Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Dhrtaráštro! Velký Pán, ten který ovládl smysly, směřoval s úsměvem následující slova zarmoucenému Ardžunovi mezi dvěma armádami. ||2-10||

---

---

Kostič:
Jakoby s úsměvem k němu, mezi vojsky sklíčenému teď Hršíkéša vyslovil tuto řeč, synu Bháratů.

---

Komentář Govind:

कृष्णं वन्दे जगद्गुरुम् ॐ नमो भगवते वासुदेवाय
kṛṣṇaṁ vandé džagad-gurum ÓM NAMÓ BHAGAVATÉ VÁSUDÉVÁJA

To je mantra Kršny, Džagat guru a našeho kmene. Je na začátku Bhagavadgíty.

Žijeme neustále jako herci, jsme zrození lháři a lhaní je naše zrozené právo. A nejvíce lžeme tím, že mluvíme. Lhaní je přetvářka. To znamená, že něco, co je uvnitř je odlišné od toho, co je venku. Lhaní je pro člověka přirozené. Co má vevnitř, tak než to přijde do pusy, tak se to vyvrtí. Jsme zrození herci, hrajeme celý život. Proč bychom si nezahráli? Když máme uvnitř odpoutanost, je nám to šumák, ven přijde to, co má být v dané situaci za dharmu. To se má dělat a takhle to má být. 
Verš 10. Tento verš je taková rada pro cvičitele jógy, kteří tu na Ájurfarmě Gjani mají seminář. Prahasanniva je důležité slovo tohoto verše. Prahasanniva znamená smějící se, usmívající se, začínající se smát. Prasanatá, to je jedna z gun sattvy, a je to spokojenost. Včera jsme při agnihótri mluvili o tom, jak moc je podstatné být spokojený, žít ve spokojenosti, procítit spokojenost. Je to guna santóša. Santóš není jeden. Každý cvičitel jógy je santóš, je spokojený. Jak se rozpozná spokojenost? Ta je daná defaultním stavem mysli. Většinou nejsme v defaultním stavu. Defaultní stav můžeme vidět u miminka, které spokojeně spí. Takže naše mimika v obličeji je náš první průkaz mysli. Jóga je cesta do komnaty nitra. Nitro má svou komnatu, a na obličeji ho rozpoznáme. Poznáváme, kdo má jakou náladu. Podle obličeje poznáváme dávku santóš – spokojenosti. Jak se poznává spokojenost? Dva body obličeje jsou podstatné - rty a oči. Z nich se poznává spokojenost. Když je člověk spokojený, tak horní víčka klesnou. Když jste úplně v pohodě, tak oči ani neotevřete. Pak máte oči jako měl Buddha, guru Nanak, Šiva. V takových očích je něžnost.
A něžnost v očích a úsměv na rtech, to je ájurvédská kosmetika, která zapůsobí na kohokoliv. To je vyjádření santóš, spokojenost. Takto Sandžaja vypráví Dhrtaráštrovi, co se děje na bojišti. Vyprávěl, v jaké situaci je Kršna, to že je zklamaný z Ardžuny, který má pořád nějaký problém. Přesto má Kršna něhu v očích a úsměv na rtech. Ne jako když Luky nechápe, vykulí oči a už mu to jede naplno. To není stav spokojenosti. Stav spokojenosti je vidět při jakékoli situaci, a to něžnost v očích a úsměv na rtech. To je první zásada mysli v santóš. Je to v nitru, v komnatě jsou automaticky dva náznaky. A to v jakékoli situaci. Většinou nás stimulují situace, obarvují nás vlastnostmi a vůní, a tak emoce velice jednoduše zaplaví santóš. My se do toho namočíme a začneme se podle toho chovat. V nitru, v komnatě mít santóš, to automaticky přináší něhu do očí a úsměv na rty. Kršna je symbolem, je učitelem jógy. Proto se říká: Kršnam vandé džagat guru. To je mantra pro modlitbu pro Kršnu. Kršna je učitel, který rozpitval celou jógu.
Nejstarší, prvotní učebnicí jógy je Bhagavadgíta, která odhaluje jednotlivé části nitra. Pak byla Jóga Vasištha, Hathajóga pradipika, Patandžálí jógasútry, ale v nich už není tak detailní manuál o nitru. Pozdější spisy jako například Ghéranda samhitá, už byly o technikách, šad karma, pránájám a nejnovější je hormonální jóga. Karimatková jóga, to jsou nové trendy jógy. Původní trend je vstoupení do komnaty nitra a k tomu je Bhagavadgíta. Byla vysvětlena do detailu Kršnou a je považován za světového učitele jógy. Kršna vandé (klaním se) džagat guru (světový učitel). Kršna je učitel jógy, která jde do nitra.
Když pojedete do Indie a navštívíte město lásky - Vrindavanu, kde se Kršna narodil a vyrostl, tak tam se zdraví těmito slovy: Kršna vandé džagat guruam. Tuto mantru zná každý tahač rikši.
Kršna vandé džagat guruam je jóga od Kršny, jóga, která jde do nitra.
Pak jsou další moderní učitelé jógy, kteří konkurují cirkusu. To jsou jiné jógy. Je to bahírmuk, na ukázku, co jsem zač, všem okolo. O to v józe nejde, jde o to vstoupit do nitra, dovnitř. Co je uvnitř, jakmile se tam vstoupí, je první spokojenost. A když je spokojenost, tak se pozná na něžnosti v očích a úsměvu na rtech, ty dvě věci, když nejsou, santoš zmizne. Není úsměv na rtech a v očích je něco úplně jiného. Je to to, co běží v srdci, prasan naiva – se santóšem. Naiva – když rozdělíme prasanta prasanman je průkazem jógína. Tady je to jinak. Někdo je cvičitel první třídy, někdo páté třídy a jsou na to průkazy. To jsou b/vahírmukhi jógy cvičitele. Ukaž mi průkaz antar mukhi. Cvičitel, který je antar mukhi, se usmívá, to je průkaz učitele. Pomyslí si: „Ty malé miminko, já nejsem nic, nejsem to, co hledáš, o nic nejde. Takže, kde je něžnost, tam je úsměv. Pro jóga trenéra je to začátek. První je sledovat obličej. Jakmile zmizí úsměv ze rtů a něžnost z očí, v tu chvíli je to náznak velké rány. Zmizl stav santóš. Když není úsměv na rtech není a něžnost v očích není, tak santóš zmiznul, jógy zmiznul. Takže to je první vlastnost, kterou je třeba konstantně sledovat a pořád pamatovat.
To jsem říkal, že v celé Bhagavadgítě není nikde Kršna uváča. Vždy je bhagaván uváča, Bůh promluvil, bhagaván promluvil, Iša promluvil. Je napsáno Bhagaván uvača, ale říkal to Kršna. Takže ve chvíli, kdy tu vědomost vyprávěl, tak je to chápáno jako boží vědomost. S tím se druhému dotyčnému otevřou oči. Zapadne na nich krásné slunce, jako teď sedíme a vidíme vše díky tomu, že nad námi svítí světlo. Tak to světlo tady je pro nás boží. Protože v jeho přítomnosti jsme schopni fungovat. Takto džagat guru Kršna je osloven jako bhagaván. V jeho přítomnosti Ardžuna pochopil význam jógy. Takto v trendech různých škol, ti žáci svým učitelům říkali bhagaván, jako bhagaván Osho, Buddha...Šivananda apod. to vysvětlení co přicházelo otevřelo a změnilo posluchače a žáky, tak byly považování za bhagaván. Takto slovo bhagaván je oslovení pro krišnu. Takže vědomosti a vysvětlení v Bhagavadgítě není Kršny, ale je boží. Spousta lidí pátrá co studoval Govind. Govind je geolog, on nestudoval ájurvédu. On nemůže umět ájurvédu. Zeptají se mě, kde ses učil. Já jsem se nikde neučil. Já ani nevím co říkám, takže co já říkám je to, co vy posloucháte. Co vy posloucháte to je váš problém, ne Govinda.
Protože pocházím z kmene Sitarám baba, Dátá a ty vedou projekt. Oni vedou projekt, já jsem jejich nástroj a projekt a igelitová taška. Jejich projekt a materiál a vlastnictví je obsazené. Igelitové tašce nic nepatří. Jsme ze systému guru parampara, tam ta guru síla, boží síla automaticky, podle svého projektu řádí. Igelitová taška nemůže dělat nic. Govind je jedna taška a ten obsah v něm to jsou celé rody učitelů. Celý rod učitelů vám vypráví. To Govind ani neví, co říká. Stejně jako igelitová taška neví, co je uvnitř. To není Govind, to je kmen učitelů a vy. Mezi vámi a učitelem, bohy, je ten vztah. Já jsem jen igelitová taška, nic ví. To celé vyprávění, které přichází jen teče. Tak Kršna je také taková taška, přes něj tekla boží bhagaván Íša k Ardžunovi. Komu patří Bhagavadgíta a čí je to vědomost? To není Kršny vědomost, je to vědomost Boha, a proto se ve verši uvádí, bhagavan uváča. Nemluvila igelitová taška, ani německý Lidl. On dával do igelitové tašky a on je jen nosič, jako dnes jsem já nosič a zítra jste vy nosič a tam vědomost protékává. Pro nosič je důležité nebýt ničím, nejsem nic a žádná rajčata mi nepatří. Já nejsem. Cokoliv tam chcete, dejte si a pak vysypte. Náš, můj nic není, je to jen bhagaván. Myslet si když ta igelitová taška nese deset rohlíků a dá jen 9, tak je to zloděj, který vyvlastní cizí majetek a to je ta taška, když takto začne dělat tak tomu dáváme jména. Zloděj taška a to je člověk. Člověk je takový zloděj a obsazovač a hned udělá svůj, to je moje. Kaki na něj si namaluje pěkné rty a koukne na tesaře a říká, on je můj a naplánuje mu každou hodinu co bude dělat. Takže Kršna není vyprávění Bhagavadgíty. Bhagavadgíta je to, co je vyprávěno přes Kršnu. Kršnu chápeme jako vysokého, snědého, vlasatého, ale to není Bhagavadgíta. To je jen igelitová taška. Kršna - igelitová taška a když je v něm prasanaéva, je šťastný a spokojený, tak bhagaván sestupuje. Igelitová taška není, když je tam obsah. Náš obsah je Bůh a když taška zmizí, tak santóš automaticky přijde. Takže z toho verše pro jogína je tady první lekce. Sledovat a trénovat a tomu se říká jóga trenér, to znamená pořad trénujete. První trénování je spokojenost santóš a to je první trénink. Lidé neviděli Boha, ale Kršnu a na něm byl průkaz - úsměv a něžné oči. Kršna s úsměvem promluvil. Co promluvil?
To je 11 verš.
Dhartaráštro, Ardžun je zhroucený, sedí jako vládce v kočáru, poslouchá Kršnu, který s úsměvem promuvil. A co promluvil: Ašó, šóč, co znamená? Šóč znamená šok.
Ašók čaján. Ašók, šók. Šók. Šok znamená přesdržka a z toho spadne na zem. Zhroutí se tělo, mysl, duše, kolena. Kolena a síla v kolenou okamžitě se vypouští jako když Jágr vypouští kola těch, kteří parkují před jeho domem. Takto, když přijde šok, se vypouští synoviální tekutina z kolena. Santóš bude pátrat proč při artritidě a artróze mizí synoviální tekutina i když v těle je hromada všech látek. To se ale neodhalí z plazmy. Podle krevního rozboru se artróza nedá poznat. V krvi vše je. V těle to je, ale nejde to do kolena. Protože kolena prožívají šok z života a to je šok z nevědomosti. Člověk se nechce cítit jako igelitová taška, chce být obsahem. Ten obsah je to moje té igelitové tašky, a to přináší šok. Moje. Takže šok je tam, kde je pocit moje a kde není poznání jsem holá igelitová taška, která je na chvilku. Podobně jako když Qween kupuje chleba. Vezme tašku, vytáhne chleba a tašku hodí do koše. Taška je na vyhození. Každý člověk je jen na vyhození. To k použití není. To se nijak nedá použít. Podobně jako nápoje z plechovky. Plecháče nevozte na farmu, těch se nemůžeme jednoduše zbavit. To je největší nečistota pro životní prostředí. Takže končíme s plecháčema, Red bul, Birel, cokoli v plechovce. To je těžký odpad, hliník. Takže člověk je takový těžký odpad. Odpady jsme všichni, ale některé odpady jsou strašně silné. Lidi jsou těžký odpad, jsou v šoku. Máme každou chvíli šok. Jdeme na parkoviště a tam je plno. Každou chvíli v šoku. Kaki řekne, jé tady je hodně práce, tak zavolám brigádníky, a šéf řekne ne, ne, ne nemám peníze, udělej si všechno sama. Usmívala se? Ne, dostala šok. To protože je to Kaki, proto dostala šok. Kdyby řekla, je to jedno, já to nejsem, mají být – budou, nemají být – nebudou, přijímám všechno, je to jedno. Pak není šok, jsem igelitová taška. Takže když člověk má pocit, že je jenom nosič, problémy nejsou. Když na to zapomene, stane se černý pták, který krade, chová se jako straka a obsadí věci a říká jim moje, má problém.
Ardžun měl také takový problém. Celou kapitolu říkal pořád jen moje. Můj učitel, můj dědeček, jak je mohu zabít. Co to je za problém? Moje. A to je ta nevědomost. Takže první slovo ašók, šók znamená smutek a co přináší.
A potom ašóka čjána anvašóčas tvam. Ašók by znamenalo nešok. Tady Kršna vypráví, co je nešok a ptá se Ardžuny, jak ti věci nešokové mohou přinášet šok? Ty vyprávíš moudra celých 50 veršů předchozí kapitoly, hraješ si na mudrce a teď jsi v šoku. Moudrost, ne moudrý, ale moudrost není v šoku s předmětem, s kterým žijou i s předmětem s kterým nežijou.

gatásúnagatásúṁśča nánuśóčanti Agitásam panditána anušačinta. To znamená, jemu nesluší, když jako král chodí bos. To králi nesluší. Jemu sluší boty, žezlo a jablko. Takže mudrcům nesluší padnout do šoku, protože moudrost nemůže být v šoku s předměty (toho co jsou živé nebo mrtvé) živými nebo mrtvými. Co existuje nebo neexistuje je to šumafuk. Takže ten svět je šumák, a když je to šumák, tak šok není. Šumák nemůže přinášet šok. A moudrost říká, že je vše šumák.
V jedenáctém verši Kršna Ardžunovi vyloženě vynadá, když říká: „Ty si hraješ na moudrého a vyprávíš jako moudrý a šokujou tě věci, které tě nemají šokovat.“ Šumák nemůže existovat a trápit. Kršna mu s úsměvem na rtech a s něžností v očích dále říká: „Co to blbneš? Ty věci, které nemohou přinášet šoky, tobě přináší šok. Protože ty si jen hraješ na moudrého. Moudrému člověku nesluší být v šoku, protože pro moudré šok neexistuje.“
Nelitují, protože litování ani neexistuje. Jako pro tašku obsah neexistuje, to není její. Držet se igelitové tašky, nebo plechovky, to je moje a nedám. Tento problém prožíval Ardžuna.
První lekce je, neustále hlídat svůj stav. To je cítění nitra.
První část satsangu byla prasanatá se santóšem se spokojeností a druhá o šoku. Pro moudré šok neexistuje. Pro moudré je šumák. Tím se stává udásín, nebojácnost. Takto nitro je takové nebojácné. Je to jedno je to šumák. Tím se drží krásně moudro, pokud je moudro, vůně je venku, ta vůně je šumák.
Na konzultace chodí pacienti a nedostanou ani papírek, co cvičit, co dýchat, jaké bylinky, oleje,.. nic takového nedostanou, dostanou jen jeden lék. Uvolněte prosím napětí. Uvolněte zápěstí. Jde o to umět mávnout. Budou procedury, až bude mávnutí. Hodně pacientů – je moje, jejich trápení nemoci jsou zakořeněné do moje. To si nejdříve vyčistit. Zbavit se moje. Přijdou k Marci a říkají: Nemám žádné bylinky, musím hýbat zápěstím, je mi to jedno.
Ano to je medikament z Bhagavadgíty. Moudro nelituje, moudru je to jedno. První je úsměv a něžnost v očích, a druhé - jsem igelitová taška, a je mi jedno, co do ni dáš, jestli smradlavý sýr nebo avon. Je to šumák.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>