अहो बत महत्पापं कर्तुं व्यवसिता वयम् । यद्राज्यसुखलोभेन हन्तुं स्वजनमुद्यताः ॥१-४५॥

aho bata mahatpāpaṁ kartuṁ vjavasitā vajam । jadrādžjasukhalobhena hantuṁ svadžanamudjatāḣ ॥1-45॥

Strašné je vraždit příbuzné

अहो aho = ach!; बत bata = běda!; महत् mahat (n. acc. sg.) = velký; पापं pāpaṁ (m. acc. sg.) = zlo, zlost; कर्तुं kartum (infinitive *kr) = dělat, to spáchat;  व्यवसिता vjavasitā (m. nom. pI. p. pass. participle vi ava *so) = odhodlaný, rozhodnutý, ukončen, skončil; वयम् vajam (nom. sg.) = my; यद् jad (n. acc. sg.) = který; राज्य radžja (n.) = království, královský; सुख sukha (m. n.) = potěšení, libo; लोभेन lobhena (m. inst. sg.) = s chamtivostí, chamtivostí, (rādžjasukhalobhena, m. inst. sg. TP cpd.) = s chamtivostí po královských požitcích; हन्तुं hantuṁ (infinitive *han) = zabít, zavraždit; स्वजन svadžana (m. acc. sg.) = vlastní lidé; उद्यताः udjataḣ (m. nom. pI. p. pass. participle ud *jam) = dychtivý po, zaměřen na, ujmout se, zahájen, připraven na.