Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Protože, i když se stanu vlastníkem celého království na zemi a i když obdržím Lordství od polobohů v nebi, nevidím řešení, které by odstranilo zármutek, jenž nyní drancuje mé smysly. ||2-8||

---

---

Kostič:
Vždyť nevidím, co by odehnalo žal, který vysušil mé smysly tělesné, byť bych na zemi měl panství nedílné a k tou ještě nadvládu nad bohy.  

---

Komentář Govind:
Marci nám připravila otázku k verši číslo 8. Ten verš je také v rámci pláče a stěžování Ardžuny. To je jako když malé dítě říká, já do školy nepůjdu a bojuje s maminkou. Tak maminka řekne, dám ti hračku a dítě řekne, nepůjdu do školy, ani když mi dáš nebe. I když dostanu to nejlepší co existuje, tak to mé trápení neodstraní. Když jsme teď jeli do Francie, byl problém, protože se na kurzy přihlásilo málo lidí. Ale oni chtěli, abych za každou cenu přijel. Lidi zajímají jen techniky a recepty, ale Govind není receptář a nedává tomu přednost. Govind chce, aby recepty našli sami, ale oni chtějí rovnou recepty, co mají dělat. Tak Govind tam sloučil lidi z kurzu jógy a masáže udělal jen jednu třídu. Měl jsem problém, co je mám učit. Někteří byli zatvrdlí, že přišli na dhátu. Jako tady je kurz a lidi jsou zatvrdlí, že musí jet na Chudíř. Jsou naštvaní a podobně je tady Ardžuna zaseklý. Nebudu bojovat se svou rodinou. Tak proč je voják a proč přišel na bojiště? Na co jsi voják? Proč jsi se to učil? Prostě to nechci. To je tak, když člověk zapomene. Pak jsem to udělat tak, že pokud někdo neprojde výchovné lekce, neměl by jít ani jógu a ájurvédu. Jednu hodinu jsem dal do Powerpointu a poslal jsem to vám všem. To by mohlo být pro Préma jako moderátora, že by se první řešilo, co je já a sebe. Marci měla problém, že se jí slovo sebe nelíbí, že já chápe, ale v češtině to neexistuje. V angličtině je self, v sanskrtu je své a v češtině je sebe, ale nepochopitelné. V češtině je já a sebe. Nejdříve musí člověk umět rozlišit, co jsou ty dva pojmy jsou. Potom může rozumět, co to já a sebe je. Sebepoznání, je to sebe. K tomu jsem poslal jeden slide v prezentaci. To by bylo ideální pro začátek talk show.
Slovo svikár, ahankár už znáte, ale svikár to neznáte. Tak jsem se jim tam snažil vysvětlit, co je to svikár. Já a sebe. Tomu rozumět, základní požadavek sebepoznání. Co to je sebe a čím je jiné než já. Tady jsem pár náznaků napsal. Svikár a ahankár to je kár, poslední dvě a půl písmena jsou v obou slovech stejná. Svi znamená sebe a svam je tvorba sebe a tvorba já. Tvorba já je něco, co je nominace nitra, vysílán pro jednání s okolím. Nominovat, kdo bude reprezentovat obsah, tu existenci. Takže to je taková volba. Jako jsou volby v politice, kdo bude vládnout. Tak to já, aham, je takový předseda, premiér, který je nominován republikou k reprezentaci. A co je vevnitř, to jsou různé oddíly ministerstva a tím je vláda. Sebe je obsah existence, to znamená nitro. A já je ten, který to nitro reprezentuje. Mluví za stát. jako mluvčí prezidenta, ale není to prezident, nemůže rozhodnout. Já je mluvčí sebe. Marci zná. Marci ví, tak kde to vědění je? To není v pěti písmenech Marci. Tak v češtině já a sebe se chápe jako jedno a to samé. A to je problém. V angličtině jsou také dvě slova self a I, ale ani v angličtině to lidé nechápou. To pochopení je jeden krůček k sebepoznání. 
Takže první část ahankáru je sá a svikár je své, znamená sebe. Kár vychází z dhátu kr a kr znamená dělat. Něco probíhá. Písmeno K znamená svázat a R znamená síla, svázání síly, kde je nějaký balónek, kde je místo vzduchu myš. Myš v balónku. Balónek ten nemůže být klidný, pořád je tam myš. A ta mátra je s K = svázání. Svázání je vytvoření, takže ahankár je tvorba já a tvorba sebe je svikár. Jako když někdo chce jít za Prémem na Kopeček, tak v první řadě musí vědět, který kopeček je Prém Kopeček. Když všechny jsou stejné, tak hledá na každém kopečku hledá Préma. Najde tam Préma? Nenajde. Prém má svůj Kopeček v Beskydech, je třeba najít ten kopeček a rozeznat ho od ostatních. Pokud se nerozpoznává, tak tam člověk nikdy nemůže dojít. Podobně na cestě sebepoznání pochopit, co je to sebe a čím je to jiné. Čím je jiné já než nitro toho já. Kde je znání v Marci. Marci není znání, znání je někde hluboko v Marci, tam je znání, poznání, zkušenosti, emoce. Marci není emoce, ta je někde v Marci a tomu se říká sebe, své. To nejdříve odlišit. To čemu říkáte Govind, to je Govindou. To je v jeho nitru, tam je to uloženo a my to úložiště chápeme jako billboard. Etiketa a obsah je rozdíl. Na etiketě je napsáno jablečný kompot. Ta je z papíru a je nalepená na sklo. Co je obsah? Ten je vevnitř ve skle. Kompot není sklo, kompot je v prostoru, který ohraničuje sklo, oxid křemičitý. Tomu říkáme obsah a to je jiné než ta etiketa. A my se častěji pleteme, že etiketa a obsah je jedna věc, a to je chyba. S tím se tady Ardžuna celou kapitolu potýká a obsadí část Bhagavadgíty jen s tím, že pro něj ten obsah a etiketa, je bez rozdílu.
Porozumět odlišnosti mezi etiketou a obsahem je základní příprava pro Bhagavadgítu. Říkám tady, co může naznačit odlišnost. Přijetí pro sebe, jak se buduje nitro. To se buduje přijetím a budováním, prezentací, jako že já jsem mluvením, vnímáním, pozorováním, ta akce je tvorba já.
Všechny smysly patří do ahankáru, čím se člověk reprezentuje. To vše jsou nutné nástroje pro ahankár, pro tvorbu já. A tvorba nitra se stává přijetím. Vnímáním se chápat nedá. Vnímáním se cítění nebuduje. Nitro se buduje zkušeností a přijetím. Pokud to nepřijímáte do osobnosti, tak se to tam nezabydlí. Jako když dítě přijímá, co řekne maminka. Dítě roste i psychicky i hmotně i tkáňově. Dítě, které se jen dívá na mámu a nenapije se mléka, se nevyvine. V dítěti, které přijímá, se to ukládá do nitra. Pak to může bublat ven a tomu říkáme růst a vývoj. To je obrázek, který jsem jim ukázal. Co dělají ptáčci? Přijímají, oni nečumí, ale přijímají, co přinesla máma a to je stoprocentně akceptováno. Je jim jedno jaký přinesla hmyz. Věří tomu, že se to dá jíst a těší se na to. A tak jsou všichni oddaní, a to je bhakti mán. To je sattva, růst a oni za chvilku z toho hmyzu vyrostou. A potom odletí. Ten růst je sattva a to se stává bhaktimánem, oddaností, přijetím. Když člověk nepřijímá nic jiného a trvá na své pravdě a zkušenosti a zaseklinách, tak není přijetí. Maminka přinesla žrádlo, jeden žere, druhý čeká a třetí řekne já jsem vegetarián, já to nechci, má svou hlavu. Tak co se mu stane? Nebude růst a zahyne. Ti, kteří mají přijetí vyrostou a odlétají pryč. Přijetím je růst, radost, sattva a to přijetí je v nitru. Pořád to jede, pořád se to buduje. To je Kr, bytí, budování, dění. Tomu říkám základní a morální lekce pro jógu a ájurvédu, pro sebepoznání. Poznat, co je to sebe. To se musí rozpoznat, pochopit a porozumět. To je úplně základní nutnost. Tam je zakopaný pes, z toho vyplývá, proč se lidi nechápou a jsou zklamaní. Nechápou, co je to partner, pořád cítí sami sebe. Práce rodina, děti, kamarádi, všude to samé.
Svikár dohromady znamená přijetí pro sebe, pro obsah já, co se přijímá, to jde do lahve, to nejde na etiketu. Nepíše se kompot a jakmile se sype sůl, tak se na nálepce neobjevuje kompot se solí. Je tam stále napsáno kompot. Pak přijde někdo a řekne: Co to je za kompot? Vezme lžičku a ochutná a změní etiketu na kompot se solí. Obsah roste s přijetím. Když člověk přijímá, tak se to stane součástí obsahu a s tím dochází ke změně osobnosti, tím se stává změna obsahu. Když není přijetí, tak zůstane jen to, co je na povrchu. Ukáže se pohyb, pusa, kůže, to je etiketa. To je něco jiného než to přijetí a pochopení nitra. 
Procítění a přesvědčování. Když přesvědčujeme, tak hýbeme a to je aham, reprezentace sebe, to není to co člověk vevnitř cítí. To budování se stává přijetím. Někteří lidé nemají prvek přijetí. Nemůže dojít k budování nitra. Potom je pořád stejná etiketa. Pochopením je sebe. Přesvědčování to je obálka pro já. Něžnost a já, to znamená, kde je pochopení. Oni mi říkali, že je to krásné, ale co dělat v praxi? Tak jsem jim řekl: Stačí používat běžnou ájurvédskou kosmetiku, a to je úsměv na rtech a něha v očích. To je receptura. Nemluvte, mějte oči plné něžnosti a rty plné úsměvu. Tím se stane přijetí a nebuduje se tím já. Jakmile se otevírají oči, promítá se já. Když je evropský parlament, tak tam jde jen prezident. Mluvením a vyjádřením jde jen já ahan. Dovnitř a ven. Co jde dovnitř, jde do nitra. Co jde ven je ahan, já vnější. Svikárem způsobuje růst a vývoj, ahan způsobuje rozpad a výbuch. Já Ardžuna, já jsem nejmoudřejší, to je jeho rozpad. Není v tom pochopení a porozumění. Tak Ardžuna je v takové situaci ahankár. Tady je Ardžuna slovo, etiketa, není nitro a toto nepochopení vždy vede ke zklamání, ke konci, ke smrti, k likvidaci, k trápení. Proto se říká ignorance, tma je agján. A přijetí svikár je gján. 
Gján roste přijetím, agján roste prezentováním sebe. Existence je individuální záležitost. Když dojde k cítění hromadné existence, člověk je Bůh. V rodině je deset lidí, ale my neumíme žít jako jedna existence. I když žijeme pohromadě, každý koná sám za sebe. Ve chvíli, kdy cítí člověk, že já to nejsem, je to jen rodina, tak najednou je Bůh. Vše je jedna věc. To, co existuje a co je skutečné, je individuum. V rámci individua je normální, že nemůžeme cítit toho, co je vedle nás. Když cítíme, že já to nejsem, tak cítíme i bolest ostatních, přestože nervy člověka končí na úrovni kůže. Vždy můžeme mluvit jen o individuu. Jakmile se něco řekne, tak je to etiketa. Co zůstane v tichosti je nitro. Že někoho miluješ a pokud to neřekneš, tak je to v nitru. Jakmile řekneš, já tě mám rád a miluji, tak člověku dáváme etiketu. To není nitro, protože v nitru je klid. A proto úsměvem a něžností v očích není ahan, není já, tam svítí něžnost, tam svítí sebe, tam svítí nitro. Jakmile se něco vyjádří slovy, tak už nitro není, už je mluvčí. Otevírání huby je projevení mluvčího. Poznání nitra není pro každého, je to pro aspiranta, který jde do budovy sebepoznání. Nejdříve vědět, co to sebe je a sebe je jiné než já a tady je nejvíce zakopaný pes. A to je ve všech jazycích i v hindštině. Celý Ardžuna je jen já a co Kršna vypráví je o sebe. Něco takového by bylo fajn v Prém ánanda šou. Potom se vyjádřit a dávat prostor ostatním, co si o tom myslí. Ta šou musí přivést růst posluchačů. Vědomosti chránit a pomáhat. První lekce v psychoterapii je o já a sebe.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>