A co Manželka jógína?
Govindží: Když žijí spolu, to je to sobectví, bartel, obchod. Takové je manželství a partnerství a soused a sociální systém. Kršna měl 16 tisíc manželek. Ardžuna říkal, já chci taky nějakou holku. Kršna na to: Když najdeš nějakou volnou, tak si ji vezmi. Ale Ardžuna viděl ženy a dívky, které měly vždy někoho vedle sebe. Kršna, aby zachránil Ardžunu, tak se naklonoval. Každý moc dobře ví, že umře sám. Nikdo s nikým do hrobu nepůjde. Partnerství a manželství jsou vazby, přísliby. Jsou to falešné představy. To je skutečnost a jádro. Každý má v sobě nějakou životní jiskru a podle toho žije. Každý potřebuje jídlo, ale jídlem není. To se mění až s tělem. Skutečnost je taková, že je každý sám. Máme jen jeden balíček samskáru, ale my chceme tahat druhého s sebou. To už s nitrem nemá nic společného. To se týká jen mysli, kde je libo-nelibo. Většinu lidí před rozvodem trápí, že zůstanou sami. Nevadí jim, že ten druhý zůstane sám. Ženě nevadí, že ten druhý zůstane sám, ale vadí jí, že ona bude sama. Nitro samotné nikdy není, vzduch sám nikdy není, Vesmír je jeden jediný kus. To není kus Vesmíru tady a tady. Je jen jeden jediný Vesmír, je Iša, já, nitro. Tam není zapotřebí partner, partnerka, manžel, manželka, to je jen vnější divadlo. To je jen bartel, že někoho potřebujeme. Takže skutečnost je jen jedna. Cítit se odděleně, to je hlava. Že Govind je něco, vy jste něco, on něco, ona něco, to je hra mysli, to není hra nitra. Hra nitra je jen jeden. První řádek Upanišady: Iša vasa idam sarvam. To je z nitra, kde je jen jeden. Můj a tvůj v nitru neexistuje. Když je člověk v nitru, tak můj a tvůj neexistuje. Existuje jen jedno. Vidět sám sebe ve všech. To může člověk dělat jen tehdy, když vstoupí do nitra. Tam okolí nemá žádný vliv. V nitru je tehdy, když okolí nemá žádný vliv. Udržitelný je a tomu se říká sanjási. Dnes je jóga prodejný artikl. Kdysi když dostal někdo titul svámi, tak to znamenalo, že je žijící v nitru. Když je nitro, tak nic člověka nezajímá. Žádné rágy a dveši nejsou. Když je nitro, tak člověk nic nepotřebuje. Potom se sedí v jeskyni tisíce let. Okolí nitru nic neříká. Okolí říká mysli a v mysli je libo-nelibo. Nitro žádné smysly nemá, potom nemá možnost se vyjádřit, to se nedá. To je jen představa. To není reálné. Falešná představa. A když je třeba, aby Jágr poradil, jak zapojit drát, tak je potřeba Jágra vložit do nitra. Pak ty věci, co se budou dělat, půjdou do nitra, do mysli, do rukou, pak zmizí Govind a je tam Jágr. To nitro se dá rozpoznat tehdy, když tam člověk vstoupí. Nitro baví jen jógína, normálního člověka ne.
Proto téma gján, mokš se řeší už od začátku existence člověka. Pořád jsou spisy. Několik desítek tisíc let to trvá a člověk neustále shání, gján, mokš a samádhi a pořád to nemá. Nemohl někdo udělat, aby to měli všichni? Ne, protože v defaultním nastavení člověka je práce se smysly. Jedenáctidílný člověk má pět gjánendrijí, pět karmendrijí a jednu mysl. To, když není, tak pak je nitro, a to není pro člověka přirozené. To je absolutně nepřirozené. Jakékoliv slovo má ihned protiklad.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>